Rubrika: Fotografování

Aby se mi poštěstilo naplánovat si hned dva koncerty po sobě, tak rozdílné a ještě oba za účasti slecny_blazen, se opravdu jen tak často nestává. Pojďme si představit profil obou „koncertů“.

Dnes tj. ve středu 7.2.2007 za námi zavítá do Prahy naše moravská kamarádka slecna_blazen, aby zde prožila dva snad nezapomenutelné báječné dny. Kromě ostatního programu, který ještě není úplně naplánován, je téměř jistá návštěva hned dvou koncertů. První se koná dnes a druhý hned v zápětí zítra.

Den první – oslava narozenin Radia Rock Zone

První koncert je oslavou rádia Rock Zone, který se koná v Lucerna Music Baru a vystoupí zde Matahari, Rybičky 48 a UDG. Vstup je zdarma takže lze očekávat opravdový nával.

Kapelka Matahari je pro mě již pomalu všední záležitost, jelikož ji letos uslyším naživo potřetí a je tak bezkonkurenčně na prvním místě v počtu koncertů v letošním roce. Bývá to vždy velice příjemné vystoupení a co více, koncerty nebývají přecpány davy lidí.

Druhou kapelou jsou Rybičky 48 o kterých nevím zhola nic a dokonce i jejich název se mi zdá mi doposud zůstával nepoznán. Inu tak uvidíme zda to bude příjemné, či nepříjemné překvapení večera.

A konečně poslední z trojice je zřejmě nejpopulárnější kapela ze zmiňovaného výčtu, kapela UDG. Inu hochů jsem se nějak minulý rok „přejedl“ a zřejmě nepředvedou nic nového a mě tak tudíž toto vystoupení láká ze všech nejméně. Nicméně organizátoři chtěli takto, takže si to odbydu ať už u pódia či u baru.

Den druhý – Radůza

Na koncert Radůzy konající se v klubu Delta se opravdu moc těším z mnoha důvodů. Jednak je to něco velice pro mě netradičního, jednak to předpokládám bude probíhat v úplně jiné komornější atmosféře, jednak jsou koncerty hodně dopředu vyprodány, jednak tam budu se slecnou_blazen a kloucici a jednak to prostě bude úžasné – alespoň dle slov slecny_blazen, která je do muziky této interpretky hodně zapálena.

Jak vidno, jdou před námi dva zajímavé dny o kterých se však asi moc nedozvíte, jelikož zřejmě nenaleznu tolik času a energie 🙂

V uplynulém týdnu jsem stačil navštívit hned dvě hudební akce. První se konala v úterý v prostředí velice příjemného klubu Lucerna Music Bar, kde vystoupila Magda Šalamounová alias Photolab následována Michalem Hrůzou. Druhou akcí byla čtvrteční představení Škody Roomster na Václavském náměstí, kde vystoupila mj. má oblíbená kapela Chinaski.

Uff, tento název článku je opravdu docela dlouhý, ale nic kratšího už jsem nevymyslel. Tak tedy po docela dlouhé době s chutí do článku pro můj blog :-). Než začneme první akcí odehrávající se v útrobách pražského Lucerna Music Baru, zastavíme se v hospůdce Rustika, kde jsme celou akci započali. Sešli jsme se zde ve složení Labi, Hančí, nějaká její kamarádka tuším Lucka, Stibi, Svišť a já. Hančí měla ještě problém s nalezením peněženky a tak nás opustila předčasně a jala se ji hledat domů. My jsme po ovlažení rtů jednou plzničkou vyrazili směr Lucerna Music Bar. Zde jsme marně hledali Iric a Jimmiho, kteří zde měli být také, ale zato jsme potkali Alici. První část večera – kapelu Photopost – jsme si vyslechli celou a byl to opravdu pěkný zážitek. Magda Šalamounová, jakožto pěvkyně předvědělá užásné kreakce a je to prostě trdlo jak má být, v čemž ji ještě podporoval podobnými kreacemi v menší míře i kytarista Almela. Po skončení této části jsme se vybrali se Svištěm nahoru do báru, kde jsme u piva zůstali po celý zbytek večer – pravda s jednou vyjímkou, kdy jsem odběhl vyfotit i Michala Hrůzu. Toho jsme tak vnímali pouze ušima a mohu říct, že staré Ready Kirkenovské písně dostaly nový slušivý kabát, který zdá se býti více dynamický. Ve dvou písních si s Michalem zapěla i Aneta Langerová, jakožto pro některé nečekaný host. My jsme si pak ještě vyslechli jací to jsme kultůrní barbaři, když celý koncert prosedíme kdesik poměrně daleko od pódia, nicméně proč si neužít koncert tak trochu jinak a Michal Hrůza byl příjemná hudební živá kulisa do našeho povídání. Během koncertu jsem ještě stačil odchytit i Ivču a Nikolu (jakožto manažery Anety), abych se poptal, jakže je to s mým honorářem za jednu fotografii. Nic naplat, budu muset uhánět i nadále, časopis prý ještě peníze nedodal. Není to naštěstí kdovíjaká horentní suma a tak mě to toliko netrápí. Po skončení koncertu jsme ještě zůstali v onom baru sedět již v plné sestavě až do cca. 1 hodiny ranní, kdy jsme se přesunuli do jednoho z pražských klubů. U vstupu nás čekal konzumní lístek, jelikož ztráta znamenala 2tis. útratu a v útrobí probíhající karaoke show, která mě však spíše uspávala. Po rychlokurzu tanečních kreací od Sviště jsem definitivně propadl myšlence že se mi chce spát, za což mohla zejména představa vstávání další den do práce. Po druhé hodině ranní jsem se tak sám odebral k domovu, aby mě zde v šest hodin vzbudily rozjařené spolubydkyně, které si pak vyspávaly až do oběda.

Tím máme vyčerpánu ve stručnosti akci první a šupem na druhou. Po příchodu z práce jsem se doma ani příliš neohřál a už jsme s Labi jeli směr Václavské náměstí, kde nás čekal jakjinak hudební kultůrní program. V době příchodu se zrovna na pódiu vyskytovala zpěvačka Kris od které většina zná song použitý v poslední reklamě na Škoda Auto. Příjemná a pohledná slečna střihla pár svých hitů, která ještě doplňovala různými převzatými písněmi. Po ní se na pódium vrhli tanečnice z divadla Brodway, aby zde zahopsali na nějaké tuctuc melodia a klidili se opět z pódia. Před začátkem hlavní hvězdy, kapely Chinaski, se ještě uskutečnila soutěž o týdenní pronájem nového vozu Škoda Roomster. Po skončení už na pódium vyskočila kapela Chinaski, aby odehrála svůj hodinový set, zakončený pro mě jednou z nejoblíbenější písní – Vrchlabí. Nu více k průběhu této akce po kultůrní stránce jsem napsal v reportu na xichtech zde. Po skončení akce jsme se přesunuli opět do nedaleké hospůdky Rustika, abych se zchladili jednou plzničkou a poté jsme se již přesunuli domů, jelikož mě zde čekalo ještě vaření do práce o kterém by mohl být celý článek, takže někdy snad později, u kterého mi perfektně asistovala Labi.

A to máme ve stručnosti vše k proběhnutým koncertům a snad se brzy zase dostanu k sepsání dalšího článku, třebas i s jinou tématikou. Bylo by pořád o čem psát, ale času je hrozně málo.

Fotky doplním později.. opravdu.. už chci domů 😀 .. článek byl sepsát totiž ještě v práci v pozdním pátečním odpolední 😉

To jsem tak včera skončil po měsíci opět v jednom pražském klubíku, abych si vyslechl více či méně známé kapely a uspokojil tak své hudební srdíčko. Co více, v klubu jsem nebyl sám, ale společnost mi dělala slecna_blazen a stoucly.

V úterý jsme byli doprovodit holky k pražskému hradu, kde měl koncert snad již dostatečně profláklý James Blunt – známý např. písněmi You’re Beautiful či Wise Men. Při čekání nám slecna_blazen připoměla středeční koncert její bláznivě oblíbené kapely Matahari, kam se chystala. Vzali jsme to navědomí, nicméně rozhodnutí zda jít či nejít stejně mělo přijít až den následující.

Z práce jsem dorazil něco před pátou hodinou odpolední, venku bylo krásně, doma nesnesitelné horko a tak jsem napsal Svišťovi zda chce jít taky. Ta se ale tentokráte rozhodla zůstat déle v práci a navíc byla docela utahaná a já tak vyrazil směr Náměstí míru do klubu Bordo sám, abych se zde o půl sedmé setkal s holkami. Vstupné bylo příjemných 50,- Kč, co již ale bylo méně příjemné bylo pivo značky Starobrno. Nějakou delší dobu jsem nebyl pivu této značky vystaven a tak možná o to horší to bylo. No upřímně jsem měl problém vůbec to pivo vypít, natož abych měl z něho nějaký požitek. No nezbývá vždy když to bude možné zůstat věrný mým třem vyzkoušeným a oblíbeným značkám Gambrinus, Stella Artois a Pilsner Urquell. Návštěva klubu Bordo byla mou premiérou a tutíž jsem prvních pár minut věnoval studiu okolí. Klub je to příjemný, tvořen dvěmi místnostmi v nichž v každé je bar. V nejzažší místnosti je pak pódium s dostatečným množsvím židliček a stolů pro sezení.

A nyní k samotnému koncertu. Jako první nastoupila kapela Storm. Kapela tvrdšího ražení a tedy ne úplně mého stylu, i když jsem neměl problém jejich koncert přežít. Jako druhá vystoupila kapela Lety mimo, kterážto se do mého hudebního „vkusu“ trefila již lépe a jejich vystoupení bylo celkově bez problémů stravitelné. Třetí vpořadí se představili zámořní Torque, kteréžto bych zařadil do kategorie Metalové. Začali pěkně jako první s promítáním klipu za zády, aby byl následně tento efekt pohaněn tím, že se opakoval stejný klip i u dalších písníček a pomalu se stával ohraným. Poslední – slecnou_blazen velice očekávanou – kapelou byla Matahari. Jejich vystoupení se dá označit určitě jako nezdařilejší, jako jediní si dovolili i po „policejní“ hodině přídavek a co víc lidi před pódiem dostali do varu, slecnu_blazen v první řadě nevýjimaje. Z celého vystoupení jsem si tak nějak zapamatoval zejména song Plastikovej Ken.

Něco před jedenáctou hodinou večerní jsme se vypravili na Ipák a cestou potkali ještě proslulou Balbínovou poetickou hospůdku. Já se rozloučil s holkama a sešel do útrob metra a tím skončil můj po delší době hudebně klubový večer.

Ve čtvrtek se na pražském výstavišti konala předvolební „show“ mé „oblíbené“ strany ČSSD a jelikož jsem si nemohl odpusit vidět našeho premiéra, zavítal jsem přímo do jámy lvové také.

Začalo to vše pozváním Iric na koncert Elánu. Já už však v době, kdy jsem se tuto informaci dozvěděl začal mít podezření, že to bude právě jeden z koncertů ČSSD – Koncert pro všechny lidi se to jmenuje – a tak jsem to neváhal prověřit. Skutečně jsem se nemýlil a zpočátku jsem na onen „koncert“ nechtěl jít, i vzhledem k faktu, že Elán má sice pár dobrých songů, ale celkově to není příliš má krevní skupina. Nicméně byl jsem upozorněn na fakt, že tam přeci jen možná bude náš „oblíbenec“, kterého si přeci musíme vyfotit. Toto mi jako motivace stačilo a rozhodl jsem se proto tuto akci „podpořit“.

Koncert začínal v 17:00 a bylo tak jasné, že začátek vzhledem k pracovní době nestíhám. Zjistil jsem, že na začátku vystoupení „superstáři“ Poláček, Vaňková a Savka a pro mě tak nebylo kam pospíchat. Po půl páté jsem dorazil domů, dal si něco na svačinu a shlédl se Svištěm na ČT4 Sport ještě poslední minuty zápasu Česko-Německo z fotbalového šampionátu v roce 2004, který skončil naší výhrou 2:1.

Před půl šestou jsme již vyrazili na výstaviště, kde nás už u vchodu čekala Iric a uvnitř se již u pódia vyskytovala i Hančí. Jedno pivo na začátek, pózování u volebního autobusu ČSSD anglického typu a mohli jsme poslechnout pár posledních chvil slečny Vaňkové. Poté následovalo pár volebních agitačních keců většinou mířených proti bodům programu ODS. Vydrželi jsme ještě pár hlásek od Tomáše Savky a poté se šli radši přesunout k místním atrakcím.

Byl to Svišť, kdo nás vyprovokoval zajít k horské dráze, ale po pár chvílích a shlédnutí dvou jízd to nakonec vzdala. Já však již tuším dokonce s úplně stejnou horskou dráhou měl v mládí zkušenost a tak jsem neváhal a s Hančí se na jízdu vypravil. Dráha obsahovala pouze dva „sešupy“, které skutečně stály za to, ale zbytek byl již téměř pohoda a celkově tak skutečně žádná tragédie. Postupně jsme prošli kolem dalších atrakcí, abychom se zastavili až u střelnice. Roli střelmistra převzal kdo jiný než Svišť a já byl jmenován na nabíječe vzduchovky. Z celkového počtu 10 ran skončilo dle vizuálu v „terči“ čtyři. Je však otázkou, zda všechny „terče“ fungovaly tak jak měly. Úkolem bylo trefit bílé kolečko, které po zásahu mělo způsobit nějaký pohyb panáčků a nebo zvuk. Paní ve střelnici však i tak výkon ocenila a Svišť dostala oranžovou papírovou růži – jaká to náhoda, že barva zrovna odpovídala ČSSD.

Prostor před a kolem pódia se s příchodem osmé večerní hodiny začal zaplňovat a vše již naznačovalo příchod hlavní „hvězdy večera“. To by ale nebyla předvolební akce, kdyby se na ní neobjevili hlavní představitelé oné politické strany a tak nás uvítal pan Paroubek, Ráth a ještě pán jehož jméno si nepamatuji, ale byl slovenského původu a ze strany Smer. No po tom co pan Paroubek pronesl několik „inteligentních vět“ a poznámek typu, že vítá nejen příznivce ČSSD, celému rozhovoru nasadil korunu pan Rath, např. větou „Mám pro vás špatnou zprávu, nevystoupí Elán, ale lidová kapela.“ .. a dodal: „Tak není to pravda, to byla opět jedna z dezinformací ODS, kapela Elán opravdu vystoupí.“. No krásný to humor a všichni jsme se ze srdce zasmáli. Po skočení proslovu všech třech pánu bylo vyhlášeno rozdávání oranžových růží přímo panem Paroubkem a tak se nemálo skalních příznivců rychle přesunulo na pravou stranu pódia.

S příchodem hlavní hvězdy – slovenské kapely Elán – v čela s Jožo Rážem přišla i pomalá změna počasí. Z původní projasněné oblohy se rázem stala zamračená a chmůrná obloha a během koncertu začalo i pršet. Jak jsem již napsal výše zahráli Eláni pár songů, které se mi líbí, ale byla zde také spousta nemého gusta a tak jsem některé části koncertu spíše protrpěl. Po skončení vystoupení této už poněkud legendární kapely následoval pěkný ohňostroj a my se po jeho skončení odebrali na zastávku a naplněnou tramvají s řidičem, který jel velice svižně se dopravili na Holešovické nádraží.

Zde jsme navštívili místní „futuristickou“ hospůdku s názvem Cross Club. Byla to má druhá návštěva tohoto klubíku, nicméně tentokráte jsme se podívali do „sklepního“ podlaží, jelikož se nahoře konal zrovna koncert nezjištěných kapel. Kdož ještě v tomto klubu nebyl, tak přišel o opravdu netradiční zážitek. Prostor celého klubu tvoří součástky z nějakých technických strojů a přístrojů – aut, televizí, rádií, počítačů a kdoví z čeho ještě. Zaujali jsme tedy místo v horním „patře“ podzemní místnosti a občerstvili se ještě jedním Gambrinusem z kelímku. Tentokráte nám zdejší pobyt naštěstí neznepříjemňovala všudypřítomná tráva. Před půlnocí nastalo ono rozhodnutí, že ještě půjdeme na poslední metro, které jsme nakonec skutečně stihli a z drobnou zastávkou v naší oblíbené stanici Vyšehrad jsme dorazili předposledním metrem k domovu.

Na fotografii výše jsou zachyceny oné futuristické „lustry“ v Cross Clubu.

Včera byl opět jeden ze dnů, kdy ještě odpoledne člověk netuší co se bude dít večer, a nebo tuší, leč vše se odehraje dle jiného neplánovaného scénáře a tak jsem skončil v pražském klubu Futurum na koncertu kapely Matahari.

Z nadpisu článku by se mohlo zdát, že budu popisovat koncert kapelky Matahari, leč u jejich vystoupení se zastavím pouze pár větami. Na začátek vystoupila kapela Fourth Face. Toto seskupení pro mě spadlo velice rychle do škatulky „zpěv na hranici blití“, jakž označuji kapely, které vydávají při „zpěvu“ zvuk, který velice silně připominá tóny při žaludeční nevolnosti. Mnoha lidem se to líbí, ale můj šálek kafe to není. Po delší pauze se již sál opět rozezněl, aby zahrálo pár songů ještě bez kapely. Poté již na pódium vběhla kýžená Matahari včele ze zpěvačkou Žantí, aby odehráli svůj set k vlastním 5. narozeninám, rozumněj kapely. Tím mé věty k hudební části končí a pojďme zpět na začátek jak to vlastně všechno začalo.

Po příchodu z práce jsem byl toliko vyšťaven, že jsem uvažoval zda vůbec někam půjdu. Nakonec jsme se tedy shodli, že vyrazíme, a tak jsem do sebe „kopl“ šálek kafe, což tentokráte skutečně pomohlo. Po půl sedmé jsme se na smluveném místě „pod koněm“, tedy pro neznalé pod sochou sv. Václava na Václavském náměstí všichni pěkně potkali a rozhodli začít naší večerní pouť v jedné příjemné místní hospůdce Rustika. Původní plán, že večer bude probíhat po hospůdkách začínal nabírat nový směr, jelikož nás Labi začala lámat na koncertní vystoupení Matahari ve Futuru. Nicméně zprvu nebylo nadšení příliš veliké, jelikož to znamenalo jednak cestu opačným směrem než jsme původně chtěli, ale nakonec jsme povolili a s myšlenkou „přeci ji tam nenecháme samotnou“ vyrazili směr Smíchov. U vstupu jsem si zakoupil vstupenku – ano, snad po půl roce jsem šel na koncert jakožto platící divák, nečekané – a to již jsme sházeli do útrob pražského klubu Futurum. Uvnitř čekalo překvapení, v podobě opravdu pěkného klubu, který byl po stranách lemován stolky s židlemi a jednu stranu tvořil i bar. Další překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat. To takhle stojím a najednou mi někdo zakryje oči. Říkám si „ha, kdo to může být“, a onu osobu bych skutečně neodhadl. Otočím se a on tam Kornout – člověk s kterým jsem prožil neskutečně úžasný festival Hrachovka a viděl se velmi náhodně na pár koncertech. S nadšením jsem tedy zaujal místo v jeho „pracovně“, tedy u pultíku s prodejem triček, CDček, plákátů a placek skupiny Matahari. Toto nečekané setkání pak ovlivnilo i celý zbytek večera, jelikož jsem pak pendloval mezi skupinkou se kterou jsem přišel a stánkem s Kornoutem. I toto způsobilo, že koncert jsem jaksik ani příliš nevnímal, ale i o setkávání s kamarády koncerty jsou že. Ještě před skončením koncertu jsme se Svištěm koncertní sál opustili a vydali se směrem k domu za naším zlatíčkem – číčou mourovatou – Beruškou – o které jsem ještě nestačil napsat článek, ale tajit ji nebudu.

Pro mě opět jeden z příjemných večerů, ve kterém nebyla nouze o nečekané události.