Rubrika: Fotografování

Setkání fotografů 2010 – jaké to bylo a hodnocení přednášek

Celý sobotní den jsme strávili na Setkání fotografů na pražském Chodově. Nečekal jsem od toho příliš, ale ve výsledku jsem byl natolik překvapen, že jsem se rozhodl okomentovat přímo jednotlivé přednášky. Podotýkám, že podobnou akci jsem navštívil poprvé, čili nemám s čím přímo srovnávat.

Kromě tématických přednášek ve dvou sálech, které popíšu níže, probíhaly i tzv. Poradny a Workshopy. Poradny byly, stejně jako přednášky, v ceně vstupného a Workshopy se platily. Ve vstupním „sále“ pak byly prezentace několika firem nějak souvisejících s focením. A nyní již k hodnocení přednášek, které jsem stihl návštivit:

Luděk Bouška: Nejčastější chyby při fotografování

První přednášku jsme začali v malém sále. Luděk Bouška ji pojal stylem: „Řekněte mi s čím máte největší problémy a já vám řeknu jak je vyřešit.“ což bylo možná trochu riskantní, ale nakonec se diskuze poměrně rozjela. Znalosti lektora byly na velmi dobré úrovni a tak dokázal odpovědět víceméně na všechny otázky. V odpovědích jsem nezaznamenal žádnou výraznější nepřesnost. Možná ale návštěvníci čekali spíše něco jiného. Vzhledem ke krátkému času byla celá přednáška hodně rozstříštěna a věnovala se spousta věcem okolo fotografování bez uceleného konceptu. Tady by byl určitě prostor pro zlepšení.

Hodnocení: 7/10

Kamil Varga: Retuše fotografií v Adobe Photoshop CS5

Druhá přednáška byla v sále velkém. Kamil Varga se předvedl jako velice vtipný a zábavný přednášející. Předvedl nové vlastnosti Photoshopu CS5 – zejména odstraňování předmětů a dopočítávání chybějících částí fotografie a také se věnoval retuším portrétu, odstraňování vrásek a změny barevného tónů vlasů, očí a zubů. Přednáška byla na vysoké úrovni a žádnou nepřesnost jsem nezaznamenal. Nemám co bych tomuto vytknul.

Hodnocení: 10/10

Petr Stejskal: Nezbytné doplňky fotografa

Zpět do malého sálu. Čekal jsem od toho spoustu zajímavých podnětů, ale hned po prvních pár minutách bylo jasno. Bohužel se totiž jednalo spíše o prezentaci jedné firmy, kde navíc jejich přednášející byli neskutečně špatní. Z této přednášky jsem odešel.

Hodnocení: 1/10

Pavel Krásenský: Makrofotografie

Zpět do velkého sálu. Pavel Krásenský je nejen výtečný fotograf makro a mikro světa všemožného hmyzu, ale také o něm ví spoustu informací. Velice zajímavá prezentace plná množství nádherných fotek a zajímavých informací ze světa zvířat. Uteklo to neskutečně rychle. Velice vtipná, zábavná a celkově výborná přednáška.

Hodnocení: 10/10

Tomáš Hrubý: Moderní trendy ve zpracování RAW a organizaci dat

Pendlování pokračuje aneb opět do malého sálu a opět velice výborná přednáška, na které se mi líbilo zejména to, že se nevěnovala jen jednomu programu. Došlo na srovnání hned několika podobných aplikací, zejména Adobe Lightroom vs. Apple Aperture vs. Zoner Photo Studio. I když jsem v Lightroomu už opravdu hodně zběhlý, dozvěděl jsem se díky tomuto srovnání nemálo nových informací. Výborná přednáška, i když přednášející možná až moc chválil produkty Applu. S jeho výrokem, že Apple MacBook Pro je velmi levný notebook díky jeho parametrům nemohu úplně souhlasit, ale tak inu pokud se mu to líbí tak proč ne.

Hodnocení: 10/10

Martin Kozák: Sportovní fotografie

Pendlování se nezastavilo a opět přesun do velkého sálu, kde nás čekal Martin Kozák. Sám na úvod přiznal, že je značně nervózní a že je to jeho první prezentace, což šlo i na samotné přednášce poznat. Vrchovatě to ale dohnal zkušenostmi a obrázky, které prezentoval. Jednoduše úžasné a velice jsem si to užíval už i proto, že spousta věcí je na sportu velice podobná focení koncertů.

Hodnocení: 10/10

Andrej Macenauer: Krajinářská fotografie, Šumava

Poprvé jsem zůstal ve velkém sále a bohužel se konala neskutečná nuda. Fotit krajinky mě baví a tak jsem si od této přednášky sliboval mnoho, nicméně ta se možná až příliš točila kolem Šumavy a velice brzy mě to prostě přestalo bavit. Navíc bohužel fotografie mi připadaly spíše až podprůměrné, čili ani zde to prezentující u mě nedohnal. Pro mě tak jedno velké zklamání a po sérii třech neskutečně úžasných přednášek, toto byl velký skok dolů.

Hodnocení: 3/10

Jan Dobrovodský: RAW v Adobe Photoshop CS5

Držte si klobouky, řítíme se do propasti. Ano, takhle by se dala popsat předposlední přednáška, tentokráte v malém sále. Už jsem si myslel, že mě nic horšího než předchozí krajinářská fotografie nepotká, ale to, co převedl pan Dobrovský, byl jeden velký průšvih. Jeho přednáška o RAWu a zpracování v Adobe Photoshopu byla plná neúplností a nepřeností. Celkově to na mě působilo, jako by snad šlo o záskok na poslední chvíli a prezentující se na přednášku připraval den dopředu, kdy viděl Photoshop poprvé. Pokud tomu tak nebylo, tak snad jako jediné vysvětlení může být nezkušenost s prezentací, ale zde se mi opět nabízí srovnání s Martinem Kozákem, který sice prezentoval poprvé, ale i přesto měla přednáška šťávu. S hrůzou jsem žasl, když přednášející přiznal, že je dokonce lektrorem jedné školy digitální fotografie a šéfredaktorem serveru. Uff, no to byl šok a já z této přednášky docela znechuceně odešel.

Hodnocení: 0/10

Petr Koritina: Začínáme s digitální zrcadlovkou

Z malého sálu jsem utekl do velkého, kde ještě probíhala přednáška Začínáme s digitální zrcadlovkou. Petr Koritina ji pojal jako ukázku začátečnických chyb na konkrétních fotografiích a trochu mi přišlo, že občas měl ten pojem „začátečnická chyba“ posunut až trochu moc vysoko. Nicméně i přesto, a pro mě i proto, byla přednáška zajímavá. Našel se i jeden pán, který se domáhal srování „zrcadlovek“ a „kompaktů“, čehož se nedočkal a to je podle mě správně. Pokud začínám se zrcadlovkou, tak je na nějaké srovnání přeci jen pozdě. To si měl pán zjistit než si ji koupil.

Hodnocení: 8/10

Soutěže

Na závěr ještě pár slov k soutěžím na Setkání fotografů 2010. Proběhly tři: Cena setkání fotografů (aneb anketa, kterou každý dostal ke vstupence), Fotografování zátiší a poslední Úpravy fotografie. Soutěže to byly na první pohled zajímavé a ceny mnohdy velice lákavé: několik fotoaparátů Canon Powershot, Adobe Photoshop CS5 či Zoner Photo Studio 13, nicméně u dvou kreativních soutěží mě překvapila kvalita přihlášených fotografií, která byla hrozná. Tady by asi nejeden podotkl „Když jsi tak chytrý, tak proč jsi to nezkusil sám?“ a já k tomu dodávám, protože jsem nečekal tak nízkou úroveň. Samotné vyhlášení vypadalo jako by se konalo poprvé (možná tomu tak skutečně bylo, to nemohu posoudit) a hlasování diváků v sále o třetím místu bylo chvílemi bohužel až trapné. Škoda, jelikož jinak byla akce alespoň na oko výborně organizačně zvládnutá.

S foťákem na koncert – Skyline v LMB Praha

Tak tu máme další článek s focením a tentokráte tak trochu návrat do minulosti aneb po dvou letech jsem me vypravil opět s foťákem na koncert. Zavítal jsem do pražského Lucerna Music Baru, kde se odehrál koncert kapely Skyline. A jak to celé dopadlo nyní popíšu.

Na konci roku 2005 jsem přišel o svou první zrcadovku Canon 350D a až do půlky roku 2008 jsem tak žil „jen“ se starším foťákem Sony F828, tedy defakto kompaktem. V roce 2008 jsem navíc postupně přestal na koncerty chodit a začal se věnovat spíše focení výletů, jelikož na koncerty jsem tehdy neměl objektivové vybavení. Postupně se však výbava rozrostla až na nynější tři objektivy Sigma 20/1.8, 50/1.4 a 70-200/2.8 s čímž se už dá opět na koncerty vyrazit – alespoň jsem si to myslel.

Shodou okolností jsme se nedávno setkali s kamarádem Evženem s kterým jsem kdysi obrážel koncerty a který se nedávno přistěhoval do Prahy. Když jsme se viděli naposledy prohodil mimochodem že se bude v Listopadu konat koncert Skyline, tedy koncert kapely na kterou jsme kdysi i společně chodili. Mě se to zrovna hodilo i do situace, kdy se nedávno rozeběhly staronové xichty.cz s novými majiteli a já tak mohl pomoct rozjezdu nové verze webu.

Akreditace se podařila zajistit, Evžen si zakoupil lístek a v sedm hodin večer jsme se tak mohli setkat před LMB. Bohužel z neznámých důvodů se začalo do útrob klubu pouštět až kolem půl deváté (čili půl hodiny po oficiálním začátku koncertu) a celý koncert začal až něco před desátou, tedy téměř s dvouhodinovým zpožděním. V té době už jsem tedy litoval, že jsem se na něco takového dal a mám-li to vůbec zapotřebí.

LMB slaví tento rok 15nácté narozeniny a na plakátech se chlubili novým ozvučením a světly a já se tak těšil jak se bude hezky fotit. O to větší bylo zklamání když koncert začal a já musel postupně z ISO 400 přidávat až na maximum mé 450D tedy ISO 1600. Naštěstí to foťák i při tak velkém ISO zvládá bez většího šumu. Tím však nebylo zdaleka vyhráno, jelikož i tak jsem musel často dávat časy i okolo 1/30, což kdo zná Skyline byl docela problém. Kapela je to velmi hopsavá a neposedná a ideální by tak byly kratší časy. Já musel navíc ze začátku vůbec musel najít způsob jakým vůbec fotil, jelikož jsem to za ty dva roky úplně zapomněl.

Z hrůzou jsem odcházel s kartou plnou fotek a čekal jsem že to bude absolutní propadák. Naštěstí display Canonu 450D není zrovna kvalitní a na počítači se ukázalo, že to naštěstí není vůbec hrůza. Vybrat hezké fotky tak nakonec nebyl až takový problém nicméně ta námaha v klubu se mi vůbec nelíbila. No myslím že příště půjdu raději na nějaký větší koncert kde se člověk nemusí mačkat v davu a hlavně nemusí pořád řešit jestli už nebude čas moc dlouhý a fotky mázlé.

A na závěr opět ochutnávka:

S foťákem na vlaky – Železniční muzeum Lužná u Rakovníka

Bylo tomu přesně 14dní co jsem se vypravil na lov snímků letadel na ruzyňské letiště a tentokráte se objektem mého zájmu staly milované vláčky v železničním muzeu Lužná u Rakovníka a jako správný fanda jsem se tam dopravil vlakem.

<%image(20101029-luznamapa1.jpg|540|120|null)%>

28. října jakožto každoročně je svátek Den vzniku samostatného Československa a já se rozhodl tentokráte udělat si výlet do nepříliš vzdáleného železničního muzea Lužná u Rakovníka. Z Kladna mě čekala cesta osobním vlakem – motoráčkem Regionova – až jsem se nestačil divit jak se motoráčky od doby co jsem s nimi jel naposledy změnily a musím říct že rozhodně k lepšímu. Poslední dobou jsem jezdil jen na hlavních tratích a tak mě motoráčky míjely. Pro ty kdož s nimi ještě nejeli tak vězte, že místo 6 míst na koženkové lavici na šířku vlaku jsou nyní jen čtyři místa v látkových sedačkách, které sice nejsou tak měkké jako v dálkových vlacích, ale tak on je motoráček spíše na kratší cesty. Průběh cesty je možné podobně jako v metru sledovat na světelné tabuli, takže člověk nemusí mít ani v neznámých končinách strach, že by přejel. Samotná cesta trvala necelé třičtvrtě hodiny a ubíhala hezky. Po cestě je k vidění jeden železniční tunel a obrovský lom.

<%image(20101029-luznamapa2.jpg|540|309|null)%>

Já si udělal opět dopředu přibližný rozbor odkud bude slunce svítit i když ráno bylo hodně zamračené. V průběhu dne se však mraky postupně roztrhaly, ale to už jsem byl téměř na cestě domů. Většina fotek je tak s nepříliš vábnou bílou oblohou no nicméně myslím, že jsem v muzeu určitě nebyl naposledy.

A nyní již pojďme do samotného areálu muzea. Po příjezdu vlakem či autem ho najdeme opravdu snadno. Hned od nádraží je několik značení a brána muzea je přibližně vzdálena 300m. Vstupné bylo 75kč, přičemž pokud člověk přijel vlakem a měl Inkartu tak se snížilo na 60kč. Trochu tedy nechápu nutnost mít Inkartu, jelikož to gró je myslím v tom, že člověk dorazí vlakem, ale tak je to tak. Ke vstupence dostanete plánek areálu s nějaký základním popisem a dále už je na vás si postupně jednotlivé expozice projít. Tady si myslím že jsou trochu ještě mezery a i já jakožto návštěvník, který je v areálu poprvé, jsem ze začátku hodně tápal. No nicméně areál není až tak velký čili toto počáteční trochu rozčarování bylo rázem pryč.

Většina zdejších strojů je v plně provozním stavu a vypadá to že se o ně starají opravdu dobře. Nejsem žádný odborník na parní lokomotivy a tak je zde nebudu nějak detailně popisovat. Každého asi uchvátí jejich velikost, zejména hnací kola jsou často vyšší než člověk, což je opravdu obdivuhodné. Zejména pro malí návštěvníci se v areálu můžou svést na úzkorozchodné železnici a vláčku taženém pravou i když pravda menší parní lokomotivou. Zajímavé je rovněž obraciště prostřednictvím kterého mašinky zajíždějí nebo vyjíždějí z depa. U toho mě překvapila docela jedna snad 6tiletá holčička, která už z dálky křičela: „jéé, to je Papoušek“ a já se začal jako naprostý amatér rozhlížet, kde proboha mají v železničním muzeu toto ptactvo. No jak se ukázalo jednalo se o parní lokomotivu modré barvy – mám se ještě co učit. Celkově jsem v areálu pozoroval tři sorty lidí – mladé rodiny z dětmi (těm bylo asi nejvíce), naopak starší důchodce vzpomínající zřejmě na doby kdy ještě těmito vlaky normálně jezdili a poslední partou byli zejména chlapci s foťáky (tedy asi podobní nadšenci jako já).

V areálu jsem strávil přes 2,5hodiny a opravdu to stálo za to. Trochu jen škoda, že to sluníčko nevykouklo trochu dříve. V pozdním odpoledni pak už bylo zase hodně nízko a já tak měl kolikrát problém postavit se tak, aby na fotkách nebyl můj stín.

Na cestu zpět do Kladna vyšel tentokráte rychlík, takže malý motoráček nahradil motorák velký. U těch se nic moc nezměnilo. Místo světelného disleje se před zastávkou ozve gong a je nahlášena následující stanice, takže opět člověk se nemusí bát že přejede.

Celkově se mi tento výlet moc líbit a doporučuji zejména pro železniční nadšence, ale taky pro rodiny s dětmi. Myslím, že děti budou nadšené.

A na závěr opět malá ukázka fotek

<%image(20101029-luzna1.jpg|520|353|null)%>

<%image(20101029-luzna2.jpg|520|353|null)%>

<%image(20101029-luzna3.jpg|520|353|null)%>

<%image(20101029-luzna4.jpg|520|770|null)%>

<%image(20101029-luzna6.jpg|520|353|null)%>

<%image(20101029-luzna5.jpg|520|353|null)%>

Focení na letišti Praha – Ruzyně

Je tomu téměř přesně dva roky co jsem se byl poprvé podívat k letišti Praha – Ruzyně, abych tam nafotil fotky letadel. Tentokráte jsem si však dopředu pečlive připravil a získané obrázky za tu námahu myslím stály.

Měl jsem dovolenou, bylo nádherné slunečné počasí, Jarka zrovna letěla do Německa a tak jsem si řekl, že když už budu na letišti tak si opět udělám nějaké hezké fotky letadel.

Letiště Ruzyně má tu docela velkou výhodu, že je ze všech stran značně obklopeno cestami a není tedy větší problém se k němu přibližít. V bezprostřední blízkosti již není povoleno vjíždět autem, ale ten zbytek se dá dojít bezproblémů pešky.

Jelikož bylo opravdu hezky a obloha vymetená bez mráčku zameřil jsem se na volbu stanoviště tak, abych měl letadla co nejlépe osvíceny. Na mapce jsem zakreslil tak se tento den pohyblovalo slunce (zprava doleva). Na mapce jsou dvě nažloutlé plochy. Ta méně výrazná je pohyb slunce za celý den a ta druhá v době kdy jsem se u letiště vyskytoval.

Dalším předpokladem pro hezké fotky, kromě počasí a nasvícení, byla správná volba místa v závislosti na přístávací a vzlétávací dráze. Toto naštěstí není problém na internetu zjistit a pro Ruzyni je to číslo u položky Runway in use na tzv. ATISu(Automatic terminal information service). Ve čtvrtek byla jako přístavací dráha č.24 z čehož už jsem dopředu věděl, že budu moct fotit odlety a pojíždění po dráze.

Zaparkoval jsem na kladenské ulici a vydal se pešky na vybrané stanoviště. Nevím zda to bylo tím že byl pracovní den, ale za celou dobu jsem nikoho nepotkal – tedy pokud nepočítám ochranku letiště, která projížděla okolo dráhy téměř každou půlhodinu a jednou se objevilo i auto Policie ČR. Pešky od auta to bylo ještě cca. 5km čili hezká procházka.

Na mapce jsem zakreslil i tři druhy záběrů, které se dají z tohoto stanoviště pořídit. Jednak je to odlet letadla z dráhy 6, pak pojíždění po taxiway D a pojíždění po taxiway F. V posledním případě máte letadlo u sebe opravdu blízko (cca. na 50m) a člověk si tak užije i „vůni“ leteckého benzínu.

Pokud se tedy na letiště taky chystáte doporučuji se dopředu na to náležitě připravit. Jako absolutní nezbytnost je teleobjektiv alespoň 70-200mm, který jsem měl sebou já. U mě díky crop faktoru 112-320mm ale i to bylo občas málo. A ještě jedno upozornění – co jsem vypozoroval tak na taxiway D zajíždějí jen velká letadla. Všechna menší to stihla dobrzdit už k odbočce taxiway C a byla tak moc daleko. Docela by měl zajímalo letadlo, které to stihne až u taxiway E, pokud vůbec nějaké takové je.

Někdy se pokusím na stejné místo vypravit znovu, ale až se bude zase přistávat na dráze 6. No otázkou taky je jak to s výstavbou paralelní dráhy o které už se nějakou dobu hovoří. Pak je docela možné že se „mé“ stanoviště rázem ocitne za branami letiště.

A na závěr malá ukázka

Jak se změnila za téměř 10 let má fotovýbava

V životě člověka či přírody není 10let velká doba, z hlediska vesmíru pak zanedbatelné číslo. Jsou však obory kolem nás, které se v určitém časovém období rozvíjejí rychleji než ostatní a do nich dnes patří i digitální fototechnika. Rozhodl jsem se proto udělat si souhrn toho jak mě tento vývoj v průběhu téměř deseti let ovlivnil.

K vytvoření níže uvedené mapky mě vedlo nalezení (je zajímavé jak člověk může i na svém blogu nalézat věci o kterých nevěděl) jednoho staršího článku Život: Každý by měl mít alespoň jednu vášeň a já ji mám – část I. z roku 2006 a fakt že od té doby se mnohé změnilo. Je opravdu zajímavé například srovnání ceny foťáků za tu dobu, kdy v roce 2001 dostal člověk za 12tis. 1,2Mpix kompaktní foťák a dnes v roce 2010 má za téměř tutéž cenu 18Mpix zrcadlovku – to je prostě úchvatné. Na druhou stranu v roce 2005 jsem si kupoval teleobjektiv značky Sigma, který tehdy stál 24,5tis. a dnes po 5letech je jeho cena kolem 20tis. Není na tom ostatně nic ale nenormálního, jelikož objektivy se za tu dobu příliš nezměnily, zatímco „těla“ fotoaparátu razantně. Jsem zvědav jak bude podobná mapka vypadat za dalších 5, 10 let. Myslím že se máme na co těšit.