Díky účasti jednoho z mých kamarádů se mi poštěstilo podívat se, sice jako divák, do Černé v Pošumaví na závod plný překážek Army Run 2015, který má v podtitulu slogan „Závod který má koule“, což ovšem neznamenalo, že byl určený pouze pro muže.
Běh se v naší vlasti stává čímdál více populárnější a zřejmě i díky této vlně se začínají objevovat i závody pro ty, kteří nejen rádi běhají, ale chtějí zažít větší adrenalin v podobě překonávání sama sebe v náročném terénu plném překážek. Jedním z takových závodů je právě i Army Run, který tak trochu konkuruje svému myslím známějšímu „rivalovi“ Spartan Race, který se pořádá v celosvětovém měřítku.
Zpátky ale k letošnímu Army Runu. Běžci se mohli příhlásit do dvou dospěláckých kategorií – Civil a Army. Civil verze byla jednodušší a obsahovala cca. 10 km běhu + tuším 21 překážek. Army verze pak byla „vylepšena“ o dalších 6km s 20kg batohem na zádech s kterým jste navíc museli zdolávat i překážky, kterých v této verzi bylo hned 33. Proto pro mě bylo poměrně obrovským překvapením, kolik žen bylo i v této složitější kategorii. Kromě těchto dvou dospěláckých kategorií byl otevřen i jeden menší závod pro děti.
Startovalo se přibližně v 5 minutových intervalech po skupinách o max. 30 závodnících, což oproti 200 v Spartan Race není mnoho, ale i tak se na překážkách dělali fronty a u některých se čekalo až půl hodiny – což ve svém důsledku výrazně ovlivňovalo časy a dost lidí z toho bylo v cíli rozladěných.
Počasí bylo na jednu stranu pozitivní, jelikož nebylo horko, ale na druhou stranu se každou chvíli přehnala menší či větší přeháňka, která celou trať vylepšovala o opravdu velké množství bahna. Nicméně s tím přihlášení museli počítat a suší by nezůstali ani v případě hezkého počasí. Hned druhá překážka byla totiž plávání v „rybníce“ plném prý poměrně hodně zapáchající stojací vody – no ostatně obrázek si můžete udělat už podle fotek 🙂
Na start jste se mohli postavit jak jako jednotlivec tak i jako team. Start v týmu měl výhodu v podpoře ostatních, kteří vás ale mohli zase trochu brzdit, nicméně i ti co startovali sami za sebe se mohli spolehnout, že v případě náročné překážky se vždy najde někdo kdo rád pomůže s jejím překonám. Pokud se někomu překážku nepodařilo zdolat musel na místě udělat 30 angličáků a pak teprve pokračovat dále, což se mi zdá ne uplně všichni dodržovali. Je ale otázkou jestli to nebylo spíše totálním vyčerpáním, než že by chtěli nějak podvádět 🙂
Kromě množství holek, které celý závod zvládli dokončit mě překvapila i televize Prima, která do závodu vyslala hned celý tým, který si navíc vybral hned tu náročnější variantu a to měli v týmu převahu žen.
Klobouk dolů všem účastníkům, kteří i přes nepřízeň počasí přijeli a poprali se s celou trasou. Organizačně to občas pokulhávalo – zejména dlouhé čekání u překážek a ve cíly ne úplně funkční sprchy, ale i tak vypadali závodnici spokojeni.
Na úplný závěr mapa tratě i s překážkami 🙂
