S foťákem na vlaky – Železniční muzeum Lužná u Rakovníka

Bylo tomu přesně 14dní co jsem se vypravil na lov snímků letadel na ruzyňské letiště a tentokráte se objektem mého zájmu staly milované vláčky v železničním muzeu Lužná u Rakovníka a jako správný fanda jsem se tam dopravil vlakem.

<%image(20101029-luznamapa1.jpg|540|120|null)%>

28. října jakožto každoročně je svátek Den vzniku samostatného Československa a já se rozhodl tentokráte udělat si výlet do nepříliš vzdáleného železničního muzea Lužná u Rakovníka. Z Kladna mě čekala cesta osobním vlakem – motoráčkem Regionova – až jsem se nestačil divit jak se motoráčky od doby co jsem s nimi jel naposledy změnily a musím říct že rozhodně k lepšímu. Poslední dobou jsem jezdil jen na hlavních tratích a tak mě motoráčky míjely. Pro ty kdož s nimi ještě nejeli tak vězte, že místo 6 míst na koženkové lavici na šířku vlaku jsou nyní jen čtyři místa v látkových sedačkách, které sice nejsou tak měkké jako v dálkových vlacích, ale tak on je motoráček spíše na kratší cesty. Průběh cesty je možné podobně jako v metru sledovat na světelné tabuli, takže člověk nemusí mít ani v neznámých končinách strach, že by přejel. Samotná cesta trvala necelé třičtvrtě hodiny a ubíhala hezky. Po cestě je k vidění jeden železniční tunel a obrovský lom.

<%image(20101029-luznamapa2.jpg|540|309|null)%>

Já si udělal opět dopředu přibližný rozbor odkud bude slunce svítit i když ráno bylo hodně zamračené. V průběhu dne se však mraky postupně roztrhaly, ale to už jsem byl téměř na cestě domů. Většina fotek je tak s nepříliš vábnou bílou oblohou no nicméně myslím, že jsem v muzeu určitě nebyl naposledy.

A nyní již pojďme do samotného areálu muzea. Po příjezdu vlakem či autem ho najdeme opravdu snadno. Hned od nádraží je několik značení a brána muzea je přibližně vzdálena 300m. Vstupné bylo 75kč, přičemž pokud člověk přijel vlakem a měl Inkartu tak se snížilo na 60kč. Trochu tedy nechápu nutnost mít Inkartu, jelikož to gró je myslím v tom, že člověk dorazí vlakem, ale tak je to tak. Ke vstupence dostanete plánek areálu s nějaký základním popisem a dále už je na vás si postupně jednotlivé expozice projít. Tady si myslím že jsou trochu ještě mezery a i já jakožto návštěvník, který je v areálu poprvé, jsem ze začátku hodně tápal. No nicméně areál není až tak velký čili toto počáteční trochu rozčarování bylo rázem pryč.

Většina zdejších strojů je v plně provozním stavu a vypadá to že se o ně starají opravdu dobře. Nejsem žádný odborník na parní lokomotivy a tak je zde nebudu nějak detailně popisovat. Každého asi uchvátí jejich velikost, zejména hnací kola jsou často vyšší než člověk, což je opravdu obdivuhodné. Zejména pro malí návštěvníci se v areálu můžou svést na úzkorozchodné železnici a vláčku taženém pravou i když pravda menší parní lokomotivou. Zajímavé je rovněž obraciště prostřednictvím kterého mašinky zajíždějí nebo vyjíždějí z depa. U toho mě překvapila docela jedna snad 6tiletá holčička, která už z dálky křičela: „jéé, to je Papoušek“ a já se začal jako naprostý amatér rozhlížet, kde proboha mají v železničním muzeu toto ptactvo. No jak se ukázalo jednalo se o parní lokomotivu modré barvy – mám se ještě co učit. Celkově jsem v areálu pozoroval tři sorty lidí – mladé rodiny z dětmi (těm bylo asi nejvíce), naopak starší důchodce vzpomínající zřejmě na doby kdy ještě těmito vlaky normálně jezdili a poslední partou byli zejména chlapci s foťáky (tedy asi podobní nadšenci jako já).

V areálu jsem strávil přes 2,5hodiny a opravdu to stálo za to. Trochu jen škoda, že to sluníčko nevykouklo trochu dříve. V pozdním odpoledni pak už bylo zase hodně nízko a já tak měl kolikrát problém postavit se tak, aby na fotkách nebyl můj stín.

Na cestu zpět do Kladna vyšel tentokráte rychlík, takže malý motoráček nahradil motorák velký. U těch se nic moc nezměnilo. Místo světelného disleje se před zastávkou ozve gong a je nahlášena následující stanice, takže opět člověk se nemusí bát že přejede.

Celkově se mi tento výlet moc líbit a doporučuji zejména pro železniční nadšence, ale taky pro rodiny s dětmi. Myslím, že děti budou nadšené.

A na závěr opět malá ukázka fotek

<%image(20101029-luzna1.jpg|520|353|null)%>

<%image(20101029-luzna2.jpg|520|353|null)%>

<%image(20101029-luzna3.jpg|520|353|null)%>

<%image(20101029-luzna4.jpg|520|770|null)%>

<%image(20101029-luzna6.jpg|520|353|null)%>

<%image(20101029-luzna5.jpg|520|353|null)%>

Focení na letišti Praha – Ruzyně

Je tomu téměř přesně dva roky co jsem se byl poprvé podívat k letišti Praha – Ruzyně, abych tam nafotil fotky letadel. Tentokráte jsem si však dopředu pečlive připravil a získané obrázky za tu námahu myslím stály.

Měl jsem dovolenou, bylo nádherné slunečné počasí, Jarka zrovna letěla do Německa a tak jsem si řekl, že když už budu na letišti tak si opět udělám nějaké hezké fotky letadel.

Letiště Ruzyně má tu docela velkou výhodu, že je ze všech stran značně obklopeno cestami a není tedy větší problém se k němu přibližít. V bezprostřední blízkosti již není povoleno vjíždět autem, ale ten zbytek se dá dojít bezproblémů pešky.

Jelikož bylo opravdu hezky a obloha vymetená bez mráčku zameřil jsem se na volbu stanoviště tak, abych měl letadla co nejlépe osvíceny. Na mapce jsem zakreslil tak se tento den pohyblovalo slunce (zprava doleva). Na mapce jsou dvě nažloutlé plochy. Ta méně výrazná je pohyb slunce za celý den a ta druhá v době kdy jsem se u letiště vyskytoval.

Dalším předpokladem pro hezké fotky, kromě počasí a nasvícení, byla správná volba místa v závislosti na přístávací a vzlétávací dráze. Toto naštěstí není problém na internetu zjistit a pro Ruzyni je to číslo u položky Runway in use na tzv. ATISu(Automatic terminal information service). Ve čtvrtek byla jako přístavací dráha č.24 z čehož už jsem dopředu věděl, že budu moct fotit odlety a pojíždění po dráze.

Zaparkoval jsem na kladenské ulici a vydal se pešky na vybrané stanoviště. Nevím zda to bylo tím že byl pracovní den, ale za celou dobu jsem nikoho nepotkal – tedy pokud nepočítám ochranku letiště, která projížděla okolo dráhy téměř každou půlhodinu a jednou se objevilo i auto Policie ČR. Pešky od auta to bylo ještě cca. 5km čili hezká procházka.

Na mapce jsem zakreslil i tři druhy záběrů, které se dají z tohoto stanoviště pořídit. Jednak je to odlet letadla z dráhy 6, pak pojíždění po taxiway D a pojíždění po taxiway F. V posledním případě máte letadlo u sebe opravdu blízko (cca. na 50m) a člověk si tak užije i „vůni“ leteckého benzínu.

Pokud se tedy na letiště taky chystáte doporučuji se dopředu na to náležitě připravit. Jako absolutní nezbytnost je teleobjektiv alespoň 70-200mm, který jsem měl sebou já. U mě díky crop faktoru 112-320mm ale i to bylo občas málo. A ještě jedno upozornění – co jsem vypozoroval tak na taxiway D zajíždějí jen velká letadla. Všechna menší to stihla dobrzdit už k odbočce taxiway C a byla tak moc daleko. Docela by měl zajímalo letadlo, které to stihne až u taxiway E, pokud vůbec nějaké takové je.

Někdy se pokusím na stejné místo vypravit znovu, ale až se bude zase přistávat na dráze 6. No otázkou taky je jak to s výstavbou paralelní dráhy o které už se nějakou dobu hovoří. Pak je docela možné že se „mé“ stanoviště rázem ocitne za branami letiště.

A na závěr malá ukázka