Vánoce 2009 – vánoční trhy v Brně a první svíčka na adventním věnci

Tak máme za sebou první adventní neděli, čímž nám defakto začalo hezké vánoční období. Mě to tentokráte vyšlo tak, že jsem mohl navštívit hned první den vánoční trhy v centru Brna. A jaké to tedy bylo?

Do Brna jsem vyrazil už v sobotu 27.listopadu, abychom se večer sešli u spolužáka a kamaráda Vanise, kterému se před měsícem a pár dnů k tomu narodila dceruška Barunka. Jelikož je mezi stejně starými spolužáky první, neobešlo se to bez pořádné pijatiky, nicméně o tom psát nechci.

Kotis (další spolužák) mě trochu ukecal, abych do Brna vyrazil už dříve a mohli jsme tak ještě před „zapíjením dítěte“ navštívit brněnské vánoční trhy. Tam jsme si dali sraz i s Abym (tentokráte nespolužákem).

Začali jsme na „Zeliňáku“, což je v Brně náměstí, kde se obvykle koná tzv. „Zelný trh“. Jak název napovídá najdeme zde trh převážně se zeleninou, ovocem a květinami. Tentokráte tady však byly dřevěné stánečky s různými vánočními drobnostmi – všelijaké jídlo, cukrovinky, tekutiny, ale také i keramika a různé převážně ručně dělané vánoční dárečky. Místa na Zeliňáku moc nebylo, zato lidí hromady, a tak jsme se jen zastavili u stánku s tzv. Svoboďáčkem – brněnská definice: drsná směs svařáku, rumunska a medůvky (překlad pro neznalé brněnštiny: drsná směs svařáku, rumu a medoviny) – a u dětského kolotoče – na atrakci nás nepustili a pokračovali na „Svoboďák“.

Pohled na Vánoční trhy v Brně ze spodní části Svobodova náměstí
<%image(20091130-Obraz012.jpg|520|390|)%>

„Svoboďák“ je brněnské hlavní náměstí, která je zvláštní zejména tím, že jím projíždí z jednoho rohu napříč náměstím do druhého tramvaj. I zde našlo své místo nemálo stánečků s vánoční tématikou. Místo kolotoče byl přítomen dětský vláček, u kterého jsme se taky museli na nějakou dobu zastavit. Složení stánků bylo velice podobné jako na „Zeliňáku“, hlavní náměstí je však větší a tak zde bylo mnohem více prostoru, neboli menší tlačenice. My jsme opět zakotvili u stánku s tekutými pochutinami, abychom tentokráte ochutnali pravou včelí Medovinu, vyrobenou u našich slovenských sousedů. Musím říct, že Medovina mi tedy chutnala opravdu více, možná i proto, že ze „Svoboďáčku“ šel cítit zejména cukr, kdežto u medoviny to bylo příjemné aroma medu. Dali jsme si tedy pár štamprliček teplé medoviny na zahřátí, prohlédli vánoční strom, zazvonili na vánoční zvon a pak pokračovali na oslavu.

Pohled na Vánoční trhy v Brně z horní části Svobodova náměstí
<%image(20091130-Obraz014.jpg|520|390|)%>

Na podobný trh v Praze chodíme víceméně každý rok, ale musím říct, že ten brněnský má mnohem větší kouzlo. Nepotkáte zde žádné vietnamské stánky, či stánky s příšernými kýči, které nemají vůbec nic společného s vánoci, ale jen zneužívají vánoční doby. Navíc zde nejsou téměř žádní turisti,a celkově mnohem menší tlačenice a přáteltějští ceny. Uvidíme jak to bude ještě vypadat v Praze, kam se taky chystám, ale myslím že pro mě bude ten brněnský i tak vítězem.

Po patřičně peprné oslavě narození dítěte mě po příjezdu domů čekal ještě nákup vánočního adventního věnce. Koupili jsme ho na stejném místě jako loni, opět je nádherný, akorát se mi zdá, že proti loňsku nějak podražil. Se svíčkami tato ozdobička přijde na bezmála 500kč, což není zrovna málo. Na druhou stranu je to do příchodu vánočního stromku jedna z nejzásadnějších ikon vánoc a už se těším, až na něm bude hořet poslední svíčka.

Letošní vánoční věnec a teplá medovina i doma
<%image(20091130-IMG_5723.JPG|520|271|)%>

Dva dny v jihomoravské metropoli Brno

Jak jsem již avizoval tak se stalo a já strávil dva sychravé a propršené podzimní dny v Brně. Byly to dny výhradně v pánské společnosti.

Pro cestu do Brna jsem tentokráte zvolil dopravu po železnici, což se ukázalo jako dobrý nápad. Do Holešovic přijel vlak EC načas a navíc obsahoval výhradně poměrně luxusní vagónky našich západních sousedů Deutsche Bahn. Obsazenost místa místenkou oznamovaly displaye nad sedadly a tak jsem se usadil vcelku bez problémů. Cesta uběhla příjemně a načas. Takové štěstí však neměli bývali spolubydliči Dušis s Vanisem, kteří cestovali od Vsetína a dorazili s 40 minutovým zpožděním a já měl tak dostatek času prostudovat co se za ten rok, kdy jsem na brněnském nádraží nebyl, změnilo. Mají zde nové cedule, přesunutou úschovnu zavazadel a lístky na vlak se dají koupit dokonce u ženské u pultíku na jedné s chodeb – tiskne je z takového toho přístrojku, který mají například průvodčí ve vlaku.

Po příjezdu oněch spolubydličů jsme se vydali si odložit ještě věci na byt, který nám měl v noci poskytnout zázemí. Jakou náhodou jsme bydleli opravdu jen pár metrů od mého kamaráda Abyho, což jsem zjistil až po vystoupení s tramvaje a pocitu, že zde jsem již někdy byl. Vrátili jsme se pár zastávek do města a našli hospůdku Plzeńský dvůr, kde už téměř všichni seděli. Nakonec se nás zde sešlo něco málo pod 20 lidí a probrali jsme nad sklenicemi piva snad vše od práce, bydlení až po ženské. Docela mě překvapila zdejší cena plzeňského piva, která se svými 32 Kč byla vyšší než na leckterém místě v Praze. Jídlo zde taky nestálo za nic, tedy respektive stálo docela hodně, ale všichni si svorně stěžovali na velikost porcí, a tak jsme se zašli po zavíračce o půl dvanácté dojíst do jednoho z místních pouličních fast-foodů. No musím říct, že onen gyros v housce za 50 Kč udělal snad lepší službu než kuřecí prsíčka na broskvi s hranolkami za 150 Kč, která jsem měl v hospodě. V první m podniku (Charlies) bylo šíleně narváno a tak jsme se přesunuli do dalšího, kde jsme nějakou shodou okolností ani neplatili vstup. A tam zašla rumová smršť, která skočila až ke čtvrté hodině ranní, kdy jsme se nočním rozjezdem přesunuli zpět na byt a do postýlek.

Ráno většina vstala v nekřesťanském čase půl desáté a tak i já jsem se zvedl z lóže pod vábidlem snídaně. Najedli jsme se, rozloučili se a já se přesunul do bytu Abyho. U něj začala přehlídka toho co jsme kdo vyplodili na pc, představení Abyho úžasné tiskárny a domluva s Evženem na obědě. Před druhou hodinou jsme se zvedli na tramvaj a odjeli naplnit své žaludky do jedné z brněnských hospůdek. Na hlavním nádraží už čekal Evžen, který měl mimochodem zrovna ten den svátek, a tak jsme se vypravili do restaurace poblíž Zelného trhu. Evžen si dal poslední uzená žebra, které jsme si chtěli dát s Abym také, ale nakonec ještě že nebyly, jelikož to byla skoro jen hromada kostí. Já si dal Vídeňskou roštěnou, která sice byla dobrá, ale opět toho nebylo mnoho. Původně jsme si tedy chtěli dát i polévku, ale číšník nám odvětil sovy, že momentálně žádnou nemají a kuchař nemá čas ji uvařit. Zároveň jsem otestoval zdejší náhradu Kofoly a to točenou Koalu, která mi tedy rozhodně tolik nejede jako ta originál Kofola. Podruhé jsem tak byl, a nejen já, zklamán z velikosti porce, které místní hospůdky a restaurace za nemalé ceny nabízejí a proto jsme se s Abym ještě dorazili Lesnickou polévkou za 39 Kč v jedné z místních pasáží. Evžen nás již opustil, jelikož ho čekala cesta do Bratislavy na koncert Anety Langerové. A to my jsme udělali přesun poslední do restaurace na hlavním nádraží, abych zde vyčkal příjezdu vlaku zpět.

Hodně unaven jsem nastoupil do tentokráte již na příjezdu zpožděného EC Jaroslav Hašek a vyrazil vstříc domovu a Jarce, která na mě čekala na hlavním nádraží. Cestou jsem si samozřejmě zdřímnul a mj. napsal i tento článek. Vlak byl sice stejné kategorie, tedy EC, ale vagóny již ve vlastnictví ČD a tedy zdaleka ne tak luxusní. Nicméně vlak byl docela prázdný a pak jsem se mohl v příjemně vytopeném kupé opravdu krásně natáhnout (rozuměj nohy). I přes to zpoždění jsem rád, že jsem nakonec jel vlakem. Jen škoda, že je to SC Pendolíno tak drahé, to by se cestovalo ještě rychleji a příjemněji.

Byly to hezké dva dny v pánské společnosti i když počasí bylo příšerné, což však při vysedávání po hospodách nevadí. Jen to Brno mě zklamalo cenami jídel v hospůdkách. A hurá už jsme v Praze.

Chystám se na výlet do štatlu Brna

brno

Dlouho jsem nenapsal nic osobního, a někteří mě za to patřičně peskujou, tak tady dnes to alespoň trochu napravím a poodhalím plán na víkend, kdy se chystám navštívit jihomoravskou metropoli Brno.

Je to asi půl roku co jeden z mých bývalých vysokoškolských spolubydlících organizoval jeden z mini srázků v Brně a já se tehdy nemohl zúčastnit, což mě mrzelo. Naneštěstí se ta akce tehdy neuskutečnila a onen člověk vystupující pod přezdívkou Kotis se před pár týdny opět ozval a já zajásal. Konečně to vypadá, že se v pátek sejdeme. Nevím kdy to bylo naposled, ale určitě jsem byl čerstvě v Praze, takže počítám nějaký rok a půl. Už se těším co se zase všechno dozvím, kdo se jakým směrem ubírá a kdo kde byl. Zda se Dušiš pořád válí na škole, zda Vanis pořád létá s rogalem a Kotis se stále vyžívá v konstruování ve všemožných programech. Doba to není dlouhá, ale jen v mém životě se obrátilo vzhůru nohama snad vše a tak mě zajímá, jestli mám tak pestrý život jen já a nebo i jiní. Je už snad někdo ženáč? Pokud ano, pak asi nedorazí, ale už nejsme malí kluci.

V sobotu mě pak čekají mí dlouholetí přátelé Izza a Aby (ano je to ten člověk co tady komentuje opravdu vše), tak s Izzou probereme určitě něco ke stránkám jeho firmy a s Abym není složité vést nekonečné debaty stylu proč je Brno lepší než Praha, proč je dobrá Java a špatné Php a že MySQL je ořezávátko oproti Oraclu. Jsou to pravda debaty opravdu bez výsledku, ale mě to baví. Hrozně mě berou lidi s kterýma si mám pořád co povídat a že takových pár opravdu je. A dorazí i Aaja? To už bude konec soboty a já se opět přesunu do mého nynějšího bydliště Kladna, abych věnoval alespoň jeden den své drahé Jarušce.

Cestu tam i zpět plánuji ve společnosti Českých drah, jelikož žluťásci (Student Agency) jsou již na pátek docela vyprodaní a já chci mít trochu v svobodu v době odjezdu i příjezdu. Držím si palce, abych celou dobu nemusel ve vlaku prostát a aby mě české dráhy opět taky jednou potěšili. Ona cesta vlakem je do Brna o dost dražší než se žluťáskem na což trochu spoléhám.

I když je zatím brzy, kdo ví jestli stihnu ještě nějaký článek do pátku sepsat tak tedy všem hezký víkend.