Obnovení ztracených fotek z paměťových karet

 

Možná se to stalo i vám. Vyfotili jste celou kartu ve svém foťáku a kochali jste se záběry přímo ve foťáku. Když jste však kartu doma dali do počítače a chtěli jste fotky nahrát do počítače, tak náhle na kartě bylo jen pár fotografií a ostatní zmizeli bůhví kam – je to opravdu nepříjemný pocit. Naštěstí nemusíte zoufat a existuje velká naděje, že se vám podaří data zachránit.

Jedním z programů, které obnovu ztracených souborů na paměťových kartách řeší je PhotoRec. Ten má z mého pohledu jednu velkou přednost a jednu docela omezující nevýhodu.

Předností je fakt, že ho můžete používat všech těchto systémech:

  • DOS/Win9x
  • Windows NT 4/2000/XP/2003/Vista/2008/7
  • Linux
  • FreeBSD, NetBSD, OpenBSD
  • Sun Solaris
  • Mac OS X

Naopak nevýhodou může být pro mnohé uživatelské rozhraní programu, abych byl konkrétní jedná se o konzolovou aplikaci, kterou tak spouštíte v terminálu (či příkazovém řádku řečeno terminologií DOS/Windows) a komfort práce s aplikací tak je o několik snad i desítek let zpět. Na druhou stranu práce v konzoli může být pro mnohé i výhodou, jelikož program vám nabízí opravdu jen základní a důležité informace bez jakýchkoliv zbytečných omáček a omalovánek.

Zatím jsem ho vyzkoušel pouze jednou, naštěstí se mi tato nehoda na kartách nestává běžně, a zafungoval opravu suprově.

A na závěr ještě jedna pozitivní věc – program je k dispozici zdarma a lze ho stáhnout ze adresy www.cgsecurity.org/wiki/PhotoRec.

PS: Za celou dobu co používám digitální fotoaparáty se mi havárie stála naštěstí jen 2x a to vždy v případě SD karty. Pokud by někdo měl podobnou zkušenost, a nebo tušil co to může způsobovat, budu věřím že nejen já rád pokud se o informace podělí v komentáři.

 

Zkouška přechodu na Mac OS X Snow Leopard

Asi každý kdo se ve světě počítačů pochybuje měl někdy chuť vyzkoušet i nějaký jiný systém než u nás tolik zaběhlý Microsoft Windows a ani já nejsem vyjímkou. V minulosti jsem již několikrát více či méně úspěšně používal různé mutace Linuxu – od Mandrivy, přes Slackware až po dnes již nejoblíbenější Ubuntu. Ne že by samotný Linux již nebyl dostatečně uživatelsky komfortní – tady uběhl veliký kus kupředu – ale vždy nárážím na jeden a tentýž nepřekonatelný problém a tím je software. Ano jsou oblasti ve kterých již existující plnohodnotné „náhrady“ – vzpomenu například aplikace OpenOffice, Firefox, Thunderbird či Chrome – ale ty snad budou dostačovat uživateli, který s počítači přímo nepracuje – zejména mi chybí produkty Adobe. Z těchto důvodů jsem se tak vždy opět vrátil zpět k Windows.

S příchodem Windows 7 člověk dostává opravu velice kvalitní operační systém, ke kterému nemám žádné větší výhrady a velice komfortně se s ním pracuje. Paradoxně důvodem proč jsem se rozhodl zkusit přejít na Mac OS X jsou stejně jako v případě Linuxu aplikace. Ne že by pro Windows nebylo dostatek opravdu kvalitních aplikací, to právě naopak, nicméně jde mi spíše o takové ty menší aplikace, kterých je možná právě díky rozšíření Windows nepřeberné množství až se v tom člověk začne ztrácet a jednoduše už mě nebaví zkoušet desítky aplikací abych si nějakou vybral.

A tady mírně odbočím do oblasti mobilních telefonů u kterých se aplikuje myšlenka, která se mi hrozně líbí a tou je centrální databáze aplikací. Nejsem si jistý kdo s tímto přišel první, mám dojem že snad právě Apple na svém iPhone, nicméně to již nyní není důležité. Každopádně dnes je již takováto databáze aplikací standardní součástí jak iOS (operační systém pro mobilní zařízení Applu) tak v podobě Androidu Marketu od Googlu. Myslím, že se zapojil i Microsoft, nicméně hlavními průkopníky jsou Apple a Google. V případě Applu se mi líbí i myšlenka, že veškeré aplikace musí pro zařazení do katalogu Apple schvalovat a jsou tím snad potlačeny nefunkční či nějak jinak nedokonalé aplikace. Chápu, že je to svým způsobem trochu buzerace pro autory a Apple to také tuším nedělá zadarmo, nicméně z pohledu konzumenta to beru jako přínos.

V poslední aktualizaci Mac OS X Snow Leopard 10.6.6 Apple přidal tzn. App Store, což není nic jiného než identický systém databáze aplikací pro Mac OS X. Jednotlivé aplikace tak můžeme hledat buďto podle kategorií a nebo klíčových slov a u každé může být přidáno hodnocení uživatele. Ohromnou výhodou je i jednoduchost nákupu – tedy pokud se jedná o placenou aplikací, jsou zde taktéž i aplikace zdarma – a následné instalace do počítače. Navíc na kterémkoliv počítači kde se přihlásíte pod svým Apple ID budete mít možnost tyto aplikace jedním kliknutím nainstalovat. App Store by se měl starat i o automatické aktualizace nainstalovaných programů, tedy jen těch nainstalovaných přes App Store, nicméně toto ještě nemám ověřeno.

Tím jsem nastínil důvod přechodu a nyní již k samotným postřehům. Ještě ale přeci jen jedna poznámka k lokalizaci do češtiny, jelikož ta zatím neexistuje -tedy myšleno pro systém, pro samotné aplikace to samozřejmě neplatí, tam záleží na autorovi zda náš rodný jazyk začlenil.

První na co člověk narazí je ve světě Windows „Průzkumník“, neboli v případě Mac OS X aplikace „Finder“. Samotný průzkumník ve Windows je často zatracován a ani já z něho nejsem nějak nadšený a ve světě Windows spíše používám Total Commander – zajímalo by mě nakolik je to ovlivněno ještě érou DOSu, kde jsem si na takovýto styl práce se soubory navykl v M602. Finder tak je spíše velice podobný Průzkumníkovi, tj. pracujete vždy v jednom okně jen s jedním adresářem. Dá se na to zvyknout, ale přeci jen se mi zdá že v Total Commanderu udělám věci rychleji. Co je však na Finderu hezké je levý panel, ve kterém jsou přehledně všechny disky, okolní počítače, připojené USB disky a CD/DVD média (včetně ISO obrazů) a historie hledání. Celkově mi tak přijde Finder povedenější než Průzkumník a to i ve srovnání s Windows 7.

Další s čím člověk ve systému často pracuje je tz. taskbar, neboli pruh úloh. Tady se s příchodem Windows 7 situace hodně vyrovnala, četl jsem i zvěsti že Microsoft se nechal inspirovat právě Mac OS X. V případě Windows 7 beru jako plus fakt, že již v základním systému pokud najedete na ikonku v taskbaru tak se vám zobrazí náhled okna spuštěné aplikace a máte aplikací spuštěnou vícekrát tak uvidíte pod jednou ikonkou více oken. Tato seskupování má i Mac OS X, ale standardně nenabízí právě tyto náhledy. Pokud však po nich toužíte a to se týká i uživatelů starších Windows pak existují aplikace třetích stran. V případě Mac OS X je to například HyperDock, který se nyní nabízí za necelých $10 USD, čili nějakých 170Kč. Na to kolik toho aplikace umí to není úplně málo na druhou stranu přínos těchto náhledu je veliký.

Poslední věc kterou již v tak dost dlouhém článku zmíním bude ovládací panel neboli v případě Mac OS X „System Preferences“ – z toho jsem jednoduše nadšen. Najdete zde snad vše potřebné a je to velice přehledné. Nedovolím si odpustit opravdu velkou výtku pro Windows 7, ve kterých se ovládací panel stává čím dál více nepřehlednější i pro mě a to si nedokážu představit, že ho má používat člověk méně gramotný s počítači.

Toto byl tedy úvodní článek pojednávající zejména o důvodu proč Mac OS X zkusit a základním přehledu systému. Postupem času se budu snažit ukázat i nějaké konkrétní aplikace.

Tweetdeck už si rozumí i se sítí LinkedIn

Článek aktualizován – nedávno jsem tady představil samotný program Tweetdeck a zmiňoval připravovanou podporu sítě LinkedIn. Uplynul jen týden a nová verze již spatřilo světlo světa. Já neodolal a rozhodl jsem se ono připojení vyzkoušet.

Nová verze, která možnost připojení na LinkedIn nabízí nese označení 0.32 a kompletní přehled změn si můžete přečíst přímo na oficiálních stránkách.

Registrace LinkedIn je velice podobná jako v případě Twitteru a nebo Facebooku. Po registraci vám budou přicházet informace kdo s kým se spojil, kdo si změnil status či jiné informace, zobrazit si profil svůj či ostatních a posílat zprávy.

Na první pohled v hlavní obrazovce žádné velké změny, jen tu máme nově i LinkedIn
<%image(20091202-tweetdeck1.png|520|459|null)%>

Další zásadní změnou, kterou Tweetdeck prodělal je hlavní dialog s nastavením.

Dialog s nastavením doznal velkých změn
<%image(20091202-tweetdeck2.png|520|392|null)%>

Přechod na novou verzi je jednoduchý. Stačí navštívit stránky Tweetdecku a v pravém horním rohu dát Upgrade.

Doplněno
Hezké video popisující všechny změny ve verzi 0.32, tedy i použití integrace s LinkedIn je možné shlédnout na YouTube.

TweetDeck – na Facebook, Twitter a MySpace rychle a pohodlně

Zřejmě jste se ani vy neubránili nějaké to sociální síti a mikroblogingu. I já na FB a Twitter přispívám a za poslední dobu i častěji než zde na blogu. V tomto článku se Vám pokusím představit aplikaci, díky níž se pro Vás může stát přístup na Twitter, Facebook a nebo MySpace pohodlnějším a zřejmě díky němu ušetříte i spoustu drahoceného času.

Klasický přístup na služby Facebook, Twitter a MySpace je přes webový prohlížeč. Tato možnost však sebou nese jednu nepříjemnost a to tu skutečnost, že pokud chcete být opravdu „v obraze“, pak musíte webové stránky těchto služeb manuálně aktualizovat a sledovat zda zde nepřibyla nějaká nová zpráva. Naštěstí, i když to zřejmě spousta lidí vůbec netuší, existují aplikace, které vás o těchto změnách budou informovat a co více, prostřednictvím kterých můžete i na zmíněné služby přímo přispívat.

Dnes již je množina „sociálních“ klientů poměrně obsáhlá a tak si každý může vybrat to co mu nejvíce vyhovuje. Já si oblíbil aplikaci TweetDeck, která používá pro svůj běh framework Adobe Air. Tento fakt přináší jednu minimálně komplikaci a jeden benefit. Komplikací je nutnost před použitím programu tento framework doinstalovat – instalace však není vůbec složitá. Naopak předností je multiplatformnost, díky niž si většinu aplikací pro Adobe Air spustíte pod Windows, Linuxy či Mac OS.

Tweetdeck v akci – hlavní okno s dvěmi sloupci – v pravém Twitter v levém Facebook
<%image(20091124-tweetdeck-01-main.png|520|513|)%>

Tweetdeck v akci – totéž v Ubuntu není problém
<%image(20091124-tweetdeck-01-mainlinux.png|520|518|)%>

Kam se s tím připojím?

Výše uvedený text již napovídá, že TweetDeck se umí připojit k sociální síti Facebook, Twitter a MySpace. Já aktivně používám pouze první dvě zmíněné, čili zde dále budu popisovat jen je.

Nastavení účtů – Facebook, Twitter a MySpace
<%image(20091124-tweetdeck-02-add_account.png|520|491|)%>

Nejjednoduší připojení je na Twitter, kde v nastavení TweetDecku vyhledáme záložku Accounts (Účty), zvolíme Add New Account (Přidat Nový Účet) a pak u ikonky Twitteru klikneme na Add Your Twitter Account (Přidej tvůj Twitter účet). Jediné co dále budeme muset udělat je vyplnění Twitter Username (Twitter Uživatelské Jméno) a Twitter Password (Twitter Heslo).

Poněkud složitější je připojení na Facebook, kde opět v nastavení přidáme nový účet, ale tentokráte u ikonky Facebook klikneme na Add Your Facebook Account (Přijde tvůj Facebook Účet). Díky tomu nám naběhne webová stránka s přihlášením k Facebooku, kde je potřeba vyplnit stejné údaje jako bychom se připojovali na FB prostřednictvím webového prohlížeče. V dalším kroku se nám FB zeptá, zda chceme povolit aplikaci TweetDeck přístup na FB.

Co vše to umí?

Možnosti aplikace jsou vždy šité na míru konkrétní službě, tj. jiné možnosti budete mít v případě Twitteru, Facebooku a MySpace. Obecně pro všechny služby TweetDeck umí stahovat nové zprávy, upozorňovat na ně hezkým dialogem a naopak zveřejňovat nové stavy přímo z aplikace.

Přidání nového statusu je jednoduché
<%image(20091124-tweetdeck-04-status.png|520|80|)%>

Pro Facebook můžete jednotlivé stavy komentovat, či označovat „Líbí se mi“, psát na zeď autora a nebo mu poslat zprávu.

Možnost komentování
<%image(20091124-tweetdeck-05-comment.png|250|233|)%>

Pro Twitter můžete posílat soukromé zprávy (tzv. Direct Message), reagovat na stavy (tzv. reply message), u stavů velice jednoduše přidat i obrázek, který se nahraje na jednu z preferovaných služeb – já používám aktuálně TwitPic, či vložit odkaz, který bude automaticky zkrácen – opět je možnost vybrat si z více služeb, já jsem zvolil bit.ly.

Co to naopak neumí?

Abychom jen nechválili, je potřeba zmínit alespoň pár funkcí, která přes TweetDeck neuděláte. V případě Twitteru o nic moc nepřicházíte, ale u Facebooku už je tomu jinak. V aplikaci nemůžete pochopitelně hrát flashové hry, žádat nebo přijímat přátelství, přidávat se do skupin a samozřejmě vám aplikace ani nic nenabízí – ať už to jsou přátelé které byste mohli znát či jen různé skupiny. Přicházíte také o integrovaný chat, což je snad ale docela okrajová aktivita.

Je potřeba si proto všechny plusy i mínusy použití TweetDecku uvědomit, mít je na vědomí a v případě potřeby kombinovat přístup přes webový prohlížeč a TweetDeck. Tak či onak by pro vás použití TweetDecku měl být přínosem. Já si na pohodolnost ovládání sociálních služeb zvyknul a téměř již přístup přes webové prohlížeč nepoužívám.

A perlička na závěr – aktuálně se připravuje implementace dalšího čtvrtého „protokolu“ nebo chcete-li sociální sítě a to konkrétně Linked In. Otázka tedy, jak moc to bude používané, jelikož i přesto, že jsem i na této síti zaregistrován, neumím si představit reálné využití. Přeci jen tam něco edituju jen když změním práci a to zase není naštěstí až tak často.

Odkazy
framework Adobe Air
aplikace TweetDeck

Ubuntu Netbook Remix 9.10 Karmic Koala

Před pár týdny jsme se dočkali nové verze Ubuntu 9.10 Karmic Koala. Dnes zde nebudu psát o klasické desktopové verzi Ubuntu, ale podíváme se na speciálně zaměřenou verzi Ubuntu Netbook Remix, která slibovala ještě lepší integraci pro Netbooky a vyřešení nemalých problémů z předchozích verzích.

Cože je to Ubuntu Netbook Remix?

Základní definice je jednoduchá – Ubuntu Netbook Remix (UNR) je speciálně upravená klasická desktopová verze Ubuntu, která je šita na míru jedné konkrétní skupině přenosných počítačů, tzv. netbooků. Ty se typicky vyznačují použitím velice úsporného procesoru Intel Atom v kombinaci s 8 -10“ LCD displayem.

Aktuálně má velké zastoupení v této kategorii výrobce Asus se svými již proslavenými a prověřenými Eee PC netbooky. Jednoho zástupce má moje přítelkyně Jarka, takže si na něm UNR rovnou vyzkoušíme – konkrétně je to model zelený model Asus Eee PC 901, který je osazen dvoujádrovým procesorem Intel Atom N270 1,6 GHz, 12 GB SSD diskem (ve skutečnosti jsou to dva 4GB + 8 GB disky) a 9“ širokoúhlým LCD displayem s rozlišením 1024x600px – soukromně mu říkáme „Asusáček“.

Testovací netbook Asus 901 s nainstalovaným Ubuntu Netbook Remix 9.10
<%image(20091123-unr_9.10-01-asus901a.jpg|520|347|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-02-asus901a.jpg|520|347|)%>

Možná Vás napadá proč používat upravenou distribuci a nenainstalovat si raději plnohodnotnou desktopovou verzi? To samozřejmě udělat můžete, ale přijdete o pohodlnější ovládání a další benefity, které představím dále.

Instalujeme UNR bez CD/DVD mechaniky

Vzhledem ke svým rozměrům neobsahují netbooky interní CD/DVD mechaniku, což vzhledem k předpokládanému použití těchto počítačů není nějak velkým problémem. Kdy však můžeme narazit je právě při instalaci operačního systému, který bývá dodáván buďto na CD/DVD médiu a nebo jako ISO CD/DVD image. Co ale dělat v případě, že nemáme možnost si zapůjčit externí CD/DVD mechaniku?

UNR je na tuto možnost samozřejmě připraven a vystačíme si s USB klíčenkou (USB flash diskem) o diskové kapacitě minimálně 1GB, na kterou si na jakémkoliv jiném počítači s operačním systémem Linux nebo Windows nainstalujeme ISO CD/DVD image.

Tento postup lze použít i pro klasickou desktopovou verzi Ubuntu Desktop, avšak je potřeba si ověřit, že BIOS podporuje zavádění systému z USB zařízení. U nových počítačů toto problémem jistě nebude, ale v dobách nedávno minulých tato možnost nebyla podporována. Přítomnost USB portů tak není zárukou úspěšné instalace z USB.

Samotná instalace není příliš ničím zajímavá a je velice podobná instalaci klasické desktopové verze Ubuntu. Žádné větší překvapení na nás tedy nečíhá a proto můžeme pokračovat dále.

Po instalaci doporučuji udělat ještě pár kroků, které nejsou součástí výchozí instalaci a většinou se hodí. Přidejte si anglickou klávesnici, applet do hlavního panelu indikující aktuální rozložení kláves, a pro přehrávání audia a videa dodatečné kodeky. Další kroky nechám už jen na vašich individuálních tužbách a přáních.

Zvykáme si na uživatelské rozhraní, aneb kam se nám ztratila Plocha?

První čeho si po nainstalování všimnete bude základní uživatelské rozhraní, které je opravdu velmi netradiční. Marně byste hledali klasickou „plochu“ tak, jak ji znáte z klasických desktopových verzí, i když pravda složka „Plocha“ úplně nezmizela, jen není vidět a přesto stále existuje v adresářové struktuře.

Místo toho se nám nabízí speciální UNR spouštěč (UNR Launcher) se spoustou ikonek, který je rozprostřen na celou obrazovku. Velice brzy si však na něj věřím zvyknete a v případě použití malého displeje je to krok správným směrem.

Srovnání základního uživ. rozhraní Ubuntu Desktop 9.10 a Ubuntu Netbook Remix 9.10
<%image(20091123-unr_9.10-03-desktop.jpg|520|390|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-04-desktop.png|520|304|)%>

Spouštěč se velice podobá struktuře startovacího menu a obsahuje na levé straně seznam základních kategorií programů, které se až velmi podobají položkám z hlavní nabídky ve „velkém“ Ubuntu. Tato podobnost není čistě jen náhodná, jelikož se vlastně jedná jen o jinou prezentaci klasického menu.

První položka obsahuje Vaše oblíbené aplikace. Do tohoto seznamu si můžete velice jednoduše přidávat další spouštěče aplikací a mít tak nejpoužívanějí aplikace hezky pohromadě.

Druhá, která bohužel byla opomenuta z překladu, nese název „Files & Folders“ a kromě klasických uživatelských adresářů zde můžeme najít i připojené jednotky – např. USB klíčenku, SD kartu v čtečce karet atp.

Kromě startovacího menu máme k dispozici jeden hlavní panel, který je umístěn nahoře. Ten byl rovněž pro potřeby netbooků drobně modifikován. Jednotlivé běžící aplikace jsou v něm reprezentovány pouze ikonkou bez textu (Windows Picker Applet) a navíc se do něj integroval i hlavní titulek maximalizovaného okna (applet Maximus) – tyto okna tak nemají klasický titulek, čímž byly ušetřeny drahocenné pixely na obrazovce.

Maximus se bohužel aplikuje na všechny spouštěné aplikací, i když by to k jejich velikosti nebylo potřeba, což se Vám nemusí vždy líbit. Pak jsou tady dvě možnosti jak maximus vypnout. Buďto jednoduše najedete na okno aplikace a dáte zrušit maximalizaci, a nebo přidáte aplikaci do seznamu ignorovaných aplikací v nastavení, na které se Maximus nemá aplikovat. První způsob je jednoduchý, ale aplikovat ho budete muset při každém spuštění aplikace, a druhý je bohužel přístupný jen pomocí nepříliš pohodlné konfigurace v Gconf Editoru.

Brouzdáme po internetu

Jeden z nejpoužívanějších programů netbooků vůbec je webový prohlížeč, přičemž ve výchozí instalaci máme k dispozici Mozilla Firefox s drobnými modifikacemi. Základem je rozšíření Ubuntu Firefox Modifications, které umožňuje instalovat další rozšíření Firefoxu prostřednictvím Centra softwaru pro Ubuntu. Speciálně pro UNR pak rozšíření Webfav, které umožňuje ukládat oblíbené stránky přímo do oblíbených položek UNR. Já jsem si přidal ještě jeden doplněk Compact Menu, díky němuž se nám horní menu prohlížeče smrskne do jediné ikonky a na obrazovce přibude tolik cenné místo.

Pokud by vám webový prohlížeč Firefox nevyhovoval, pak není problém rozšířit systém o další alternativní prohlížeče Google Chrome či Operu. Zvláště pak Google Chrome poskytuje na malém displeji pro webové stránky nejvíce prostoru a startuje obzvláště rychle. Pro ty kteří se nebojí nových vývojových verzí je k dispozici speciální verze Google Chrome pod označením Chromium, která obsahuje denní build v DEB (Debian/Ubuntu) balíčcích.

Já jsem při brouzdání internetem jak ve Firefoxu tak v Google Chrome nenarazil na žádný problém a tudíž jsem si mohl například v klidu vyhledávat informace, číst zpravodajské servery, přispívat do sociální sítě Facebook a nebo přehrávat videa ve flashovém přehrávači YouTube.

Ukázka velikosti plochy pro webové stránky v prohlížeči Mozilla Firefox a Google Chrome
<%image(20091123-unr_9.10-05-firefox.png|520|304|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-06-chromium.png|520|304|)%>

Čtení a psaní emailů není problém

Pokud jste zvyklí používat poštovního klienta ve formě aplikace, tj. nepoužíváte pro poštu pouze webové rozhraní, pak se vám v UNR bude hodit program s názvem Evolution. Ten se pyšní podporou nejen protokolů POP3 a IMAP pro příjem počty a SMTP pro odeslání, ale také uměním napojit se na Microsoft Exchange Server.

Pokud se obejdete bez podpory MS Exchange Serveru a Evolution se vám z nějakého důvodu nelíbí, či jste zvyklí z Windows používat pošťáka Thunderbird, pak i tento je možno na UNR bezproblémově používat. Oproti Evolution přijdete ale i o integraci do hlavního panelu.

Poštovní klient Evolution
<%image(20091123-unr_9.10-07-evolution.png|520|304|)%>

Jsme online v kontaktu s přáteli

Jistě budete chtít být v kontaktu se svými přáteli a ani o to používáním UNR nepřijdete. Z velkého množství „kecálků“ si dovolím upozornit jen na dva, které jsou určitým způsobem už spojeni s Ubuntu.

První z nich je Pidgin, který už má v Ubuntu za sebou bohatou historii a díky ní je integrován do hlavního panelu hned na dvou místech. Poprvé je to v appletu přihlášeného uživatele (Indicator Applet), kde můžete přímo měnit statusy Pidginu a podruhé v appletu, který najdete na hlavním panelu jako obálku a přes který se dostanete k samotné aplikaci. Samostatnou ikonku běžící aplikace na pozadí tak Pidgin ztratil – lze to ovšem zpět zapnout v nastavení Pidginu. Jestli je to dobře nebo špatně ukáže až čas, nicméně zatím to znamená jedno kliknutí navíc.

IM „kecálek“ Pidgin a jeho dialog s konverzací
<%image(20091123-unr_9.10-08-pidgin.png|128|250|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-09-pidgin.png|366|250|)%>

Druhým je Empathy, který se stal výchozím přeinstalovaným programem pro IM, což se setkalo zatím spíše s kritikou. Empathy podporuje některé pokročilé technologie jako videokonference nebo sdílení plochy, avšak v oblasti klasického použití „kecálků“ zatím nedosahuje kvalit Pidginu. Proto stejně jako většina uživatelů jsem udělal „krok zpět“, Empathy odinstaloval a nahradili jej Pidginem.

Bude ale jistě zajímavé sledovat, jak tento „souboj“ do budoucna dopadne a zda se v Ubuntu v dalších verzích neobjeví na četná přání uživatelů zpět jako výchozí IM klient Pidgin.

Minikancelář na cesty

I když je psaní dopisů či tvorba tabulek vzhledem k velikostem LCD docela nepohodlné má i UNR v základu kancelářský balík OpenOffice – textový editor, tabulkový procesor, prezentace a kreslení. Pokud máte dobré oči a širokoúhlý display můžete si dovolit i zobrazení dvou stránek dokumentu vedle sebe.

Kancelář OpenOffice – textový editor a tabulkový procesor
<%image(20091123-unr_9.10-10-openoffice.png|520|304|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-11-openoffice.png|520|304|)%>

Fotografujeme, upravujeme a archivujeme

Netbooky přímo vybízejí svým rozměrem k cestování a tak pokud máme i digitální fotoaparát pak jistě budeme chtít netbook využít k zpracování fotografií.

Pro stažení fotografií přímo z foťáku můžeme využít program F-Spot, ty můžeme dále upravit pomocí Gimpu a v konečné fázi zveřejnit opět pomocí F-Spotu na Flickru nebo Google Picase.

Do další „jarní“ verze Ubuntu se již nyní uvažuje o nahrazení F-Spotu jinou aplikací, přičemž se mluví zatím o aplikacích Shotwell a gThumb. Samotné možnosti všech třech aplikací jsou však velice omezené a zatím bohužel namíle vzdálené například komerčnímu Photo Studiu od Zoneru, které možná znáte z Windows.

Jistým řešením v případě používání Google Picasy by mohlo být použití stejnojmenného programu, který Google nabízí i jako Linux verzi, bohužel ale stále pouze ve formě zapouzdřeného Wine.

Grafický editor Gimp a organizátor fotografií F-Spot
<%image(20091123-unr_9.10-12-gimp.png|520|304|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-13-fspot.png|520|304|)%>

Je libo audio Jukebox nebo video přehrávač?

Na klasická audio CD můžete díky absenci interní mechaniky zapomenout, což však díky všeobecné oblíbenosti formátu MP3 není až takový problém. Základním přehrávačem je Rhythmbox, což je spíše než obyčejný přehrávač skutečně Jukebox, jelikož umožňuje na základě tagů umístěných v MP3 jednotlivé skladby třídit a vyhledávat. Program si poradí jak s lokálními soubory tak i soubory na síťových discích.

Základním přehrávačem je Totem, v systému nazvaný jednoduše „Přehrávač filmů“ , který si poradí i s externími titulky v češtině. Stejně jako v případě audia ani s CD/DVD video médii bez interní mechaniky nepochodíte a jste tak odsouzeni pouze na video soubory. Soubory můžete přehrávat z disku lokálního, ale také i ze síťových. Můžete si doinstalovat i multiplatformní VLC media player, u kterého však zatím budete muset zapomenout na přehrávání ze síťových disků. Poradí si však naopak s některými formáty u kterých byste s Totemem neuspěli.

Audio přehrávač Rhythmbox a video přehrávač Totem
<%image(20091123-unr_9.10-14-rhythmbox.png|520|304|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-15-totem.png|520|304|)%>

Používáme interní kameru a bluetooth

Co většinou v klasických desktopech nenajdeme je interní kamera a bluetooth. Proto mě zajímalo, jak si s těmito specifickými zařízeními UNR poradí.

Jednou z aplikací, které není ve standardní instalaci Ubuntu Desktop, ale ve verzi UNR našla své místo je Cheese neboli česky Sýr. Jak název napovídá, jedná se o fotografický program, k čemuž využívá právě interní kameru. Můžete si tak sednout před netbook a zkoušet fotit různé grimasy, přičemž se vidíte online na displeji. Otázkou je, zda tento program lze nějak solidně využít, či je to jen taková blbinka pro zasmání. Já za tímto programem velké uplatnění opravdu nevidím.

Zapnutí/vypnutí bluetooth se provádí velice jednoduše pomocí ikonky v hlavním panelu. Zde si můžete také dát vyhledat okolní zařízení a spárovat je s netbookem. Bez nějaký dalších programů lze například jednoduše přenášet soubory mezi telefonem a netbookem.

Použití interní kamery v programu Cheese a ukázka napojení prostřednictvím bluetooth na mobilní telefon
<%image(20091123-unr_9.10-16-cheese.png|520|304|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-17-bluetooth.png|520|304|)%>

Standardní sada aplikací nám nestačí

Jednou z velkých výhod systému Ubuntu, který by ji mohl závidět i Windows, je správa instalací/odinstalací aplikací – < ahref=“https://launchpad.net/software-center“>Centrum softwaru pro Ubuntu.

V době psaní tohoto článku bylo k dispozici pro instalaci přes 2tis. aplikací, které jsou pro vás zatřízené do tematických sekcí – Grafika, Hry, Internet atp. U většiny aplikací můžete vidět i náhledový obrázek a stručný popis aplikace. Nyní jsou v seznamu pouze aplikace zdarma, nicméně do dalších verzí zde přibudou i aplikace komerční.

Pokud usoudíte, že se vám nějaká aplikace nelíbí, pak ji jednoduše prostřednictvím Centra softwaru pro Ubuntu velice jednoduše odinstalujete. Takto jsem odstranil ze systému například výše zmiňované Empathy.

Instalátor/odinstalátor aplikací – Centrum softwaru pro Ubuntu
<%image(20091123-unr_9.10-18-centrumsoftwaru.png|520|304|)%>

Spolupráce s HW na jedna mínus

Testovací netbook obsahuje grafickou kartu Intel (945GSE), s kterými byly v dřívějších verzích problémy zejména s rychlostí akcelerace. Problémy jsou však již v nové verzi naštěstí zažehnány a vše funguje jak má. Můžete si tak zapnout „efekty vzhledu“ integrovaného compizu, přičemž jste omezení pouze svým vkusem či nevkusem.

Informace o systému a nastavení obrazovky
<%image(20091123-unr_9.10-19-sysinfo.png|520|304|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-20-setupdisplay.png|520|304|)%>

UNR si rovněž bez problémů poradí s integrovanou zvukovou kartou, ethernet síťovým adaptérem včetně WiFi, integrovanou kamerou, bluetooth, USB porty a čtečkou karet.

Informace o discích v aplikaci Palimpsest a nastavení síťového připojení pomocí NetworkManageru
<%image(20091123-unr_9.10-21-palimpsest.png|520|304|)%>
<%image(20091123-unr_9.10-22-networksetup.png|520|304|)%>

Jedinou vadou na kráse, kterou se mi podařilo během testování objevit, je problémová podpora externích monitorů či TV, kdy se nepodařilo přes VGA připojit starší LCD monitor ani televizi. Pro někoho toto může být velkým problémem, někteří externí monitory nevyužívají vůbec. Tento problém bude patrně spojen jen přímo s ovladači grafických karet Intel, zatím jsem však po příčině nepátral.

Specialitka pro Asus Eee PC

I když je podpora všech komponent netbooků již obsažena přímo v systému, existuje například pro netbooky značky Eee PC rozšíření Eee-control, které se po instalaci integruje do horní lišty a díky němuž můžete pohodlně nastavovat některé speciální vlastnosti těchto netbooků jako např.: nastavení uživatelských tlačítek umístěných nad hlavní klávesnicí, kliknutím zapínat/vypínat některé periferie (WiFi, Bluetooth, kamera, čtečka karet) či nastavovat výkon systému s ohledem na výdrž baterie.

Možnosti rozšíření pro netbooky Asus PC pomocí Eee-controlu
<%image(20091123-unr_9.10-23-eeecontrol.png|520|304|)%>

Čeština na skoro každém rohu

Lokalizace Ubuntu do českého jazyka je už řadu let na vysoké úrovni. Vždy se však najdou i ve finálních verzích pasáže, na které se nějak opomnělo. V Ubuntu Netbook Remix je bohužel těchto pasáží ještě více než v desktopových verzích. Nicméně i přesto platí, že i bez znalosti angličtiny nebudete mít větší problémy se systémem pracovat.

Zhodnocení

Bohužel v našich končinách najdeme většinu netbooků v prodeji pouze s jedním operačním systémem a to Windows XP Home, který neobsahuje žádné úpravy pro tyto počítače. Tento systém byl původně nainstalován i na testovacím netbooku. Časem se však XP začaly značně zpomalovat a občas i sekat a proto přišel čas zkusit něco jiného.

Na netbook jsem proto Jarce na začátku října nainstaloval UNR (tehdy ještě verze beta) a zatím vychází v každodenním použití ergonomicky použitelnější, za což vděčí právě nemalým úpravám této distribuce pro netbooky a alespoň v případě Asus Eee PC k téměř bezchybné HW podpoře. Netbook pracuje s UNR i na opravdu malém SSD disku spolehlivě a hlavně pocitově rychleji.

Nevýhodou pro zejména méně zkušené uživatele může být strohá základní dokumentace, i když ve většině připadů bude postup stejný jako klasické desktopové verzi.

UNR doporučuju na displeje do 10“. Na větších už se přínos ergonomičnosti začíná rychle vytrácet a na tyto notebooky bývá obvykle výhodnější nainstalovat klasickou desktopovou verzi.

Poznámka na závěr:
Původně je tento článek psán pro zive.cz, kde již byl publikován. Mě to však nedalo a musel jsem o tomto tématu napsat i zde. Aby článek zapadl do kontextu blogu snažil jsem se ho trochu ohnout a více zlidštit. Snad se to povedlo a pro ty co to zajímá to bylo zajímavé čtení.