Končím s platformou MacOSX – zatím

Rozhodl jsem se ukončit „hrátky“ s platformou MacOSX a to hlavně z jednoho důvodu. Tímto důvodem je fakt, že operační systém Windows a MacOSX a také jejich aplikace používají ve velké většině případů jiné klávesové zkratky a já, vzhledem k tomu že v práci musím používat systém Windows, z toho začínal mít pořádný zmatek a efektivita práce byla často ty tam.

Níže uvádím seznam aplikací, které mi budou opravdu hodně chybět a na které si troufám říct neexistuje srovnatelná náhrada ve světe Windows:

  • Radium – přehrávač rádia. Na Windows používám RadioSure, ale to je úplně jiného konceptu, který mi tolik nevyhovuje
  • 1Password – správce hesel. Tady sice je vyvíjena verze pro Windows, ale opět ergonomie ovládání je o řád horší. Mě se prostě líbí ten systém chlívků jaký je v Mac verzi. Nicméně buďme rádi, že je alespoň nějaká Win verze.
  • NetNewsWire – RSS čtečka. Tato aplikace je naprostá bomba. Sám nevím čím to je, ale čte se mi v ní neskutečně dobře. V porovnání s ní je FeedReader, který jsem používal na Windows hrozná aplikace. Raději čtu nyní RSS přímo v prohlížeči.
  • Hands Off! – blokování přístupů z internetu. Takové aplikace pro windows zřejmě existují, nicméně jsem zatím nenarazil na nějakou, která by se tak perfektně a jednoduše nastavovala.
  • AppStore – nakupování aplikací. Mě se prostě tento způsob líbí. Pravda, že člověk pokud se nehlídá může velice rychle utratit i nemálo pěnez na druhou stranu je úžasné vidět na jednom místě spoustu aplikací, možnost si je koupit a rovnou i reakce od lidí které ji používají.
  • Calendar – kalendář. Nechápu, že něco takového není součástí ani posledních Windows 7. U Macu je navíc příjemné, že Calendar lze velice jednoduše napojit na kalendáře Googlu a to oběmi směry a pak je to radost používat.

A aby to nevypadalo tak černě tak k některým aplikacím naštěstí náhrada existuje:

  • Adium – IM messenger. Už několik let používám Pidgina, který je velice podobný.
  • OpenOffice – kancelářský balík. Existuje i verze pro Windows.
  • Adobe Lightroom – správa a úprava fotografií. Existuje i verze pro Windows.
  • Dropbox – synchronizace vzdáleného úložiště. Existuje i verze pro Windows.
  • Chrome & Firefox – internetové prohlížeče. Existují i verze pro Windows.
  • NetBeans – programování. Existuje i verze pro Windows.
  • Evernote – zápisky. Existuje i verze pro Windows.

Co mi naopak na Macu chybělo:

  • Total Commander – správce souborů. To je prostě klasika.
  • WinSCP – přenos souborů přes sshd.
  • Putty – připojení ke vzdálené ploše přes ssh. V Macu se sice lze připojit přímo z terminálu, ale stále jsem se potýkal s někými problémy že některé zkratky nefungují.
  • PicPick – pohodlná tvorba screenshotů. Žádnou podobnou aplikaci se mi nepodařilo nalézt.
  • HeidiSQL – mySQL klient. Na Mac existuje pár použitelných aplikací, nicméně kvality této, která je navíc zdarma a hodně se stále zlepšuje, ani jedna nedosahuje.

A výše uvedený seznam je vlastně téměř kompletní souhr aplikací, které používám. No není toho mnoho, ale pro mé účely to naprosto dostačuje. Na seznamu se mi ale líbí, že spousta aplikací je dnes již multiplatformních a nedělá mi tak velké problémy se mezi prostředími přepínat.. až na ty klávesové zkratky, nicméně to bych vyčetl Applu, jelikož například takový Linux má zkratky víceméně stejné.

Setkání fotografů 4/11 – jak to proběhlo

Po půlroce se opět na Chodově v KC Zahrada konalo Setkání fotografů a já i když jsem po zveřejnění programu hodně váhal, nakonec jsem vypravil.

Stejně jako loni na zájemce o fotografování čekal celý den tématických přednášek ve dvou sálech, které jsou popsány níže, celá řada Poraden a Workshopů a v neposlední řadě prezentace několika firem ve vstupní hale, kterých se mi zdálo méně než loni.

Hodnocení přednášek

Jedná se o můj názor z pohledu člověka, který navštívil Setkání fotografů podruhé, několik let se věnuje fotografii a není tedy úplným začátečníkem.

Kamil Varga: Retuše fotografií v Adobe Photoshop CS5

První přednášku jsem začal ve velkém sále, kde přednášel Kamil Varga. Posledně jsem byl z jeho přednášky nadšený, nicméně ta byla i tentokráte bohužel téměř nachlup stejná, takže jsem si to mohl zopakovat, ale nic moc nového jsem se nedozvěděl a tudíž se to i těžko hodnotí. To že se ale přednáška po půlroce vůbec nezměnila, i použité fotky byly stejné, musím ohodnotit nějakými body dolů, jelikož nepředpokládám že jsem jediný, který na Setkání fotografů chodí častěji. Jelikož v té době ještě nic neprobíhalo v malém sále, nebylo ani z čeho vybírat.

Hodnocení: 8/10

Vítězslav Válka: Jak uspět při prodeji fotek

I na druhou přednášku jsem zůstal ve velkém sálu, kde bylo dále na pořadu hodně zajímavé téma „Jak uspět při prodeji fotek“. Bohužel, a jsem na to opravdu dost alergický, se z přednášky vyklubala prezentace jedné české fotobanky, což celý dojem u mě hodně pokazilo. Zazněly i nějaké informace k prodeji – jakým tématům se věnovat a kterým se vyhnout, na jaké velikosti fotografie připravit, ale celkově mi to přišlo nějak nezajímavé. To jsem četl už několik mnohem lepších tištěných článků.

Hodnocení: 3/10

Antonín Charvát: Správné zobrazení fotografických dat na monitorech

Přesun do malého sálu a opět reklamní prezentace jedné značky výrobců monitorů. Pán byl sice velice dobře připraven a ledasco objasnil, ale stále a stále dokola propagoval ty své monitory, což mi na tomhle typu akce opravu vadí, pokud na to nejsem dopředu připraven – z názvu přednášky to opravdu nešlo poznat.

Hodnocení: 6/10

Tomáš Hrubý: Od RAW k digitální temné komoře

Zpět do velkého sálu kam se tentokráte z loňského malého přemístil Tomáš Hrubý se svou přednáškou o zpracování RAW souborů. Prezentace byla velice podobná opět té loňské, ale následující živá ukázka již byla improvizací, takže byla hodně jiná než loni. Za tu prezentaci tedy musím srazit jeden bodík, ale celkově jinak opět bezvadné.

Hodnocení: 9/10

Petr Bambousek: Život zvířat na Floridě

Vrchol dne. Stejně jak mě na minulém Setkání fotografů oslovila přednáška od Martina Kozáka o sportovní fotografii, tak tentokráte mě opravdu hodně potěšila prezentace Petra Bambouska o focení zvířat a dokonce ji i překonala. Obsahově byly fotografie stejně jako u Martina Kozáka na prvotřídní úrovni. Co však bylo ještě lepší, byla samotná prezentace jak po stránce obsahové tak i po stránce prezentační. Dokonalé bylo prokládání fotografií s autentickým zvukem vyfotografovaných zvířat – člověk si rázem ještě více připadal jako by tam byl – a Petr Bambosek i perfektně prokládal jednotlivé fotografie příběhem z focení. Opravdu zábavné a myslím, že u takové prezentace se musel bavit skutečně každý.

Hodnocení: 10/10

Topí Pigula: Yucatán

Po Floridě další z „cestopisných“ přednášek, tentokráte z Mexika. Narozdíl od Petra Bambouska není Topí Pigula až tak fotograf jako spíše cestovatel a dobrodruh což se odráží i na jeho fotografiích. Ty jsou tak spíše reportážního typu a kochat se jimi člověk asi příliš nebude. Dohání to však až sparťanskými příhodami a zážitky někdy až na hranici civilizovaného chování – ochutnávání různých druhů rostlin, spání téměř výhradně venku, neochota platit za cokoliv turistického atp. Prezentace tak z cestopisného hlediska zajímavá byla, nicméně si nejsem jistý zda úplně patří na takovýto typ akce, jelikož fotografie zde byly spíše okrajovou záležitostí. V porovnání ale s ostatními přednáškami, ale i přesto tato vychází nadprůměrně.

Hodnocení: 7/10

Aleš Radikovský: Adobe Lightroom 3

U této přednášky mám asi největší problém ji objektivně zhodnotit, jelikož Lightroom je téma, kterému se věnuji delší dobu opravdu hodně a tak je i paradoxně problém se někde dozvědět něco nového. Pro nováčky přednáška asi může být zajímavá, i když mi přijde, že já bych se v ní spíše ztratil než něco pochopil. Lightroom prostě za hodinu vysvětlit nejde a možná by bývalo bylo lepší se věnovat stejně jako v případě přednášek k Photoshopu jen nějaké části.

Hodnocení: 6/10


Bezpečná archivace dat

Nakonec opět prezentace firmy vyrábějící nějaké jakoby bezpečnější DVD média. Toto byla už opravdu pořádná nehoráznost, pojmenovat přednášku jako Bezpečná archivace dat a pak zde prezentovat jen jeden produkt, což ale beru jako chybu pořadatelů. Po 10minutách jsem tedy raději odešel – btw. na tuto přednášku jsme byli v málem sále čtyři, čili jsem svým odchodem pěkně zamával počtem posluchačů.

Hodnocení: 0/10

Soutěže

Stejně jako i loni se konaly tři soutěže se stejnými tématy jako na podzim. První byla anketa, druhá na téma „Fotografování zátiší“ a poslední „Úpravy fotografií“. Vyhlášení bohužel probíhalo stejným stylem jako loni, který se mi vůbec nelíbí a tak jsem se tentokráte hlasování nezúčastnil. Myslím, že by pořadatelé udělali lépe, kdyby vyhlásila porota všechny tři místa a nenechávala poněkud chaoticky o jednom místě hlasovat návštěvníky.

Celkové zhodnocení

Říkám si, jestli pořadatelé nejsou až moc drzí, když si za prezentace firem, což byla letos minimálně polovina přednášek skryta za různé obecné názvy, nechají zaplatit i od posluchačů. Ono je přeci jen rozdíl, když člověk jde na předváděčku a nebo na přednášku na obecné téma, kde by se podle mého názoru měly konkrétní značky zmiňovat pouze okrajově. Z tohoto pohledu musím říct, že letošní jarní ročník byl v tomto ještě o dost horší než předchozí a zdá se mi, že se brzy ze Setkání fotografů stane jedna obrovská reklamní akce, kterážto si nezaslouží takový název. Hodně mě i mrzí, že jsem opět stejně jako na podzim musel udělit i jednu 0/10, i když opakuju je to spíše hodnocení pro pořadatele než samotného prezentujícího.

Nad účastí na dalším pokračování tak budu zase a ještě více váhat. Naštěstí pro tentokráte to pro mě zachránila zejména přednáška Petra Bambouska, která kdyby nebyla tak snad odcházím opravdu velice rozladěn a s pocitem, že jsem vyhodil peníze za vstupné. Možná ale za oněch 250kč (resp. 350Kč) očekávám až příliš mnoho, nicméně klidně si rád připlatím, pokud zmizí marketingový typ přednášek, bez pořádného obsahu.

Na váškách s účastí jsem zřejmě nebyl jen já, jelikož návštěvníků bylo pocitově výrazně méně než na podzim a zejména odpolední přednášky se nesly v poloprazdném sále. Pokud to takhle půjde dál, tak si dokážu představit, že tato akce nepřežije.

O minulém listopadovém Setkání fotografů si můžete přečíst v článku „Setkání fotografů 2010 – jaké to bylo a hodnocení přednášek„.

Dvojboj: Canon EOS 450D vs. Canon EOS 40D a Canon Speedlite 430 EX II vs. Nissin Di866 Speedlite

Tento článek rozhodně není recenzí ani na jeden z produktů uvedených v nadpise, ale budu se snažit popsat rozdíly, na které jsem během krátkého používání všech čtyř produktů přišel. Ono je již na nějaké recenze i docela pozdě, jelikož ani jeden z modelů již nový nekoupíte. Vzhledem ke krátkému času používání doufám, že článek nebude obsahovat nepřesnosti. Pokud ano, ozvěte se.

Canon EOS 450D vs. 40D

Nejprve začnu foťáky. Již několik let vlastním Canon EOS 450D a který jsem již úspěšně vykoupal v moři, díky němuž mi odešel USB konektor na foťáku do věčných lovišť. Obvykle se člověk bez tohoto konektoru úplně obejde – fotky nahrávám přes čtečku karet u počítače – až na jeden případ a tím je focení v ateliéru a právě jedno takové jsem měl domluvené.

Proto jsem rád využil nabídky Jarky kolegy a vypůjčil si na ateliérové focení jeho už starší kousek Canonu EOS 40D (byl na trh uveden v roce 2007, tedy rok před mým EOS 450D) , hlavně kvůli funkčnímu USB. Až v ateliéru jsem ale přišel na to, že i když by se na první pohled mohl zdát EOS 40D jen lépe opláštěným EOS 450D není tomu úplně tak a velice mě překvapila jeho rychlost, která je opravdu někde jinde. Toto možná běžný smrtelník fotící do Jpegu neocení, ale já používám s oblibou kombinaci RAW+Jpeg a tam už jde o rychlost opravu hodně, jelikož to jsou docela objemná kvanta dat. EOS 40D je i krapet větší, čili se lépe drží a má opravu úžasné kolečko a minijoystick – na toto si lze zvyknout opravu rychle.

Zaujala mě i volba ISO, která neskáče po stovkách ale 50, což ale na druhou stranu z dnešního pohledu beru spíše jako mínus. Než se člověk prokliká k nějaké vyšší hodnotě tak to chvíli trvá. Nezkoumal jsem ale, zda se to někde nedá nastavit.

Ostření vypadá velice podobně, resp. žádnou změnu jsem nezpozoroval a oba modely mají shodně pouze 9 ostřících bodů, což je opravu někdy sakra málo. Totožné by měly být i LCD displeje a stejně jak nadávám u mého EOS 450D i zde nemohu nešetřit kritikou. I při velkém přiblížení fotky vypadají na LCD šíleně neostře. Já naštěstí fotil přímo do notebooku, čili jsem tuto neduhu protentokrát obešel.

Závěrem Canon EOS 40D je rozhodně lepším foťákem a to nejen v obalu fotoaparátu ale i vnitřnostech – i když se často navenek tváří jako přístroje sdílející kde co.

Canon Speedlite 430 EX II vs. Nissin Di866 Speedlite

Shodou okolností mi po cca 6 měsících odešel můj nový blesk Nissin Di866 Speedlite a putoval tedy na reklamaci. Jelikož jsem ale externí blesk potřeboval, půjčil jsem si tentokráte od jiného Jarky kolegy Canon Speedlite 430 EX II. Měl jsem s menšího Canonu trochu obavy, ale nakonec svou roli ustál více než obstojně. Na začátek poznamenám, že cenově jsou blesky téměř totožné, nicméně v případě modelu Nissinu se jedná o nejvyšší řadu blesku, která má ambice konkurovat výkonem a funkcemi Canonu 580 EX.

A co jsem tedy vypozoroval za rozdíly? Canon je předně mnohem lépe dílensky zpracován. Plast je opticky hezčí, lépe do sebe zapadá a blesková hlava není pouze z plastu nýbrž obsahuje kovové součásti. Rovněž uchycení na fotoaparát, resp. aretace tohoto uchycení má Canon mnohem lépe vyřešen. Canon má na sobě napsáno „Made in Japan“, Nissin „Made in China“ – i to stále ještě mnohé vypovídá.

Kde však získává body Nissin je v systému zandávání baterií, kdy ty jsou u Nissinu v plastovém pouzdře, do kterého se baterky opravdu dobře dávají a velice jednoduše pak zasunutí do samotného blesku. Naproti tomu Canon nic takového nemá, a baterie se velice špatně vytahují – a nebo jsem alespoň neměl ten správný cvik.

Canon ztrácí rovněž absencí bílé zasouvací odrazky v blesku, nicméně toto není nikterak důležité, jelikož to lze velice jednoduše nahradit třebas vizitkou. Co je ale už horší je že Canon 430 EX II neumí být jako master blesk a není tedy možné z něho řídit a odpalovat jiné blesky. Naštěstí tedy umí fungovat alespoň jako slave blesk. To Nissin si poradí s oběma režimy. Nissin má ještě navíc i stroboskopický blesk, nicméně jeho použití je opět hodně úzké.

Kdybych znovu stál na rozcestí mezi tím zda si koupit o řadu nižší, ale kvalitativně povedenější Canon a nebo funkcemi zdatnější Nissin tak by již volba rozhodně nebyla tak jednoznačná, i vzhledem k tomu, že se mi blesk opravdu brzy pokazil. Na druhou stranu v některých situacích výkon blesku u Canonu může chybět a pak je ušetřených cca 6tis. u Nissinu docela znát. Pokud však blesk hodláte používat bez větších úmyslů, tak se mi nyní jeví lepší volbou Canon. Pro větší použití bych zvolil Nissin a nebo si připlatil za Canon 580 EX.

Narozdíl od prvního srovnání foťáků, které bylo tak trochu spíše jen pro mě, v tomto druhém srovnání jsou produkty, které oba můžete nyní koupit.

 

Eye-Fi X2 – fotky přímo do vašeho notebooku či mobilního zařízení

Myšlenka přenášet online fotografie bezprostředně po nafocení do mobilního zařízení se mi hodně líbí. Přeci jen i když kvalita displejů na foťácích šla nahoru stále ony 3″ poskytují opravdu jen přibližný pohled na vyfocenou fotografii. Ve studiu je určitým řešením fotit bezprostředně do notebooku, k čemuž si vystačíme s USB kabelem a softwarovým vybavením, které toto umožňuje – Canonisté jsou ve výhodě, jelikož takovýto SW je již součástí při koupit fotoaparátu.

V exteriérech je ale práce s notebookem dosti těžkopádná a limitování USB kabelem není zrovna ve venkovních podmínkách příjemné. Proto se mi hodně líbí myšlenka přenášet fotky bezdrátově přímo do mobilních zařízeních podporujících WiFi. To již dnes zvládne kdekterý smartphone, nicméně u nich si až tak moc nepomůžeme, jelikož máme stále relativně malý displej. To pravé ořechové je podle mě až tablet, kde se velikosti obrazovek pohybují mezi 7-10″ a to je již přibližně 3x tolik oproti klasickému LCD displeji foťáku. Umím si i představit nějaký odhlehčený editor, ve kterém si můžete rovnou vyzkoušet rychlé úpravy fotografie.

A co je tedy potřeba? Na straně foťáku budete potřebovat některou z SDHC Eye-Fi karet. K dispozici jsou nyní tři druhy.

První dvě Eye-Fi Connect X2 a Eye-Fi Mobile jsou funkčně totožné a liší se kromě názvu jen kapacitou. V prvním případě disponuje kapacitou 4GB, druhá 8GB, což se může na první pohled zdát málo, ale je potřeba si uvědomit, že fotky jsou nahrávány i do noteboku nebo mobilního zařízení, které mohou mít mnohem větší kapacitu.

Poslední typ karty se honosí názvem Eye-Fi Pro X2. Má kapacitu 8GB a nejzásadnějším rozdílem je podpora přenosu souborů typu RAW a podpora Geotaggingu.

Před koupí doporučuji raději ověřit kompatibilitu s vaším fotoaparátem, nicméně pokud máte některý z posledních modelů digitálních zrcadlovek nižší řady podporující SDHC karty, pak s největší pravděpodobností problém mít nebudete. Použítí SDHC karet je i s jedním z nejvíce limitujících faktorů, jelikož u většiny poloprofesionálních a profesionálních modelů, které většinou používají CF karty, budete mít prostě smůlu.

Na straně přijímače je potřeba disponovat v případě notebooků operačním systémem Windows (XP/Vista/7) nebo Mac OS X (10.5/10.6) a v případě mobilních zařízení operačním systémem Android a nebo iOS (iPhone/iPad).

Dovolím si upozornit, že s touto technologií nemám žádné praktické zkušenosti hned z několika důvodů. Jednak nedisponuji žádným mobilním zařízením (smartphonem nebo tabletem) a také pomalu chystám přechod na vyšší řadu těla foťáku, která již nepodporuje SDHC. Věřím, že si této zajímavé funkčnosti brzy všimnou i výrobci foťáků a stane se třeba základní funkčností. Myslím, že zejména v dnešní době smartphonů a tabletů by to spousta lidí ocenila.

Na závěr ještě ilustrativní video jak to všechno funguje.

Trine – klasická nádherná 2D plošinovka

Už hodně dlouho nepatřím k těm pravým herním pařanům, kteří u her tráví dlouhé a dlouhé hodiny, ale hry mám jako určitou formu rychlé relaxace. Možná i díky tomu mě tak nějak stále nejvíce lákají hry jako z dřívejších časů. Do dneška si rád zahraju OpenTTD, který je velice úspěšným portem původní hry Transport Tycoon Deluxe na všechny platformy. O této hře zde ale psát nechci.

Nedávno jsem při brouzdání App Storem narazil na hru Trine, která mě zaujala svou nádhernou grafikou a zajímavým použitím hned tří různých postav – zlodějka, čaroděj a rytíř. Všechny tři postavy umí jen dvě věci, ale každá postava jinou. Čaroděj umí vykouzlit krabice, rytíř bojuje s mečem a zlodějka střílí šípy. Hra je klasickou plošinovkou, tj. vašim úkolem je jít stále zleva doprava až do cíle, kdy občas máte několik možností jak překonat určitou překážku a někdy lze tuto překážku zdolat jen s učitou postavou. Naštěstí se můžete v kterémkoliv okamžiku mezi postavičkam přepínat.

Hru normálně stojí téměř 20$ což není až tak moc, nicméně hned jsem si ji nekoupil a udělal dobře. Ode dneška probíhá super akce autorů Frozenbyte, kdy si můžete koupit celý balík 3 jejich her za jakoukoliv cenu :-). Ano, je to neskutečné, ale sami si určíte cenu. Kromě Trine dostane ještě Shadow-grounds: Survivor a Shadow-grounds. Poslední hry jsem zatím nezkoušel, ale pokud mě zaujmou stejně tak o nich určitě také něco napíšu. Úžasné na celém balíku je i fakt, že máte k dispozici hry pro všechny platformy, tj. pro Windows, Mac OS X i Linux. Celý balík má i částečně charitativní podtext a část peněz bude věnována na charitu.

Doporučuju všem podobně zapálených do starých klasických her koupi.

A nyní pár screenshotů co jsem stačil udělat ze hry a na závěr ještě oficiální video na Youtube.