Radium – komfortní poslech internetových rádií

Před necelým měsícem jsem psal v článku „Zkouška přechodu na Mac OS X Snow“ důvod proč jsem se rozhodl odskočit si ze světa Windows do jablečného světa Mac OS X. Po této době jsem si na systém už zvykl, a nic zásadního mi ze světa Windows nechybí ba naopak. Prvním programem, který zde představím bude hodně úzce zaměřený program Radium pro usnadnění přehrávání internetových rádií.

Jedná se o tzn. tray aplikaci, tzn. aplikaci, která není (ale může být) přítomna v Docku (spodní lišta s ikonkami aplikací), ale usídlí se v pravém horní rohu. Základním posláním aplikace je jednoduché naladění internetového rádia ať už z aktualizovaného celosvětového seznamu stanic a nebo zadáním konkrétní url. Můžete si jednotlivé rádia označit jako oblíbené a udělat si tak vlastní seznam internetových rádií. Pokud to stanice podporuje vidíte navíc název a autora aktuálně hrající skladby. Toliko k základu a nyní se podíváme na program podrobněji.

Po kliknutí na ikonku rádia v tray liště se vám zobrazí hledací okénko ve stylu Spotlight do kterého můžete zadat buď konkrétní název stanice, lokaci nebo styl, popř. kombinace oddělené čárkou. Bezprostředně se vám začnou nabízet stanice, které zadanému dotazu vyhovují. Úplně nahoru se vždy zařadí stanice, které máte označené jako oblíbené a ty vám tak časem nezapadnou. Pokud máte aktuálně naladěnu stanici pak uvidíte název songu a interpreta s možností tuto informaci sdílet Twitteru, Facebooku nebo Google Buzz. Ještě zde můžete nastavovat hlasitost a zapínat nebo vypínat přehrávání rádia.

Po kliknutí na ikonku ozubeného kola se dostanete do jediného menu programu, které nabízí vstup do nastavení programu, import stanice pomocí URL, zobrazení historie přehrávaných songů, možnost nastavení eqalizeru a vypnutí programu.

Pokud se podíváme na dialog s nastavení pak zde také nemáme přehršel možností, ale najdeme zde vše důležité jako: automatický start programu po příhlášení, zobrazování ikonky v docku, automatické naladění poslední stanice, použití kvalitního zvuku, zobrazení názvu skladby v menu, použití Growl notifikací, nastavení přehrávané skladby do statusu iChatu, odesílání přehraných skladem na Last.fm, vyřazení stanic, které nejsou dostupné a automatická kontrola aktualizace programu.

Jistě se vám občas stane při poslechu rádia, že se vám nějaká písnička líbila, ale vy nevíte jak se jmenuje. Občas se tuto informaci dozvíte po skončení skladby, ale což takhle mít možnost podívat se na celou historii zpětně? A právě tuto funkcionalitu Radium nabízí a pokud by se vám písnička opravu moc líbila můžete si ji v případě dostupnosti rovnou koupit.

Z předplatitelských služeb bude pro našince asi zajímavý pouze Last.fm, kterážto umožňuje se přihlásit k odesílaní přehrávaných skladeb na váš vlastní účet Last.fm.

Pokud jste v nastavení zatrhli použití Growl notifikací a máte Growl v MacOSX nainstalovaný pak se vám bude při začátku každé skladby na obrazovce chvíli zobrazovat informace jak se kladba jmenuje a jaké rádio aktuálně posloucháte.

Někoho možná nakonec přeci jen odradí cena programu 9.99$, což pravda za tak specializovanou aplikaci není nejméně, nicméně i přesto si myslím, že ten komfort stojí za to. Aplikaci je možné si nejprve v 30denní lhůtě vyzkoušet a pak je možné si ji zakoupit buďto přímo na webu výrobce a nebo prostřednictvím Mac App Store. Požadavky na systém jsou minimální a jediným předpokladem je tak Mac OS X 10.5.8 nebo vyšší.

 

 

Pitvání foťáku – Canon EOS 450D

Před pár lety jsme se během letní dovolené na Krétě vydali na opravdu nádherný výlet do zátoky Gramvousa, které má hned několik lákadel. Jednak je tam hrozně málo lidí, jelikož se tam člověk nedostane jinak než po moři a nebo přes opravdu obrovskou horu, dále je tam opravdu nádherně čirá a barevná mořská voda, a v neposlední řadě je tam opravdu mělké dno a krásně teploučká voda.

Nicméně tento článek není o Krétě takže proč o tom vlastně píšu? Člověk na tomto místě hrozně rozdivočený. Tu běží tam, a za chvíli se zase podívat o kus vedle. Já jsem ještě v této době neměl speciální fotobatoh a tak se mi při brouzdání asi 15cm hladinou moře stalo to, že se mi otevřel batoh a foťák mi vypadl přímo do moře. Opravdu nepříjemný pocit vzhledem k tomu, že foťák toho ještě neměl mnoho zasebou. Tím jsem s focením pro ten den skončil a další den se hrozil toho co se stane až ho zkusím zapnout. Naštěstí podle všeho to odnesl pouze objektiv Tamron 28-75mm 1:2.8 MACRO (i toho objektivu bylo hodně škoda, budiž mu země lehká).

Tělo Canon 450D vypadalo absolutně bez závady – nečekal jsem že foťák této třídy může vůbec přežít vymáchání v mořské vodě, v které ležel přibližně 3sec. úplně ponořen, nicméně ve vypnutém stavu. Ještě, že jsem měl sebou ještě jeden objektiv a tak jsem zbytek dovolené odfotil se Sigmou 20mm 1.8.

Po příjezdu z dovolené jsem však přeci jen závadu našel a to nefunkčnost USB, která byla zřejmě způsobena tím, že jsem měl nedokonale dovřen gumové těsnění. Dlouhou dobu mi tento problém vůbec nevadil, až do doby kdy jsem pocítil potřebu fotit přímo z počítače, resp. mít možnost bezprostředně po stisknutí spouště si prohlédnout fotku na velké monitoru. A tak jsem se odhodlal k rozebrání Canonu 450D, abych se pokusil nějaký způsobem vyčistit nefunkční USB konektor.

Při rozebírání si člověk uvědomí jak přesně je foťák uzavřen, jelikož je potřeba odšroubovat opravdu velké množství šroubků a i tak se zadní strana foťáku hned lehce neodklopí. Já postupoval krok za krokem podle videa, které jsem přiložil na konec článku a žádné překvapení se nekonalo. Rozhodně bych se do rozebraní nepouštěl bez shlédnutí podobného videa.

A vpravo už je vidět onen problematický USB konektor. Bohužel i přes všechnu snahu se mi jeho funkčnost nepodařilo obnovit, což značně komplikoval fakt, že je celý uzavřen v kovovém pouzdře do kterého bych se zřejmě podíval jen jednou. Na spodním lemu těla jdou ještě vidět kousky mořské soli. Dál se naštěstí nedostaly.

Pokud se tedy pohybujete s foťákem okolo vody doporučuji opravdu obezřetnost. Pokud už by se vám náhodou stalo něco podobného jako mě rozhodně foťák hned nezapínejte a nechte ho pořádně vyschnout. Pokud by ani poté foťák nefungoval doporučoval bych ho asi spíše dát do nějaké opravny než se ho pokoušet oživit v domácích podmínkách. Mě by se to přeci jen kvůli USB zřejmě nevyplatilo.


Statistiky návštěvnosti, prohlížečů a OS na mém blogu

Dnešní článek je takovým „drobným“ ohlédnutím do minulosti, konkrétně se podíváme na něco málo statistických dat týkajících se mého blogu od roku 2008 do nynějška, tedy dubna 2011 – starší data bohužel nemám, jelikož právě až od konce roku 2008 jsem začal měřit pomocí Google Analytics.

Absolutní návštěvnost

Návštěvnost je jedním z hlavním ukazatelů, které bude většina pisatelů či provozovatelů všemožných webů sledovat a skutečně má asi největší vypovídající hodnotu z hlediska toho co se za ten běh času událo.

Na konci roku 2008, když jsem přidal měření pomocí Google Analytics, jsem už měl blog velice hezky rozjetý, týdenní návštěvnost oscilovala kolem 500 návštěv a s mírnými hupy se mi ji podařilo držet někde mezi 400-800 návštěv týdně až do listopadu loňského roku, kdy jsem několikrát změnil hosting. Tehdy jsem používal už hodně starý a neaktualizovaný blogovací systém Blog:CMS, který se mi bohužel nepodařilo na novém hostingu 100% zprovoznit, což mělo za následek spousty nefunkčních odkazů.

Až v března 2011 jsem se odhodlal na poněkud riskatní cestu a to změnu systému na všeobecně nejoblíbenější WordPress, což sebou neslo ztrátu všech původních URL a díky tomu tak trochu začínám znovu. Zatím musím říct, že se to docela daří a z 18 návštěv týdně už jsem na nějakých 212 a zatím to má stále rostoucí charakter. Věřím, že se mi postupně podaří dostat alespoň někde okolo těch 500 návštěvníků týdně.

Odkud návštěvníci přícházejí?

To se zdá jako zajímavé téma, nicméně výsledek až tak zajímavý není. Přes 90 % všech návštěv tvoří Česká republika, což vzhledem k tomu, že píšu blog pouze v českém jazyce není až tak překvapivé. Jednotlivá města pak jsou zastoupena téměř přesně dle velikosti, tj. Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Olomouc, České Budějovice, Liberec, Zlín a takhle bych mohl pokračovat.

Podíl prohlížečů

Tato statistika byla vlastně hlavním impulzem proč jsem tento článek napsal. V datech z Google Analytics mám tři roky návštěv, což už je ve světě prohlížečů docela dlouhá doba a tak mě opravdu zajímalo jak se časem tržní podíl změnil. Hodnoty jsem si rozdělil na dvě časová pásma.

V prvním pásmu jsou data za celé období. Z dat můžeme vyčíst, že nejvíce ztrácí oba prohlížeče z předních řad – Internet Explorer (-3,3%) a Mozilla Firefox (-3,1%). Naopak třetí Google Chrome výrazně poskočil z 4% až na téměř 13%. Čtvrtou bramborovou medaily zástává Opera, který se plácá okolo 10%, což tedy i tak není rozhodně málo. Poslední v datech je prohlížeč Apple Safari s něco málo přes 1%.

V druhém grafu máme opět podíl prohlížečů, ale pouze za 1,5roku zpět rozdělený opět na dva intervaly. Opět nám klesá Mozilla Firefox (-3,2%), ale co mnohem více tentokráte klesá Internet Explorer (-6%). Třetí Google Chrome opět povyskočil až na téměř 22% a vehementně atakuje druhou pozici Internet Exploreru. Poslední Safari opět maličko poskočilo na 1,6% a podíl ostatních prohlížečů klesl pod 0,5%.

Podíl operačních systémů

Jak je statistika prohlížečů zajimává a různorodá, tak naproti tomu situace u operačních systémů je poněkud nudná. V obou statistikách výrazně dominuje Microsoft Windows s více jak 90% a na ostatní toho tak mnoho nezbylo. Na druhém místě s obrovským odstupem je zatím stále Linux (4%) a poslední dobou ho začíná pomalu dohánět Macintosh (2,5%). Tato statistika mě asi nejvíce překvapila, jelikož jsem tady měl hned několik článků o Ubuntu a poslední dobou i o MacOS X.

Jak to bude do budoucna?

Vypadá to, že na poli prohlížečů lze čekat ještě velké bitvy – Microsoft nedávno přišel s konečně opravdu kvalitním Internet Explorerem verze 9.0 (i když tedy není dostupný pro starší Windows), Google Chrome vydává nové verze opravdu rychle a po dlouhé odmlce se ozvala také Mozilla se svým Firefoxem 4.0 s příslibem mnohem rychlejšího vydávání nových verzí.

Na poli operačních systémů bude zřejmě ještě mnoho let dominovat Microsoft Windows. Ubuntu, kteréžto nejsilněji reprezentuje platformu Linuxu, stále postrádá mnoho aplikací a her a nemá podle mě na to momentálně nějak výrazně prosadit i přesto že je zdarma. V případě MacOSX je asi největší brzdou cena samotného hardwaru a lokalizace systému, jelikož jinak systém jako takový je velice zdařilý a spousta důležitých aplikací a her je vydávána i pro tuto platformu.

Dovolím si udělat nějaký můj skromný odhad, jak by to mohlo na poli prohlížečů a OS za třeba rok vypadat.

Závěrem ještě raději upozorňuji, že veškerá aktuální data i odhady se týkají pouze mého webu a nejedná se v žádném případě o globální statistiky. Nicméně vzhledem k různorodosti mých článků se můžou tyto data globální statistice České republiky blížit.

 

Seminář UGD – Aplikace pro iOS

Navštívil jsem poprvé seminář Unie Grafického Designu (UDG) s podtitulem „Aplikace pro iOS“, který se konal v pražském HUBu. Jak to probíhalo, o čem to vlastně bylo a co jsem si z toho odnesl se pokusím shrnout v následujících odstavcích.

Na seminář jsem se rozhodl zajít proto, jelikož se mi designově iOS aplikace obecně často líbí a sliboval jsem si od toho určitou inspiraci do budoucna, což se ale velmi jen částečně podařilo. Nicméně nepředbíhejme, větší hodnocení si nechám na konec.

Jako lektor byl na seminář zapsán Lukáš Hurych (@LukasHurych), pro většinu stejně jako pro mě neznámý to člověk a o to více mě překvapilo po příchodu, když jsem viděl opravdu mladičkého klučinu – upřímně překvapilo nemile, jelikož zatím opravdu nemám dobré zkušenosti s moc mladými lektory.

Aby toho nebylo málo stejně jak byl mladý lektor tak bylo až nějak moc podezřele mladé obecenstvo, alespoň tedy v době mého příchodu cca 15min před začátkem prezentace a já si tam připadal tak nějak divně. Ukázalo se však, že čím je člověk starší, tím asi více přesně chodí a ba naopak má sklony chodit spíše později. Při začátku prezentace tak již bylo rázem osazenstvo plné i lidí mého věku.

Seminář tedy mohl začít a hned na úvod je potřeba říct, že lektor měl prezentaci moc hezky připravenou – tedy tím myslím obsahově, na to že se jednalo o seminář UDG byla prezentace tak nějak striktně fádní. Na rozjezd následovalo pár dotazů typů kdo je majitelem iPhonu, Macu a kdo zná XCode. Tady jsem se tedy nestačil divit, kolik studentů má jak iPhone, tak nějakého Maca a  iPad a to prosím současně. Pokud si člověk sečte cenu, tak se opravdu nestačím divit. Pracujícímu člověku to dá nějakou dobu zabrat, aby si to vydělal, ale kde studenti vezmou bratru 60tis. to vážně netuším.

A nyní konečně trochu k obsahu. První zmínka byla o dokumentu iOS Human Interface Guidelines, jakožto určitém základním dokumentu od Applu, který popisuje jak by měl program pro iOS vypadat a jak by měl fungovat – myšleno tedy na obecné rovině.

Další část semináře pak byla věnována jednotlivým bodům, kterými je potřeba projít od zrodu nápadu na aplikaci až po její vydání. Konkrétně to byly tyto fáze:

  1. rozmyslete si co budete vyvíjet a čeho chcete dosáhnout
  2. navštivte App Store a nechte se inspirovat úspěšnými aplikacemi jiných autorů
  3. buďte „MINIMAL“ – jedna obrazovka by měla dělat jen jednu věc
  4. skicněte – co nejrychleji dostaňte myšlenku z hlavy
  5. vyberte si prototyp – jednoduchý návrh aplikace, ještě bez propracovaného designu
  6. designujte
  7. projděte si ještě jednou předchozí body a pamatujte, že nikdy nic není perfektní napoprvé
  8. můžete začít psát kód
  9. beta testujte aplikaci – přátelé, Mechanický turek (zajímavá služba Amazonu, opravdu levné testovaní aplikací)
  10. release – připravit si Business Model (můžete použít například schéma Business Model Canvas)

Jednotlivé fáze byly prokládány různými ukázkami méně či více úspěšných aplikací, ale celkově mi právě ta praktická část přišla taková nesourodá. Více bych uvítal na začátku říct, že na modelovém příkladu si ukážeme, že firma XY chce vyvinout aplikaci ABCD, jak bude postupovat v jednotlivých fázích a na co se má zaměřit a čeho se naopak vyvarovat. Takto by to dávalo větší smysl a nebyl by to tak trochu guláš mnoha zdrojů.

Co mi i chybělo byla trochu větší ukázka práce v XCode, tedy alespoň opět výběr nějaké jednoduché aplikace a jak to naklikat alespoň designově. To je zřejmě problém lektora uvědomit si hranici, co je jasné pro něj na první pohled, nemusí být jasné lidem v tomto nezasvědcených.

Zbývá již udělat jen z celého semináře nějaký závěr. Úplně bych vypustil pasáž se slovy „srát na hlavu“ – přijde mi to, že to zbytečně snižuje úroveň. Pokud by se jednalo a neplacený seminář a nebo jednu z přednášek v rámci nějakého většího bloku, tak odejdu asi spokojen, nicméně za 200Kč jsem obdržel pouze 1hodinu (i když v pozvánce bylo uvedeno trvání 2-3hodiny) průměrné přednášky a musím tedy konstatovat, že za takových okolností jsem rozhodně spokojený neodcházel a podle reakcí ostatních při odchodu jsem nebyl jediný. Je to škoda, téma to bylo rozhodně zajímavé.

Konečné hodnocení bodově: 4/10

Obnovení ztracených fotek z paměťových karet

 

Možná se to stalo i vám. Vyfotili jste celou kartu ve svém foťáku a kochali jste se záběry přímo ve foťáku. Když jste však kartu doma dali do počítače a chtěli jste fotky nahrát do počítače, tak náhle na kartě bylo jen pár fotografií a ostatní zmizeli bůhví kam – je to opravdu nepříjemný pocit. Naštěstí nemusíte zoufat a existuje velká naděje, že se vám podaří data zachránit.

Jedním z programů, které obnovu ztracených souborů na paměťových kartách řeší je PhotoRec. Ten má z mého pohledu jednu velkou přednost a jednu docela omezující nevýhodu.

Předností je fakt, že ho můžete používat všech těchto systémech:

  • DOS/Win9x
  • Windows NT 4/2000/XP/2003/Vista/2008/7
  • Linux
  • FreeBSD, NetBSD, OpenBSD
  • Sun Solaris
  • Mac OS X

Naopak nevýhodou může být pro mnohé uživatelské rozhraní programu, abych byl konkrétní jedná se o konzolovou aplikaci, kterou tak spouštíte v terminálu (či příkazovém řádku řečeno terminologií DOS/Windows) a komfort práce s aplikací tak je o několik snad i desítek let zpět. Na druhou stranu práce v konzoli může být pro mnohé i výhodou, jelikož program vám nabízí opravdu jen základní a důležité informace bez jakýchkoliv zbytečných omáček a omalovánek.

Zatím jsem ho vyzkoušel pouze jednou, naštěstí se mi tato nehoda na kartách nestává běžně, a zafungoval opravu suprově.

A na závěr ještě jedna pozitivní věc – program je k dispozici zdarma a lze ho stáhnout ze adresy www.cgsecurity.org/wiki/PhotoRec.

PS: Za celou dobu co používám digitální fotoaparáty se mi havárie stála naštěstí jen 2x a to vždy v případě SD karty. Pokud by někdo měl podobnou zkušenost, a nebo tušil co to může způsobovat, budu věřím že nejen já rád pokud se o informace podělí v komentáři.