Wellness víkend 2010 ve Františkových Lázních

Rozhodli jsme se vypravit do lázní, kam většinou člověk míříval až v důchodovém věku nebo ze zdravotních důvodů. Doba se však mění a kdysi striktně státní podniky jsou dnes již v soukromých rukou a tak se v letáčcích lázenských objektů objevují lázeňské pobyty lákající na chvíle odpočinku od každodenního shonu moderní doby. Zavítali jsme až na západní hranice naší republiky do malebného lázeňského městečka Františkovy Lázně, abychom zde strávili Wellness víkend.

Z nabídky pobytů jsme si vybrali balíček pod názvem Wellness víkend, který v sobě skrýval ubytování na dvě noci, plnou penzi, welcome drink, dvě lázeňské procedury (jedna masáž zad a šíje a jedna perličková koupel v uhličité vodě) a neomezený vstup do místního aquaparku, který se zde jmenuje Aquaforum.

Hodně jsem se už na pobyt těšil a tak jsme si vzali na den odjezdu vzali alespoň půl dne dovolené. Jak už to tak ale bývá, při posledním pracovním dni se toho v práci sešlo hodně a tak jsme odjížděli asi s 1,5hodinovým zpožděním. Na mapách jsem si našel, že cesta z Prahy do Františkových Lázních by měla trvat něco málo přes 4hodiny a téměř celá se odehrává na silnici R6, resp. později jen 6. Jak jsem však očekával, skutečnost byla daleko horší, a cesta se protáhla na téměř 3hodiny. Kdo někdy cestoval do Karlových Varů zřejmě tuší o čem mluvím. Dálnice vede jen 32km za Prahou a dále čeká jen klasická dvouproudá silnice, na které rozhodně není malý provoz.

Trasa Praha – Františkovy Lázně
<%image(20100123-mapa.jpg|520|137|null)%>

Dost stěžování si ale na silnici, cesta zpět byla svým způsobem ještě napínavější, ale pojďme se přesunout rovnou do Františkových Lázní, tedy respektivě pár kilometrů před ně. V mapách jsem si nastudoval cestu, ale co čert nechtěl vedla z dálnice cedule Františkovy Lázně na jinou cestu, než tu kterou jsem si v pohodlí domova vybral. Do městečka jsme tak přijeli z úplně jiné strany a notnou chvíli bloudili tam a zpět, bez jakéhokoliv záchytného bodu. Nakonen jsme tedy zkončili zpět na začátku u mapy města, kde Jarka nastudovala přibližnou cestu. Vše nakonec ale v reálu vypadá trochu jinak než na mapě, a tak jsme asi o pět ulic dál opět nevěděli. Naštěstí jsme ale již tušili přibližný směr a tak jsme zahnuli několikrát doprava a doleva až jsme skutečně narazili na cestu k hotelu Pawlik. Je zajímavé jak pak člověk vnímá město jinak když si ho projde, rázem se mu zdá šílené jak tak mohl bloudit.

Hotelový pokoj
<%image(20100123-cb_IMG_5919.jpg|520|353|null)%>

Na recepci již bylo vše připraveno a tak jsme si vyzvednuli klíče od našeho pokoje 298, vyslechli hromadu instrukcí a šli se zabydlet. Pokoj mě poněkud překvapil, jelikož jsem čekal něco většího – alespoň mám představy o 4* hotelu a pokoje kat. 1A trochu vyšší – nicméně byl hezky zařízen a měl absolutně úžasnou velkou postel. Rychle jsme si vybalili a vypravili se na večeři. Nějaký čas opět zabralo nalezení Jídelny č.2, ale i tu jsme nakonec našli a zbývalo si tedy vybrat z menu jídlo, který nebylo vůbec špatné, ale servírované bufetovým stylem, čili jsem si tak trochu připadal jako na obědě v závodní jídelně. No co naplat, většinou se to takto bohužel v hotelích řeší.

Jídelna č. 2 (foto: www.franzensbad.cz)
<%image(20100123-cb_jidelna.jpg|520|354|null)%>

Po večeři jsme si ještě dovybavili a vydali se do místního aquaparku. Bylo úžasné, že jsme se mohli do plavek převléct už na pokoji a vyzbrojeni županem jsme po chodbách došli až na místo. Tam nás čekal výborně vyhřátý bazén 33st. a stejně vysoká teplota vzduchu. Po seznámení se všemi místními atrakcemi – okusili jsme i venkovní whirpool, btw. venku bylo hluboko pod nulou a bazén whirpool měl mít 34st 🙂 – jsme se rozhodli prozkoumat hotelový bar. Jak jsme na místě zjistili bylo potřeba se vypravit dříve, a tak na nás zbyly jen dvě úplně poslední místa u baru. No což, zkusit se má všechno a tak jsem snad poprvé seděl za barem. Vypili jsme lahvinku výborného bílého vína (Tramín) a tím pro nás první den skončil.

Aquaforum – místní novodobá atrakce, která vznikla teprve nedávno (foto: www.franzensbad.cz)
<%image(20100123-cb_aquapark.jpg|520|354|null)%>

Ráno ještě před snídaní nás oba čekala první procedura – masáž zad a šíje, což bylo na jednu stranu velmi příjemné, ale na druhou stranu se našly partije, které nebudou zřejmě úplně v pořádku a na kterých to ze začátku poněkud pobolívalo. Masáž však splnila svůj účel a svaly se zdály být uvolněny.

Dopoledne po snídani následovala procedura druhá, ale na tu už jsme museli přejít z hotelu do nedalekých Císařských lázní. Naštěstí hotel s lázněmi spojoval podzemní tunel, a tak jsme i tentokréte mohli jít jen v županech. Na místě nás čekala perličková koupel v uhličité vodě. No co k této proceduře říct – bylo to příjemné, hodně teplá voda nepříliš vábné hnědé vody a během pobytu ve vaně, v které se člověk mimochodem nesměl hýbat vznikali za nevysvětlitelných okolností bublinky, což byly zřejmě ty perličky. Marně jsem pak hledal v plechové vaně nějaké trysky či něco podobného co známe z klasických hydromasážních van. Prostě tato vana nic takového neměla a stejně voda „bublala“ :-).

Po druhé proceduře jsme se rozhodli vypravit se na menší procházku po okolí a tak jsme zamířili přes lázeňský park, jehož vstup se nacházel přímo před hotelem, do samotného centra lázeňského města. Jak se ukazovalo je leden zřejmě hodně mimo sezónu a nebo se všem zdálo být venku až příliš chladno, jelikož ulice zely prázdnotou. V jediném otevřeném krámku jsme tak nakoupili nějaké suvenýry, udělali nějaké ty fotografie opravdu jinak malebného starobylého prostředí a vydali se pomalu zpět do Hotelu na oběd. Po něm opět návštěva aquaparku, tentokráte jsem si chvíli na i lehátkách u bazénu početl a večer jsme opět po večeři zamířili do hotelové baru. Tentokráte však fikaně nejprve na pohár s kávou, kdy jsme si rezerovali místo na později. Již v útulných křeslech jsme zakončili den opět u lahvinky bílého vína (Tramínu).

Celkově bylo zajímavé pozorovat důchodce, kteří byli mezi hosty zastoupeni asi 80%, přičemž tak půl na půl čechy a němci. Ti totiž u snídani, obědů a večeří byli nějak při chuti a chodili si přidávat i několikrát. Dalším úkazem byli důchodci v hotelovém baru, kam sice většina zavítala, ale pouze na welcome drink, který byl zdarma a po jeho vypití odešla. Pravda, že ti němečtí se zdrželi i na nějaký další nápoj. Překvapilo mě také, jak je byly v hotelu oblíbené karetní hry. Důchodci je hrali v baru, na chodbách a snad kdyby mohli tak i u jídla. No nicméně do aquaparku nechodili a jinak o nich člověk ani nevěděl :-). Jsem zvědavý jak se budu dívat na svět, až budu do této sorty lidí také spadat. No ale to je naštěstí ještě za hodně dlouho.

Hotelový bar (foto: www.franzensbad.cz)
<%image(20100123-cb_hotelovybar.jpg|520|354|null)%>

Poslední den uběhl nejrychleji, jelikož ráno jsme se museli zbalit a do 10hodin se vystěhovat z hotelu. Stihli jsme tak jen snídani a ještě před obědem se vypravili zpět domů. Od pátku do neděle připadlo asi 10cm nového sněhu a tak cesta zpět byla opravdu velice zajímavá. Naštěstí provoz byl drasticky menší a tak i přes novou sněhovou nadílku jsme doma byli nakonec ještě rychleji než v pátek. Na oběd jsme si zašli do naši veleoblíbené restaurace Staré Kladno, abychom tím zakončili bezva víkend.

Musím říct, že to byly příjemně strávené dny, jen se mi zdá, že výprava do lázní na víkend je hrozně krátká. Tak snad někdy jindy podnikneme něco delšího.

A na závěr série mých fotografií pořízených na procházce městem

Hotel Pawlik – my jsme bydleli v části úplně vpravo
<%image(20100123-cb_IMG_5929.jpg|520|520|null)%>

Ulice za lázeňským parkem
<%image(20100123-cb_IMG_5933.jpg|520|520|null)%>

Ulice do centra
<%image(20100123-cb_IMG_5938.jpg|520|520|null)%>

Ulice do centra
<%image(20100123-cb_IMG_5943.jpg|520|520|null)%>

Místní lázeňská kolonáda
<%image(20100123-cb_IMG_5950.jpg|520|520|null)%>

Dvorana pramenů
<%image(20100123-cb_IMG_5954.jpg|520|520|null)%>

Ulice
<%image(20100123-cb_IMG_5957.jpg|520|520|null)%>

Konec kolonády
<%image(20100123-cb_IMG_5964.jpg|520|520|null)%>

Uhličité lázně (s touto fotkou jsem si trochu více pohrál)
<%image(20100123-upravy.jpg|520|520|null)%>

Hlavní ulice
<%image(20100123-cb_IMG_5976.jpg|520|520|null)%>

Film Avatar 3D – je opravdu tak vyjímečný?

Opačnou pověstí než posledně zmiňované 2012 byl opředen jeden z posledních kousků světové kinematografie Avatar a tak jsme tomuto „šílenství“ taky nakonec podlehli a film v 3D provedení shlédli. Splnil všechny očekávání?

Ještě než jsme vyrazili do kina, podívali jsme se do české filmové databáze, které bylo tehdy naprosto ohromující. Již po pár dnech v kinech měl film hodnocení tak výborné, že se umístil v TOP 200 na 5 místě. Podařilo se nám ještě v neděli ráno najít dvě volná místa už v docela hodně zaplněném sále zličínského Cinema City a nezbývalo než se těšit.

V kině se v duchu Avataru nenesly jen velké poutače, ale také jeden z druhu občerstvení měl přívlastek Avatar, součástí něhož byla i svítící koule Coca Cola Zero – btw. zajímavá věc, když ji hodíte svítí modře a po dopadnutí někdy změní barvu a někdy ne.

Jelikož jsme si vybrali 3D variantu dostali jsme do příchodu do kina speciální brýle. Usadili jsme se do pohodlných sedaček v naprosto vyprodaném sále a mohli se těšit na 160 minut napětí.

Ani pořádně nevím proč, ale čekal jsem klasický animovaný 3D filmy, ale tenhle se už ze začátku nesl ve znamení klasických živých herců, vše však pro mě v premiéře v 3D. Jsou zde pasáže, kde onen 3D efekt jde vidět opravdu hodně a dodává kýžený další rozměr, nicméně nejsou to zdaleka všechny scény. A nyní už zpět k samotnému filmu.

Jedná se zejména o sci-fi takže děj začíná ve vzdálené budoucnosti, kdy lidstvo objevilo novou planetu a snaží se z ní těžit nerosty. Největší zdroj těchto nerostů se však nechází přímo v centru místních ne příliš přátelských domorodců a tak vědci vymyslí lest v podobě Avatarů, což jsou jakýsi mutanti zdejších lidí a člověka – ze zdejších lidí mají vzhled, ale jsou řízeni myslí člověka, bez kterého jsou jen nehybnou tělesnou schránkou. Jelikož je ve filmu i nemálo romantiky a jak už to ve filmech podobného žánru bývá, hlavní hrdina se zamiluje do jedné z místních domorodkyň. Ten pak musí bojovat s dvěmi světy a problémem do kterého vlastně patří a za který bojovat. Vše postupně plyne k velké bitce, v níž mezi sebou stojí právě lidé a zdejší domorodci a v které si film sklouzává do akčního filmu se vším všudy. Na to jak to všechno nakonec dopadne si musíte zajít do kina.

Z celého filmu tak lze vyzvednout zejména:

  • opravdu geniální 3D zpracování neanimovaného filmu
  • multižánrovost, kdy se v sobě zkloubí sci-fi, romatika a notná dávka ačního filmu
  • zajímavý příběh ze vzdálené budoucnosti.

Kdo tedy váhá, rozhodně doporučuji. Za velmi dlouhou dobu to byl pro mě neprosto nejlepší film a ono obrovské pozitivní hodnocení tak není náhodou.

81551_3ed192

Vánoce 2009 – do Hornbachu pro vánoční stromek

V neděli jsme rozsvítili již třetí svíčku na adventním věnci a to je znamení, že vánoce jsou opravdu za dveřmi a jelikož k nim patří vánoční stromek, rozjeli jsme se včera jeden si domů koupit.

Loni jsme kupovali vánoční stromek zhruba ve stejnou dobu, ale na parkovišti u OC Oáza v Kladně. Byl to sředně vysoký smrček a se zabalením do síťky vyšel na tuším 450Kč. Měl jsem z toho ale pocit, že si z toho takový prodejci dělají nemalý byznys a tak jsem zkusil jít ve šlépějích svého otce, který co si pamatuju několik posledních let vždy kupoval vánoční stromek v jeho velmi oblíbeném Hornbachu.

Jelikož Hornbach je z naší každodenní trasy trochu více z ruky rozhodli jsme se zamířit nejprve do OBI, kde jsme si nedávno při koupi vánočních ozdob nabídky stomečků všimli – btw. pokud někdo shání poctivé skleněné ozdobičky na stromek, tak v OBI mají velice hezké v různých barvách. co se týče stromků nás ale v OBI zklamali. Ceny byly dobré, ale výběr velice malý a tak jsme se rozhodli přesunout do Hornbachu.

Trochu jsem se obával šílenství na parkovišti, které je v Hornbachu velice často, nicméně všichni asi řešili vánoční dárky jinde a tak bylo na parkovišti naopak klidno. Vyrazili jsme přes oddělení zahrady do venkovní části a čekalo nás velice milé překvapení. Stromky hezky rozdělené do dvou skupin dle velikosti a dlouhé řady s výběrem. My jsme si vybrali střední dánskou jedli za velice přijemných 395Kč včetně zabalení.

Pokud tedy ještě vánoční stromek nemáte a máte někde v okolí Hornbach mohu jen doporučit.

Blog na novém webhostingu

Od čtvrtečního večera jste mohli zaznamenat nedostupnost tohoto webu. Já se o tom dozvěděl až v pátek ráno a po dotazu na webhostingového poskytovatele jsem zjistil nemilou informaci – web mi byl vypnut z důvodu nezaplacení. Jak k tomu došlo a proč změna webhostingu?

Nejprve jsem byl docela nervózní, jelikož jsem neměl aktuální zálohy webu ani DB. Naštěstí databáze zablokovaná nebyla, takže tu jsem si mohl dodělat. U webového prostoru jsem se ale musel domluvit s poskytovatelem webového prostoru.

Proč jsem vlastně nezaplatil? Jednoduše proto, že mi všechny opakované výzvy skončily ve Spamu do kterého se vzhledem k poštu zpráv ani nedívám. Původně chtěl poskytovatel za obnovu 250kč bez DPH, což se mi zdálo značně hodně, vzhledem k tomu, že jsem za hosting platil 36kč za měsíc. Jelikož navíc poslední dobou docházelo k docela častým i když krátkým výpadkům a zároveň mě už nebavilo platit za každou doménu zvlášť, rozhodl jsem se najít hosting nový.

Po pročítání různých diskuzí, dotazů na kamarády a hledáním na internetu jsem nakonec našel pro mě velice zajímavou nabídku HostingSolutions.cz, kde jsem za přijatelných 89kč/měsíc dostal sice jen 4GB prostoru, ale který může být sdílen až 10ti doménami. Registrace byla rychlá, zaplacení přes PayPal pohodlné a ani ne za půl hodiny byl už nový prostor připraven k použití.

Nejprve jsem proto obnovil kompletní DB a pak nahrál z jedné ze starších záloh i web. Díky tomu na blogu sice byly všechny články, ale chyběly ke spoustě z nich obrázky. Snažil jsem se proto dále domluvit s bývalým poskytovalem, ale zároveň se mi nechtělo platit 250kč. Nejprve jsem tak dostal slevu a obnova byla rázem za 100kč, to se mi však stále nelíbilo. Nakonec jsme se ale domluvili a webový prostor mi byl obnoven na dočasný účet, odkud jsem si ho stáhl a doplnil tak všechny chybějící věci.

Nyní už je tak původní blog opět snad kompletní a věřím, že i plně funkční. Alespoň jsem zatím na žádné problémy nenarazil. Co mě však velice potěšilo, že nový hosting použivá pro administraci systém Plesk, který se často používá u virtuálních serverů, který je sice pro běžného uživatele až moc složitý, ale s trochou znalostí vám to dává obrovské možnosti jak si sami spoustu věcí nastavit. Drobnou nevýhodou může být taky fakt, že Plesk je na spoustě místech pouze v angličtině.

Webové rozhraní Plesk
<%image(20091212-plesk_1.png|520|370|null)%>

Až čas tedy ukáže, zda byl toto snad poslední přesun na dlouhou dobu a přenese tolik očekávanou bezchybnost a bezvýpadkovost webového prostoru.

Vánoce 2009 – vánoční trhy v Praze a druhá svíčka na adventním věnci

A je za námi už v pořadí druhá, tentokráte bronzová adventní neděle. Jak jsem již avizoval před týdnem, čekala mě návštěva tradičních vánočních trhů tentokráte přímo v našem hlavním městě Praze. A jaká to tedy nakonec bylo? Potvrdily se mé obavy nebo bylo vše naopak?

Na vánoční trhy jsme si vyhradili s Jarkou nedělní odpoledne. Jelikož jsme plánovali ochutnávky medoviny, vypravili jsme se do Prahy autobusem. K mému překvapení a radosti jsem zjistil, že ani o víkendu není spojení mezi Kladnem a Prahou problémové, což bylo způsobeno asi tím, že jsem autobusem do Prahy o víkendu cestoval naposledy o prázdninách, kdy je to obecně mnohem slabší.

Po třetí hodině nedělní jsme tedy vyrazili směrem k Praze, aby nás postupně autobus a metro dovezli až do středu Prahy – na samotné Václavské náměstí, kde jsme celou vánoční pouť zahájili.

První co mě potěšilo, že Václavské náměstí letos konečně nehyzdí nějaká barevná příšera, myšleno například modrý vánoční stomek, ale je zde klasický, byť umělý, vánoční stromek. Tím však pozitiva pomalu končí, jelikož se opět potvrdily zvěrstva „pražských trhů“, a to hromada stánků s nevánoční tématikou – opravdu nechápu jak s vánoci souvisí suvenýry z prahy (různé magnetky, poháry či trička), které si i mimo Vánoce můžete koupit na každém rohu. To vše bylo umocněno tím, že stánky se pouze opakujou, takže i když jich je na náměstí dejme tomu 30, tak ve skutečnosti je to tak 5 různých stánků – stánek z klobásy a jinými pochutinami, stánek s medovinou, stánek ze suvenýry a stánek s trdelníkem. Vyjímkou byl snad jen jeden stánek se sýrem. To v Brně byla skladba stánků mnohem více rozmanitá. A těch lidí, samý turista, na čecha pomalu nenerazíte. Abych však jenom nekritizoval, je tu i jedno překvapivé pozitivum a to jsou ceny. Ne že by byly nějak malé, ale jsou víceméně stejné jako v Brně, což mě opravdu překvapilo.

Trhy na Staromáku – davy lidí
<%image(20091207-Obraz001.jpg|520|390|null)%>
<%image(20091207-Obraz002.jpg|520|390|null)%>

Po projítí stánků na Václaváku a první ochutnávce medoviny jsme se vypravili na další trhové místo, kterým je Staroměstské náměstí. Uličky narvanými lidmi se střídali s ulicemi, které zely prázdnotou, byť Staromák praskal jako obvykle ve švech. Stánky tu byly větší, vánoční strom živý, vyšší a opravdu krásný, množství lidí a fronty mnohem větší. Složení stánků opět ovšem katastrofální, každý druhý stránek nějaké suvenýry z Prahy, ceny stejné.

I přes všechny uvedené zápory mají i pražské vánoční trhy své kouzlo, jen je potřeba se připravit na ty davy lidí. My jsme si to myslím náležitě užili, dali si tři různé medoviny – btw. nejlepší byla asi ta bylinková, klobásu v bagetě a trdelník. Co mě ještě zarazilo, že jsme nenašli ani jeden stánek s cukrovinkami, kde by byl turecký med, kokosový trn atp. To v Brně jich bylo hned několik. I přesto si to příští rok myslím opět nenecháme ujít.

Po příjezdu domů už nás čekala milá povinnost a to zapálit si druhou svíčku na vánočním věnci a zase jsme se kousek přiblížili vánocům.

Už hoří dvě svíčky – bronzová adventní neděle je tady
<%image(20091207-IMG_5728.jpg|520|347|)%>