Knutíkův blog

Ač je to s podivem a zajisté v tom hraje roli i souhra několika okolností, našemu olympijskému
týmu se zcela určitě na letošní zimní olympiádě v italském Turínu nedaří tak jak by si představoval. Vše to vyvrcholilo dnešní prohrou našich hokejistů nad „papírově“ mnohem slabším týmem Švýcarska a celkově byl tak nejedn dnešní den ve znamení propadu medailových nadějí.

Začalo to vše o víkendu tak pozitivně – nejprve nádherný výkon Nikoly Sudové, první stříbrná (zatím bohužel celkově jediná) medaile Katky Neumannové a i celkově nádherný závod Lukáše Bauera. I zde se však začaly rodit první neúspěchy v podání propadáku Jakuba Jandy.

Během úterního tréninku se stačil zranit jeden z našich zlatých nadějí – Aleš Valenta – a je nyní otázkou zda-li do bojů o medaile vůbec zasáhne. Další zranění na sebe nenechalo dlouho čekat a během hokejového turnaje – již z minulých let zraněními proslulého utkání Česko – Německo – musel odstoupit Dominik Hašek a Patrik Eliáš. Zde situace není naštěstí tak tragická, jelikož hokej není o jednom člověku a v našem týmu se najde náhrada za oba hráče. Do pátku se pak má rozhodnout zda-li vůbec tito dva ještě zasáhnou do zápasů.

Dnešní den tak byl v mnoha směrech zklamání. Nejprve „až“ páté místo Katky Neumannové v klasické desítce, což by nebylo vůbec špatné nebýt jedinou ambicí Katky skončit na prvním místě, a v neposlední řadě zápas našich hokejistů proti Švýcarsku. Buďto jsou opravdu již všechny hokejové na velmi podobné výkony a nebo se naši ještě nedostali do formy a jen pevně doufejme, že ji brzy, ale hodně rychle najdou, aby neskončili dříve než si všichni představujeme. Ale i o tom sport je.

Nezbývá tedy než jen doufat, že se konečně našim sportovcům „začne dařit“ a zatím jediná stříbrná medaile nezůstane dlouho osamocena. Již v pátek by tento stav mohl změnit např. již zmíněný Lukáš Bauer na klasické patnáctce a nebo také po krátké dovolené odpočatý Jakub Janda na velkém můstku. Držíme tedy i nadále našim sportovcům palce: „Češi do toho!!“ 🙂

Co mě překvapuje je fakt, že se stále najdou „sportovci“, kteří pro dosažení co nejlepšího umístění použijí i na olympiádě nějaký zakázaný doping jako se tomu opět stalo i letos tentokráte u rusky Olgy Pylevové, která musí vrátit stříbrnou medaili z pondělního závodu na 15 kilometrů. Zajímavé, že je to opět běžkyně na lyžích, resp. nyní biatlonistka.

V 20:00 pátečního podvečeru začaly v italském Turíně již 20-té Zimní olympijské hry vyvěšením vlajky organizátorské země, vlajky olympijské a zažehnutím olympijského planeme. Já měl možnost si tuto podívanou zhlédnout alespoň prostřednictvím TV obrazovky. Na 17 dní tak nastalo olympijské šílenství na celém světě.

Kdož neměl tu možnost usednout před televizní obrazovku, a ono slavnostní zahájení shlédnout může litovat. Byla to opravdu bravůrně zvládnutá show s rozličnými prvky, z nichž nejzajímavější byla kompozice skokana na lyžích pomocí veliké skupinky různobarevně oblečených lidí, kteří postojem a posléze pohybem na správná místa složili pohybující se obraz od sjezdu po rampě až po doskok. Podobnou kompozicí, ale tentokráte ve svislém provedení utvořila skupinka „horolezců“, kteřížto vytvořili bílou holubici. Zajisté i netradiční bylo sestavení a příjezd Formule1 v části představení pořadatelské historie Itálie. Nechyběl samozřejmě i průchod zástupců jednotlivých soutěžících zemí seřazených podle názvu zemí v italštině, jejich postupné usednutí v „náměstíčku“ sportovní haly a nakonec i proslovy pár důležitých osobností.

První den olympijského programu jsem již mnoho nestihl, nýbrž jsem onen den ještě cestoval z Prahy a dorazil domů až kolem šesté hodiny odpolední. Zhlédl jsem tak jízdu v boulích žen, kde naše Nikola Sudová obsadila pěkné šesté místo nádherným výkonem. Škoda, že rozhodčí neocenili toliko obtížnost prvního skoku, mohlo to dopadnou ještě mnohem lépe. K večeru jsem se pak podíval ještě na krasobruslení, ve kterém jsme bohužel neměli žádné žhavé polínko v ohni a tím pro mě první den skončil.

V neděli jsem olympiádu začal sledovat již od mého rána, tzn. přibližně od 11:00 hodin. Podíval jsem se tak ze záznamu na výborný výkon naší Kateřiny Neumannové, kdy po složitém vývoji závodu často v pozici tahouna velké skupinky účastnic dokázala v posledním finiši zabrat a odtrhnout se zbývajícím závodnicím kromě jedné jediné Estonky Kristiny Šmigunové. Jak po závodě sama Kateřina řekla: „Šmigušnustku měla dnes o krapet více sil, ale bylo to vyrovnané“. Obdržela tak opět „pouze“ stříbrnou medaili a na tu svou zlatou olympijskou si bude muset ještě počkat do některých dalších závodů.

Dalším závodem, kde byla velká šance na získání některého z olympijských kovů byl závod 30km mužů, ve kterém startoval zejména náš běžec Lukáš Bauer. Stejně jako Kateřina Neumanová i on začal velice slibně a v podobném duchu pokračoval i zbytek závodu pro české diváky o to atraktivnější, že viděli v čele stále našeho „borce“. Bohužel ono jet v čele a mít za sebou tlupu dalších běžců a nikoho při ruce s kým by se trhnul, je obtížné. Několikrát se Lukáš přímo s některými spolusoupeři pokusil domlouval, leč zřejmě nenašli společnou řeč a tak v konečném finiši skončil „až“ na desátém místě a naděje na medaili se tak pro tento závod rozplynuly. Celkově to byl ale pěkný výkon a je určitě dobrým začátkem do dalších bojů o cenné kovy.

A konečně posledním závodem, který mě 2. den her zajímal byl skok mužů na středním můstku, konkrétně náš borec Jakub Janda, který startoval s číslem 50 jako úplně poslední. Bohužel jeho první skok se mu vůbec nevydařil a dolétl pouze na hranici 99 metrů, což na medailové pozice ani zdaleka nestačilo a po prvním kole tak skončil na 18tém místě. Natolik mě to zklamalo, že jsem se na druhé kolo skoků ani nedíval a až později se dozvěděl, že Jakub nakonec obsadil až 13té místo.

Další dny již budu opět chodit do práce, a tak nebudu mít ani moc příležitost, kdy olympiádu živě sledovat. Zatím se naštěstí jeví jako výborný zdroj informací web české televize www.zoh.cz, takže kdo nestíhá sledovat, může případné informace čerpat i tam.