Rubrika: Jak plyne život

Píšou nyní o tom všude a tak i já nemohu zůstat pozadu, navíc když byl mému blogu onehda Terezzkou přisouzen status „Knutíkova tisková kancelář“ (ve zkratce KTK :-)). Ano, naši hokejoví chlapci se pochlapili a dokázali v zatím posledním olympijském zápase s našimi ex-bratry slováky uhrát krásný zápas, zakončený o to nádhernějším výsledkem v náš prospěch 3:1.

I když náš předešlý zápas s Kanadou skončil gólově v náš neprospěch, byla zejména poslední třetina příslibem, že se naši hokejisté konečně „našli“ a předvedli hru, kterou od nich očekáváme, na kterou se snad každý Čech velice rád dívá a těší.

Již od prvních minut čtvrtfinálového zápasu se Slovenskem, do kterého naši hokejisté nastoupili velmi netradičně v červených dresech, bylo jasné, že ona „forma“ je již zde a co víc v brance jsme měli Hniličku, který prokázal v posledním zápase s Kanadou lepší formu, než jeho týmový kolega Vokoun. Slováky jsme přehrávali, zejména co se týče počtu střel na branku a využili hned první chybu při rozhrávce slovenského Miroslava Satana, kdy náš Martin Ručinský mohl poprvé skórovat :-). V druhé třetině se nám podařilo zvýšit na 2:0 a tak se konec této třetiny nesl zejména v duchu vyloučení našich hokejistů. Do poslední třetiny nastoupili slovenští hokejisté s myšlenkou, že pokud chtějí zvrátit průběh utkání, pak musí „zabrat“. To se taky projevilo v mnohem větším množství střel a příležitostí z jejich strany. V posledních minutách svůj „tlak“ ještě zvýšili a při jedné z golových příležitostí slováků stálo při českých hráčích veliké štěstí, kdy se puk dostal nadosah slovenských hokejek, leč naštěstí jej stačil Milan Hnilička zalehnout. Slováci již neměli jinou šanci, než zkusit hru v šesti bez brankáře, čehož měl příležitost využít Martin Straka. Ten se dostal k puku a do prázdné branky korigoval výsledek na konečných 3:1.

Nezbývá než se těšit na páteční – tentokráte odpolední – semifinálové utkání, ve kterém na nás čekají hokejisté Švédska. Ať již to dopadne jakkoliv, je již samotný postup pro mnohé i nečekaným překvapením, zejména při pohledu na výsledky našich hokejistů v základní skupině – pro připomenutí z pěti odehraných zápasů jsme jen dva vyhráli.

Ač již několik let podobné soutěže nesleduji, protože nejsem přesvědčen o tom, že je zde vše opravdu tak čisté a spravedlivé, zmíním se zde o skutečnosti, že dnes proběhlo a prostřednictvím obrazovky TV Nova jsme mohli sledovat finále České Miss pro letošní rok. Vítězkou se stala dvaadvacetiletá Rena Langmannová z Ivanovic na Hané, následovaná Miroslavou Košťanovou z Prahy a Barborou Kolářovou rovněž z Prahy. Za zmínku stojí i fakt, že se jedná o „konkurenční“ soutěž oficiální Miss, která se bude konat 8.4. v brněnském Bobycentru.

Ač je to s podivem a zajisté v tom hraje roli i souhra několika okolností, našemu olympijskému
týmu se zcela určitě na letošní zimní olympiádě v italském Turínu nedaří tak jak by si představoval. Vše to vyvrcholilo dnešní prohrou našich hokejistů nad „papírově“ mnohem slabším týmem Švýcarska a celkově byl tak nejedn dnešní den ve znamení propadu medailových nadějí.

Začalo to vše o víkendu tak pozitivně – nejprve nádherný výkon Nikoly Sudové, první stříbrná (zatím bohužel celkově jediná) medaile Katky Neumannové a i celkově nádherný závod Lukáše Bauera. I zde se však začaly rodit první neúspěchy v podání propadáku Jakuba Jandy.

Během úterního tréninku se stačil zranit jeden z našich zlatých nadějí – Aleš Valenta – a je nyní otázkou zda-li do bojů o medaile vůbec zasáhne. Další zranění na sebe nenechalo dlouho čekat a během hokejového turnaje – již z minulých let zraněními proslulého utkání Česko – Německo – musel odstoupit Dominik Hašek a Patrik Eliáš. Zde situace není naštěstí tak tragická, jelikož hokej není o jednom člověku a v našem týmu se najde náhrada za oba hráče. Do pátku se pak má rozhodnout zda-li vůbec tito dva ještě zasáhnou do zápasů.

Dnešní den tak byl v mnoha směrech zklamání. Nejprve „až“ páté místo Katky Neumannové v klasické desítce, což by nebylo vůbec špatné nebýt jedinou ambicí Katky skončit na prvním místě, a v neposlední řadě zápas našich hokejistů proti Švýcarsku. Buďto jsou opravdu již všechny hokejové na velmi podobné výkony a nebo se naši ještě nedostali do formy a jen pevně doufejme, že ji brzy, ale hodně rychle najdou, aby neskončili dříve než si všichni představujeme. Ale i o tom sport je.

Nezbývá tedy než jen doufat, že se konečně našim sportovcům „začne dařit“ a zatím jediná stříbrná medaile nezůstane dlouho osamocena. Již v pátek by tento stav mohl změnit např. již zmíněný Lukáš Bauer na klasické patnáctce a nebo také po krátké dovolené odpočatý Jakub Janda na velkém můstku. Držíme tedy i nadále našim sportovcům palce: „Češi do toho!!“ 🙂

Co mě překvapuje je fakt, že se stále najdou „sportovci“, kteří pro dosažení co nejlepšího umístění použijí i na olympiádě nějaký zakázaný doping jako se tomu opět stalo i letos tentokráte u rusky Olgy Pylevové, která musí vrátit stříbrnou medaili z pondělního závodu na 15 kilometrů. Zajímavé, že je to opět běžkyně na lyžích, resp. nyní biatlonistka.

V 20:00 pátečního podvečeru začaly v italském Turíně již 20-té Zimní olympijské hry vyvěšením vlajky organizátorské země, vlajky olympijské a zažehnutím olympijského planeme. Já měl možnost si tuto podívanou zhlédnout alespoň prostřednictvím TV obrazovky. Na 17 dní tak nastalo olympijské šílenství na celém světě.

Kdož neměl tu možnost usednout před televizní obrazovku, a ono slavnostní zahájení shlédnout může litovat. Byla to opravdu bravůrně zvládnutá show s rozličnými prvky, z nichž nejzajímavější byla kompozice skokana na lyžích pomocí veliké skupinky různobarevně oblečených lidí, kteří postojem a posléze pohybem na správná místa složili pohybující se obraz od sjezdu po rampě až po doskok. Podobnou kompozicí, ale tentokráte ve svislém provedení utvořila skupinka „horolezců“, kteřížto vytvořili bílou holubici. Zajisté i netradiční bylo sestavení a příjezd Formule1 v části představení pořadatelské historie Itálie. Nechyběl samozřejmě i průchod zástupců jednotlivých soutěžících zemí seřazených podle názvu zemí v italštině, jejich postupné usednutí v „náměstíčku“ sportovní haly a nakonec i proslovy pár důležitých osobností.

První den olympijského programu jsem již mnoho nestihl, nýbrž jsem onen den ještě cestoval z Prahy a dorazil domů až kolem šesté hodiny odpolední. Zhlédl jsem tak jízdu v boulích žen, kde naše Nikola Sudová obsadila pěkné šesté místo nádherným výkonem. Škoda, že rozhodčí neocenili toliko obtížnost prvního skoku, mohlo to dopadnou ještě mnohem lépe. K večeru jsem se pak podíval ještě na krasobruslení, ve kterém jsme bohužel neměli žádné žhavé polínko v ohni a tím pro mě první den skončil.

V neděli jsem olympiádu začal sledovat již od mého rána, tzn. přibližně od 11:00 hodin. Podíval jsem se tak ze záznamu na výborný výkon naší Kateřiny Neumannové, kdy po složitém vývoji závodu často v pozici tahouna velké skupinky účastnic dokázala v posledním finiši zabrat a odtrhnout se zbývajícím závodnicím kromě jedné jediné Estonky Kristiny Šmigunové. Jak po závodě sama Kateřina řekla: „Šmigušnustku měla dnes o krapet více sil, ale bylo to vyrovnané“. Obdržela tak opět „pouze“ stříbrnou medaili a na tu svou zlatou olympijskou si bude muset ještě počkat do některých dalších závodů.

Dalším závodem, kde byla velká šance na získání některého z olympijských kovů byl závod 30km mužů, ve kterém startoval zejména náš běžec Lukáš Bauer. Stejně jako Kateřina Neumanová i on začal velice slibně a v podobném duchu pokračoval i zbytek závodu pro české diváky o to atraktivnější, že viděli v čele stále našeho „borce“. Bohužel ono jet v čele a mít za sebou tlupu dalších běžců a nikoho při ruce s kým by se trhnul, je obtížné. Několikrát se Lukáš přímo s některými spolusoupeři pokusil domlouval, leč zřejmě nenašli společnou řeč a tak v konečném finiši skončil „až“ na desátém místě a naděje na medaili se tak pro tento závod rozplynuly. Celkově to byl ale pěkný výkon a je určitě dobrým začátkem do dalších bojů o cenné kovy.

A konečně posledním závodem, který mě 2. den her zajímal byl skok mužů na středním můstku, konkrétně náš borec Jakub Janda, který startoval s číslem 50 jako úplně poslední. Bohužel jeho první skok se mu vůbec nevydařil a dolétl pouze na hranici 99 metrů, což na medailové pozice ani zdaleka nestačilo a po prvním kole tak skončil na 18tém místě. Natolik mě to zklamalo, že jsem se na druhé kolo skoků ani nedíval a až později se dozvěděl, že Jakub nakonec obsadil až 13té místo.

Další dny již budu opět chodit do práce, a tak nebudu mít ani moc příležitost, kdy olympiádu živě sledovat. Zatím se naštěstí jeví jako výborný zdroj informací web české televize www.zoh.cz, takže kdo nestíhá sledovat, může případné informace čerpat i tam.

Před nedávnem jsem se zaregistroval na webu Last.Fm (o kterém časem snad napíšu i nějaký článeček) a přidal si do svého hudebního přehrávače WinAmp plugin, který umožňuje předávat informace o tom co takhle poslouchávám. A jelikož mám svůj blog a někteří již to na svých webech přehledy co poslouchají mají, rozhodl jsem se, že se na to taky blíže podívám.

Bylo to ve čtvrtek 12. ledna, kdy jsem provedl svou registraci na Last.Fm a instalaci pluginu do WinAmpu. Od té doby se mi již na onom webu nashromáždily určité víceméně reprezentativní údaje o tom cože to poslouchám. Pokud chce člověk využít tyto přehledy někde jinde má v podstatě jak to udělá. Buďto použije již předpřipravané, tj. včetně designu, a kousek kódu vloží do svého webu. Druhou možností je získání „holých“ dat a jejich následné zpracování a zformátování ve vlastní režii. Jelikož jsem svým způsobem programátor zvolil jsem logicky variantu druhou i když je mnohem pracnější.

Krok první: Jakže to vlastně do toho mého blogu zakomponuji?

Původně to vypadalo vcelku jednoduše. Kamarád Aby. mi v rámci jeho volného času napsal v PHP dvě funkce, které se staraly o naplnění získaných dat (ve formátu TXT a XML) do pole s kterým pak mohu dále pracovat. Další postup jsem pak viděl tak jak jsem to udělal v případě implementace přehledu pro blog Terezzky, ale ouha… Blog:CMS, který používám to takto jednoduše ani náhodou neumí. Prozkoumal jsem tuny dokumentace, abych zjistil, že jedinou schůdnou cestou bude zřejmě napsání si vlastního pluginu (rozšíření) pro tento blogovací systém.

Krok druhý: Tvorba pluginu pro blogovací systém Blog:CMS

Nastalo studium jak se vlastně takové pluginy píšou (samozřejmě dokumentace opět v angličtině) a inspirování se již existujícími. Jak vše na začátku vypadá hrozně složitě, tak to tak zlé nebylo a v konečném důsledku jsem byl rád za toto řešení, jelikož jsem takto napsal univerzální plugin pro kohokoliv kdo používá stejný blogovací systém jako já, bez nutnosti aby napsal jakýkoliv kód v PHP a plně nastavitelné v administraci (viz. přiložený obrázek). Zbývalo již jen plugin nainstalovat a s radostí otestovat.

Krok třetí: Nějak by to mělo také vypadat

Posledním krokem bylo „nabarvení“ výsledku, který vytvořený plugin generuje do požadovaného vzhledu. Z důvodu, že se chystám celý blog „přebarvit“ do zřejmě oranžovo/šedé barvy tak jsem si s tím moc nehrál, nicméně nebylo to nic složitého a konečný „produkt“ byl na světě.

Zhodnocení

Celá tato „sranda“ mi zabrala přibližně 3 hodiny času. Pokud by se zde našel někdo kdo používá stejný blogovací systém jako já, pak mu rád plugin podaruji :-), ať z něj nemám užitek jen já.