Sport: Naši fotbalisté nastoupili krásným výkonem do MS v kopané

Ač mistrovství světa v kopané konané v Německu začalo oficiálně již v pátek 9.6.2006 pro české (nejen) fotbalové fanoušky začalo to pravé šílenství teprve včera a já jsem nakonec také skončil v jámě lvové.

Již od pondělního rána jsem vyhlížel příchod 18:00 hod, kdy měl na hřiště vystoupit výběr českých fotbalových reprezentantů proti výběru USA. V práci jsem proto skončil „tak akorát“ v 16:10 a vypravil se k domovu. Osud chtěl jinak a tak po tom co jsem nestíhal autobus 193, kterým obvykle jezdím, rozhodl jsem se použit Metro C na stanici Budějovickou, kde jsem měl taktéž čekat na bus 193, ovšem opačným směrem. Onen spoj mi však ujel téměř před nosem a tak nezbývalo, než v onom úmorném včerejším horku počkat na spoj další, když v tom mě někdo zdraví. A ouha, byla to má milá spolubydlící opět v jiném sestřihu, která zrovna dorazila z jihu. Chvíli jsme čekali na autobus, ale nakonec jsme se přesunuli do nedaleké nádherné „firemní“ hospůdky Antal Pilsner Urquell. Zde nás čekalo to co se čekat i dalo a to fakt, že téměř všechny stoly byly rezervované, až na jeden – bylo by zde dobré podotknout, že ona hospůdka je vybavena několika většími LCD televizemi a patřičnou zvukovou aparaturou a tudíž ony rezervace byly právě kvůli sledování fotbalového zápasu.

Usadili jsme se tedy u oného jediného stolu bez rezervace, ze kterého samosebou nebyl zrovna nejlepší výhled, ale za cenu bolavého krku se televize dala sledovat. Úderem 17:45 se v restauraci rozezněl zvuk a židle již byly zaplněny téměř do posledního místa, aby se v 18:00 rozezněla píšťalka hlavního paraqujského rozhodčího zahajující zápas. Netrvalo dlouho a již v 5té minutě prvního poločasu skóroval po centru Grygery náš dvoumetrový velikán Honza Koller, aby v 36.minutě ještě jeden gól poločasu zařídil Rosický a poupravil tak skóre na 2:0. To už jsme si se Svištěm začali říkat, že to dopadne určitě dobře a každý dali tip na počet celkový počet gólů v brance soupeře. Já tipoval 3, Svišť 5. Těsně před koncem poločasu se velice nepříjemně zranil strůjce první branky – Honza Koller – který si natáhl stehenní sval a musel být z hřiště odnesen na nosítkách a nahradil ho do té doby pro mě neznámý Vráťa Lokvenc. Do konce prvního poločasu pak již branka nepadla a následovala krátká přestávka.

U čeho bych se však nyní mezi poločasy rád zastavil je atmosféra v restauraci. Nejeden z přítomných hostů byl oblečen do fotbalového dresu a jeden z pánu vyvěsil na sloup u našeho stolu i českou vlajku. Byl to můj první „zápas“ takhle mezi lidmi a tak mě možná překvapilo něco, což je zcela běžné, ale ono bouření při našem prvním gólu bylo opravdu ohromující, až se mi z toho dojetím zježili chlupy na ruce. Je opravdu pěkné, jak dokáže ono mistrovství lidi spojovat a dostávat do obrovské euforie plné jak radostí tak zklamání.

Postupme ale nyní dále, do druhého poločasu. Zde si nešlo nepovšimnout v naších očích hrozné hry Vráťi Lokvence, který se dostal do několika vyložených šancí, které neproměnil. Jak jsem byl imformován Svištěm, umí tento hráč zahazovat vyložené šance jako na běžicím pásu a za Kollera byl zřejmě nahrazen jen proto, že je to jeden z mála (nebo snad jen ze dvou) vysokých věžovitých hráčů. Stačilo se pak ještě párkrát podívat na jeho „sprinty“ za míčem, vysloužení si žluté karty, několikeré postavení v offsidu a bylo jasné, že tento hráč „nám“ příliš nepomůže. Naštěstí máme v kádru i jiné hráče a tak se o parádní a ukázkovou akci postarali do třetice Nedvěd s Rosickým, který nádherně zakončil a nedal golmanovi šanci. Tento výsledek byl nakonec konečný a naše mužstvo tak odcházelo z trávníku s krásnou a vysokou výhrou 3:0.

Dalším zápasem, který na naše fotbalisty čeká je sobotní s Ghanou, který se obávám ale zřejmě neuvidíme, jelikož budeme odcestováni opět někam na jih – tedy u mě se rozhodne až ve středu. Přejeme našim fotbalistům i nadále podobné výsledky a držím palci Honzovi Kollerovi ať se jeho zranění co nejdříve zahojí.

Jídlo: Grilujeme vepřové plátky s jablíčky

Dnešní příprava oběda byla natolik netradiční, že jsem se rozhodl o tom napsat alespoň krátký článeček. Obsahem tak bude i recept na chutný oběd honosící se názvem v nadpise tohoto článku.

Nejprve začnu seznamem ingrediencí, které jsou k této pochutině potřeba – recept je pro cca. 4 osoby. Budete potřebovat 400g vepřových plátků (bez kostí), grilovací koření (my jsme použili Vitanu), sůl, 2ks čestvých jablíček, přiměřené množství brambor.

Před započetím přípravy surovin je potřeba se podívat na gril a pokud grilujete na balkóně jako my, tak doporučuju zejména zkontrolovat okolní balkóny, zda se na nich nevyskytuje prádlo – gril čoudí ! Vrhli jsme se proto na balkón, který jsem musel nejprve zbavit zbytků mých vlasů z předchozího stříhání a Svišť se ujal rozdělání „ohně“. Pokud jste někdy grilovali a koupili si grilovací brikety pak asi tušíte jaké nervy pokaždé při tomto zažíváme. Použili jsme osvědčené PEPO a nemalé množství tekutého podpalovače, až jednu dobu šlehaly plameny až ke stropu balkónu. PEPO začalo hořet a my jsme mohli připravovat v přípravě.

V dalším kroku je potřeba oškrábat brambory, hodit je na plotnu a připravit masíčko. Tak tedy pěkně vyklepat, osolit a okořenit. Dále si připravíme plátky jablíčka, které můžeme dle chuti také trochu okořenit.

Mezitím co jsme připravovali, se na balkóně vytvořil poněkud dým a nebyl to kouř jen tak ledajaký, ale pořádně hustý a nepříjemně vlezlý. Kromě toho, že se rozhodl prozkoumat náš byt se bohužel usídil i v bytě nad námi a tak jsme zanedlouho slyšeli, že k nám někdo zvoní. Ano, byl to soused, kterého jsem zatím neznal – příjemná chvilka k seznámení – a co víc nevypadal jako nějaké ořezávatko. Rychle jsem začal připravovat omluvné fráze, leč naštěstí se ukázalo, že onen soused je kliďas a tak jen požádal slovy: „Mohli byste si prosím ten gril posunout trochu na bok? My máme celý byt plný kouře.“ – zdá se, že nás z balkónu pozoroval. Slušně jsem se mu za nepříjemnost omluvil a zavíral se slibem, že s tím něco uděláme.

Máte-li tedy rozpálený gril, pak nezbývá než na něj maso a jablíčka rozložit a těšit se na pochutinu. Děláte-li navíc oběd v čase mezi dvanáctou až jednou a patříte mezi přiznivce seriálu Pohotovost, který nyní vysílá v tomto čase Prima, můžete si přípravu a nebo oběd navíc zpříjemnit sledováním televize, jako to děláme my.

V konečné fázi nezbývá než servírovat. Slijeme brambory, rozprostřeme na talíři, přidáme masíčko a jablíčka a můžeme vychutnávat.

Bohužel jsem neměl doma zrovna žádnou paměťovou kartu do foťáku a tak nemohla být ona puchutina vizuálně zdokumentována, nicméně náhrádní vizuál který jsem zde použil téměř odpovídá tomu jak to vypadalo u nás. Obrázek kotlíčku (grilovací soudek) pak odpovídá tomu našemu zcela, s vyjímkou, že ho máme již poněkud „obnošenější“.

Co říci na závěr? Snad jen, že zase jeden z bláznivých obědu – není zřejmě až tak obvyklé grilovat na oběd v poledne, grilovat na balkóně, grilovat v Praze – a pak že je pravdivá fráze: „Táto, tohle v Praze nazažiješ!“ – v naší společnosti ano! Pokud se vám příprava nezdá v tomto podání bláznivá, a nebo naopak tomuto holdujete, pak vzhůru do toho, ale pozor na sousedy.

Život: Volíme do parlamentu !

V pátek byl onen kýžený den, kdy jsme my voliči mohli změnit politickou situaci v této zemi. Proto jsme neváhali a hned první volební den v podvečerních hodiných navštívili volební místnost č. 199 na ZŠ Ohradní v Praze Michli, abychom se o onu změnu také přičinili.

Jelikož jsme se v pátek chystali vyrazit na Jih bylo potřeba se před odjezdem k volbám ještě nabalit na víkend a zajistit kočičku. Jelikož Svišť potřebovala něco odevzdat na Žižkově svému kamarádovi Daloušovi, který zde měl být pouze do sedmé hodiny, bylo ono vypravení se vcelku rychlé.

Cesta na ZŠ byla jednoduchá a tak jsme bez větších zaváhání v poměrně malé dopravě dorazili na místo. Při průchodu chodbami základní školy spadla na Sviště eufórie v podobě návratu do svých dětských let a tak byla cesta do volební místnosti velice příjemná – s řadou komentářů jak zde bylo to či ono – a co více v místnosti čekala neméně příjemnější volební komise.

Nejprve přistoupila k panu předsedovi Svišť a já se mezitím zeptal „volného“ člena komise, zda je jedno v které místnosti budu hlasovat, když mám volební průkaz. Bylo mi řečeno, že ano a tak jsem zamířil také k předsedovi, který již odevzdával volební lístky a obálku Svišťovi. Ukázal jsem onen průkaz načeš předsedovi jen zasvítili oči a bylo vidět, že je rád za každého neplánované voliče a už mě zapisoval do seznamu „cizích“ voličů. Po zápisu a předání volebních lístků s volební obálkou mě poněkud zarazilo, že jsem nebyl požádán vůbec o občanku a tak jsem položil otázečku: „Neměl byste si mě prověřit podle občanky? Co když to nejsem vůbec já?“. Pak předseda pochopil, pousmál se a zkontroloval údaje – vše sedělo. Přesunul jsem se za „plentu“, abych vykonal onu volbu, ale pan předseda neskončil a už se mě ptal zdali je má obec dále než Ostrava. Zklamal jsem ho a nebyl jsem tedy jmenován nejvzdálenším voličem ve volební místnosti č.199 – škoda. Koho zvolit jsem již měl promyšleno dobře, a tak jsem do obálky vložil druhý lístek odspoda – pro nezasvědcené to byl volební lístek NEZ-DEM, tedy strany Vladimíra Železného.

S příjemným pocitem jsme opouštěli volební místnost a spekulovali o tom jak ony volby vlastně dopadnou. Po nasednutí do auta jsme se vypravili na onen Žižkov, ale to bude součástí dalšího článku o víkendu.

Původně jsme zamýšleli, udělat na volbách nějakou show a tak jsme chtěli přijít poněkud netradičně oblečeni, leč počasí a časový pres tento plán nakonec zhatili, tak snad příště, na podzim.

Strana, kterou jsme zvolili se bohužel do parlamentu nedostala a skončila pouze s 0,7% a tak jsme rádi, alespoň za výborný volební dort s logem této strany, který jsme obdrželi ;-). Věřím, že v dalších komunálních volbách, kde se spíše volí osobnosti než strana, na tom pánové a dámy z NEZ-DEM budou mnohem lépe.

Akce: Koncert pro všechny lidi – agitace ČSSD

Ve čtvrtek se na pražském výstavišti konala předvolební „show“ mé „oblíbené“ strany ČSSD a jelikož jsem si nemohl odpusit vidět našeho premiéra, zavítal jsem přímo do jámy lvové také.

Začalo to vše pozváním Iric na koncert Elánu. Já už však v době, kdy jsem se tuto informaci dozvěděl začal mít podezření, že to bude právě jeden z koncertů ČSSD – Koncert pro všechny lidi se to jmenuje – a tak jsem to neváhal prověřit. Skutečně jsem se nemýlil a zpočátku jsem na onen „koncert“ nechtěl jít, i vzhledem k faktu, že Elán má sice pár dobrých songů, ale celkově to není příliš má krevní skupina. Nicméně byl jsem upozorněn na fakt, že tam přeci jen možná bude náš „oblíbenec“, kterého si přeci musíme vyfotit. Toto mi jako motivace stačilo a rozhodl jsem se proto tuto akci „podpořit“.

Koncert začínal v 17:00 a bylo tak jasné, že začátek vzhledem k pracovní době nestíhám. Zjistil jsem, že na začátku vystoupení „superstáři“ Poláček, Vaňková a Savka a pro mě tak nebylo kam pospíchat. Po půl páté jsem dorazil domů, dal si něco na svačinu a shlédl se Svištěm na ČT4 Sport ještě poslední minuty zápasu Česko-Německo z fotbalového šampionátu v roce 2004, který skončil naší výhrou 2:1.

Před půl šestou jsme již vyrazili na výstaviště, kde nás už u vchodu čekala Iric a uvnitř se již u pódia vyskytovala i Hančí. Jedno pivo na začátek, pózování u volebního autobusu ČSSD anglického typu a mohli jsme poslechnout pár posledních chvil slečny Vaňkové. Poté následovalo pár volebních agitačních keců většinou mířených proti bodům programu ODS. Vydrželi jsme ještě pár hlásek od Tomáše Savky a poté se šli radši přesunout k místním atrakcím.

Byl to Svišť, kdo nás vyprovokoval zajít k horské dráze, ale po pár chvílích a shlédnutí dvou jízd to nakonec vzdala. Já však již tuším dokonce s úplně stejnou horskou dráhou měl v mládí zkušenost a tak jsem neváhal a s Hančí se na jízdu vypravil. Dráha obsahovala pouze dva „sešupy“, které skutečně stály za to, ale zbytek byl již téměř pohoda a celkově tak skutečně žádná tragédie. Postupně jsme prošli kolem dalších atrakcí, abychom se zastavili až u střelnice. Roli střelmistra převzal kdo jiný než Svišť a já byl jmenován na nabíječe vzduchovky. Z celkového počtu 10 ran skončilo dle vizuálu v „terči“ čtyři. Je však otázkou, zda všechny „terče“ fungovaly tak jak měly. Úkolem bylo trefit bílé kolečko, které po zásahu mělo způsobit nějaký pohyb panáčků a nebo zvuk. Paní ve střelnici však i tak výkon ocenila a Svišť dostala oranžovou papírovou růži – jaká to náhoda, že barva zrovna odpovídala ČSSD.

Prostor před a kolem pódia se s příchodem osmé večerní hodiny začal zaplňovat a vše již naznačovalo příchod hlavní „hvězdy večera“. To by ale nebyla předvolební akce, kdyby se na ní neobjevili hlavní představitelé oné politické strany a tak nás uvítal pan Paroubek, Ráth a ještě pán jehož jméno si nepamatuji, ale byl slovenského původu a ze strany Smer. No po tom co pan Paroubek pronesl několik „inteligentních vět“ a poznámek typu, že vítá nejen příznivce ČSSD, celému rozhovoru nasadil korunu pan Rath, např. větou „Mám pro vás špatnou zprávu, nevystoupí Elán, ale lidová kapela.“ .. a dodal: „Tak není to pravda, to byla opět jedna z dezinformací ODS, kapela Elán opravdu vystoupí.“. No krásný to humor a všichni jsme se ze srdce zasmáli. Po skočení proslovu všech třech pánu bylo vyhlášeno rozdávání oranžových růží přímo panem Paroubkem a tak se nemálo skalních příznivců rychle přesunulo na pravou stranu pódia.

S příchodem hlavní hvězdy – slovenské kapely Elán – v čela s Jožo Rážem přišla i pomalá změna počasí. Z původní projasněné oblohy se rázem stala zamračená a chmůrná obloha a během koncertu začalo i pršet. Jak jsem již napsal výše zahráli Eláni pár songů, které se mi líbí, ale byla zde také spousta nemého gusta a tak jsem některé části koncertu spíše protrpěl. Po skončení vystoupení této už poněkud legendární kapely následoval pěkný ohňostroj a my se po jeho skončení odebrali na zastávku a naplněnou tramvají s řidičem, který jel velice svižně se dopravili na Holešovické nádraží.

Zde jsme navštívili místní „futuristickou“ hospůdku s názvem Cross Club. Byla to má druhá návštěva tohoto klubíku, nicméně tentokráte jsme se podívali do „sklepního“ podlaží, jelikož se nahoře konal zrovna koncert nezjištěných kapel. Kdož ještě v tomto klubu nebyl, tak přišel o opravdu netradiční zážitek. Prostor celého klubu tvoří součástky z nějakých technických strojů a přístrojů – aut, televizí, rádií, počítačů a kdoví z čeho ještě. Zaujali jsme tedy místo v horním „patře“ podzemní místnosti a občerstvili se ještě jedním Gambrinusem z kelímku. Tentokráte nám zdejší pobyt naštěstí neznepříjemňovala všudypřítomná tráva. Před půlnocí nastalo ono rozhodnutí, že ještě půjdeme na poslední metro, které jsme nakonec skutečně stihli a z drobnou zastávkou v naší oblíbené stanici Vyšehrad jsme dorazili předposledním metrem k domovu.

Na fotografii výše jsou zachyceny oné futuristické „lustry“ v Cross Clubu.

Technika: DVB-T – Příjem digitální TV v praxi

Všechno začalo jak už to poslední dobou bývá nevinně a skončilo tak, že jsme v osm hodin večer zajeli koupit příjimač pozemního digitálního vysílání – DVB-T a já tak mohu napsat svých prvních pár poznatků z této v našich končinách vcelku nové technologie.

Jak to všechno začalo?

Pro ty, která zajímavá opravdu jen technologie DVB-T v praxi doporučuji následující „omáčku“ bleskurychle přeskočit až k odstavci „Instalace DVB-T“.

Při nákupu potravin v Delvitě mi zavrněl telefon a kuk ona to slečna domácí – rozumněj Svišť – s nápadem: „co kdyby ses stavil cestou do videopůjčovny a půjčil něco na večer“. Nápad se mi líbil a tak jsem se vydal na průzkum okolí metra Budějovická. Bohužel hledání skončilo nezdarem a jediný „stánek“ podobného ražení byla prodejna CD/DVD, kde mi však pan prodavač nebyl schopen s mým problémem pomoci. Vydal jsem se tedy s nepořízenou k domovu, kde mě ve schránce čekala notná zásoba letáků – Tesco, Hypernova, Carrefour, Kika a ElectroWorld.

Před přípravou večeře jsme se dohodli, že se zajdeme projít po sáhodlouhé ulici Antala Staška a zjistíme, zda se na oné nevyskytuje kýžená půjčovna. Nicméně netrvalo dlouho a při „četbě“ reklamních letáků jsme několikrát narazili na nabídku příjmače DVB-T – v souvislosti s mistrovstvím ve fotbalu za dveřmi se není ani čemu divit, jelikož je zde potenciální okruh zájemců o ČT4 Sport, která vysílá právě jen digitálně. Jelikož jsme již nad touto „krabičkou“ uvažovali dříve – kdož byl u nás na TV ví, že ČT2 a Prima disponují několika duchovými kopiemi obrazu a není vyjímkou ani vypadnutí zvuku – a leták ElectroWorldu sliboval velice pěknou cenu, rozhodli jsme se toto vybavení si pořidit slovy: Svišť: „Co kdybychom si to zajeli koupit?“, Já: „Jedeme. Už se oblíkáš?“.

Nakupujeme v ElectroWorldu

Nejbližší ElectroWorld se nachází už v pro nás nechvalně známé obchodní zóně Průhonice (6km dálnice D1) a tak jsme to neměli daleko. Jak už to tak bývá, došlo k obhlédnutí i věcí jiných: telefonů, ledniček, audiosoustav a kamer. Po nalezení správného koutku s příjmači jsme si zavolali pana prodavače, aby nás uvedl do problému těchto příjmačů. No bylo nám sděleno, že zásadní rozdíly jsou pouze v počtu vstupů a výstupů a pak podpoře češtiny, tj. zda je menu v češtině a zda podporuje české znaky v teletextu. Díky těmto parametrům jsme změnili naši původní „volbu“ z letáku na příjmač TechniSat DigitMod T1, který byl sic o něco dražší – cca. 1800 Kč, ale je roztomile malý a podporuje češtinu jak v menu, tak i v teletextu. Dostali jsme tedy krabičku a mohli se jít ještě trochu porozhlédnout po ostatních věcech.

Více nás zaujala až nabídka toustovačů a jelikož je to silně spotřební zboží na kterém snad není co zkazit, kromě teflonového povrchu u dražších modelů, rozhodli jsme se jeden takový přístroj si také pořídit a proč ne zrovna ten nejlevnější za 299Kč. Snad tento výdobytek jistě činské výroby splní svou funkci a brzy se nerozpadne.

Úplně poslední zastávka se konala u bedny s filmovými DVDčky v ceně od 99 – 299Kč. My jsme nakonec po důkladném výběru vybrali nějakou romatickou komedii v ceně 299Kč – název si teď bohužel nemohu vybavit a odebrali se k pokladně. Zde jsme ještě obdrželi za nákup lísteček k slosování s tipem na výsledek našeho fotbalového týmu.

Drobná zastávka v Hypernově

Jelikož nové věci se mají hned vyzkoušet, zamířili jsme ještě o pár metrů vedle do Hypernovy, abychom nakoupili toustový chleba, sýr a nějaké ty salámy. Zde jsem u pokladny zjistil, že Hypernova nebere stravenky a tak ještě že jsem měl u sebe dostatek drobných.

Instalace DVB-T

Po příjezdu domů se Svišť hned vrhla do rozbalování příjmače a na mě tak „zbyl“ jen toustovač, který jsem měl zapojený do pár sekund. Pohodlně jsem se usadil a čekal na onen zázrak. Po zapojení kabelů si Svišť také sedla, manuál odhodila vdáli a začala „konfigurace“. Nejprve nastal výběr jazyka, státu, časového pásma a pak již přístroj sám vyhledal dostupné kanály. V posledním kroku pak měl tendenci se sám aktualizovat, leč tento krok se nějak dlouhou dobu neměl kupředu a tak jsme jej zrušili. A co dál? To je vše. Byli jsme překvapeni jak jednoduché je ladění oproti klasické analogové televizi. Automaticky se všechny nalezené kanály uložily, pojmenovaly a přístroj dokonce disponuje funkcí, která ukazuje název právě hraného pořadu s začátkem a koncem.

Cože se v technologii DVB-T nabízí v Praze ?

Nabídka je skutečně oproti analogové rozsáhlá. Tak tedy k dispozici jsou všechny ČT, tj. ČT1, ČT2, ČT24 a ČT4 Sport, dále Prima, Nova, hudební kanál Óčko, 24CZ, TOP a slovenská TA3. Možnost je příjmat také rádia a opět všechny ČRo, Evropu 2, Proglas a Classic. Většina programů je dostupná jak s informací o aktuálním a následujícím programu tak s teletextem.

Multiplex A – ČT1, ČT2, ČT24, ČT4 Sport, Nova

Multiplex B – Prima, TOP, 24CZ, TA3

Kvalita obrazu DVB-T

Pro příjem jsme použili stejnou anténu jako v případě analogu, tj. tu co máme na střeše. Výsledek je úžasný. Původní „duchovitý“ obraz je nahrazen krásným celistvým u které se jen občas vyskytne nazvěme to „plavání barev“, které je však postřehnutelné jen při pohledu zblízka a je možná i způsobené ne úplně silným signálem – přístroj ukazoval kolem 60%.

Závěrem

Celá koupě přístoje se jeví jako jedna z nejlepší co jsme udělali. Za pár korun jsme docílili výborného obrazu a větší nabídky programů. I my tak můžeme nyní vklidu vyčkat fotbalového šílenství a vklidu si ho užít na programu ČT4 Sport. Kdož bydlí v dosahu pozemního digitálního vysílání nebude litovat a ostatní se mohou těšit, až bude signál dostupný po většině území naší české vlasti.

Článek jako takový je značně netechnický. Je to způsobeno zejména faktem, že ono rozhodnutí „jít“ do této technologie bylo impulzivní a já tak neměl čas toto nastudovat. Zvolili jsme tedy druhý spotřební přístup a myslím, že to v tomto případě nebyla špatná volba.

Velice pěkné recenze námi koupeného přístoje se nachází na serveru parabola.cz a digizone.cz, které jsme samozřejmě před koupí nečetli.