Rubrika: Gurmánství

Vše musí být zužitkováno beze zbytku a tak jsem se díky inspiraci Abyho vrhl do smažení topinek s nějakým tím masem k tomu. Původní záměr byl tak trochu soutěživý a tedy že ho tímto trumfnu, leč bohužel on nakonec topinky nedělal a kdo čte jeho blog ví proč.

Jak už bylo uvedeno v předchozím článku, zbylo mi nějaké kuřecí maso, které bylo potřeba zužitkovat. Rozumným řešením vzhledem k dosti malým kouskům se zdálo být něco na způsob číny a tak nápad s topinkou přišel velice vhod. Nebylo potřeba dokonce nic dokupovat a tak jsem se na to mohl vrhnout.

Nuže připravíme si následující: kuřecí maso – prsní řízky nejsou vůbec špatným výběrem, stroužky česneku, rajčátka, sůl, sojovou omáčku, cibuli, hořtici, grilovací koření, papriku – já použil koření – dle chuti i špetku chilli a samozřejmě krajíce chleba. Jakmile to máme hotovo vrhneme se nejprve na přípravu masa. To si nakrájíme na rozumně velké nudličky, na pánvičce rozpálíme oneň, česnek nahrájíme na nepřilíš velké plátky a společně s masem hodíme na rozpálenou pánev. Osmažíme a postupně přidáváme sůl, grilovací koření, papriku, chilli a zalejeme sojovou omáčkou. Po chvilce přidáme ještě nakrájenou cibuli, rajčátka a dusíme. Postupně pak přidáváme kečup a hořtici, aby nám to krapet zhoustlo a dosáhli jsme určité „omáčky“. Jakmile to máme hotovo můžeme se pustit do usmažení topinek. Rozpálíme si na nějaké jiné pánvičce opět olej, vrzeneme na ni krajíce a smažíme než zčernají 🙂 – ne samozřejmě černé nesmí být, ale přiměřeně opečené. Usmažené krajíce pomažeme česnekem a na chleba dáme již hotovou masovou směs. Máme-li i nějaký sýr ke strouhání pak s ním můžeme ještě topinky ve finále posypat.

A máme hotovo. Hurá, má první masová směs na topinky dopadla ještě lépe než jsem doufal ale i tak nemohu zaručit, že „kuchařský speciál“, který teď začal vycházet na mém blogu bude pokračovat i příští týden, jelikož se to zdá býti dosti časově náročné a já už se musím taky věnovat lidem a ne jen jídlu ;-). Pokud se tedy rozhodnete dát si topinku, tak doporučuji to obohatit právě masem, čímž dostanou topinky nový rozměr.

A opravdu mě pobavil Lighthunt, který prohlásil: „škoda že nejsi ženská, takovou kuchařku bych doma hned bral“. Tak ano, ženská opravdu nejsem, ale nu což i pánové mohou občas uvařit bez toho aby to skončilo tragédií. Leč zřejmě ten přirozený um mají zejména ženy a nebo je většina pánu tak líná, že se k tomuto nikdy ani neohodlají. Takže pánové, směle do toho!

… a tentokráte jen jediná fotka

Tak tu máme další kategorii a to jídel připravovaných v troubě a aby toho nebylo málo pomůžeme si i smažením na pánvičce. Příprava celého jídla trvá poněkud déle, takže je potřeba s tím počítat.

Výběr receptu jsem tentokráte nechal čistě na internetu a zabrousil na stránky https://recepty.centrum.cz. Zde jsem zabrousil do kategorie TOP jídel, tedy nejlépe hodnocených a vybral si recept s názvem „Smetanové brambory zapečené s kuřecím masem“. Teď bych mohl ukončit článek s odkazem na originální recept, ale nemusíte se bát, to neudělám :-).

Nuže co budeme k tomuto receptu potřebovat. Základem je cca. 1kg brambor a dva větší plátky kuřecích prsou. Dále budeme potřebovat 10dkg anglické slaniny, jednu smetanu ke šlehání, 6 stroužků česneku, nějaký přiměřený flák sýra na strouhání, pepř a sůl. Všechno si to pěkně připravíme a můžeme se do toho pustit.

Já započal přípravu masem. To zbavíme případných „nečistot“ a naklepeme do požadované tloušťky. Osolíme z obou stran a já pepřím pouze z jedné. Na pánvičce si rozpálíme olej a oba fláky na něj hodíme a opečeme zprudka z obou stran. Mezitím pokud to zvládáme si můžeme oškrábat brambory, které nakrájíme na přiměřeně tlusté kolečka. Před tímto se brambory zřejmě měly předvařit, neb to v originálním receptu není uvedeno, ale pokud to neuděláte, pak není šance dosáhnout přípravy jídla za 20min. v troubě, jelikož brambory tak rychle syrové prostě nezměknou. Pokud máte dostatek času a trpělivosti pak můžete použít klidně brambory syrové jako já :-). Vezmeme si pekáček, který vymažeme máslem – pokud jej nemáte jako já, tak se osvědčilo jen tak máznout olejem – a vybudujeme cca. 1-2cm vysokou vrstvu bramborových koleček. Na ně položíme již osmahnuté maso, které pečlivě zabalíme do anglické slaniny a zbytek brambor dáme okolo a na maso. Dále se vrhneme na přípravu „omáčky“, kterou to celé zalijeme. Vezmeme si smetanu, do ní rozdrtíme česnek a celé to zasypeme ještě pepřem a důkladně promícháme. Toto pak opatrně nalijeme rovnoměrně do pekáčku a jelikož toho není až tak mnoho můžeme přidat dle potřeby i mléko. Pekáček přikryjeme alobalem a hodíme do předehřáté trouby cca. na hodinu a něco. Občas se pod alobal podíváme, abychom to zase nepřehnali. Stačí zkusit brambory, zda už jsou dostatečně měkké. Ve finále sundáme alobal, pekáček zasypeme nastrouhaným sýrem a dáme dopéci na pár minut.

Výsledek stál za tu námahu. Smetana tomu dodává opravdu úžasnou chuť, jen příště ještě brambory alespoň trochu posolím a maso se po tak dlouhé přípravě téměř rozpadá. No lahoda. Jelikož mi zbylo krapet kuřecího masa tak další svačinkou bude nějaká rychlá čína, nicméně uvidíme zda bude mít vůbec cenu o tom psát.

.. a na závěr fotodokumentace

I dnes jsem se vrhl do přípravy večerooběda, tedy pochutiny, která by mi měla zahnat hlad dnešní večer a také nasytit na oběd dne následujícího. Tentokráte mě dostala akce v Tescu, kdy byl onen Hermelín k dostání za pěkných 19,5 peněz českých.

Na začátku jsem opět stál před úkolem zvolit recept. Jelikož i Hermelín – a další tisíce receptů – byl mou kuchařskou premiérou hledal jsem nejprve rady u mých přátel. Bohužel však nikdo z přítomných kecátka ICQ nějaký ten speciální recept neznal a tak nastalo drobné hledání na internetu. Brzy jsem zjistil, že doma stejně nebudu mít potřebné ingredience na nějakou již známou specialitku a tak jsem se jal improvizace otevřením lednice. Ta však skýtala samé nevhodné věci. Inu popadl jsem jako jedinou „přísadu“ tavený sýr a začal s chystáním nádobíčka a ingrediencí.

A cože je tedy nakonec potřeba k Hermelínu ala Knut? Tak zejména samotný Hermelín v tomto receptu ve variantě se zeleným pepřem. Dále si připravíme trojobal – hladkou mouku, rozšlehané vajíčko a strouhanku, jakýkoliv tavený sýr většího rozměru, jeden stroužek česneku a dle potřeby množství brambor – do nich budeme potřebovat ještě sůl a kmín, nicméně to je tak jasné, že to zde zmiňuji naposled, brambory snad umí uvařit opravdu každý :-D. Vezmeme si dostatečně ostrý nůž – a když myslím ostrý tak opravdu ostrý – který si lehce navlhčíme. Takto připraveným nožem syrový hermelín opartně rozdělíme na dvě stejné poloviny. Pokud se nám to nepovede, sýr sníme a sáháme pro další kousky tak dlouho dokud se to nenaučíme – mě se to podařilo naštěstí napoprvé. Vezmeme si tavený sýr – pochopitelně odstraníme obal – a pokusíme se ho udělat co nejvíce mělkým – no prostě takový aby se dal namazat na hermelín. V nějakém nástroji podrtíme česnek, který vmícháme do onoho taveného sýra. Takto připravenou směsku vmasírujeme opartně do hermelínu ze strany, kterou šel řez. Tímto jsme dokončili asi jedinou změnu oproti klasickému receptu a můžeme se vrhnout do obalení sýra. Jelikož Hermelín je znám svou touhou utéci s onoho trojobalu uvězníme ho pro jistotu hned 2x, tj. proces obalování provedeme 2x. Mezitím co jsme už zapli na sporáku brambory si na pánvičku nalejeme dostačné množství oleje, který rozpálíme a položíme oba plátky Hermelínu – pokud to pánev velikostně dovolí. Usmažíme obě poloviny do zlatava a dáváme veliký pozor aby nám sýr z trojobalu neutekl. Pokud uteče máme holt smůlu a nezbývá než se spokojit s polovičkou sýra – pokud u ní nenastalo totéž – a nebo sáhnout do lednice a celou přípravu opakovat. Podáváme s kečupem nebo tatarkou a přílohou jsou nám již zmíněné brambory.

Takto podrobný recept asi na žádném serveru nenajdete, ale dobře vím, že každý musí nějak začít a právě těmto – ale nejen – je určen můj vyčerpávající selský postup.

A jak to vlastně chutná? Výborně. Myslím že česnek s taveným sýrem tomu jen pomůžou a malinko usměrní jinak dosti ostrou chuť zeleného pepře. Na druhou stranu najdou se i tací, kterým by tato dominace mohla chybět a ti ať použíjí recept klasický. Jídlo se tak opět povedlo beze zbytku a můžu směle pokročit do další obtížnosti. Kdyby měl někdo nějaký námět tak sem s ním.

.. a na závěr opět důkladná fotodokumentace

Již včera jsem dostal chuť na bramboráky a tam jsem nelenil a dnes nakoupil potřebné ingredience. To bych však nesměl být já abych na něco nezapoměl a tak nastala improvizace.

Nejprve bylo potřeba si obstarat recept, jelikož jsem vždy doma jen tak nahlížel při přípravě bramboráků spíše přes rameno s myšlenkou „kdy už to bude“. Naneštěstí mě téměř hned po mém příchodu domů a zapnutí ICQ odchytila má spolužačka Corri s dotazy cože dělám. Vysoukal jsem ze sebe, že se připravuji na kuchtění a že mám dnes „vmerku“ bramboráky. Dostal jsem tedy nabídku, zda nechci pomoci alespoň takto vzdáleně a inu nelenil jsem a začal se vyptávat na ingredience a jejich potřebné množství. Při procházení onoho seznamu jsme narazili na Majoránku a já už věděl že je na první kompikaci zaděláno, jelikož tu jsem opoměl koupit a doma nebyla. Nu což, vyřešilo to koření jiné, konkrétně jsem jej nahradil Petželí a čerstvou Bazalkou. Všechny ostatní ingredience jsem měl a tak jsem mohl započít s nachystáním všeho potřebného.

Bylo potřeba nachystat 1kg brambor, 2 celá vajíčka, 4 stroužky česneku, hladkou a polohrubou mouku, pepř, sůl a koření. Nejprve bylo potřeba oloupat a následně nastrouhat brambory. Já na struhadle zvolil dle rady ty jemnější očka. Z takto připravené směsi nastrouhaných brambor bylo potřeba odstranit přebytečnou „vodu“ a mohli jsme postupně přidávat jednotlivé ingredience. Mouku a sůl nakonec, jelikož moukou děláme hutnost a se solí musíme opatrně. Hotové „těsto“ pak lijeme na rozpálený olej a vyformujeme do požadovaných tvarů a tloušťky. Osmažíme dozlatova nejprve z jedné strany a pak opatrně tak abychom bramboráky nepřetrhli otočíme na stranu druhou. Celé to opakujeme tak dlouho dokud máme těsto – při uvedeném množství surovin mi to vyšlo na 5 bramboráků přes celý talíř.

Nakonec můžeme posypat sýrem a nebo přidat nějakou kuřecí čínu a servírujeme nejlépe za tepla. Prý není špatné si k tomu dát mléko, jelikož to pomůže jinak dosti těžkému jídlu pro žaludek. Tak dobrou chuť a pokud se do toho pustíte tak ať se vám to povede stejně jako mě. Děkuji tímto za odbornou asistenci Corri a pokud bude příležitost tak ji rád naoplátku nějaký ten bramboráček usmažím.

Tento článek byl o tak obyčejném jídle jako bramboráky zcela jistě jsou a každý hospodyně je zvládne zřejmě bez mrknutí oka. Nicméně pro mě je i toto zážitek mého skromného tichého se zdokonalování v kuchyni. Postupnými krůčky se snad jednou dostanu i někam výše a již nyní vím, že zrovna na bramboráky se nemusím stydět pozvat nejednu návštěvu Jsem to ale skromný člověk, nicméně mé cíle se budou doufám rychle zvyšovat 🙂 i když na mistra Sviště zřejmě jen tak mít nebudu a to je nespravdlivé, jelikož ona se to také nějak nikde neučila 🙂

.. a na závěr fotodokumentace jak to probíhalo

Dnes jsem takhle opět začal něco po deváté řešit co si dám dobrého k snídani. Jelikož místní „kantýna“ skýtá nevalný a předražený sortiment nezbylo nic jiného, než se vypravit na lov do nedaleké Delvity.

Delvita je od mé práce vzdálená vzdušnou čarou pár metrů, ale to by nesměl být v cestě přechod na světelné křižovatce, kde si člověk postojí někdy i pár minut. Celkově taková „procházka“ do obchodu přijde na nějakých bezmála 20minut a samozřejmě v pracovní době.

Ještě před nákupem jsem měl vcelku jasno co chci, tedy jakého druhu má být oná snídaně. Zamířil jsem proto pro dvě malé makované bagetky které jsou po 4,9kč a následoval přesun do „mléčného“ oddělení. Což o to výběr jogurtů má delvita dostatečný, ale já jsem požadoval něco o objemu min. 175g ať se taky trochu najím, leč určitý standard je nasazen v rozmezí 125-150g. Po nějakých nemálo minutách mé oči zamířili k jogurtu značky Hollandia, který mě zaujal svou višňovo-vanilkovou chutí. Jaká radost se pak dostavila, když jsem zjistil, že onen kelímek obsahuje celých 200g kýženého jogurtu. Cenu tohoto jogurtíku stanovila Delvita na něco málo přes 10kč a tak jsem se s celou snídaní po 5% slevě co nyní na Pankráci mají vešel do 20Kč. Dost k nákupu a nyní k tomu co mě čekalo uvnitř.

Jogurt byl zaobalen v dosti pestrém kelímku, který obsahuje informace o složení v několika jazycích a velké nápisy o možnosti za nasbíraná víčka získat hodnotné dary. Co jsem zjistil také až při konzumaci byl fakt, že onen jogurt je tzv. Bi-Fi, tzn. že obsahuje nemalé množství probioaktických mikroorganismů, vyjádřeno početně v tomto množství 2 miliardy. Další zajímavou informací byl fakt, že je jogurt připravován tradičním zráním v kelímku, o čemž bohužel nic více zatím nevím, ale působí to příjemně a člověk já rád, že nemá před sebou nějaký „rychlokvaškový“ výrobek.

A cože jogurt v sobě obsahuje:
mléko, ovocná složka 16,5%hmotnosti(cukr, višeň 40%, glukózo-fruktózový sirup, aroma, barvivo šťáva z červené řepy), mléčná bílkovina, živá jogurtová kultura, probiotická kultura Bifidobacterium a Lactobacillus acidophilus. Obsah tuku nejméně 3,0%. Jogurtová složka neobsahuje stabilizátory. Mírné uvolňování syrovátky není na závadu. Obsahuje nejméně 100 milionů živých mikroorganizmů v 1g. Pravidelná konzumace jogurtů s přídavkem probiotických kultur příznivě ovlivňuje složení střevní mikroflory.

Příjemné zjištění, že zde není obsaženo ani jedno nechvalně známé nepřírodní „E“.

A tak mám z dnešní snídaně opravdu dobrý pocit. Napumpoval jsem svůj žaludek z mého laického pohledu nemalým množstvím prospěšných potvůrek, pochutnal si na jogurtu výborně chuti a navíc to celé nebylo nijak drahé. Z tohoto pohledu se zde hodí zmínit slogan Delvity: „Žijme zdravě, žijme levněji“ 🙂

Odkazy:
– výrobce Hollandia
– konkrétní výrobek Jogurt Selský Višen-vanilka
– informace výrobce cože je to vlastně ono Bi-Fi