Proč se nebát objektivů s pevnými ohnisky

Po nekonečných téměř devíti měsících dnes konečně zase přidám nějaký ten článeček na blog, jelikož je to jeden z těch, na který věřím se časem podívám abych si vzpoměl na to co už jsem možná dávno zapoměl. Tak tedy dnes to bude o objektivech s pevnými ohnisky a konkétní ilustrace ostřících kvalit. Porovnal jsem objektivy Sigma 20/1.8, Tamron 28-75/2.8 a Sigma 70-200/2.8.

Je tomu už hezkých pár měsíců co jsem si jednou takhle večer procházel inzeráty na fotobazaru a narazil na jeden s prodejem objektivu Sigma 20/1.8. Tehdy jsem ještě jako většina byl přikloněn spíše k objektivům s proměnným ohniskem, tak abych jich musel sebou nosit co nejméně, ale jelikož se jednalo o „silný“ širokáč, rozhodl jsem se udělat vyjímku. Nejednou jsem totiž stál nešťastný v místnosti a nebo před budovou a snažil se 28mm mého Tamronu vměstnat co nejvíce a často se ukazovalo, že se to tam prostě všechno nevejde. Proto jsem už delší dobu uvažoval o nějakém skutečném „šikoráči“, který by ale pokud možno nebyl „rybí oko“, jelikož takové fotky mohou být jistě někdy efektní, ale nehodí se to přeci jen ke všemu. S úžasem jsem se proto díval na fotky focené onou Sigmou 20/1.8, která vykazuje skutečně jen minimální deformace, což je jistě u tak velkého ohniska už překvapující, za čemuž vděčí celé sérii optických členů a díky čemuž je tento objektiv netradičně veliký.

<%image(20090830-objektivy.jpg|520|390|)%>
(tuto fotografii jsem vyfotil mým již stařickým „kompaktem“ Sony F828 )

A nyní se dostáváme k testům, které jsem dnes se všemi mými současnými objektivy provedl. Při červnové dovolené na Krétě měl můj foťáček Canon 450D s nasazeným objektivem Tamron 28-70/2.8 docela větší nehodu, z které jsem si myslel, že už se ani jeden nedostane. Naštěstí vše dopadlo nakonec k mému úžasu dobře, a jak fotoaparát tak objektiv z toho vyšli jen s drobnými škrábanci. Od té doby jsem však měl k Tamronu nějakou nedůvěru, jestli skutečně funguje jako dříve a stále se mi zdálo, že fotky z něj jsou nějaké horší, než z širokáče. Hloubalo to ve mně celé prázdniny, až jsem se dnes o tom svěřil Qwerťákovi a ten mi poradil, ať si udělám jednoduchý porovnávací test objektivů.

Výsledek byl docela překvapením, v souhrnu se ukázalo, že objektiv s pevným ohniskem dokáže vykouzlit daleko ostřejší fotografie, než objektiv s proměnným ohniskem. Podmínky při testování byly jak u širokoúhlé Sigmy, tak u proměnného Tamronu téměř na chlup stejné, tj. clona 2.8, čas 1/80, ISO 200.. jen ohnisko se mírně lišilo, kdy v prvním případě u Sigmy bylo 20mm a u Tamrona 28mm. Do celého testu jsem zapojil i mé „tele“ Sigmu 70-200/2.8, kde už však podmínky musely být vzhledem k minimální ostřící vzdálenosti jiné a tak clona byla 2.8, čas 1/200 a ISO 640. Tento objektiv je tak víceméně jen pro doplnění, jelikož ohnisko 200mm už bylo docela složité v ruce udržet, čímž se ztrácela i ostrost.

Tady jsou podklady, nejprve stupnice, na které jde ostrost nejlépe poznat…

Sigma 20/1.8 – 20mm, F2.8, 1/80, ISO 200
<%image(20090830-sigma_20-small.jpg|520|347|null)%>

Tamron 28-75/2.8 – 28mm, F2.8, 1/80, ISO 200
<%image(20090830-tamron_28-75-small.jpg|520|347|null)%>

Sigma 70-200/2.8 – 200mm, F2.8, 1/200, ISO 640
<%image(20090830-sigma_70-200-small.jpg|520|347|null)%>

… a nakonec i praktická ukázka, pravda, že rozdíly zrovna na této fotografii nejsou tak markantní

Sigma 20/1.8 – 20mm, F2.8, 1/80, ISO 200
<%image(20090830-fotak_sigma_20.jpg|520|347|null)%>

Tamron 28-75/2.8 – 28mm, F2.8, 1/80, ISO 200
<%image(20090830-fotak_tamron_28-70.jpg|520|347|null)%>

Na úolný závěr ještě odkazy na jednotlivé objektivy:
Sigma 20/1.8
Tamron 28-75/2.8
Sigma 70-200/2.8

V květnu na muzikál Mamma Mia s písničky od Abby

Je tomu už pár měsíců co jsme navštívili kino a shlédli anglický snímek Mamma Mia! a zrovna včera běžela v televizi upoutávka na připravovaný muzikál, který zavítá do pražské O2 Arény v květnu příštího roku. Jelikož se nám film moc líbil, nelenili jsme a dnes si již koupili lístky v předprodeji.

Pokud máte rádi muzikálové filmy, romatiku a k tomu ještě písničky slavné švédské kapely Abby pak byste si snímek Mamma Mia! neměli nechat ujít. I mě jako chlapa to zaujalo a Jarka na něm byla dokonce hned dva dny posobě.

Aniž bychom tušili, že se něco takového připravuje, dozvěděli jsme se včera, že se u nás odehraje živá muzikálová adaptace, kterou bude možné vidět v pražské O2 aréně. Zbývá ještě poměrně hodně měsíců a my se tak už nyní na květen příštího roku těšíme.

Aktualizace 30.12.2008
… a vstupenky už jsou doma

Chcete akreditaci? Zaplaťte a máte ji mít

glen

aktualizováno..Z pozice šéfredaktora serveru xichty.cz jsem podal už spousty žádostí o akreditace a všem bylo buďto vyhověno a nebo byly zamítnuty. To co jsem zažil při vyřizování jedné z posledních akreditací mě docela zarazilo.

Vše začalo žádosti od jednoho z našich redaktorů někdy na začátku prosince na akci která se měla odehrát až v dubnu roku následujícího. Jelikož se jednalo o akci velkou (celoevropskou) a zájem onoho reportéra byl opravdu velký napsal jsem žádost už tehdy. Z pořadatelské agentury mi přišel email, že děkují za zájem, ale akreditaci vzhledem k času do začátku koncertu nemohou potvrdit, ale zaevidují ji. Dnes mi však přišel opravdu překvapující email:


Dobrý den pane XXX,
píšu ohledně Vaší akreditace na XXX pro XXX. Zahraniční agentura pořádající tento festival po Evropě mi nečekaně jaksi proškrtala akreditované osoby, a tak se talo, že i XXX byl bohužel vyškrtnut. Je mi to líto.
Nabízím možnost si tuto akreditaci koupit (500,-/ks), fotopas by k tomu byl. Dejte prosím vědět co nejdříve, nejlépe dnes, protože je XXX již vyprodán, toto místo, se kterým tam bylopočítáno by šlo ihned do prodeje.
Děkuji moc za pochopení a dejte prosím vědět brzy.
Pěkný den přeje

Tak trochu to vypadá jako žádost o úplatek nemyslíte? Za peníze jde očividně všechno 🙂

Aktualizace 1.8.2008 – měním názor
Měsíce uplynuly a já jsem přehodnotil názor na placené akreditace. Nyní bych hlasoval pro jejich zavedení. Zejména na festivalech se namnožilo hrozně moc lidí, kteří provozují „nějaký“ fotoblog a za kus dobrého slova dostanou fotopass. Před pódiem je tak často stejná tlačenice jako v davu lidí, což kvalitě fotografií rozhodně nepřispívá. Spousta lidí si tak najde nějaké místo a z toho se díky tlačenici nehne a fotky jsou pak jedna jako druhý. Minulý týden jsem vyřizoval akreditaci na festival do rakouska. Fotopas nám potvrdili s tím, že to bude stát 80€. Vstupné stojí 99€, čili redaktor i tak ušetří. Placená akreditace však může stupňovat tlak na honorování reportů, což v našich podmínkách není jednoduché uskutečnit. I přesto jsem PRO. Vše by bylo jednodušší 🙂

Glen Hansard a Markéta Irglová mají Oscara

glen

Frontman kapely The Frames Glen Hansard a sólová
zpěvačka Markéta Irglová, kteří společně obsadili hlavní hrdiny nezávislého filmu Once, dostali za ústřední píseň tohoto filmu Falling Slowly Oscara. Česká představitelka tak společně s irským zpěvákem dokázali, že i nezávislá tvorba může zabodovat.

Uvažoval jsem zda o tomto vůbec napíšu, ale nakonec mi to nedalo. Přeci jen je už to nějaký ten pátek co The Frames a tedy Glena Hansarda poslouchám a kdy jsem navštívil jejich můj první koncert a zatím bohužel i poslední koncert v Praze a hodilo by se tedy o tomto mém oblíbenci takto důležitou věc napsat.

glen

Na filmu Once jsem byl hned v prvním týdnu ve Slovanském domě, kdy se u nás dostal do kin a hned po prvním shlédnutí jsem z něm byl nadšen. Jednoduchý hezký příběh mladé dívky a po ulicích hrajícího mladíka, které osud spojí dohromady a kteří společně nahrají desku je doslova prošpikován krásnou hudbou těchto dvou interpretů. Po tomto prvním promítání mi však ještě chyběl maximální hudební zážitek. Ony multikina jsou výborné na „prostorové“ filmy plné efektů, ale klasická hudební produkce zní lépe v kině malém. Praha naštěstí jedno takové malé kino s kapacitou cca 70 lidí má a já si tak film vychutnal podruhé v krásném malém kině Evald, které je skutečně špičkově zvukově vybavené. I přesto pak byla nominace jak na Grammy tak na Oscara docela překvapením, jelikož ona ústřední píseň Falling Slowly už vyšla na albu The Cost kapely The Frames. Onen filmový kabátek však ale asi byl tím posledním, co bylo potřeba, aby na sebe dostatečně upozornila. Možná i díky tomuto „výtahu“ si „odborníci“ z řad českých Andělů myslí, že jde o nový hit a nominovali tak letos Markétu Irglovou jako Objev roku, což je poněkud paradoxní.

glen

Glen a Markéta tak nakonec Oscara získali, a je otázkou zda je to pro obyčejného fanouška dobře nebo ne. Já se každopádně bojím, že už tak vždy vyprodané „komorní“ koncerty jak v rockovém klubu Rock Café a nebo v prostoru Divadla Archa budou ještě dříve vyprodané a nebo se snad přesunou do neosobních sportovních hal showbussinesu, aby si všichni zvědavci, kteří budou znát tyto dva z televize či tisku, viděli na živo. Na druhou stranu to může být i dobrý impuls do další tvorby těchto dvou hudebníků ať už společně a nebo sólově.

5. festival evropských filmových úsměvů Mladá Boleslav

festival

O víkendu jsem tak trochu neplánovaně, ale přeci, navštívil 5. ročník filmového festivalu zaměřeného na komedie v Mladé Boleslavi. Festival probíhal sedm dní, přičemž jsem se zúčastnil dne posledního, kdy už se nepromítalo, ale vyhlašovaly se ceny v různých kategoriích. A jak to probíhalo?

Slavnostního vyhlašování v prostoru Muzea Škody Auto se ujal velice dobře herec a v této roli moderátor Marek Vašut. Většina českých oceněných se dostavila osobně. Snad jedinou vyjímkou byla Daniela Kolářová, která ale promluvila alespoň se záznamu.

filmový festival vyhlašování

Mezi přítomnými byla celá řada jak českých tak i zahraničních všemožných osobností jako např. Ottfried Fischer (představitel komisaře Big Bena), Jurgen Heinrich (představil komisaře ze seriálu Wolfův revír), Peter Kremer (představitel komisaře Sisky) a v poslední řadě také vlčák Rex (ze seriálu komisař Rex). Většina hlavních hostů tak byla ze stejného „branže“ kriminalistů, podle čehož taky probíhali rozhovory s nimi. Z českých jsme pak mohli zahlédnout Mahulenu Bočanovou, Václava Vydru, Zdeňka a Jana Svěrákovy, Jiřího Vejdělka, Alexand Hemala a řadu dalších.

Během předávání cen předvedl svou úžasnou hru na 300 let staré housle u nás snad nejznámější houslista Jaroslav Svěcený, skupina netradičně starších a zakulatěnějších mažoretek z Moravy a jako poslední šumperská revivalová kapela Pangea jako The Beatles.

Po skončení slavnostního předávání se část pozvaných přesunula na „afterparty“ v areálu Na Karmeli, kde hrál orchestr Jazzman a dočkali jsme se i nádherného ohňostroje. Já jsem tady měl za úkol pár lidiček vyfotit a jsem rád, že jsem tak trochu mohl nasát atmosféru těchto pro veřejnost uzavřených akcí. Všichni herci, režiséři atp. byli v dobré a přátelské náladě, což mě trochu překvapilo.

filmový festival vyhlašování

Festival během oněh 7 dnů navštívilo celkem 7200 lidí, což jistě není vůbec malé číslo. Nechť se tomuto festivalu daří i v ročnících následujících, jelikož svým zaměřením na komedie je mi velice blízký.

Výsledky

  • hlavní cena – Vratné láhve (ČR)
  • hlavní cena za evropský film – Můj Vůdce: Skutečně skutečná skutečnost o Adolfu Hitlerovi (Německo)
  • hlavní cena za česky film – Roming (ČR)
  • cena za ženský herecký výkon – Daniela Kolářová za Vratné láhve (ČR)
  • cena za mužský herecký výkon – Rowan Atkinson za Mr. Beana (VB)
  • cena ředitele festivalu – Zdeněk svěrák (ČR)
  • cena primátora města Mladá Boleslav – S.O.S. Love! (HU)
  • zvláštní cena ředitele festivalu – Gojko Mitič
  • cena diváků – cena odborů KOVO – Bestiář (ČR)

Složení poroty

  • Phillip Bergson – filmový kritik (VB)
  • Mahulena Bočanová – herečka (ČR)
  • Peter Kršák – nakladatel a dokumentarista (Slovensko)
  • Jan Šustr – producent a pedagog FAMU (ČR)
  • Václav Vydra – herec (ČR)
  • Rémi Giustiniani publicista (FR)