Dnes je tomu 20 dní co jsem si nainstaloval jako primární operační systém Ubuntu 8.04. Je to tak poprvé, pokud nepočítám různé pokusy ve virtualizaci, kdy jsem si mohl „osahat“ tento tak trochu jiný operační systém a programy v něm při seriózní práci. Dojmy jsou velice rozporuplné a pokusím se je vylíčit v tomto a navazujících článcích
Na začátku je potřeba uvést, že jsem dlouhodobý uživatel Windows, který si prošel různými verzemi tohoto operačního systému (dále jen OS) od verze 3.0, 3.11, 95, ME, 98, NT až po dnešní XP. Je mi proto jasné, že některé neduhy Ubuntu jsou dány i mou nezkušeností s tímto OS a pár dnů nemůže poskytnou takové zkušenosti, jako ty, které jsem nasbíral s Windows za několik let. Pokusím se i přesto být co nejvíce objektivní.
V předchozím odstavci jsem uvedl mé zkušenosti s Windows, ale již během této doby zde bylo pár mých pokusu a „hrátek“ s Linuxem. Byly to však vždy vzplanutí na pár dnů, které po nějaké době usnulo. Jedinou větší zkušeností bylo provozování serveru na základní škole, tehdy ještě na systému Linux Mandrake (dnešní Mandriva), které mi dalo určitě zkušenosti především z konzolového prostředí.
Dřívější hrátky změnilo až sepsání článku k virtualizaci na desktopu pro živě.cz (v době psaní toho článku ještě článek na živě nevyšel), kde jsem si udělal kompletní přehled o virtualizaci a software, které lze k tomuto účelu použít. Objevil jsem také jednu do té doby pro mě neznámou vlastnost, tzv. bezešvý režim a absolutně mě uchvátilo toto video na youtube:
Jednak kvůli článku, ale svým dílem i ze zvědavosti jsem se rozhodl vyzkoušet si kombinaci Ubuntu 8.04 + Compiz + VirtualBox, tedy přesně stejnou kombinaci, která je použita na onom videu výše.
OS provozuju na následujícím hardware:
Notebook IBM ThinkPad Z60m
– Intel Pentium M (Dothan) 1.73
– ATI Mobility Radeon X600 with 128MB
– 15.4″ wide-screen TFT with 1680×1050 resolution
– 2x1GB PC2-4200 memory standard
– 60GB 5400RPM SATA HDD
– AD1981HD HD Audio 1.0 controller
– DVD±RW
– Broadcom 10/100/1000 Ethernet
– IBM 11a/b/g Wireless LAN Mini PCI Adapter II
– Integrated Fingerprint Reader
Instalace systému Ubuntu
Instalace systému Ubuntu probíhá v hezkém a intuitivním prostředí, které zvládne opravdu i naprostý začátečník.
Pro některé vadou na kráse může být nemožnost vybrat programy, které se mají nainstalovat, ale pro většinu bude tato vlastnost spíše výhodou, jelikož se budou stejně v záplavě programů zpočátku ztrácet. Ubuntu má tak filozofii, že nainstaluje předpřipravený balík programů, a kdykoliv je možné některý z těchto programů odinstalovat, či nainstaloval další.
Další drobný zádrhel může nastat, pokud máte nějaké nestandardní připojení k síti, či pokud nejste v době instalace připojeni k internetu. Vzhledem k velikosti instalačního média (1CD) není technicky možné, aby na něm byly kompletní jazykové mutace všech programů a ty se dotahují z internetu až v průběhu instalace. Pokud jste tedy bez připojení, musíte se spokojit „pouze“ z anglickou verzí systému
Instalace veškerého hardware proběhla bez sebemenšího problému. Vše co potřebuji fungovalo hned. Jedinou změnou po instalaci, kterou však systém nabídl sám, byla instalace akcelerovaného 3D driveru pro grafickou kartu ATI, která proběhla také bezproblémově. Pravda, že ihned po instalaci nefungovala čtečka prstů, která se však musí doinstalovat i ve Windows (kde se musí bohužel doinstalovávat téměř všechen HW) a která je jakousi třešinkou na dortu bez které člověk může fungovat. Popis instalace jsem sepsal v tomto článku.
Instalace a konfigurace VirtualBoxu
Jako virtualizační prostředí jsem zvolil VirtualBox, zejména proto, že je k dispozici zdarma, je kompletně v českém jazyce a jako jediné obsahuje podporu bezešvého režimu v Linuxu ve stabilní verzi. Samotná instalace je opět jednoduchá, i když začátečník již může mít drobné problémy.
Nejpve je potřeba stáhnout si DEB balíček ze stránek Sunu, na které se nejlépe dostaneme před odkaz na virtualbox.org. Instalátor bude potřebovat zkompilovat nový modul kernelu (jádra systému) a je tak potřeba mít v systému nainstalovány hlavičky kernelu. To naštěstí nebyl problém a tak se k mému údivu vše podařilo napoprvé.
Detailní konfigurace VirtualBoxu by vydala na celý samostatný článek a tak zde jen uvedu, že předmětem mého zájmu bylo virtualizovat Windows XP a že instalace proběhla opět bez jakýchkoliv problémů a bez nutnosti nějakých dalších driverů. Co však silně doporučuji je doinstalovat tzv. „Přídavky pro hosta“, bez kterých bude systém pomalejší a budete ochuzení o některé výborné funkce – plynulý přechod myši mezi virtualizovaným a normální OS, možnost jednoduchého sdílení adresářů mezi systémy a konečně i možnost přechodu do tzv. bezešvého režimu.
Po nainstalování OS do virtuálního stroje, doinstalace přídavků pro hosta a stisknutí klávesy pravý Ctrl + L vám najednou oba systémy (Ubuntu a v mém případě Windows) splynou do jednoho. Díky tomu však bohužel „přijdete“ o plochu Windows, která je však přístupná po kliknutí na ikonku plochy. Jakmile však kliknete kdekoli jinde, opět zmizí.
Instalace Compiz
U akceleračního prostředí jsem zvolil složitější variantu instalace, tj. pomocí kompilace ze zdrojových souborů, dle postupu uvedeném zde. Nevýhodou je nutnost instalace spousty balíčků systému se zdrojovými soubory a větší náchylnost na chyby, výhodou je pak nejnovější verze compizu a funkce, které v základní verzi, která je součástí reposity nejsou. Pokud ale nechcete pokoušet osud, vystačíte si určitě i se standardním compizem.
A co dál?
Těmito kroky byl systém připraven k používání a zbývalo ho již jen odzkoušet a doinstalovat případné další uživatelské programy. Co se týče operačního systému zatím samá chvála a ve spoustě oblastí byla instalace ještě jednodušší a méně problémová než v případě OS Windows.
Nespornou výhodou Ubuntu je opravdu výborná podpora i v češtině a pokud nebudete vědět kudy kam můžete se podívat na předpřipravené návody na wiki.ubuntu.cz a nebo se porozhlédnout po fóru forum.ubuntu.cz