Zpátky z Windows na (Mac) OS X

Přibližně před rokem a půl jsem zde publikoval článek Končím s platformou MacOSX – zatím a od té doby se situace poněkud zase změnila. Začal jsem se mnohem více věnovat fotografování a hlavně jsem téměř opustil koncertní focení a začal se nejprve věnovat focení produktovému (zejména tedy jídlu :-)), abych po jednom supr týdenním workshopu na Hvaru zabrousil do oblasti další a tou je portrétní a fashion fotografie.

Po téměř výlučné práci v Lightroomu jsem tak opět začal fotky upravovat i ve Photoshopu, koupil si tablet Wacom Intuos 5 Touch pro kreslení ve Photoshopu a začal mít potřebu něco udělat s mým PC vybavením. Můj už poněkud starší stolní počítač Intel Core Duo 2, ale s 12GB paměti sice víceméně dostačuje, ale to už se nedá říct o LCD monitoru Samsung SyncMaster 2253. První kolo tak bylo o výběru nového monitoru, jenže jsem mezitím čím dál častěji zjišťoval, že mám potřebu fotky upravovat i nejen doma, a tahat sebou stolní počítač není jaksi úplně pohodlné a tak jsem se dostal k výběru notebooku.

Nebudu to zde nějak podrobně popisovat, jelikož by to vydalo na celý článek, nicméně po zváženích všech pro a proti jsem nakonec skončil u 15″ Apple Macbooku Pro a tak jsem zpět na OS X. Btw. pokud by někdo uvažoval o více přenosné variantě, je ve hře kromě 11″ a 13″ Apple MacBook Air také podle mě vydařený a velký konkurent Asus Zenbook také s 11″ a 13″ modely.

Po několika měsících práce mohu říct, že již pomatení s klávesovými zkratkami na Windows a OS X (a také tak trochu jiné klávesnici) pominulo a jsem schopen se přepínat podle potřeby a neplete se to. Je to tedy vypadá to jen otázka času a zvyku – svým způsobem jakoby člověk řídil dvě auta – obě mají stejný účel, ale s každým se jezdí tak trochu jinak.

Z hlediska softwarového vybavení a fotografování nenastává žádný problém – tedy pokud nepoužíváte třebas u nás hodně rozšířený Zoner Photo Studio, který je a zřejmě vždy bude jen pro Windows. Naproti tomu zatím všechny produkty Adobe, tj. zejména Lightroom a Photoshop pro OS X existují. Z kancelářských balíků mi zatím skvělou práci odvedl LibreOffice. A s tím si  na tu mou „práci“ vystačím.

Obnovení ztracených fotek z paměťových karet

 

Možná se to stalo i vám. Vyfotili jste celou kartu ve svém foťáku a kochali jste se záběry přímo ve foťáku. Když jste však kartu doma dali do počítače a chtěli jste fotky nahrát do počítače, tak náhle na kartě bylo jen pár fotografií a ostatní zmizeli bůhví kam – je to opravdu nepříjemný pocit. Naštěstí nemusíte zoufat a existuje velká naděje, že se vám podaří data zachránit.

Jedním z programů, které obnovu ztracených souborů na paměťových kartách řeší je PhotoRec. Ten má z mého pohledu jednu velkou přednost a jednu docela omezující nevýhodu.

Předností je fakt, že ho můžete používat všech těchto systémech:

  • DOS/Win9x
  • Windows NT 4/2000/XP/2003/Vista/2008/7
  • Linux
  • FreeBSD, NetBSD, OpenBSD
  • Sun Solaris
  • Mac OS X

Naopak nevýhodou může být pro mnohé uživatelské rozhraní programu, abych byl konkrétní jedná se o konzolovou aplikaci, kterou tak spouštíte v terminálu (či příkazovém řádku řečeno terminologií DOS/Windows) a komfort práce s aplikací tak je o několik snad i desítek let zpět. Na druhou stranu práce v konzoli může být pro mnohé i výhodou, jelikož program vám nabízí opravdu jen základní a důležité informace bez jakýchkoliv zbytečných omáček a omalovánek.

Zatím jsem ho vyzkoušel pouze jednou, naštěstí se mi tato nehoda na kartách nestává běžně, a zafungoval opravu suprově.

A na závěr ještě jedna pozitivní věc – program je k dispozici zdarma a lze ho stáhnout ze adresy www.cgsecurity.org/wiki/PhotoRec.

PS: Za celou dobu co používám digitální fotoaparáty se mi havárie stála naštěstí jen 2x a to vždy v případě SD karty. Pokud by někdo měl podobnou zkušenost, a nebo tušil co to může způsobovat, budu věřím že nejen já rád pokud se o informace podělí v komentáři.

 

Zkouška přechodu na Mac OS X Snow Leopard

Asi každý kdo se ve světě počítačů pochybuje měl někdy chuť vyzkoušet i nějaký jiný systém než u nás tolik zaběhlý Microsoft Windows a ani já nejsem vyjímkou. V minulosti jsem již několikrát více či méně úspěšně používal různé mutace Linuxu – od Mandrivy, přes Slackware až po dnes již nejoblíbenější Ubuntu. Ne že by samotný Linux již nebyl dostatečně uživatelsky komfortní – tady uběhl veliký kus kupředu – ale vždy nárážím na jeden a tentýž nepřekonatelný problém a tím je software. Ano jsou oblasti ve kterých již existující plnohodnotné „náhrady“ – vzpomenu například aplikace OpenOffice, Firefox, Thunderbird či Chrome – ale ty snad budou dostačovat uživateli, který s počítači přímo nepracuje – zejména mi chybí produkty Adobe. Z těchto důvodů jsem se tak vždy opět vrátil zpět k Windows.

S příchodem Windows 7 člověk dostává opravu velice kvalitní operační systém, ke kterému nemám žádné větší výhrady a velice komfortně se s ním pracuje. Paradoxně důvodem proč jsem se rozhodl zkusit přejít na Mac OS X jsou stejně jako v případě Linuxu aplikace. Ne že by pro Windows nebylo dostatek opravdu kvalitních aplikací, to právě naopak, nicméně jde mi spíše o takové ty menší aplikace, kterých je možná právě díky rozšíření Windows nepřeberné množství až se v tom člověk začne ztrácet a jednoduše už mě nebaví zkoušet desítky aplikací abych si nějakou vybral.

A tady mírně odbočím do oblasti mobilních telefonů u kterých se aplikuje myšlenka, která se mi hrozně líbí a tou je centrální databáze aplikací. Nejsem si jistý kdo s tímto přišel první, mám dojem že snad právě Apple na svém iPhone, nicméně to již nyní není důležité. Každopádně dnes je již takováto databáze aplikací standardní součástí jak iOS (operační systém pro mobilní zařízení Applu) tak v podobě Androidu Marketu od Googlu. Myslím, že se zapojil i Microsoft, nicméně hlavními průkopníky jsou Apple a Google. V případě Applu se mi líbí i myšlenka, že veškeré aplikace musí pro zařazení do katalogu Apple schvalovat a jsou tím snad potlačeny nefunkční či nějak jinak nedokonalé aplikace. Chápu, že je to svým způsobem trochu buzerace pro autory a Apple to také tuším nedělá zadarmo, nicméně z pohledu konzumenta to beru jako přínos.

V poslední aktualizaci Mac OS X Snow Leopard 10.6.6 Apple přidal tzn. App Store, což není nic jiného než identický systém databáze aplikací pro Mac OS X. Jednotlivé aplikace tak můžeme hledat buďto podle kategorií a nebo klíčových slov a u každé může být přidáno hodnocení uživatele. Ohromnou výhodou je i jednoduchost nákupu – tedy pokud se jedná o placenou aplikací, jsou zde taktéž i aplikace zdarma – a následné instalace do počítače. Navíc na kterémkoliv počítači kde se přihlásíte pod svým Apple ID budete mít možnost tyto aplikace jedním kliknutím nainstalovat. App Store by se měl starat i o automatické aktualizace nainstalovaných programů, tedy jen těch nainstalovaných přes App Store, nicméně toto ještě nemám ověřeno.

Tím jsem nastínil důvod přechodu a nyní již k samotným postřehům. Ještě ale přeci jen jedna poznámka k lokalizaci do češtiny, jelikož ta zatím neexistuje -tedy myšleno pro systém, pro samotné aplikace to samozřejmě neplatí, tam záleží na autorovi zda náš rodný jazyk začlenil.

První na co člověk narazí je ve světě Windows „Průzkumník“, neboli v případě Mac OS X aplikace „Finder“. Samotný průzkumník ve Windows je často zatracován a ani já z něho nejsem nějak nadšený a ve světě Windows spíše používám Total Commander – zajímalo by mě nakolik je to ovlivněno ještě érou DOSu, kde jsem si na takovýto styl práce se soubory navykl v M602. Finder tak je spíše velice podobný Průzkumníkovi, tj. pracujete vždy v jednom okně jen s jedním adresářem. Dá se na to zvyknout, ale přeci jen se mi zdá že v Total Commanderu udělám věci rychleji. Co je však na Finderu hezké je levý panel, ve kterém jsou přehledně všechny disky, okolní počítače, připojené USB disky a CD/DVD média (včetně ISO obrazů) a historie hledání. Celkově mi tak přijde Finder povedenější než Průzkumník a to i ve srovnání s Windows 7.

Další s čím člověk ve systému často pracuje je tz. taskbar, neboli pruh úloh. Tady se s příchodem Windows 7 situace hodně vyrovnala, četl jsem i zvěsti že Microsoft se nechal inspirovat právě Mac OS X. V případě Windows 7 beru jako plus fakt, že již v základním systému pokud najedete na ikonku v taskbaru tak se vám zobrazí náhled okna spuštěné aplikace a máte aplikací spuštěnou vícekrát tak uvidíte pod jednou ikonkou více oken. Tato seskupování má i Mac OS X, ale standardně nenabízí právě tyto náhledy. Pokud však po nich toužíte a to se týká i uživatelů starších Windows pak existují aplikace třetích stran. V případě Mac OS X je to například HyperDock, který se nyní nabízí za necelých $10 USD, čili nějakých 170Kč. Na to kolik toho aplikace umí to není úplně málo na druhou stranu přínos těchto náhledu je veliký.

Poslední věc kterou již v tak dost dlouhém článku zmíním bude ovládací panel neboli v případě Mac OS X „System Preferences“ – z toho jsem jednoduše nadšen. Najdete zde snad vše potřebné a je to velice přehledné. Nedovolím si odpustit opravdu velkou výtku pro Windows 7, ve kterých se ovládací panel stává čím dál více nepřehlednější i pro mě a to si nedokážu představit, že ho má používat člověk méně gramotný s počítači.

Toto byl tedy úvodní článek pojednávající zejména o důvodu proč Mac OS X zkusit a základním přehledu systému. Postupem času se budu snažit ukázat i nějaké konkrétní aplikace.

Tweetdeck už si rozumí i se sítí LinkedIn

Článek aktualizován – nedávno jsem tady představil samotný program Tweetdeck a zmiňoval připravovanou podporu sítě LinkedIn. Uplynul jen týden a nová verze již spatřilo světlo světa. Já neodolal a rozhodl jsem se ono připojení vyzkoušet.

Nová verze, která možnost připojení na LinkedIn nabízí nese označení 0.32 a kompletní přehled změn si můžete přečíst přímo na oficiálních stránkách.

Registrace LinkedIn je velice podobná jako v případě Twitteru a nebo Facebooku. Po registraci vám budou přicházet informace kdo s kým se spojil, kdo si změnil status či jiné informace, zobrazit si profil svůj či ostatních a posílat zprávy.

Na první pohled v hlavní obrazovce žádné velké změny, jen tu máme nově i LinkedIn
<%image(20091202-tweetdeck1.png|520|459|null)%>

Další zásadní změnou, kterou Tweetdeck prodělal je hlavní dialog s nastavením.

Dialog s nastavením doznal velkých změn
<%image(20091202-tweetdeck2.png|520|392|null)%>

Přechod na novou verzi je jednoduchý. Stačí navštívit stránky Tweetdecku a v pravém horním rohu dát Upgrade.

Doplněno
Hezké video popisující všechny změny ve verzi 0.32, tedy i použití integrace s LinkedIn je možné shlédnout na YouTube.

TweetDeck – na Facebook, Twitter a MySpace rychle a pohodlně

Zřejmě jste se ani vy neubránili nějaké to sociální síti a mikroblogingu. I já na FB a Twitter přispívám a za poslední dobu i častěji než zde na blogu. V tomto článku se Vám pokusím představit aplikaci, díky níž se pro Vás může stát přístup na Twitter, Facebook a nebo MySpace pohodlnějším a zřejmě díky němu ušetříte i spoustu drahoceného času.

Klasický přístup na služby Facebook, Twitter a MySpace je přes webový prohlížeč. Tato možnost však sebou nese jednu nepříjemnost a to tu skutečnost, že pokud chcete být opravdu „v obraze“, pak musíte webové stránky těchto služeb manuálně aktualizovat a sledovat zda zde nepřibyla nějaká nová zpráva. Naštěstí, i když to zřejmě spousta lidí vůbec netuší, existují aplikace, které vás o těchto změnách budou informovat a co více, prostřednictvím kterých můžete i na zmíněné služby přímo přispívat.

Dnes již je množina „sociálních“ klientů poměrně obsáhlá a tak si každý může vybrat to co mu nejvíce vyhovuje. Já si oblíbil aplikaci TweetDeck, která používá pro svůj běh framework Adobe Air. Tento fakt přináší jednu minimálně komplikaci a jeden benefit. Komplikací je nutnost před použitím programu tento framework doinstalovat – instalace však není vůbec složitá. Naopak předností je multiplatformnost, díky niž si většinu aplikací pro Adobe Air spustíte pod Windows, Linuxy či Mac OS.

Tweetdeck v akci – hlavní okno s dvěmi sloupci – v pravém Twitter v levém Facebook
<%image(20091124-tweetdeck-01-main.png|520|513|)%>

Tweetdeck v akci – totéž v Ubuntu není problém
<%image(20091124-tweetdeck-01-mainlinux.png|520|518|)%>

Kam se s tím připojím?

Výše uvedený text již napovídá, že TweetDeck se umí připojit k sociální síti Facebook, Twitter a MySpace. Já aktivně používám pouze první dvě zmíněné, čili zde dále budu popisovat jen je.

Nastavení účtů – Facebook, Twitter a MySpace
<%image(20091124-tweetdeck-02-add_account.png|520|491|)%>

Nejjednoduší připojení je na Twitter, kde v nastavení TweetDecku vyhledáme záložku Accounts (Účty), zvolíme Add New Account (Přidat Nový Účet) a pak u ikonky Twitteru klikneme na Add Your Twitter Account (Přidej tvůj Twitter účet). Jediné co dále budeme muset udělat je vyplnění Twitter Username (Twitter Uživatelské Jméno) a Twitter Password (Twitter Heslo).

Poněkud složitější je připojení na Facebook, kde opět v nastavení přidáme nový účet, ale tentokráte u ikonky Facebook klikneme na Add Your Facebook Account (Přijde tvůj Facebook Účet). Díky tomu nám naběhne webová stránka s přihlášením k Facebooku, kde je potřeba vyplnit stejné údaje jako bychom se připojovali na FB prostřednictvím webového prohlížeče. V dalším kroku se nám FB zeptá, zda chceme povolit aplikaci TweetDeck přístup na FB.

Co vše to umí?

Možnosti aplikace jsou vždy šité na míru konkrétní službě, tj. jiné možnosti budete mít v případě Twitteru, Facebooku a MySpace. Obecně pro všechny služby TweetDeck umí stahovat nové zprávy, upozorňovat na ně hezkým dialogem a naopak zveřejňovat nové stavy přímo z aplikace.

Přidání nového statusu je jednoduché
<%image(20091124-tweetdeck-04-status.png|520|80|)%>

Pro Facebook můžete jednotlivé stavy komentovat, či označovat „Líbí se mi“, psát na zeď autora a nebo mu poslat zprávu.

Možnost komentování
<%image(20091124-tweetdeck-05-comment.png|250|233|)%>

Pro Twitter můžete posílat soukromé zprávy (tzv. Direct Message), reagovat na stavy (tzv. reply message), u stavů velice jednoduše přidat i obrázek, který se nahraje na jednu z preferovaných služeb – já používám aktuálně TwitPic, či vložit odkaz, který bude automaticky zkrácen – opět je možnost vybrat si z více služeb, já jsem zvolil bit.ly.

Co to naopak neumí?

Abychom jen nechválili, je potřeba zmínit alespoň pár funkcí, která přes TweetDeck neuděláte. V případě Twitteru o nic moc nepřicházíte, ale u Facebooku už je tomu jinak. V aplikaci nemůžete pochopitelně hrát flashové hry, žádat nebo přijímat přátelství, přidávat se do skupin a samozřejmě vám aplikace ani nic nenabízí – ať už to jsou přátelé které byste mohli znát či jen různé skupiny. Přicházíte také o integrovaný chat, což je snad ale docela okrajová aktivita.

Je potřeba si proto všechny plusy i mínusy použití TweetDecku uvědomit, mít je na vědomí a v případě potřeby kombinovat přístup přes webový prohlížeč a TweetDeck. Tak či onak by pro vás použití TweetDecku měl být přínosem. Já si na pohodolnost ovládání sociálních služeb zvyknul a téměř již přístup přes webové prohlížeč nepoužívám.

A perlička na závěr – aktuálně se připravuje implementace dalšího čtvrtého „protokolu“ nebo chcete-li sociální sítě a to konkrétně Linked In. Otázka tedy, jak moc to bude používané, jelikož i přesto, že jsem i na této síti zaregistrován, neumím si představit reálné využití. Přeci jen tam něco edituju jen když změním práci a to zase není naštěstí až tak často.

Odkazy
framework Adobe Air
aplikace TweetDeck