Wellness víkend II 2010 v Mariánských Lázních

V lednu jsme poprvé vyzkoušeli Wellness víkend v lázních a neuběhlo ani půl roku a vypravili jsme se na podobný výlet znovu. Tentokráte se pobyt jmenoval „Čokoláda z Mariánských lázní“ a sliboval nezapomenutelné zážitky. V pátek po poledni jsme tedy vyrazili opět směr Západní Čechy.

V pobytu „Čokoláda z Mariánských lázní“ se skrývalo ubytování v hotelu Continental ****, 2x polopenze (z toho jednou Staročeské menu), neomezený vstup do hotelového bazénu a sauny, Čokoládový sen pro dámu a Výhradně pánská záležitost. Jarka byla na čokoládu a já měl z oné pánské záležitosti trochu obavy. Co se z toho nakonec vyklubalo napíšu dále.

Do Mariánských lázní jsme se vypravili opět přímo z práce chvíli po poledni. Cesta byla tentokráte mnohem příjemnější, téměř celá po R5. Praha byla tentokráte bezproblémů průjezdná, tedy v našem směru, a tak jsme za dvě hodiny a něco byli na místě.

U hotelu jsme zjistili jednu nepříjemnost a to, že leží téměř přímo v centru, což samo o sobě je spíše přínosem, ale problém byl s parkováním. Téměř na všech ulicích byly totiž zóny pouze pro místní nebo placena parkovací místa s cenou 30Kč/hod i o víkendu, což bychom se asi nedoplatili. Naštěstí jsmě měli trochu štěstí a našli jsme na ulici pod hotelem zónu u místní plovárny, kde žádné omezení nebylo. Tím patálie skončily a dál šlo již vše jak na drátku.

Na recepci jsme obdrželi čipové karty od pokoje č.104, který tentokráte splnil mé očekávání. Pokoj byl moc hezky zařízen, měl úžasnou, snad 2metry širokou, postel a dokonce velkou LCD televizi.

Po chvilce odpočinku a rozkoukání jsme se vypravili k první večeři, kde se konal gurmánský zážitek. Žádný bufetový styl, krásně nazdobené stoly a suprový servis. Na předkrm byl krevetový koktejl, roštěná s bramborem a jako dezert pudink. Vše byl opravdový gurmánský zážitek, který člověk opravdu jen tak nezažije.

Po tak velkém jídle jsme se šli ještě projít podvečerními Mariánskými lázněmi a původně jsme si chtěli zajít do místního kina Slávia, nicméně když jsme tam přišli tak nám oznámili že jsme dnes jediní a k promítání je potřeba 10 lidí. Nakonec se nás tam sešlo jen 6 takže se nepromítalo a my jsme raději zakotvili kousek od hotelu v pizzerii u Tří korunek. Jídlo jsme už si po vydatné večeři zde nedali, ale objednali jsme si lahvinku nějakého sladkého něměckého vína. Chutnalo to jako trochu horší Lambrusko, ale úplně nejhorší to nebylo.

V sobotu nás čekala snídaně, která byla tentokráte už klasický švédský stůl, na kterém se asi nedá moc vymyslet a tak ani nepřekvapila ani nezklama. Po snídani jsme se konečně vypravili k místní lázeňské kolonádě, kde bylo zrovna shodou okolností zahajování lázeňské sezóny. V
centru města a vlastně i lázní tak byla k vidění jak klasická kolonáda, tak i tradiční český jarmark s mnoha stánky. Pečlivě jsme si vše prohlédli, zakoupili klasický lázeňský pohár a uchutnali tři lázeňské prameny – snad teď budeme dlouho zdraví :-). Na oběd jsme si zašli do restaurace New York, která vypadala hezky a měla i zajímavé menu. Jarka si dala nějaké špagety, které prý byly dobré, ale já si vybral steak z panenky a bylo to opravdu hnusné. Přesuli jsme se tedy raději zpět do hotelu a pomalu se připravovali na procedury.

Jarku čekal Čokoládový sen, což byla perličková koupel kombinovaná s čokoládovou maskou a u které dostala k pití horkou čokoládu a na zakusování bonbóny. Po koupeli pak měla celkovou čokoládovou masáž. Mě čekalo ona Výhradně mužská záležitost, která obsahovala pivní koupel,
u které jsem měl na pití třetinku plzničky a talíř nakládaného hermelínu s toustovým chlebem – no lahoda. Po koupeli pak následovala celková pepřová masáž, což byla tedy docela síla a až do dalšího rána jsem měl červené záda :-).

Po procedurách jsme si chvíli odpočali opět na pokoji a pomalu se těšili na večeři, na které nás čekalo Staročeské menu. Opět se dostavil obrovský gurmánský zážitek a poprvé jsem zažil jídlo o pěti chodech, tak tedy postupně: zvěřinová paštika, vývar se zeleninou, pečené švestky se slaninou, pečená kachna se zelím a knedlíkem a jako dezert lívance. Jarka, jelikož kachnu moc nemusí, měla výbornou panenku s bramborem. Těžko říct, co z toho bylo nejlepší, nicméně vše bylo opět výtečné. Na večer jsme si tentokráte z hotelového baru přinesli na pokoj láhev vína a strávili opět odpočinkem.

Takovou perličkou ze soboty bylo překvapení z rychlosti internetového připojení 3G přes Ufona, které jsme využili. Kéž by taková rychlost mohla být všude.

V neděli nás čekala ještě snídaně stejného stylu a poté už opuštění pokoje i Mariánských lázní.

Nyní by se hodil nějaký závěr. Mariánské lázně jako město mi přišly o dost zajímavější než Františkovy lázně, což bylo částečně dáno i krásným jarním počasím. Hotel Continental mě uspokojil také mnohem více, jak ubytováním, tak hlavně i kuchyní a celkově mě příjemně překvapilo, že u snídaní a večeří už bylo složení úplně jiné než ve Františkových lázních, tedy tady jsme byli v našem věku v převaze, což je jistě v lázních překvapivé. Celkově tak výlet opět posunul laťku a jsem zvědavý kam se vydáme příště.

Wellness víkend 2010 ve Františkových Lázních

Rozhodli jsme se vypravit do lázní, kam většinou člověk míříval až v důchodovém věku nebo ze zdravotních důvodů. Doba se však mění a kdysi striktně státní podniky jsou dnes již v soukromých rukou a tak se v letáčcích lázenských objektů objevují lázeňské pobyty lákající na chvíle odpočinku od každodenního shonu moderní doby. Zavítali jsme až na západní hranice naší republiky do malebného lázeňského městečka Františkovy Lázně, abychom zde strávili Wellness víkend.

Z nabídky pobytů jsme si vybrali balíček pod názvem Wellness víkend, který v sobě skrýval ubytování na dvě noci, plnou penzi, welcome drink, dvě lázeňské procedury (jedna masáž zad a šíje a jedna perličková koupel v uhličité vodě) a neomezený vstup do místního aquaparku, který se zde jmenuje Aquaforum.

Hodně jsem se už na pobyt těšil a tak jsme si vzali na den odjezdu vzali alespoň půl dne dovolené. Jak už to tak ale bývá, při posledním pracovním dni se toho v práci sešlo hodně a tak jsme odjížděli asi s 1,5hodinovým zpožděním. Na mapách jsem si našel, že cesta z Prahy do Františkových Lázních by měla trvat něco málo přes 4hodiny a téměř celá se odehrává na silnici R6, resp. později jen 6. Jak jsem však očekával, skutečnost byla daleko horší, a cesta se protáhla na téměř 3hodiny. Kdo někdy cestoval do Karlových Varů zřejmě tuší o čem mluvím. Dálnice vede jen 32km za Prahou a dále čeká jen klasická dvouproudá silnice, na které rozhodně není malý provoz.

Trasa Praha – Františkovy Lázně
<%image(20100123-mapa.jpg|520|137|null)%>

Dost stěžování si ale na silnici, cesta zpět byla svým způsobem ještě napínavější, ale pojďme se přesunout rovnou do Františkových Lázní, tedy respektivě pár kilometrů před ně. V mapách jsem si nastudoval cestu, ale co čert nechtěl vedla z dálnice cedule Františkovy Lázně na jinou cestu, než tu kterou jsem si v pohodlí domova vybral. Do městečka jsme tak přijeli z úplně jiné strany a notnou chvíli bloudili tam a zpět, bez jakéhokoliv záchytného bodu. Nakonen jsme tedy zkončili zpět na začátku u mapy města, kde Jarka nastudovala přibližnou cestu. Vše nakonec ale v reálu vypadá trochu jinak než na mapě, a tak jsme asi o pět ulic dál opět nevěděli. Naštěstí jsme ale již tušili přibližný směr a tak jsme zahnuli několikrát doprava a doleva až jsme skutečně narazili na cestu k hotelu Pawlik. Je zajímavé jak pak člověk vnímá město jinak když si ho projde, rázem se mu zdá šílené jak tak mohl bloudit.

Hotelový pokoj
<%image(20100123-cb_IMG_5919.jpg|520|353|null)%>

Na recepci již bylo vše připraveno a tak jsme si vyzvednuli klíče od našeho pokoje 298, vyslechli hromadu instrukcí a šli se zabydlet. Pokoj mě poněkud překvapil, jelikož jsem čekal něco většího – alespoň mám představy o 4* hotelu a pokoje kat. 1A trochu vyšší – nicméně byl hezky zařízen a měl absolutně úžasnou velkou postel. Rychle jsme si vybalili a vypravili se na večeři. Nějaký čas opět zabralo nalezení Jídelny č.2, ale i tu jsme nakonec našli a zbývalo si tedy vybrat z menu jídlo, který nebylo vůbec špatné, ale servírované bufetovým stylem, čili jsem si tak trochu připadal jako na obědě v závodní jídelně. No co naplat, většinou se to takto bohužel v hotelích řeší.

Jídelna č. 2 (foto: www.franzensbad.cz)
<%image(20100123-cb_jidelna.jpg|520|354|null)%>

Po večeři jsme si ještě dovybavili a vydali se do místního aquaparku. Bylo úžasné, že jsme se mohli do plavek převléct už na pokoji a vyzbrojeni županem jsme po chodbách došli až na místo. Tam nás čekal výborně vyhřátý bazén 33st. a stejně vysoká teplota vzduchu. Po seznámení se všemi místními atrakcemi – okusili jsme i venkovní whirpool, btw. venku bylo hluboko pod nulou a bazén whirpool měl mít 34st 🙂 – jsme se rozhodli prozkoumat hotelový bar. Jak jsme na místě zjistili bylo potřeba se vypravit dříve, a tak na nás zbyly jen dvě úplně poslední místa u baru. No což, zkusit se má všechno a tak jsem snad poprvé seděl za barem. Vypili jsme lahvinku výborného bílého vína (Tramín) a tím pro nás první den skončil.

Aquaforum – místní novodobá atrakce, která vznikla teprve nedávno (foto: www.franzensbad.cz)
<%image(20100123-cb_aquapark.jpg|520|354|null)%>

Ráno ještě před snídaní nás oba čekala první procedura – masáž zad a šíje, což bylo na jednu stranu velmi příjemné, ale na druhou stranu se našly partije, které nebudou zřejmě úplně v pořádku a na kterých to ze začátku poněkud pobolívalo. Masáž však splnila svůj účel a svaly se zdály být uvolněny.

Dopoledne po snídani následovala procedura druhá, ale na tu už jsme museli přejít z hotelu do nedalekých Císařských lázní. Naštěstí hotel s lázněmi spojoval podzemní tunel, a tak jsme i tentokréte mohli jít jen v županech. Na místě nás čekala perličková koupel v uhličité vodě. No co k této proceduře říct – bylo to příjemné, hodně teplá voda nepříliš vábné hnědé vody a během pobytu ve vaně, v které se člověk mimochodem nesměl hýbat vznikali za nevysvětlitelných okolností bublinky, což byly zřejmě ty perličky. Marně jsem pak hledal v plechové vaně nějaké trysky či něco podobného co známe z klasických hydromasážních van. Prostě tato vana nic takového neměla a stejně voda „bublala“ :-).

Po druhé proceduře jsme se rozhodli vypravit se na menší procházku po okolí a tak jsme zamířili přes lázeňský park, jehož vstup se nacházel přímo před hotelem, do samotného centra lázeňského města. Jak se ukazovalo je leden zřejmě hodně mimo sezónu a nebo se všem zdálo být venku až příliš chladno, jelikož ulice zely prázdnotou. V jediném otevřeném krámku jsme tak nakoupili nějaké suvenýry, udělali nějaké ty fotografie opravdu jinak malebného starobylého prostředí a vydali se pomalu zpět do Hotelu na oběd. Po něm opět návštěva aquaparku, tentokráte jsem si chvíli na i lehátkách u bazénu početl a večer jsme opět po večeři zamířili do hotelové baru. Tentokráte však fikaně nejprve na pohár s kávou, kdy jsme si rezerovali místo na později. Již v útulných křeslech jsme zakončili den opět u lahvinky bílého vína (Tramínu).

Celkově bylo zajímavé pozorovat důchodce, kteří byli mezi hosty zastoupeni asi 80%, přičemž tak půl na půl čechy a němci. Ti totiž u snídani, obědů a večeří byli nějak při chuti a chodili si přidávat i několikrát. Dalším úkazem byli důchodci v hotelovém baru, kam sice většina zavítala, ale pouze na welcome drink, který byl zdarma a po jeho vypití odešla. Pravda, že ti němečtí se zdrželi i na nějaký další nápoj. Překvapilo mě také, jak je byly v hotelu oblíbené karetní hry. Důchodci je hrali v baru, na chodbách a snad kdyby mohli tak i u jídla. No nicméně do aquaparku nechodili a jinak o nich člověk ani nevěděl :-). Jsem zvědavý jak se budu dívat na svět, až budu do této sorty lidí také spadat. No ale to je naštěstí ještě za hodně dlouho.

Hotelový bar (foto: www.franzensbad.cz)
<%image(20100123-cb_hotelovybar.jpg|520|354|null)%>

Poslední den uběhl nejrychleji, jelikož ráno jsme se museli zbalit a do 10hodin se vystěhovat z hotelu. Stihli jsme tak jen snídani a ještě před obědem se vypravili zpět domů. Od pátku do neděle připadlo asi 10cm nového sněhu a tak cesta zpět byla opravdu velice zajímavá. Naštěstí provoz byl drasticky menší a tak i přes novou sněhovou nadílku jsme doma byli nakonec ještě rychleji než v pátek. Na oběd jsme si zašli do naši veleoblíbené restaurace Staré Kladno, abychom tím zakončili bezva víkend.

Musím říct, že to byly příjemně strávené dny, jen se mi zdá, že výprava do lázní na víkend je hrozně krátká. Tak snad někdy jindy podnikneme něco delšího.

A na závěr série mých fotografií pořízených na procházce městem

Hotel Pawlik – my jsme bydleli v části úplně vpravo
<%image(20100123-cb_IMG_5929.jpg|520|520|null)%>

Ulice za lázeňským parkem
<%image(20100123-cb_IMG_5933.jpg|520|520|null)%>

Ulice do centra
<%image(20100123-cb_IMG_5938.jpg|520|520|null)%>

Ulice do centra
<%image(20100123-cb_IMG_5943.jpg|520|520|null)%>

Místní lázeňská kolonáda
<%image(20100123-cb_IMG_5950.jpg|520|520|null)%>

Dvorana pramenů
<%image(20100123-cb_IMG_5954.jpg|520|520|null)%>

Ulice
<%image(20100123-cb_IMG_5957.jpg|520|520|null)%>

Konec kolonády
<%image(20100123-cb_IMG_5964.jpg|520|520|null)%>

Uhličité lázně (s touto fotkou jsem si trochu více pohrál)
<%image(20100123-upravy.jpg|520|520|null)%>

Hlavní ulice
<%image(20100123-cb_IMG_5976.jpg|520|520|null)%>