Adobe Lightroom na iOS – focení mobilem do RAW

Od poslední verze iOS 10 mají možnost aplikace třetích stran umožňovat focení do RAW. Jedním z prvních kdo se této možnosti chytil je Adobe, který ve svém mobilním Lightroomu od verze 2.5.0 nabízí možnost zachycení fotek v surovém RAW namísto JPEGu.

K čemu je to dobré

Představme si, že jste například na dovolené nebo někam cestujete a z nějakého důvodu nemáte u sebe klasický fotoaparát. Člověk v takové situaci velice často šahá po mobilu.

Mobilní telefony dnes už v JPEGu poskytují poměrně brilatní výsledky, ale občas zejména při větším dynamickém rozsahu scény může exponovat chybně a nám zůstanou na fotce přepaly, či je fotka naopak moc tmavá.

Druhou kapitolou je pak vyvážení bílé, které může být nastaveno mobilním telefonem chybně a v případě JPEGu, už pak máme jen poměrně malý prostor na opravu. Naoproti RAW formát nám dává naprostou svobodu a můžeme si s vyvážením bílé pohrát až v postprocessingu.

Jak fotit v RAW

Jak už bylo řečeno, je potřeba mít iOS 10 a mimálně verzi Lightroomu 2.5.0. Pokud ji máme klikneme na ikonku foťáku v pravém dolním rohu

img_20160918_191934

Objeví se nám obrazovka s fotografovanou scénou a informací nahoře uprostřed, že fotíme do DNG formátu. Dole pak máme pár možností nastavení:

  1. zapnutí/vypnutí blesku
  2. nastavení vyvážení bílé
  3. komplenzace expozice
  4. zobrazení pomocných linek
  5. časovač
  6. filtry

img_20160918_191835

Kde fotky najdeme a jak je poznáme

Vyfocenou fotku najdeme přímo v aplikaci Lightroom, kolekci Lightroom photos a poznáme ji ještě tak, že má v informacích označení „Original“ (ostatní, které máme v knihovně z velkého LR budou mít přídomek „Smart Preview“).

img_20160918_191716

Ve velkém Lightroomu pak máme fotografii ve formátu DNG (což btw. není nic jiného než univerzální RAW formát od společnosti Adobe) a můžeme tak dělat všechny nedestruktivní úpravy na které jsme z práce s RAWy zvyklí.

screen

V terénu jsem tuhle možnost ještě nepoužil, ale věřím, že to může pomoci zachránit nejednu fotku z dovolené. Doufám, že se vám to povede.

Porovnání Canon 450D vs. 7D vs. Fujifilm X100T a pár slov jak vybrat foťák

Foťáků mi prošlo rukama už několik, nicméně dnes se zaměřím nejprve na tři kousky. Na těch  se pokusím ilustrovat jak se digitální fototechnika časem mění a nakonec zbyde i pár rád co všechno zvažovat, pokud si dneska chceme vybrat foťák.

[wpsm_comparison_table id=“1″]

Z tabulky můžete vidět, že vlastním dva kousky z kategorie tzv. crop zrcadlovek, přičemž první Canon 450D je z té nejlevnější kategorie foťáku z plastu, nicméně čipy bývají často úplně shodné jako u kategorie profi-cropů, což je případ Canonu 7D (kde jsou ale dva).

Druhou poměrně novou kategorií jsou digitální bezzrcadlovky, které na první pohled vypadají tak trochu jako obyčejné kompakty s vysokou cenou. Nenechme se ale zmást – kvalitou výstupu jsou srovnatelné se zrcadlovkami, ale mají obvykle mnohem kompaktnější rozměry. To byl i důvod proč jsem si koupil jednoho ze zástupce této kategorie a je to FujiFilm X100T – crop foťák s pevným ohniskem 23mm a velikostí čipu jako v zrcadlovce – dokonce dle tabulky i větší než je u crop zrcadlovek běžné.

Generační srovnání

Pojďme se nejprve podívat na malý test všech tří mých foťáků dohromady.

Testovací fotka

Na všech třech foťácích byl nastavený bracketing +/-1 EV a základní expozice měla hodnoty 1/15s, ISO 200 a clona f8. Všechny snímky byly foceny ze stativu.

Na Canonech jsem měl nasazený objektiv Canon EF-S 17-55/2.8 a nastavený na 17mm. FujiFilm má pevný objektiv 23mm/2.0 na který jsem dal předsádku zvětšující ohnisko 19mm.

dscf4053

Jelikož má scéna velký dynamicky rozsah – foceno v místnosti proti oknu – vybral jsem ze tří fotek vniklých bracketingem tu s nejméně přepaly v protisvětle a obnovil stíny.

Zvětšené výřezy

První je vždy Canon 450D, následovaný 7D a nakonec FujiFilm X100T.

Srovnání okno

susak

Jak se fotky liší?

I přesto, že základní citlivost byla všude 200 ISO je vidět obrovský generační skok u těchto crop čipů. U Canonů je to jedna generace, kdy množství šumu ubylo a není tak barevně divoké a u FujiFilmu je vidět neskutečné zlepšení, kdy šum i při obnovení ze stínů nevnikl prakticky žádný a kresba zůstává brilatně ostrá.

Co si mohu vybrat a je pro mě nejlepší?

Tuhle otázku dostávám poměrně často a není na ní většinou úplně jednoduché odpovědět.

Určitý závěr je možné si udělat z testu výše, nicméně pro aktuální výběr by bylo vhodnější porovnat foťáky ve stejné generaci. Nicméně obecně to vypadá, že dnešní fotograf má na výběr hned tři možnosti:

  1. koupit si levnou crop digitální zrcadlovku v cenách od 10-40tis. – Canon/Nikon
  2. investovat trochu více do crop digitální bezzrcadlovky v cenách od 25-50tis. – FujiFilm/Olympus/Sony
  3. nedělat kompromisy a koupit si fullframe zrcadlovku v cenách mezi 50-120tis. – Canon/Nikon

Leč celé to tak jednoduše generalizovat nejde a kromě obrazového výstupu do rozhodování při koupit přichází spousta dalších faktorů jako:

Hmotnost a velikost těla a objektivů

Zejména cestovatelé si poslední dobou oblíbili bezzrcadlovky hlavně kvůli kompaktnosti a váze.

Cena a sortiment objektivů

Fullframe objektivy mohou být opravdu pekelně drahé, nicméně sortiment objektivů je poměrně obsáhlý. U zrcadlovek se navíc často nemusíme držet jen stejné značky jako tělo fotoaparátu a lze sáhnout i po objektivech dalších firem: Sigma/Tamron …

Rychlost ostření a sekvenčního snímání

Tady budou mít fullframe zrcadlovky zřejmě ještě hodně dlouho navrch. Určitým kompromisem jsou profi crop zrcadlovky, které už jsou dostatečně rychlé (mívají i dva čipy pro zpracování obrazu) a zároveň mají poměrně dobrý systém ostření. Naopak bezzrcadlovkám to zatím ještě poměrně trvá než zaostří a vyfotí fotku.

Přesnost ostření

Fullframe zrcadlovky obecně s dobrými objektivy nemají s ostřením problém, nicméně ostřící body bývají jen kolem středu fotografie. Naproti tomu bezzrcadlovky mají body od kraje fotografie a díky elektronickému hledáčku si můžete obraz zvětšit a vidět tak velmi přesně, zda máte správně zaostřeno.

Množství šumu při vyšší citlivostech ISO

Zatím platí že crop zrcadlovky ho mají od cca. 2tis. ISO poměrně hodně a rapidně ho přibývá při zvyšování světelnosti stínů. Naproti tomu fullframe má hezké výstupy až do desítek tisíc ISO. Někde uprostřed jsou bezzrcadlovky, kde však v případě FujiFilmu někteří tvrdí, že kvalita výstupu může být srovnatelná při stejné hodnotě ISO s fullframem, či je dokonce o něco lepší.

Hloubka ostrosti

Určuje kolik toho bude ostrého před a za rovinou ostrosti na kterou jsme naostřili. Platí, že v případě fullframe fotoaparátů je tato rovina obecně menší, čili jsou tyto foťáky vhodnější pro případy, kdy chceme mít hezky rozostřené pozadí – lidé/svatby atp. Naopak např. v krajinářské fotografii bychom chtěli mít ideálně ostré vše, takže taky jsou zase ve výhodě cropy.

Výdrž baterie

Všechny zcradlovky bez vyjímky mají průhledový optický hledáček, který nepotřebuje elektřinu a totéž platí i závěrce, která je mechanická. Naproti tomu bezzrcadlovka má úplně vše elektronické, čili konzumace energie z baterie je dramaticky větší. Namísto i několika tisíc fotografií tak baterie zpravidla vydrží jen několik stovek fotek. Leč naproti zrcadlovce lze bezzrcadlovku (nebo alespoň FujiFilm) nabíjet přímo z Power Banky, čili je zde možnost nabíjet i za cesty.

Rozuzlení co koupit

Jak vidno vybrat si ten správný foťák není až tak jednoduché a cenové rozpětí se ještě neustále zvětšuje. Canon např. nedávno uvedl již čtvrtou generaci modelu 5D, která ještě pár let zpět okupovala částku okolo 50tis. a dnes již překročila 100tis. Naproti tomu „začátečnické“ zrcadlovky již stačily spadnou pod 10tis.

Na internetu však najdete spousty podobně zapálených lidí a tak nebývá špatnou volbou si nejrpve rozmyslet co chci fotit a pak se podívat s čím fotí fotografové stejného žánru.

Zpátky z Windows na (Mac) OS X

Přibližně před rokem a půl jsem zde publikoval článek Končím s platformou MacOSX – zatím a od té doby se situace poněkud zase změnila. Začal jsem se mnohem více věnovat fotografování a hlavně jsem téměř opustil koncertní focení a začal se nejprve věnovat focení produktovému (zejména tedy jídlu :-)), abych po jednom supr týdenním workshopu na Hvaru zabrousil do oblasti další a tou je portrétní a fashion fotografie.

Po téměř výlučné práci v Lightroomu jsem tak opět začal fotky upravovat i ve Photoshopu, koupil si tablet Wacom Intuos 5 Touch pro kreslení ve Photoshopu a začal mít potřebu něco udělat s mým PC vybavením. Můj už poněkud starší stolní počítač Intel Core Duo 2, ale s 12GB paměti sice víceméně dostačuje, ale to už se nedá říct o LCD monitoru Samsung SyncMaster 2253. První kolo tak bylo o výběru nového monitoru, jenže jsem mezitím čím dál častěji zjišťoval, že mám potřebu fotky upravovat i nejen doma, a tahat sebou stolní počítač není jaksi úplně pohodlné a tak jsem se dostal k výběru notebooku.

Nebudu to zde nějak podrobně popisovat, jelikož by to vydalo na celý článek, nicméně po zváženích všech pro a proti jsem nakonec skončil u 15″ Apple Macbooku Pro a tak jsem zpět na OS X. Btw. pokud by někdo uvažoval o více přenosné variantě, je ve hře kromě 11″ a 13″ Apple MacBook Air také podle mě vydařený a velký konkurent Asus Zenbook také s 11″ a 13″ modely.

Po několika měsících práce mohu říct, že již pomatení s klávesovými zkratkami na Windows a OS X (a také tak trochu jiné klávesnici) pominulo a jsem schopen se přepínat podle potřeby a neplete se to. Je to tedy vypadá to jen otázka času a zvyku – svým způsobem jakoby člověk řídil dvě auta – obě mají stejný účel, ale s každým se jezdí tak trochu jinak.

Z hlediska softwarového vybavení a fotografování nenastává žádný problém – tedy pokud nepoužíváte třebas u nás hodně rozšířený Zoner Photo Studio, který je a zřejmě vždy bude jen pro Windows. Naproti tomu zatím všechny produkty Adobe, tj. zejména Lightroom a Photoshop pro OS X existují. Z kancelářských balíků mi zatím skvělou práci odvedl LibreOffice. A s tím si  na tu mou „práci“ vystačím.

Dvojboj: Canon EOS 450D vs. Canon EOS 40D a Canon Speedlite 430 EX II vs. Nissin Di866 Speedlite

Tento článek rozhodně není recenzí ani na jeden z produktů uvedených v nadpise, ale budu se snažit popsat rozdíly, na které jsem během krátkého používání všech čtyř produktů přišel. Ono je již na nějaké recenze i docela pozdě, jelikož ani jeden z modelů již nový nekoupíte. Vzhledem ke krátkému času používání doufám, že článek nebude obsahovat nepřesnosti. Pokud ano, ozvěte se.

Canon EOS 450D vs. 40D

Nejprve začnu foťáky. Již několik let vlastním Canon EOS 450D a který jsem již úspěšně vykoupal v moři, díky němuž mi odešel USB konektor na foťáku do věčných lovišť. Obvykle se člověk bez tohoto konektoru úplně obejde – fotky nahrávám přes čtečku karet u počítače – až na jeden případ a tím je focení v ateliéru a právě jedno takové jsem měl domluvené.

Proto jsem rád využil nabídky Jarky kolegy a vypůjčil si na ateliérové focení jeho už starší kousek Canonu EOS 40D (byl na trh uveden v roce 2007, tedy rok před mým EOS 450D) , hlavně kvůli funkčnímu USB. Až v ateliéru jsem ale přišel na to, že i když by se na první pohled mohl zdát EOS 40D jen lépe opláštěným EOS 450D není tomu úplně tak a velice mě překvapila jeho rychlost, která je opravdu někde jinde. Toto možná běžný smrtelník fotící do Jpegu neocení, ale já používám s oblibou kombinaci RAW+Jpeg a tam už jde o rychlost opravu hodně, jelikož to jsou docela objemná kvanta dat. EOS 40D je i krapet větší, čili se lépe drží a má opravu úžasné kolečko a minijoystick – na toto si lze zvyknout opravu rychle.

Zaujala mě i volba ISO, která neskáče po stovkách ale 50, což ale na druhou stranu z dnešního pohledu beru spíše jako mínus. Než se člověk prokliká k nějaké vyšší hodnotě tak to chvíli trvá. Nezkoumal jsem ale, zda se to někde nedá nastavit.

Ostření vypadá velice podobně, resp. žádnou změnu jsem nezpozoroval a oba modely mají shodně pouze 9 ostřících bodů, což je opravu někdy sakra málo. Totožné by měly být i LCD displeje a stejně jak nadávám u mého EOS 450D i zde nemohu nešetřit kritikou. I při velkém přiblížení fotky vypadají na LCD šíleně neostře. Já naštěstí fotil přímo do notebooku, čili jsem tuto neduhu protentokrát obešel.

Závěrem Canon EOS 40D je rozhodně lepším foťákem a to nejen v obalu fotoaparátu ale i vnitřnostech – i když se často navenek tváří jako přístroje sdílející kde co.

Canon Speedlite 430 EX II vs. Nissin Di866 Speedlite

Shodou okolností mi po cca 6 měsících odešel můj nový blesk Nissin Di866 Speedlite a putoval tedy na reklamaci. Jelikož jsem ale externí blesk potřeboval, půjčil jsem si tentokráte od jiného Jarky kolegy Canon Speedlite 430 EX II. Měl jsem s menšího Canonu trochu obavy, ale nakonec svou roli ustál více než obstojně. Na začátek poznamenám, že cenově jsou blesky téměř totožné, nicméně v případě modelu Nissinu se jedná o nejvyšší řadu blesku, která má ambice konkurovat výkonem a funkcemi Canonu 580 EX.

A co jsem tedy vypozoroval za rozdíly? Canon je předně mnohem lépe dílensky zpracován. Plast je opticky hezčí, lépe do sebe zapadá a blesková hlava není pouze z plastu nýbrž obsahuje kovové součásti. Rovněž uchycení na fotoaparát, resp. aretace tohoto uchycení má Canon mnohem lépe vyřešen. Canon má na sobě napsáno „Made in Japan“, Nissin „Made in China“ – i to stále ještě mnohé vypovídá.

Kde však získává body Nissin je v systému zandávání baterií, kdy ty jsou u Nissinu v plastovém pouzdře, do kterého se baterky opravdu dobře dávají a velice jednoduše pak zasunutí do samotného blesku. Naproti tomu Canon nic takového nemá, a baterie se velice špatně vytahují – a nebo jsem alespoň neměl ten správný cvik.

Canon ztrácí rovněž absencí bílé zasouvací odrazky v blesku, nicméně toto není nikterak důležité, jelikož to lze velice jednoduše nahradit třebas vizitkou. Co je ale už horší je že Canon 430 EX II neumí být jako master blesk a není tedy možné z něho řídit a odpalovat jiné blesky. Naštěstí tedy umí fungovat alespoň jako slave blesk. To Nissin si poradí s oběma režimy. Nissin má ještě navíc i stroboskopický blesk, nicméně jeho použití je opět hodně úzké.

Kdybych znovu stál na rozcestí mezi tím zda si koupit o řadu nižší, ale kvalitativně povedenější Canon a nebo funkcemi zdatnější Nissin tak by již volba rozhodně nebyla tak jednoznačná, i vzhledem k tomu, že se mi blesk opravdu brzy pokazil. Na druhou stranu v některých situacích výkon blesku u Canonu může chybět a pak je ušetřených cca 6tis. u Nissinu docela znát. Pokud však blesk hodláte používat bez větších úmyslů, tak se mi nyní jeví lepší volbou Canon. Pro větší použití bych zvolil Nissin a nebo si připlatil za Canon 580 EX.

Narozdíl od prvního srovnání foťáků, které bylo tak trochu spíše jen pro mě, v tomto druhém srovnání jsou produkty, které oba můžete nyní koupit.

 

Eye-Fi X2 – fotky přímo do vašeho notebooku či mobilního zařízení

Myšlenka přenášet online fotografie bezprostředně po nafocení do mobilního zařízení se mi hodně líbí. Přeci jen i když kvalita displejů na foťácích šla nahoru stále ony 3″ poskytují opravdu jen přibližný pohled na vyfocenou fotografii. Ve studiu je určitým řešením fotit bezprostředně do notebooku, k čemuž si vystačíme s USB kabelem a softwarovým vybavením, které toto umožňuje – Canonisté jsou ve výhodě, jelikož takovýto SW je již součástí při koupit fotoaparátu.

V exteriérech je ale práce s notebookem dosti těžkopádná a limitování USB kabelem není zrovna ve venkovních podmínkách příjemné. Proto se mi hodně líbí myšlenka přenášet fotky bezdrátově přímo do mobilních zařízeních podporujících WiFi. To již dnes zvládne kdekterý smartphone, nicméně u nich si až tak moc nepomůžeme, jelikož máme stále relativně malý displej. To pravé ořechové je podle mě až tablet, kde se velikosti obrazovek pohybují mezi 7-10″ a to je již přibližně 3x tolik oproti klasickému LCD displeji foťáku. Umím si i představit nějaký odhlehčený editor, ve kterém si můžete rovnou vyzkoušet rychlé úpravy fotografie.

A co je tedy potřeba? Na straně foťáku budete potřebovat některou z SDHC Eye-Fi karet. K dispozici jsou nyní tři druhy.

První dvě Eye-Fi Connect X2 a Eye-Fi Mobile jsou funkčně totožné a liší se kromě názvu jen kapacitou. V prvním případě disponuje kapacitou 4GB, druhá 8GB, což se může na první pohled zdát málo, ale je potřeba si uvědomit, že fotky jsou nahrávány i do noteboku nebo mobilního zařízení, které mohou mít mnohem větší kapacitu.

Poslední typ karty se honosí názvem Eye-Fi Pro X2. Má kapacitu 8GB a nejzásadnějším rozdílem je podpora přenosu souborů typu RAW a podpora Geotaggingu.

Před koupí doporučuji raději ověřit kompatibilitu s vaším fotoaparátem, nicméně pokud máte některý z posledních modelů digitálních zrcadlovek nižší řady podporující SDHC karty, pak s největší pravděpodobností problém mít nebudete. Použítí SDHC karet je i s jedním z nejvíce limitujících faktorů, jelikož u většiny poloprofesionálních a profesionálních modelů, které většinou používají CF karty, budete mít prostě smůlu.

Na straně přijímače je potřeba disponovat v případě notebooků operačním systémem Windows (XP/Vista/7) nebo Mac OS X (10.5/10.6) a v případě mobilních zařízení operačním systémem Android a nebo iOS (iPhone/iPad).

Dovolím si upozornit, že s touto technologií nemám žádné praktické zkušenosti hned z několika důvodů. Jednak nedisponuji žádným mobilním zařízením (smartphonem nebo tabletem) a také pomalu chystám přechod na vyšší řadu těla foťáku, která již nepodporuje SDHC. Věřím, že si této zajímavé funkčnosti brzy všimnou i výrobci foťáků a stane se třeba základní funkčností. Myslím, že zejména v dnešní době smartphonů a tabletů by to spousta lidí ocenila.

Na závěr ještě ilustrativní video jak to všechno funguje.