I když jsem se k této akci dozvěděl až v úterý jen tak mimochodem rozhodl jsem se jí nakonec zůčastnit a mohu prohlásit, že stejně jako snad většina ostatních návštěvníků jsem nelitoval. Jak probíhala (část) volby královny krásy a jaký byl doprovodný program?
Program začínal při třetí hodině odpolední slavnostním naražením prvního pivního sudu leč já se v tento čas nacházel ještě v práci, kterou jsem opustil jakmile se malá ručička hodinek zastavila na číslici 4. Doma jsem se skočil okoupat a udělal si vinné párečky pro položení základu navečer. Něco po půl páté jsem zavolal Labi, že jsem připraven a jak že je na tom ona. Bylo mi sděleno, že ještě papá, ale za 10minut mohu vyrazit. Nelenil jsem a po pár kolečkách kolem stolu nastal čas vyrazit za dobrodružstvím a kulturou.
Po výstupu na stanici Muzeum a změny patra na zelenou trasu metra mi zavibroval telefon což bylo znamení, že Labi je již na Můstku. Bohužel mi téměř před nosem metro „uteklo“ a nezbývalo než počkat na další, což při páté hodině odpolední znamenalo pouze pár minut. Na Můstku jsem vykoukl z metra a po pár pohledech Labi objevil. Rychle jsem k ní přiutíkal a ještě jsme stihli nastoupit zpět do vlaku, kterým jsem přijel. Na Dejvické pak nastalo první malé dobrodružství v podobě hledání zastávky autobusu na Suchdol. Kdož někdy na Dejvické byl, tuší kolik „výlezů“ zde je, naštěstí však kromě této spousty východu je zde také množství orientačních cedulí, které v případě, že víte kam chcete napoví. Nastoupili jsme do „harmoniky“ a vydali vstříct zastávce Zemědělská Univerzita. Dle největšího proudu lidí jsme určili směr, kterým oná univerzita zřejmě bude a záhy se přidal další pomocník v podobě muziky.
Na místě jsme se zjevili zrovna v době, kdy končila promenáda soutěžících v plavkách, což mě jako chlapa zamrzí. Zamířili jsme tedy naše radary na pivní stánky, u jednoho z nich zakoupili první piva a přesunuli se k pódiu. Na něm zrovna probíhala soutěž „kdo rychleji vypije pivo“. Pánové byli skutečně rychlí a dva postupující soutěžící pak ve finále skončili remízou, což rozřešilo nakonec až střihnutí „kámen, nůžky, papír“. Oba však dostali stejnou cenu v podobě nějakého trika a tak defakto o nic nešlo.
Jako první (námi viděná) se připravila kapela Temperamento. S tímto seskupením jsem se stačil seznámit již při poslední soutěži Coca Cola Popstar, které jsem se i v roli hlasujícího diváka zúčastnil. Ač mým favoritem byla spíše kapela Nil, byli i tito chlapci výborní. Většina členů kapely si stylově narazila na hlavu Sombréro, tedy kromě z našeho pohledu levého kytaristy, který nějak svým zjevem – na hlavě měl šiltovku – a hlavně tedy taky pohybem – který byl velice, velice vlažný – trochu celý dojem „kazil“. Nicméně chlapci odehráli svůj set, střihli dva přídavky a dokázali diváky svými česko-anglicky-španělskými hity rozhýbat.
Po vystoupení se na pódiu objevila dvojice, která předvedle beatbox. Ač je tedy úžasné co dokáží někteří produkovat bez použití jakýhkoliv nástrojů ze svých úst produkovat, mě takovéto vystoupení nějak neberou.
Po skončení se na pódiu objevila opět moderátorská dvojice – z nichž mi tedy jeden připadal již hodně v alkoholovém opojení – aby „rozdali“ návštěvníkům dárky hlavního sponzora, tedy Poštovní spořitelny. A cože onen dárek byl? Překvapivě kondomy na jejimž konci byl buďto znak Poštovní spořitelny a nebo figurka, která tuto společnost charakterizuje a to celé umístěno v takové průhledné krabičce. Pár kousků dorazilo i do našich řad – v té době jsme již „okupovali“ řadu první 🙂 – a tak jsme si tento suvenýr také nechali.
Ná pódiu se poté postupně předvedli jednak v šatech a jednak také krátkým rozhovorem postupně všechny soutěžící. Já jsem mezitím pocítil potřebu si odskočit a tak jsem mohl slyšet pouze první čtyři. Před pódiem se již mezitím vytvořil pěkný dav lidí a prodrat se ven ale hlavně i zpět byl dosti šílený úkol, leč povedlo se.
Další na řadu přišlo vystoupení nejlepších českých hráčů hakisaku z České footbagové asociace a bylo skutečně na co koukat. Sólové vystoupení střídaly společné exibice. Na úplný závěr přišlo na řadu opět rozdávání dárků, tentokráte v podobě hakisu míčků a u nás jich pár zase skončilo.
Ještě než vystoupila poslední kapela večera zbývalo vyhlásit výsledky soutěže Miss Agro. Miss Sympatie se stala opravdu sympatická Tereza Čihařová (č.2), druhou vícemiss Lucie Sorková (č.6), vícemiss opět Tereza Čihařová a vítězkou Tereza Kolbabová (č.1). Všechny dívky obdržely množství cen jako stipendium, kosmetiku, šaty atp. a vítězka navíc týdenní pronájem vozítka Smart s plnou nádrží.
Po vyhlášení se již na pódium chystala kapelka kvůli které jsem se na akci vůbec vypravili a to ústecké seskupení UDG – vítěž přechozího ročníku Coca Cola Popstar. Hochy jsem již viděl zejména na festivalech mnohokrát, ale povětšinou přes objektiv. Jelikož jsem se rozhodl tuto akci si opravdu užít nevytáhl jsem foťák za celou dobu ani jednou a mohl se tak naplno věnovat dění na pódiu i okolo. Poprvé jsem také mohl naživo vidět nového zahraničního člena kapely. Již od prvních tónů bylo jasné, že se UDG podaří rozvášnit dav. Ono šílenství zašlo ovšem tak daleko, že po výzvě zpěváka Petra Vrzáka k divákům „jste nějak daleko. Přisuňte se blíže, je vás hodně a securiťáci vám v tom nestihnout zabránit“ se strhnulo bleskurychlé přesunutí zábran o bezmála 2 metry až k pódiu. Každopádně lépe pro diváky, ale lituji fotografy, kterým se tak rázem velice zúžil prostor. Z pohledu před pódium mi připadalo, že se snad zde ani žádní oficiální securiťáci nevyskytovali a pouze po bocích postávali dva hochové, kteří se občas snažili zklidňovat lidi, leč v případě potřeby by toho zcela jistě moc nezmohli. 10minut před desátou hodinou, na kdy byl vyhlášen z důvodů nočního klidu konec akce, se mi dostavila opět potřeba si odskočit a tak jsme se domluvil s Labi, že se zpět již prodírat na těch pár minut nebudu a potkáme po skončení u klobás. Proč zrovna u klobás? Labi totiž již po příchodu a projití kolem stánku s klobásami o ničem jiném pomalu nemluvila a bylo jasné, že tento večer si ji prostě musí dát. Koupil jsem si poslední pivo a ze zadních rád pozoroval konec koncertu. Následovalo již klasické přinesení části bicích bubeníkem mezi lidi, což vždy lidi ještě více vyburcuje a kapela nakonec o osm minut přetáhla.
Po skončení jsem zakoupil ony kýžené klobásy a vyhlížel Labi. Díky velkému nepřehlédnutelnému kontejneru jakožto orientačního bodu jsme se našli vcelku rychle a mohli si tak vklidu sednout opodál na schody a vrhnout se na jídlo. Mezitím co jsme jedli proudily kolem nás davy lidí směrem na zastávku autobusu a dalo se již tušit, že cesta zpět bude opravdu „zajímavá“. Při příchodu na zastávku se to potvrdilo. Stoupli jsme si do předních řad na začátku zastávky, což se při příjezdu ukázalo jako chyba. Pan řidič pustit do autobusu pár lidí a pak nekompromistě zavřel přední dveře, i přesto že by se tam min. nějakých 5 lidí vešlo. Zadní části autobusu už přetékaly a my věděli, že tímto autobusem se nesvezeme. Další spoj přijel za 20minut, ale to jsme již byli poučeni a stoupli si doprostřed a mezi prvníma se dostali dovnitř. Zaujmuli jsme místa dokonce na sedačkách a cesta tak byla i přesto že autobus praskal ve švech pro nás příjemná. Po chvilce začala být v autobusu velice veselá nálada a zejména hoši v přední části začali popověvat různé „lidové“ písničky. Na Dejvické jsme přestoupili na metro a na Můstku se rozloučili. Dorazil jsem domů ve čtvrt na jednu s pocitem příjemně prožitého odpoledne a večera, ve společnosti příjemných kapel a s suprovým človíčkem.
Pokusím se do článku časem dodat i některé fotografie, jelikož byla na akci přítomna i Terezzka, která fotila.
