Porovnání Canon 450D vs. 7D vs. Fujifilm X100T a pár slov jak vybrat foťák

Foťáků mi prošlo rukama už několik, nicméně dnes se zaměřím nejprve na tři kousky. Na těch  se pokusím ilustrovat jak se digitální fototechnika časem mění a nakonec zbyde i pár rád co všechno zvažovat, pokud si dneska chceme vybrat foťák.

[wpsm_comparison_table id=“1″]

Z tabulky můžete vidět, že vlastním dva kousky z kategorie tzv. crop zrcadlovek, přičemž první Canon 450D je z té nejlevnější kategorie foťáku z plastu, nicméně čipy bývají často úplně shodné jako u kategorie profi-cropů, což je případ Canonu 7D (kde jsou ale dva).

Druhou poměrně novou kategorií jsou digitální bezzrcadlovky, které na první pohled vypadají tak trochu jako obyčejné kompakty s vysokou cenou. Nenechme se ale zmást – kvalitou výstupu jsou srovnatelné se zrcadlovkami, ale mají obvykle mnohem kompaktnější rozměry. To byl i důvod proč jsem si koupil jednoho ze zástupce této kategorie a je to FujiFilm X100T – crop foťák s pevným ohniskem 23mm a velikostí čipu jako v zrcadlovce – dokonce dle tabulky i větší než je u crop zrcadlovek běžné.

Generační srovnání

Pojďme se nejprve podívat na malý test všech tří mých foťáků dohromady.

Testovací fotka

Na všech třech foťácích byl nastavený bracketing +/-1 EV a základní expozice měla hodnoty 1/15s, ISO 200 a clona f8. Všechny snímky byly foceny ze stativu.

Na Canonech jsem měl nasazený objektiv Canon EF-S 17-55/2.8 a nastavený na 17mm. FujiFilm má pevný objektiv 23mm/2.0 na který jsem dal předsádku zvětšující ohnisko 19mm.

dscf4053

Jelikož má scéna velký dynamicky rozsah – foceno v místnosti proti oknu – vybral jsem ze tří fotek vniklých bracketingem tu s nejméně přepaly v protisvětle a obnovil stíny.

Zvětšené výřezy

První je vždy Canon 450D, následovaný 7D a nakonec FujiFilm X100T.

Srovnání okno

susak

Jak se fotky liší?

I přesto, že základní citlivost byla všude 200 ISO je vidět obrovský generační skok u těchto crop čipů. U Canonů je to jedna generace, kdy množství šumu ubylo a není tak barevně divoké a u FujiFilmu je vidět neskutečné zlepšení, kdy šum i při obnovení ze stínů nevnikl prakticky žádný a kresba zůstává brilatně ostrá.

Co si mohu vybrat a je pro mě nejlepší?

Tuhle otázku dostávám poměrně často a není na ní většinou úplně jednoduché odpovědět.

Určitý závěr je možné si udělat z testu výše, nicméně pro aktuální výběr by bylo vhodnější porovnat foťáky ve stejné generaci. Nicméně obecně to vypadá, že dnešní fotograf má na výběr hned tři možnosti:

  1. koupit si levnou crop digitální zrcadlovku v cenách od 10-40tis. – Canon/Nikon
  2. investovat trochu více do crop digitální bezzrcadlovky v cenách od 25-50tis. – FujiFilm/Olympus/Sony
  3. nedělat kompromisy a koupit si fullframe zrcadlovku v cenách mezi 50-120tis. – Canon/Nikon

Leč celé to tak jednoduše generalizovat nejde a kromě obrazového výstupu do rozhodování při koupit přichází spousta dalších faktorů jako:

Hmotnost a velikost těla a objektivů

Zejména cestovatelé si poslední dobou oblíbili bezzrcadlovky hlavně kvůli kompaktnosti a váze.

Cena a sortiment objektivů

Fullframe objektivy mohou být opravdu pekelně drahé, nicméně sortiment objektivů je poměrně obsáhlý. U zrcadlovek se navíc často nemusíme držet jen stejné značky jako tělo fotoaparátu a lze sáhnout i po objektivech dalších firem: Sigma/Tamron …

Rychlost ostření a sekvenčního snímání

Tady budou mít fullframe zrcadlovky zřejmě ještě hodně dlouho navrch. Určitým kompromisem jsou profi crop zrcadlovky, které už jsou dostatečně rychlé (mívají i dva čipy pro zpracování obrazu) a zároveň mají poměrně dobrý systém ostření. Naopak bezzrcadlovkám to zatím ještě poměrně trvá než zaostří a vyfotí fotku.

Přesnost ostření

Fullframe zrcadlovky obecně s dobrými objektivy nemají s ostřením problém, nicméně ostřící body bývají jen kolem středu fotografie. Naproti tomu bezzrcadlovky mají body od kraje fotografie a díky elektronickému hledáčku si můžete obraz zvětšit a vidět tak velmi přesně, zda máte správně zaostřeno.

Množství šumu při vyšší citlivostech ISO

Zatím platí že crop zrcadlovky ho mají od cca. 2tis. ISO poměrně hodně a rapidně ho přibývá při zvyšování světelnosti stínů. Naproti tomu fullframe má hezké výstupy až do desítek tisíc ISO. Někde uprostřed jsou bezzrcadlovky, kde však v případě FujiFilmu někteří tvrdí, že kvalita výstupu může být srovnatelná při stejné hodnotě ISO s fullframem, či je dokonce o něco lepší.

Hloubka ostrosti

Určuje kolik toho bude ostrého před a za rovinou ostrosti na kterou jsme naostřili. Platí, že v případě fullframe fotoaparátů je tato rovina obecně menší, čili jsou tyto foťáky vhodnější pro případy, kdy chceme mít hezky rozostřené pozadí – lidé/svatby atp. Naopak např. v krajinářské fotografii bychom chtěli mít ideálně ostré vše, takže taky jsou zase ve výhodě cropy.

Výdrž baterie

Všechny zcradlovky bez vyjímky mají průhledový optický hledáček, který nepotřebuje elektřinu a totéž platí i závěrce, která je mechanická. Naproti tomu bezzrcadlovka má úplně vše elektronické, čili konzumace energie z baterie je dramaticky větší. Namísto i několika tisíc fotografií tak baterie zpravidla vydrží jen několik stovek fotek. Leč naproti zrcadlovce lze bezzrcadlovku (nebo alespoň FujiFilm) nabíjet přímo z Power Banky, čili je zde možnost nabíjet i za cesty.

Rozuzlení co koupit

Jak vidno vybrat si ten správný foťák není až tak jednoduché a cenové rozpětí se ještě neustále zvětšuje. Canon např. nedávno uvedl již čtvrtou generaci modelu 5D, která ještě pár let zpět okupovala částku okolo 50tis. a dnes již překročila 100tis. Naproti tomu „začátečnické“ zrcadlovky již stačily spadnou pod 10tis.

Na internetu však najdete spousty podobně zapálených lidí a tak nebývá špatnou volbou si nejrpve rozmyslet co chci fotit a pak se podívat s čím fotí fotografové stejného žánru.

Dvojboj: Canon EOS 450D vs. Canon EOS 40D a Canon Speedlite 430 EX II vs. Nissin Di866 Speedlite

Tento článek rozhodně není recenzí ani na jeden z produktů uvedených v nadpise, ale budu se snažit popsat rozdíly, na které jsem během krátkého používání všech čtyř produktů přišel. Ono je již na nějaké recenze i docela pozdě, jelikož ani jeden z modelů již nový nekoupíte. Vzhledem ke krátkému času používání doufám, že článek nebude obsahovat nepřesnosti. Pokud ano, ozvěte se.

Canon EOS 450D vs. 40D

Nejprve začnu foťáky. Již několik let vlastním Canon EOS 450D a který jsem již úspěšně vykoupal v moři, díky němuž mi odešel USB konektor na foťáku do věčných lovišť. Obvykle se člověk bez tohoto konektoru úplně obejde – fotky nahrávám přes čtečku karet u počítače – až na jeden případ a tím je focení v ateliéru a právě jedno takové jsem měl domluvené.

Proto jsem rád využil nabídky Jarky kolegy a vypůjčil si na ateliérové focení jeho už starší kousek Canonu EOS 40D (byl na trh uveden v roce 2007, tedy rok před mým EOS 450D) , hlavně kvůli funkčnímu USB. Až v ateliéru jsem ale přišel na to, že i když by se na první pohled mohl zdát EOS 40D jen lépe opláštěným EOS 450D není tomu úplně tak a velice mě překvapila jeho rychlost, která je opravdu někde jinde. Toto možná běžný smrtelník fotící do Jpegu neocení, ale já používám s oblibou kombinaci RAW+Jpeg a tam už jde o rychlost opravu hodně, jelikož to jsou docela objemná kvanta dat. EOS 40D je i krapet větší, čili se lépe drží a má opravu úžasné kolečko a minijoystick – na toto si lze zvyknout opravu rychle.

Zaujala mě i volba ISO, která neskáče po stovkách ale 50, což ale na druhou stranu z dnešního pohledu beru spíše jako mínus. Než se člověk prokliká k nějaké vyšší hodnotě tak to chvíli trvá. Nezkoumal jsem ale, zda se to někde nedá nastavit.

Ostření vypadá velice podobně, resp. žádnou změnu jsem nezpozoroval a oba modely mají shodně pouze 9 ostřících bodů, což je opravu někdy sakra málo. Totožné by měly být i LCD displeje a stejně jak nadávám u mého EOS 450D i zde nemohu nešetřit kritikou. I při velkém přiblížení fotky vypadají na LCD šíleně neostře. Já naštěstí fotil přímo do notebooku, čili jsem tuto neduhu protentokrát obešel.

Závěrem Canon EOS 40D je rozhodně lepším foťákem a to nejen v obalu fotoaparátu ale i vnitřnostech – i když se často navenek tváří jako přístroje sdílející kde co.

Canon Speedlite 430 EX II vs. Nissin Di866 Speedlite

Shodou okolností mi po cca 6 měsících odešel můj nový blesk Nissin Di866 Speedlite a putoval tedy na reklamaci. Jelikož jsem ale externí blesk potřeboval, půjčil jsem si tentokráte od jiného Jarky kolegy Canon Speedlite 430 EX II. Měl jsem s menšího Canonu trochu obavy, ale nakonec svou roli ustál více než obstojně. Na začátek poznamenám, že cenově jsou blesky téměř totožné, nicméně v případě modelu Nissinu se jedná o nejvyšší řadu blesku, která má ambice konkurovat výkonem a funkcemi Canonu 580 EX.

A co jsem tedy vypozoroval za rozdíly? Canon je předně mnohem lépe dílensky zpracován. Plast je opticky hezčí, lépe do sebe zapadá a blesková hlava není pouze z plastu nýbrž obsahuje kovové součásti. Rovněž uchycení na fotoaparát, resp. aretace tohoto uchycení má Canon mnohem lépe vyřešen. Canon má na sobě napsáno „Made in Japan“, Nissin „Made in China“ – i to stále ještě mnohé vypovídá.

Kde však získává body Nissin je v systému zandávání baterií, kdy ty jsou u Nissinu v plastovém pouzdře, do kterého se baterky opravdu dobře dávají a velice jednoduše pak zasunutí do samotného blesku. Naproti tomu Canon nic takového nemá, a baterie se velice špatně vytahují – a nebo jsem alespoň neměl ten správný cvik.

Canon ztrácí rovněž absencí bílé zasouvací odrazky v blesku, nicméně toto není nikterak důležité, jelikož to lze velice jednoduše nahradit třebas vizitkou. Co je ale už horší je že Canon 430 EX II neumí být jako master blesk a není tedy možné z něho řídit a odpalovat jiné blesky. Naštěstí tedy umí fungovat alespoň jako slave blesk. To Nissin si poradí s oběma režimy. Nissin má ještě navíc i stroboskopický blesk, nicméně jeho použití je opět hodně úzké.

Kdybych znovu stál na rozcestí mezi tím zda si koupit o řadu nižší, ale kvalitativně povedenější Canon a nebo funkcemi zdatnější Nissin tak by již volba rozhodně nebyla tak jednoznačná, i vzhledem k tomu, že se mi blesk opravdu brzy pokazil. Na druhou stranu v některých situacích výkon blesku u Canonu může chybět a pak je ušetřených cca 6tis. u Nissinu docela znát. Pokud však blesk hodláte používat bez větších úmyslů, tak se mi nyní jeví lepší volbou Canon. Pro větší použití bych zvolil Nissin a nebo si připlatil za Canon 580 EX.

Narozdíl od prvního srovnání foťáků, které bylo tak trochu spíše jen pro mě, v tomto druhém srovnání jsou produkty, které oba můžete nyní koupit.

 

Dva přírůstky do fotovýbavy – objektivy od Canonu

Rozhodl jsem se, tentokráte tedy i s Jarkou, rozšířit fotovýbavu a další dva přírustky z trochu vyšší úrovně. V článku vám tedy stručně představím Canon EF-S 17-55 f/2.8 IS USM – základní zoomový objektiv se stabilizací obrazu a Ultrasonic ostřením a Canon EF 100 f/2.8 L Macro IS USM – 100 mm makroobjektiv v Lkovém provedení se stabilizací obrazu a Ultrasonic ostřením.

Příběh první – Canon EF-S 17-55 f/2.8 IS USM

Po sérii dvou pevným skel (Sigma EF 20 f/1.8 a Sigma EF 50 f/1.4 HSM) a po tom co jsem si po více jak dvou letech zkusil focení koncertů jsem začal pokoukávat po nějakém zoomovacím „základním“ objektivu. Shodou okolností jsem objevil inzerát na starší kousek objektivu Canonu EF-S 17-55 f/2.8 IS USM pro APS-C fotoaparáty, ale bohužel jsem byl už druhý v pořadí a majitel ho nakonec prodal prvnímu zájemci. Začal jsem se tedy dívat opět po objektivech nových a objevil docela nový objektiv Sigma EF 18-50 f/2.8 OS HSM takéž pro APS-C. Prvotní nadšení však po shlédnutí několika testů následovalo zklámání, respektivě ve srovnání s Canonem EF-S 17-55 f/2.8 IS USM vycházel ve většině testů hůře.

Nakonec jsem tedy Sigmu zatratil a pořídil si Canona z kterého jsem po pár týdnech velice nadšen. Ostření Ultrasonic (USM) je velice rychlé a tiché (oproti Sigmě mi navíc přijde i přesnější) a optický stabilizátor se i při těchto ohniscích velice osvědčil. Nyní lze v ruce udržet i časy okolo 1/10, což se může občas opravdu hodit, i s přihlédnutím k maximálnímu ISU 1600 na mém Canonu 450D a to je v dnešní době už docela bída.

V nejedné recenzi se o Canonu EF-S 17-55 f/2.8 IS USM z optického hledisk hovoří jako o Lkovém objektivu v plastovém provedení, které je asi jediným opravdovým uskálím. Objektiv zoomuje vysouváním přední části a může tak docházet k vniknutí nečistot. Objektiv je i poměrně robusní – 77mm průměrem a hmotností 645g. Trochu mě i zaráží fakt, že narozdíl od Sigmy Canon nepřibaluje ke všem objektivům sluneční clonu, kór v případě této už poněkud vyšší cenového hladiny.

Základní parametry:

  • Bajonet: Canon EF-S
  • Minimální ohnisková vzdálenost: 17 mm
  • Maximální ohnisková vzdálenost: 55 mm
  • Světelnost: 2,8 (konstantní)
  • Maximální clona: 22
  • Minimální zaostřovací vzdálenost: 35cm
  • Poměr zobrazení: 1:5,8
  • Průměr filtru: 77mm
  • Délka: 110,6mm
  • Váha: 645g

Ukázky fotografií:

 

Příběh druhý – Canon 100 f/2.8 L Macro IS USM

Jarka se nedávno opět nadchla pro Makro a tak jsme se už nějakou dobu zaobírali i výběrem vhodného makroobjektivu. Jelikož si pamatuju už z dřívejška nadšení Qwerťáka při přechodu z Sigmy 100 na Canona 100, rozhodli jsme se i zde preferovat Canon a zbývalo tak už jen vybrat mezi klasickým už poněkud starším modelem Canon 100 f/2.8 Macro USM a Canon 100 f/2.8 L Macro IS USM. Oba objektivy mají tedy stejné ohnisko a přibližně stejnou minimální vzdálenost ostření. Rozdíl se tedy koná „pouze“ v provedení a přítomnosti stabilizátoru v případě Lkové modelu. Jak jsme se později dočetli a dozvědeli je stabilizátor pro Makro focení obrovskou výhodou a všichni svorně doporučovali našetřit „pár“ korun navíc a jít do Lkového objektivu, což jsme nakonec také udělali.

Objektiv jsme zatím měli možnost vyzkoušet jen jednou při příležitosti výstavy Orchideí v pražské Botanické zahradě při Univerzitě Karlově. Výsledek zatím není brilantní, což je ale zatím spíše než objektivem dáno naší nezkušeností v Makro oboru a také focením veškerých fotek z ruky bez stativu a jakýhkoliv dalších blesků apod.

Základní parametry:

  • Bajonet: Canon EF
  • Ohnisková vzdálenost: 100 mm
  • Světelnost: 2,8
  • Maximální clona: 32
  • Minimální zaostřovací vzdálenost: 30cm
  • Poměr zobrazení: 1:1
  • Průměr filtru: 67mm
  • Délka: 123mm
  • Váha: 625g

Ukázky fotografií:

Celkové zhodnocení

S oběmi objektivy jsme nad míru spokojeni. Canon EF-S 17-55 f/2.8 IS USM není sice tím nejlepším co člověk může v oblasti objektivů získat, ale je to podle mě jednoznačně nejlepší volba pro fotoaparáty typu APS-C v případě základního objektivu. Makroobjektiv Canon 100 f/2.8 L Macro IS USM je na tom ještě lépe, jelikož momentálně neexistuje při tomto ohnisku pro Canon nic lepšího a tak doufám, že to bude jeden z objektivů „na celý život“.

A co dál? Já jsem momentálně s množinou objektivů spokojen a spíše než na další objektiv si brousím zuby na nové tělo – nyní nejlépe vypadá Canon 7D a Jarka si dala na svůj pomyslný seznam Canon MP-E 65mm F/2,8 1-5 Macro, což je opravdu šílený objektiv, který umí fotit v poměru 5:1, tedy daleko za hranicemi, které je člověk schopen normálně zrakem vnímat.