Dvojboj: Canon EOS 450D vs. Canon EOS 40D a Canon Speedlite 430 EX II vs. Nissin Di866 Speedlite

Tento článek rozhodně není recenzí ani na jeden z produktů uvedených v nadpise, ale budu se snažit popsat rozdíly, na které jsem během krátkého používání všech čtyř produktů přišel. Ono je již na nějaké recenze i docela pozdě, jelikož ani jeden z modelů již nový nekoupíte. Vzhledem ke krátkému času používání doufám, že článek nebude obsahovat nepřesnosti. Pokud ano, ozvěte se.

Canon EOS 450D vs. 40D

Nejprve začnu foťáky. Již několik let vlastním Canon EOS 450D a který jsem již úspěšně vykoupal v moři, díky němuž mi odešel USB konektor na foťáku do věčných lovišť. Obvykle se člověk bez tohoto konektoru úplně obejde – fotky nahrávám přes čtečku karet u počítače – až na jeden případ a tím je focení v ateliéru a právě jedno takové jsem měl domluvené.

Proto jsem rád využil nabídky Jarky kolegy a vypůjčil si na ateliérové focení jeho už starší kousek Canonu EOS 40D (byl na trh uveden v roce 2007, tedy rok před mým EOS 450D) , hlavně kvůli funkčnímu USB. Až v ateliéru jsem ale přišel na to, že i když by se na první pohled mohl zdát EOS 40D jen lépe opláštěným EOS 450D není tomu úplně tak a velice mě překvapila jeho rychlost, která je opravdu někde jinde. Toto možná běžný smrtelník fotící do Jpegu neocení, ale já používám s oblibou kombinaci RAW+Jpeg a tam už jde o rychlost opravu hodně, jelikož to jsou docela objemná kvanta dat. EOS 40D je i krapet větší, čili se lépe drží a má opravu úžasné kolečko a minijoystick – na toto si lze zvyknout opravu rychle.

Zaujala mě i volba ISO, která neskáče po stovkách ale 50, což ale na druhou stranu z dnešního pohledu beru spíše jako mínus. Než se člověk prokliká k nějaké vyšší hodnotě tak to chvíli trvá. Nezkoumal jsem ale, zda se to někde nedá nastavit.

Ostření vypadá velice podobně, resp. žádnou změnu jsem nezpozoroval a oba modely mají shodně pouze 9 ostřících bodů, což je opravu někdy sakra málo. Totožné by měly být i LCD displeje a stejně jak nadávám u mého EOS 450D i zde nemohu nešetřit kritikou. I při velkém přiblížení fotky vypadají na LCD šíleně neostře. Já naštěstí fotil přímo do notebooku, čili jsem tuto neduhu protentokrát obešel.

Závěrem Canon EOS 40D je rozhodně lepším foťákem a to nejen v obalu fotoaparátu ale i vnitřnostech – i když se často navenek tváří jako přístroje sdílející kde co.

Canon Speedlite 430 EX II vs. Nissin Di866 Speedlite

Shodou okolností mi po cca 6 měsících odešel můj nový blesk Nissin Di866 Speedlite a putoval tedy na reklamaci. Jelikož jsem ale externí blesk potřeboval, půjčil jsem si tentokráte od jiného Jarky kolegy Canon Speedlite 430 EX II. Měl jsem s menšího Canonu trochu obavy, ale nakonec svou roli ustál více než obstojně. Na začátek poznamenám, že cenově jsou blesky téměř totožné, nicméně v případě modelu Nissinu se jedná o nejvyšší řadu blesku, která má ambice konkurovat výkonem a funkcemi Canonu 580 EX.

A co jsem tedy vypozoroval za rozdíly? Canon je předně mnohem lépe dílensky zpracován. Plast je opticky hezčí, lépe do sebe zapadá a blesková hlava není pouze z plastu nýbrž obsahuje kovové součásti. Rovněž uchycení na fotoaparát, resp. aretace tohoto uchycení má Canon mnohem lépe vyřešen. Canon má na sobě napsáno „Made in Japan“, Nissin „Made in China“ – i to stále ještě mnohé vypovídá.

Kde však získává body Nissin je v systému zandávání baterií, kdy ty jsou u Nissinu v plastovém pouzdře, do kterého se baterky opravdu dobře dávají a velice jednoduše pak zasunutí do samotného blesku. Naproti tomu Canon nic takového nemá, a baterie se velice špatně vytahují – a nebo jsem alespoň neměl ten správný cvik.

Canon ztrácí rovněž absencí bílé zasouvací odrazky v blesku, nicméně toto není nikterak důležité, jelikož to lze velice jednoduše nahradit třebas vizitkou. Co je ale už horší je že Canon 430 EX II neumí být jako master blesk a není tedy možné z něho řídit a odpalovat jiné blesky. Naštěstí tedy umí fungovat alespoň jako slave blesk. To Nissin si poradí s oběma režimy. Nissin má ještě navíc i stroboskopický blesk, nicméně jeho použití je opět hodně úzké.

Kdybych znovu stál na rozcestí mezi tím zda si koupit o řadu nižší, ale kvalitativně povedenější Canon a nebo funkcemi zdatnější Nissin tak by již volba rozhodně nebyla tak jednoznačná, i vzhledem k tomu, že se mi blesk opravdu brzy pokazil. Na druhou stranu v některých situacích výkon blesku u Canonu může chybět a pak je ušetřených cca 6tis. u Nissinu docela znát. Pokud však blesk hodláte používat bez větších úmyslů, tak se mi nyní jeví lepší volbou Canon. Pro větší použití bych zvolil Nissin a nebo si připlatil za Canon 580 EX.

Narozdíl od prvního srovnání foťáků, které bylo tak trochu spíše jen pro mě, v tomto druhém srovnání jsou produkty, které oba můžete nyní koupit.

 

Eye-Fi X2 – fotky přímo do vašeho notebooku či mobilního zařízení

Myšlenka přenášet online fotografie bezprostředně po nafocení do mobilního zařízení se mi hodně líbí. Přeci jen i když kvalita displejů na foťácích šla nahoru stále ony 3″ poskytují opravdu jen přibližný pohled na vyfocenou fotografii. Ve studiu je určitým řešením fotit bezprostředně do notebooku, k čemuž si vystačíme s USB kabelem a softwarovým vybavením, které toto umožňuje – Canonisté jsou ve výhodě, jelikož takovýto SW je již součástí při koupit fotoaparátu.

V exteriérech je ale práce s notebookem dosti těžkopádná a limitování USB kabelem není zrovna ve venkovních podmínkách příjemné. Proto se mi hodně líbí myšlenka přenášet fotky bezdrátově přímo do mobilních zařízeních podporujících WiFi. To již dnes zvládne kdekterý smartphone, nicméně u nich si až tak moc nepomůžeme, jelikož máme stále relativně malý displej. To pravé ořechové je podle mě až tablet, kde se velikosti obrazovek pohybují mezi 7-10″ a to je již přibližně 3x tolik oproti klasickému LCD displeji foťáku. Umím si i představit nějaký odhlehčený editor, ve kterém si můžete rovnou vyzkoušet rychlé úpravy fotografie.

A co je tedy potřeba? Na straně foťáku budete potřebovat některou z SDHC Eye-Fi karet. K dispozici jsou nyní tři druhy.

První dvě Eye-Fi Connect X2 a Eye-Fi Mobile jsou funkčně totožné a liší se kromě názvu jen kapacitou. V prvním případě disponuje kapacitou 4GB, druhá 8GB, což se může na první pohled zdát málo, ale je potřeba si uvědomit, že fotky jsou nahrávány i do noteboku nebo mobilního zařízení, které mohou mít mnohem větší kapacitu.

Poslední typ karty se honosí názvem Eye-Fi Pro X2. Má kapacitu 8GB a nejzásadnějším rozdílem je podpora přenosu souborů typu RAW a podpora Geotaggingu.

Před koupí doporučuji raději ověřit kompatibilitu s vaším fotoaparátem, nicméně pokud máte některý z posledních modelů digitálních zrcadlovek nižší řady podporující SDHC karty, pak s největší pravděpodobností problém mít nebudete. Použítí SDHC karet je i s jedním z nejvíce limitujících faktorů, jelikož u většiny poloprofesionálních a profesionálních modelů, které většinou používají CF karty, budete mít prostě smůlu.

Na straně přijímače je potřeba disponovat v případě notebooků operačním systémem Windows (XP/Vista/7) nebo Mac OS X (10.5/10.6) a v případě mobilních zařízení operačním systémem Android a nebo iOS (iPhone/iPad).

Dovolím si upozornit, že s touto technologií nemám žádné praktické zkušenosti hned z několika důvodů. Jednak nedisponuji žádným mobilním zařízením (smartphonem nebo tabletem) a také pomalu chystám přechod na vyšší řadu těla foťáku, která již nepodporuje SDHC. Věřím, že si této zajímavé funkčnosti brzy všimnou i výrobci foťáků a stane se třeba základní funkčností. Myslím, že zejména v dnešní době smartphonů a tabletů by to spousta lidí ocenila.

Na závěr ještě ilustrativní video jak to všechno funguje.

Pitvání foťáku – Canon EOS 450D

Před pár lety jsme se během letní dovolené na Krétě vydali na opravdu nádherný výlet do zátoky Gramvousa, které má hned několik lákadel. Jednak je tam hrozně málo lidí, jelikož se tam člověk nedostane jinak než po moři a nebo přes opravdu obrovskou horu, dále je tam opravdu nádherně čirá a barevná mořská voda, a v neposlední řadě je tam opravdu mělké dno a krásně teploučká voda.

Nicméně tento článek není o Krétě takže proč o tom vlastně píšu? Člověk na tomto místě hrozně rozdivočený. Tu běží tam, a za chvíli se zase podívat o kus vedle. Já jsem ještě v této době neměl speciální fotobatoh a tak se mi při brouzdání asi 15cm hladinou moře stalo to, že se mi otevřel batoh a foťák mi vypadl přímo do moře. Opravdu nepříjemný pocit vzhledem k tomu, že foťák toho ještě neměl mnoho zasebou. Tím jsem s focením pro ten den skončil a další den se hrozil toho co se stane až ho zkusím zapnout. Naštěstí podle všeho to odnesl pouze objektiv Tamron 28-75mm 1:2.8 MACRO (i toho objektivu bylo hodně škoda, budiž mu země lehká).

Tělo Canon 450D vypadalo absolutně bez závady – nečekal jsem že foťák této třídy může vůbec přežít vymáchání v mořské vodě, v které ležel přibližně 3sec. úplně ponořen, nicméně ve vypnutém stavu. Ještě, že jsem měl sebou ještě jeden objektiv a tak jsem zbytek dovolené odfotil se Sigmou 20mm 1.8.

Po příjezdu z dovolené jsem však přeci jen závadu našel a to nefunkčnost USB, která byla zřejmě způsobena tím, že jsem měl nedokonale dovřen gumové těsnění. Dlouhou dobu mi tento problém vůbec nevadil, až do doby kdy jsem pocítil potřebu fotit přímo z počítače, resp. mít možnost bezprostředně po stisknutí spouště si prohlédnout fotku na velké monitoru. A tak jsem se odhodlal k rozebrání Canonu 450D, abych se pokusil nějaký způsobem vyčistit nefunkční USB konektor.

Při rozebírání si člověk uvědomí jak přesně je foťák uzavřen, jelikož je potřeba odšroubovat opravdu velké množství šroubků a i tak se zadní strana foťáku hned lehce neodklopí. Já postupoval krok za krokem podle videa, které jsem přiložil na konec článku a žádné překvapení se nekonalo. Rozhodně bych se do rozebraní nepouštěl bez shlédnutí podobného videa.

A vpravo už je vidět onen problematický USB konektor. Bohužel i přes všechnu snahu se mi jeho funkčnost nepodařilo obnovit, což značně komplikoval fakt, že je celý uzavřen v kovovém pouzdře do kterého bych se zřejmě podíval jen jednou. Na spodním lemu těla jdou ještě vidět kousky mořské soli. Dál se naštěstí nedostaly.

Pokud se tedy pohybujete s foťákem okolo vody doporučuji opravdu obezřetnost. Pokud už by se vám náhodou stalo něco podobného jako mě rozhodně foťák hned nezapínejte a nechte ho pořádně vyschnout. Pokud by ani poté foťák nefungoval doporučoval bych ho asi spíše dát do nějaké opravny než se ho pokoušet oživit v domácích podmínkách. Mě by se to přeci jen kvůli USB zřejmě nevyplatilo.


Obnovení ztracených fotek z paměťových karet

 

Možná se to stalo i vám. Vyfotili jste celou kartu ve svém foťáku a kochali jste se záběry přímo ve foťáku. Když jste však kartu doma dali do počítače a chtěli jste fotky nahrát do počítače, tak náhle na kartě bylo jen pár fotografií a ostatní zmizeli bůhví kam – je to opravdu nepříjemný pocit. Naštěstí nemusíte zoufat a existuje velká naděje, že se vám podaří data zachránit.

Jedním z programů, které obnovu ztracených souborů na paměťových kartách řeší je PhotoRec. Ten má z mého pohledu jednu velkou přednost a jednu docela omezující nevýhodu.

Předností je fakt, že ho můžete používat všech těchto systémech:

  • DOS/Win9x
  • Windows NT 4/2000/XP/2003/Vista/2008/7
  • Linux
  • FreeBSD, NetBSD, OpenBSD
  • Sun Solaris
  • Mac OS X

Naopak nevýhodou může být pro mnohé uživatelské rozhraní programu, abych byl konkrétní jedná se o konzolovou aplikaci, kterou tak spouštíte v terminálu (či příkazovém řádku řečeno terminologií DOS/Windows) a komfort práce s aplikací tak je o několik snad i desítek let zpět. Na druhou stranu práce v konzoli může být pro mnohé i výhodou, jelikož program vám nabízí opravdu jen základní a důležité informace bez jakýchkoliv zbytečných omáček a omalovánek.

Zatím jsem ho vyzkoušel pouze jednou, naštěstí se mi tato nehoda na kartách nestává běžně, a zafungoval opravu suprově.

A na závěr ještě jedna pozitivní věc – program je k dispozici zdarma a lze ho stáhnout ze adresy www.cgsecurity.org/wiki/PhotoRec.

PS: Za celou dobu co používám digitální fotoaparáty se mi havárie stála naštěstí jen 2x a to vždy v případě SD karty. Pokud by někdo měl podobnou zkušenost, a nebo tušil co to může způsobovat, budu věřím že nejen já rád pokud se o informace podělí v komentáři.

 

Dva přírůstky do fotovýbavy – objektivy od Canonu

Rozhodl jsem se, tentokráte tedy i s Jarkou, rozšířit fotovýbavu a další dva přírustky z trochu vyšší úrovně. V článku vám tedy stručně představím Canon EF-S 17-55 f/2.8 IS USM – základní zoomový objektiv se stabilizací obrazu a Ultrasonic ostřením a Canon EF 100 f/2.8 L Macro IS USM – 100 mm makroobjektiv v Lkovém provedení se stabilizací obrazu a Ultrasonic ostřením.

Příběh první – Canon EF-S 17-55 f/2.8 IS USM

Po sérii dvou pevným skel (Sigma EF 20 f/1.8 a Sigma EF 50 f/1.4 HSM) a po tom co jsem si po více jak dvou letech zkusil focení koncertů jsem začal pokoukávat po nějakém zoomovacím „základním“ objektivu. Shodou okolností jsem objevil inzerát na starší kousek objektivu Canonu EF-S 17-55 f/2.8 IS USM pro APS-C fotoaparáty, ale bohužel jsem byl už druhý v pořadí a majitel ho nakonec prodal prvnímu zájemci. Začal jsem se tedy dívat opět po objektivech nových a objevil docela nový objektiv Sigma EF 18-50 f/2.8 OS HSM takéž pro APS-C. Prvotní nadšení však po shlédnutí několika testů následovalo zklámání, respektivě ve srovnání s Canonem EF-S 17-55 f/2.8 IS USM vycházel ve většině testů hůře.

Nakonec jsem tedy Sigmu zatratil a pořídil si Canona z kterého jsem po pár týdnech velice nadšen. Ostření Ultrasonic (USM) je velice rychlé a tiché (oproti Sigmě mi navíc přijde i přesnější) a optický stabilizátor se i při těchto ohniscích velice osvědčil. Nyní lze v ruce udržet i časy okolo 1/10, což se může občas opravdu hodit, i s přihlédnutím k maximálnímu ISU 1600 na mém Canonu 450D a to je v dnešní době už docela bída.

V nejedné recenzi se o Canonu EF-S 17-55 f/2.8 IS USM z optického hledisk hovoří jako o Lkovém objektivu v plastovém provedení, které je asi jediným opravdovým uskálím. Objektiv zoomuje vysouváním přední části a může tak docházet k vniknutí nečistot. Objektiv je i poměrně robusní – 77mm průměrem a hmotností 645g. Trochu mě i zaráží fakt, že narozdíl od Sigmy Canon nepřibaluje ke všem objektivům sluneční clonu, kór v případě této už poněkud vyšší cenového hladiny.

Základní parametry:

  • Bajonet: Canon EF-S
  • Minimální ohnisková vzdálenost: 17 mm
  • Maximální ohnisková vzdálenost: 55 mm
  • Světelnost: 2,8 (konstantní)
  • Maximální clona: 22
  • Minimální zaostřovací vzdálenost: 35cm
  • Poměr zobrazení: 1:5,8
  • Průměr filtru: 77mm
  • Délka: 110,6mm
  • Váha: 645g

Ukázky fotografií:

 

Příběh druhý – Canon 100 f/2.8 L Macro IS USM

Jarka se nedávno opět nadchla pro Makro a tak jsme se už nějakou dobu zaobírali i výběrem vhodného makroobjektivu. Jelikož si pamatuju už z dřívejška nadšení Qwerťáka při přechodu z Sigmy 100 na Canona 100, rozhodli jsme se i zde preferovat Canon a zbývalo tak už jen vybrat mezi klasickým už poněkud starším modelem Canon 100 f/2.8 Macro USM a Canon 100 f/2.8 L Macro IS USM. Oba objektivy mají tedy stejné ohnisko a přibližně stejnou minimální vzdálenost ostření. Rozdíl se tedy koná „pouze“ v provedení a přítomnosti stabilizátoru v případě Lkové modelu. Jak jsme se později dočetli a dozvědeli je stabilizátor pro Makro focení obrovskou výhodou a všichni svorně doporučovali našetřit „pár“ korun navíc a jít do Lkového objektivu, což jsme nakonec také udělali.

Objektiv jsme zatím měli možnost vyzkoušet jen jednou při příležitosti výstavy Orchideí v pražské Botanické zahradě při Univerzitě Karlově. Výsledek zatím není brilantní, což je ale zatím spíše než objektivem dáno naší nezkušeností v Makro oboru a také focením veškerých fotek z ruky bez stativu a jakýhkoliv dalších blesků apod.

Základní parametry:

  • Bajonet: Canon EF
  • Ohnisková vzdálenost: 100 mm
  • Světelnost: 2,8
  • Maximální clona: 32
  • Minimální zaostřovací vzdálenost: 30cm
  • Poměr zobrazení: 1:1
  • Průměr filtru: 67mm
  • Délka: 123mm
  • Váha: 625g

Ukázky fotografií:

Celkové zhodnocení

S oběmi objektivy jsme nad míru spokojeni. Canon EF-S 17-55 f/2.8 IS USM není sice tím nejlepším co člověk může v oblasti objektivů získat, ale je to podle mě jednoznačně nejlepší volba pro fotoaparáty typu APS-C v případě základního objektivu. Makroobjektiv Canon 100 f/2.8 L Macro IS USM je na tom ještě lépe, jelikož momentálně neexistuje při tomto ohnisku pro Canon nic lepšího a tak doufám, že to bude jeden z objektivů „na celý život“.

A co dál? Já jsem momentálně s množinou objektivů spokojen a spíše než na další objektiv si brousím zuby na nové tělo – nyní nejlépe vypadá Canon 7D a Jarka si dala na svůj pomyslný seznam Canon MP-E 65mm F/2,8 1-5 Macro, což je opravdu šílený objektiv, který umí fotit v poměru 5:1, tedy daleko za hranicemi, které je člověk schopen normálně zrakem vnímat.