Ubuntu Netbook Remix 9.10 Karmic Koala

Před pár týdny jsme se dočkali nové verze Ubuntu 9.10 Karmic Koala. Dnes zde nebudu psát o klasické desktopové verzi Ubuntu, ale podíváme se na speciálně zaměřenou verzi Ubuntu Netbook Remix, která slibovala ještě lepší integraci pro Netbooky a vyřešení nemalých problémů z předchozích verzích.

Cože je to Ubuntu Netbook Remix?

Základní definice je jednoduchá – Ubuntu Netbook Remix (UNR) je speciálně upravená klasická desktopová verze Ubuntu, která je šita na míru jedné konkrétní skupině přenosných počítačů, tzv. netbooků. Ty se typicky vyznačují použitím velice úsporného procesoru Intel Atom v kombinaci s 8 -10“ LCD displayem.

Aktuálně má velké zastoupení v této kategorii výrobce Asus se svými již proslavenými a prověřenými Eee PC netbooky. Jednoho zástupce má moje přítelkyně Jarka, takže si na něm UNR rovnou vyzkoušíme – konkrétně je to model zelený model Asus Eee PC 901, který je osazen dvoujádrovým procesorem Intel Atom N270 1,6 GHz, 12 GB SSD diskem (ve skutečnosti jsou to dva 4GB + 8 GB disky) a 9“ širokoúhlým LCD displayem s rozlišením 1024x600px – soukromně mu říkáme „Asusáček“.

Testovací netbook Asus 901 s nainstalovaným Ubuntu Netbook Remix 9.10
<%image(20091123-unr_9.10-01-asus901a.jpg|520|347|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-02-asus901a.jpg|520|347|)%>

Možná Vás napadá proč používat upravenou distribuci a nenainstalovat si raději plnohodnotnou desktopovou verzi? To samozřejmě udělat můžete, ale přijdete o pohodlnější ovládání a další benefity, které představím dále.

Instalujeme UNR bez CD/DVD mechaniky

Vzhledem ke svým rozměrům neobsahují netbooky interní CD/DVD mechaniku, což vzhledem k předpokládanému použití těchto počítačů není nějak velkým problémem. Kdy však můžeme narazit je právě při instalaci operačního systému, který bývá dodáván buďto na CD/DVD médiu a nebo jako ISO CD/DVD image. Co ale dělat v případě, že nemáme možnost si zapůjčit externí CD/DVD mechaniku?

UNR je na tuto možnost samozřejmě připraven a vystačíme si s USB klíčenkou (USB flash diskem) o diskové kapacitě minimálně 1GB, na kterou si na jakémkoliv jiném počítači s operačním systémem Linux nebo Windows nainstalujeme ISO CD/DVD image.

Tento postup lze použít i pro klasickou desktopovou verzi Ubuntu Desktop, avšak je potřeba si ověřit, že BIOS podporuje zavádění systému z USB zařízení. U nových počítačů toto problémem jistě nebude, ale v dobách nedávno minulých tato možnost nebyla podporována. Přítomnost USB portů tak není zárukou úspěšné instalace z USB.

Samotná instalace není příliš ničím zajímavá a je velice podobná instalaci klasické desktopové verze Ubuntu. Žádné větší překvapení na nás tedy nečíhá a proto můžeme pokračovat dále.

Po instalaci doporučuji udělat ještě pár kroků, které nejsou součástí výchozí instalaci a většinou se hodí. Přidejte si anglickou klávesnici, applet do hlavního panelu indikující aktuální rozložení kláves, a pro přehrávání audia a videa dodatečné kodeky. Další kroky nechám už jen na vašich individuálních tužbách a přáních.

Zvykáme si na uživatelské rozhraní, aneb kam se nám ztratila Plocha?

První čeho si po nainstalování všimnete bude základní uživatelské rozhraní, které je opravdu velmi netradiční. Marně byste hledali klasickou „plochu“ tak, jak ji znáte z klasických desktopových verzí, i když pravda složka „Plocha“ úplně nezmizela, jen není vidět a přesto stále existuje v adresářové struktuře.

Místo toho se nám nabízí speciální UNR spouštěč (UNR Launcher) se spoustou ikonek, který je rozprostřen na celou obrazovku. Velice brzy si však na něj věřím zvyknete a v případě použití malého displeje je to krok správným směrem.

Srovnání základního uživ. rozhraní Ubuntu Desktop 9.10 a Ubuntu Netbook Remix 9.10
<%image(20091123-unr_9.10-03-desktop.jpg|520|390|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-04-desktop.png|520|304|)%>

Spouštěč se velice podobá struktuře startovacího menu a obsahuje na levé straně seznam základních kategorií programů, které se až velmi podobají položkám z hlavní nabídky ve „velkém“ Ubuntu. Tato podobnost není čistě jen náhodná, jelikož se vlastně jedná jen o jinou prezentaci klasického menu.

První položka obsahuje Vaše oblíbené aplikace. Do tohoto seznamu si můžete velice jednoduše přidávat další spouštěče aplikací a mít tak nejpoužívanějí aplikace hezky pohromadě.

Druhá, která bohužel byla opomenuta z překladu, nese název „Files & Folders“ a kromě klasických uživatelských adresářů zde můžeme najít i připojené jednotky – např. USB klíčenku, SD kartu v čtečce karet atp.

Kromě startovacího menu máme k dispozici jeden hlavní panel, který je umístěn nahoře. Ten byl rovněž pro potřeby netbooků drobně modifikován. Jednotlivé běžící aplikace jsou v něm reprezentovány pouze ikonkou bez textu (Windows Picker Applet) a navíc se do něj integroval i hlavní titulek maximalizovaného okna (applet Maximus) – tyto okna tak nemají klasický titulek, čímž byly ušetřeny drahocenné pixely na obrazovce.

Maximus se bohužel aplikuje na všechny spouštěné aplikací, i když by to k jejich velikosti nebylo potřeba, což se Vám nemusí vždy líbit. Pak jsou tady dvě možnosti jak maximus vypnout. Buďto jednoduše najedete na okno aplikace a dáte zrušit maximalizaci, a nebo přidáte aplikaci do seznamu ignorovaných aplikací v nastavení, na které se Maximus nemá aplikovat. První způsob je jednoduchý, ale aplikovat ho budete muset při každém spuštění aplikace, a druhý je bohužel přístupný jen pomocí nepříliš pohodlné konfigurace v Gconf Editoru.

Brouzdáme po internetu

Jeden z nejpoužívanějších programů netbooků vůbec je webový prohlížeč, přičemž ve výchozí instalaci máme k dispozici Mozilla Firefox s drobnými modifikacemi. Základem je rozšíření Ubuntu Firefox Modifications, které umožňuje instalovat další rozšíření Firefoxu prostřednictvím Centra softwaru pro Ubuntu. Speciálně pro UNR pak rozšíření Webfav, které umožňuje ukládat oblíbené stránky přímo do oblíbených položek UNR. Já jsem si přidal ještě jeden doplněk Compact Menu, díky němuž se nám horní menu prohlížeče smrskne do jediné ikonky a na obrazovce přibude tolik cenné místo.

Pokud by vám webový prohlížeč Firefox nevyhovoval, pak není problém rozšířit systém o další alternativní prohlížeče Google Chrome či Operu. Zvláště pak Google Chrome poskytuje na malém displeji pro webové stránky nejvíce prostoru a startuje obzvláště rychle. Pro ty kteří se nebojí nových vývojových verzí je k dispozici speciální verze Google Chrome pod označením Chromium, která obsahuje denní build v DEB (Debian/Ubuntu) balíčcích.

Já jsem při brouzdání internetem jak ve Firefoxu tak v Google Chrome nenarazil na žádný problém a tudíž jsem si mohl například v klidu vyhledávat informace, číst zpravodajské servery, přispívat do sociální sítě Facebook a nebo přehrávat videa ve flashovém přehrávači YouTube.

Ukázka velikosti plochy pro webové stránky v prohlížeči Mozilla Firefox a Google Chrome
<%image(20091123-unr_9.10-05-firefox.png|520|304|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-06-chromium.png|520|304|)%>

Čtení a psaní emailů není problém

Pokud jste zvyklí používat poštovního klienta ve formě aplikace, tj. nepoužíváte pro poštu pouze webové rozhraní, pak se vám v UNR bude hodit program s názvem Evolution. Ten se pyšní podporou nejen protokolů POP3 a IMAP pro příjem počty a SMTP pro odeslání, ale také uměním napojit se na Microsoft Exchange Server.

Pokud se obejdete bez podpory MS Exchange Serveru a Evolution se vám z nějakého důvodu nelíbí, či jste zvyklí z Windows používat pošťáka Thunderbird, pak i tento je možno na UNR bezproblémově používat. Oproti Evolution přijdete ale i o integraci do hlavního panelu.

Poštovní klient Evolution
<%image(20091123-unr_9.10-07-evolution.png|520|304|)%>

Jsme online v kontaktu s přáteli

Jistě budete chtít být v kontaktu se svými přáteli a ani o to používáním UNR nepřijdete. Z velkého množství „kecálků“ si dovolím upozornit jen na dva, které jsou určitým způsobem už spojeni s Ubuntu.

První z nich je Pidgin, který už má v Ubuntu za sebou bohatou historii a díky ní je integrován do hlavního panelu hned na dvou místech. Poprvé je to v appletu přihlášeného uživatele (Indicator Applet), kde můžete přímo měnit statusy Pidginu a podruhé v appletu, který najdete na hlavním panelu jako obálku a přes který se dostanete k samotné aplikaci. Samostatnou ikonku běžící aplikace na pozadí tak Pidgin ztratil – lze to ovšem zpět zapnout v nastavení Pidginu. Jestli je to dobře nebo špatně ukáže až čas, nicméně zatím to znamená jedno kliknutí navíc.

IM „kecálek“ Pidgin a jeho dialog s konverzací
<%image(20091123-unr_9.10-08-pidgin.png|128|250|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-09-pidgin.png|366|250|)%>

Druhým je Empathy, který se stal výchozím přeinstalovaným programem pro IM, což se setkalo zatím spíše s kritikou. Empathy podporuje některé pokročilé technologie jako videokonference nebo sdílení plochy, avšak v oblasti klasického použití „kecálků“ zatím nedosahuje kvalit Pidginu. Proto stejně jako většina uživatelů jsem udělal „krok zpět“, Empathy odinstaloval a nahradili jej Pidginem.

Bude ale jistě zajímavé sledovat, jak tento „souboj“ do budoucna dopadne a zda se v Ubuntu v dalších verzích neobjeví na četná přání uživatelů zpět jako výchozí IM klient Pidgin.

Minikancelář na cesty

I když je psaní dopisů či tvorba tabulek vzhledem k velikostem LCD docela nepohodlné má i UNR v základu kancelářský balík OpenOffice – textový editor, tabulkový procesor, prezentace a kreslení. Pokud máte dobré oči a širokoúhlý display můžete si dovolit i zobrazení dvou stránek dokumentu vedle sebe.

Kancelář OpenOffice – textový editor a tabulkový procesor
<%image(20091123-unr_9.10-10-openoffice.png|520|304|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-11-openoffice.png|520|304|)%>

Fotografujeme, upravujeme a archivujeme

Netbooky přímo vybízejí svým rozměrem k cestování a tak pokud máme i digitální fotoaparát pak jistě budeme chtít netbook využít k zpracování fotografií.

Pro stažení fotografií přímo z foťáku můžeme využít program F-Spot, ty můžeme dále upravit pomocí Gimpu a v konečné fázi zveřejnit opět pomocí F-Spotu na Flickru nebo Google Picase.

Do další „jarní“ verze Ubuntu se již nyní uvažuje o nahrazení F-Spotu jinou aplikací, přičemž se mluví zatím o aplikacích Shotwell a gThumb. Samotné možnosti všech třech aplikací jsou však velice omezené a zatím bohužel namíle vzdálené například komerčnímu Photo Studiu od Zoneru, které možná znáte z Windows.

Jistým řešením v případě používání Google Picasy by mohlo být použití stejnojmenného programu, který Google nabízí i jako Linux verzi, bohužel ale stále pouze ve formě zapouzdřeného Wine.

Grafický editor Gimp a organizátor fotografií F-Spot
<%image(20091123-unr_9.10-12-gimp.png|520|304|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-13-fspot.png|520|304|)%>

Je libo audio Jukebox nebo video přehrávač?

Na klasická audio CD můžete díky absenci interní mechaniky zapomenout, což však díky všeobecné oblíbenosti formátu MP3 není až takový problém. Základním přehrávačem je Rhythmbox, což je spíše než obyčejný přehrávač skutečně Jukebox, jelikož umožňuje na základě tagů umístěných v MP3 jednotlivé skladby třídit a vyhledávat. Program si poradí jak s lokálními soubory tak i soubory na síťových discích.

Základním přehrávačem je Totem, v systému nazvaný jednoduše „Přehrávač filmů“ , který si poradí i s externími titulky v češtině. Stejně jako v případě audia ani s CD/DVD video médii bez interní mechaniky nepochodíte a jste tak odsouzeni pouze na video soubory. Soubory můžete přehrávat z disku lokálního, ale také i ze síťových. Můžete si doinstalovat i multiplatformní VLC media player, u kterého však zatím budete muset zapomenout na přehrávání ze síťových disků. Poradí si však naopak s některými formáty u kterých byste s Totemem neuspěli.

Audio přehrávač Rhythmbox a video přehrávač Totem
<%image(20091123-unr_9.10-14-rhythmbox.png|520|304|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-15-totem.png|520|304|)%>

Používáme interní kameru a bluetooth

Co většinou v klasických desktopech nenajdeme je interní kamera a bluetooth. Proto mě zajímalo, jak si s těmito specifickými zařízeními UNR poradí.

Jednou z aplikací, které není ve standardní instalaci Ubuntu Desktop, ale ve verzi UNR našla své místo je Cheese neboli česky Sýr. Jak název napovídá, jedná se o fotografický program, k čemuž využívá právě interní kameru. Můžete si tak sednout před netbook a zkoušet fotit různé grimasy, přičemž se vidíte online na displeji. Otázkou je, zda tento program lze nějak solidně využít, či je to jen taková blbinka pro zasmání. Já za tímto programem velké uplatnění opravdu nevidím.

Zapnutí/vypnutí bluetooth se provádí velice jednoduše pomocí ikonky v hlavním panelu. Zde si můžete také dát vyhledat okolní zařízení a spárovat je s netbookem. Bez nějaký dalších programů lze například jednoduše přenášet soubory mezi telefonem a netbookem.

Použití interní kamery v programu Cheese a ukázka napojení prostřednictvím bluetooth na mobilní telefon
<%image(20091123-unr_9.10-16-cheese.png|520|304|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-17-bluetooth.png|520|304|)%>

Standardní sada aplikací nám nestačí

Jednou z velkých výhod systému Ubuntu, který by ji mohl závidět i Windows, je správa instalací/odinstalací aplikací – < ahref=“https://launchpad.net/software-center“>Centrum softwaru pro Ubuntu.

V době psaní tohoto článku bylo k dispozici pro instalaci přes 2tis. aplikací, které jsou pro vás zatřízené do tematických sekcí – Grafika, Hry, Internet atp. U většiny aplikací můžete vidět i náhledový obrázek a stručný popis aplikace. Nyní jsou v seznamu pouze aplikace zdarma, nicméně do dalších verzí zde přibudou i aplikace komerční.

Pokud usoudíte, že se vám nějaká aplikace nelíbí, pak ji jednoduše prostřednictvím Centra softwaru pro Ubuntu velice jednoduše odinstalujete. Takto jsem odstranil ze systému například výše zmiňované Empathy.

Instalátor/odinstalátor aplikací – Centrum softwaru pro Ubuntu
<%image(20091123-unr_9.10-18-centrumsoftwaru.png|520|304|)%>

Spolupráce s HW na jedna mínus

Testovací netbook obsahuje grafickou kartu Intel (945GSE), s kterými byly v dřívějších verzích problémy zejména s rychlostí akcelerace. Problémy jsou však již v nové verzi naštěstí zažehnány a vše funguje jak má. Můžete si tak zapnout „efekty vzhledu“ integrovaného compizu, přičemž jste omezení pouze svým vkusem či nevkusem.

Informace o systému a nastavení obrazovky
<%image(20091123-unr_9.10-19-sysinfo.png|520|304|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-20-setupdisplay.png|520|304|)%>

UNR si rovněž bez problémů poradí s integrovanou zvukovou kartou, ethernet síťovým adaptérem včetně WiFi, integrovanou kamerou, bluetooth, USB porty a čtečkou karet.

Informace o discích v aplikaci Palimpsest a nastavení síťového připojení pomocí NetworkManageru
<%image(20091123-unr_9.10-21-palimpsest.png|520|304|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-22-networksetup.png|520|304|)%>

Jedinou vadou na kráse, kterou se mi podařilo během testování objevit, je problémová podpora externích monitorů či TV, kdy se nepodařilo přes VGA připojit starší LCD monitor ani televizi. Pro někoho toto může být velkým problémem, někteří externí monitory nevyužívají vůbec. Tento problém bude patrně spojen jen přímo s ovladači grafických karet Intel, zatím jsem však po příčině nepátral.

Specialitka pro Asus Eee PC

I když je podpora všech komponent netbooků již obsažena přímo v systému, existuje například pro netbooky značky Eee PC rozšíření Eee-control, které se po instalaci integruje do horní lišty a díky němuž můžete pohodlně nastavovat některé speciální vlastnosti těchto netbooků jako např.: nastavení uživatelských tlačítek umístěných nad hlavní klávesnicí, kliknutím zapínat/vypínat některé periferie (WiFi, Bluetooth, kamera, čtečka karet) či nastavovat výkon systému s ohledem na výdrž baterie.

Možnosti rozšíření pro netbooky Asus PC pomocí Eee-controlu
<%image(20091123-unr_9.10-23-eeecontrol.png|520|304|)%>

Čeština na skoro každém rohu

Lokalizace Ubuntu do českého jazyka je už řadu let na vysoké úrovni. Vždy se však najdou i ve finálních verzích pasáže, na které se nějak opomnělo. V Ubuntu Netbook Remix je bohužel těchto pasáží ještě více než v desktopových verzích. Nicméně i přesto platí, že i bez znalosti angličtiny nebudete mít větší problémy se systémem pracovat.

Zhodnocení

Bohužel v našich končinách najdeme většinu netbooků v prodeji pouze s jedním operačním systémem a to Windows XP Home, který neobsahuje žádné úpravy pro tyto počítače. Tento systém byl původně nainstalován i na testovacím netbooku. Časem se však XP začaly značně zpomalovat a občas i sekat a proto přišel čas zkusit něco jiného.

Na netbook jsem proto Jarce na začátku října nainstaloval UNR (tehdy ještě verze beta) a zatím vychází v každodenním použití ergonomicky použitelnější, za což vděčí právě nemalým úpravám této distribuce pro netbooky a alespoň v případě Asus Eee PC k téměř bezchybné HW podpoře. Netbook pracuje s UNR i na opravdu malém SSD disku spolehlivě a hlavně pocitově rychleji.

Nevýhodou pro zejména méně zkušené uživatele může být strohá základní dokumentace, i když ve většině připadů bude postup stejný jako klasické desktopové verzi.

UNR doporučuju na displeje do 10“. Na větších už se přínos ergonomičnosti začíná rychle vytrácet a na tyto notebooky bývá obvykle výhodnější nainstalovat klasickou desktopovou verzi.

Poznámka na závěr:
Původně je tento článek psán pro zive.cz, kde již byl publikován. Mě to však nedalo a musel jsem o tomto tématu napsat i zde. Aby článek zapadl do kontextu blogu snažil jsem se ho trochu ohnout a více zlidštit. Snad se to povedlo a pro ty co to zajímá to bylo zajímavé čtení.

20 dní s Ubuntu – část první – instalace

Dnes je tomu 20 dní co jsem si nainstaloval jako primární operační systém Ubuntu 8.04. Je to tak poprvé, pokud nepočítám různé pokusy ve virtualizaci, kdy jsem si mohl „osahat“ tento tak trochu jiný operační systém a programy v něm při seriózní práci. Dojmy jsou velice rozporuplné a pokusím se je vylíčit v tomto a navazujících článcích

Na začátku je potřeba uvést, že jsem dlouhodobý uživatel Windows, který si prošel různými verzemi tohoto operačního systému (dále jen OS) od verze 3.0, 3.11, 95, ME, 98, NT až po dnešní XP. Je mi proto jasné, že některé neduhy Ubuntu jsou dány i mou nezkušeností s tímto OS a pár dnů nemůže poskytnou takové zkušenosti, jako ty, které jsem nasbíral s Windows za několik let. Pokusím se i přesto být co nejvíce objektivní.

V předchozím odstavci jsem uvedl mé zkušenosti s Windows, ale již během této doby zde bylo pár mých pokusu a „hrátek“ s Linuxem. Byly to však vždy vzplanutí na pár dnů, které po nějaké době usnulo. Jedinou větší zkušeností bylo provozování serveru na základní škole, tehdy ještě na systému Linux Mandrake (dnešní Mandriva), které mi dalo určitě zkušenosti především z konzolového prostředí.

Dřívější hrátky změnilo až sepsání článku k virtualizaci na desktopu pro živě.cz (v době psaní toho článku ještě článek na živě nevyšel), kde jsem si udělal kompletní přehled o virtualizaci a software, které lze k tomuto účelu použít. Objevil jsem také jednu do té doby pro mě neznámou vlastnost, tzv. bezešvý režim a absolutně mě uchvátilo toto video na youtube:

Jednak kvůli článku, ale svým dílem i ze zvědavosti jsem se rozhodl vyzkoušet si kombinaci Ubuntu 8.04 + Compiz + VirtualBox, tedy přesně stejnou kombinaci, která je použita na onom videu výše.

OS provozuju na následujícím hardware:
Notebook IBM ThinkPad Z60m
– Intel Pentium M (Dothan) 1.73
– ATI Mobility Radeon X600 with 128MB
– 15.4″ wide-screen TFT with 1680×1050 resolution
– 2x1GB PC2-4200 memory standard
– 60GB 5400RPM SATA HDD
– AD1981HD HD Audio 1.0 controller
– DVD±RW
– Broadcom 10/100/1000 Ethernet
– IBM 11a/b/g Wireless LAN Mini PCI Adapter II
– Integrated Fingerprint Reader

Instalace systému Ubuntu

Instalace systému Ubuntu probíhá v hezkém a intuitivním prostředí, které zvládne opravdu i naprostý začátečník.

Pro některé vadou na kráse může být nemožnost vybrat programy, které se mají nainstalovat, ale pro většinu bude tato vlastnost spíše výhodou, jelikož se budou stejně v záplavě programů zpočátku ztrácet. Ubuntu má tak filozofii, že nainstaluje předpřipravený balík programů, a kdykoliv je možné některý z těchto programů odinstalovat, či nainstaloval další.

Další drobný zádrhel může nastat, pokud máte nějaké nestandardní připojení k síti, či pokud nejste v době instalace připojeni k internetu. Vzhledem k velikosti instalačního média (1CD) není technicky možné, aby na něm byly kompletní jazykové mutace všech programů a ty se dotahují z internetu až v průběhu instalace. Pokud jste tedy bez připojení, musíte se spokojit „pouze“ z anglickou verzí systému

Instalace veškerého hardware proběhla bez sebemenšího problému. Vše co potřebuji fungovalo hned. Jedinou změnou po instalaci, kterou však systém nabídl sám, byla instalace akcelerovaného 3D driveru pro grafickou kartu ATI, která proběhla také bezproblémově. Pravda, že ihned po instalaci nefungovala čtečka prstů, která se však musí doinstalovat i ve Windows (kde se musí bohužel doinstalovávat téměř všechen HW) a která je jakousi třešinkou na dortu bez které člověk může fungovat. Popis instalace jsem sepsal v tomto článku.

Instalace a konfigurace VirtualBoxu

Jako virtualizační prostředí jsem zvolil VirtualBox, zejména proto, že je k dispozici zdarma, je kompletně v českém jazyce a jako jediné obsahuje podporu bezešvého režimu v Linuxu ve stabilní verzi. Samotná instalace je opět jednoduchá, i když začátečník již může mít drobné problémy.

Nejpve je potřeba stáhnout si DEB balíček ze stránek Sunu, na které se nejlépe dostaneme před odkaz na virtualbox.org. Instalátor bude potřebovat zkompilovat nový modul kernelu (jádra systému) a je tak potřeba mít v systému nainstalovány hlavičky kernelu. To naštěstí nebyl problém a tak se k mému údivu vše podařilo napoprvé.

Detailní konfigurace VirtualBoxu by vydala na celý samostatný článek a tak zde jen uvedu, že předmětem mého zájmu bylo virtualizovat Windows XP a že instalace proběhla opět bez jakýchkoliv problémů a bez nutnosti nějakých dalších driverů. Co však silně doporučuji je doinstalovat tzv. „Přídavky pro hosta“, bez kterých bude systém pomalejší a budete ochuzení o některé výborné funkce – plynulý přechod myši mezi virtualizovaným a normální OS, možnost jednoduchého sdílení adresářů mezi systémy a konečně i možnost přechodu do tzv. bezešvého režimu.

Po nainstalování OS do virtuálního stroje, doinstalace přídavků pro hosta a stisknutí klávesy pravý Ctrl + L vám najednou oba systémy (Ubuntu a v mém případě Windows) splynou do jednoho. Díky tomu však bohužel „přijdete“ o plochu Windows, která je však přístupná po kliknutí na ikonku plochy. Jakmile však kliknete kdekoli jinde, opět zmizí.

Instalace Compiz

U akceleračního prostředí jsem zvolil složitější variantu instalace, tj. pomocí kompilace ze zdrojových souborů, dle postupu uvedeném zde. Nevýhodou je nutnost instalace spousty balíčků systému se zdrojovými soubory a větší náchylnost na chyby, výhodou je pak nejnovější verze compizu a funkce, které v základní verzi, která je součástí reposity nejsou. Pokud ale nechcete pokoušet osud, vystačíte si určitě i se standardním compizem.

A co dál?

Těmito kroky byl systém připraven k používání a zbývalo ho již jen odzkoušet a doinstalovat případné další uživatelské programy. Co se týče operačního systému zatím samá chvála a ve spoustě oblastí byla instalace ještě jednodušší a méně problémová než v případě OS Windows.

Nespornou výhodou Ubuntu je opravdu výborná podpora i v češtině a pokud nebudete vědět kudy kam můžete se podívat na předpřipravené návody na wiki.ubuntu.cz a nebo se porozhlédnout po fóru forum.ubuntu.cz