Život: První pracovní den naplno

Dnešní pracovní den byl naprosto jiný než všechny přechozí. Od příchodu do práce do odchodu jsem se nezastavil a číhalo na mě neskutečné množství problémů, které bylo potřeba vyřešit.

A je to tady! Dámy a pánové i na mě došlo a dnešní den jsem skutečně celý propracoval ba co více, místo klasických 8,5hodin jsem v práci strávil celých 10hodin bez nějaké větší přestávky. Ráno jsem si dokonce bohužel nestihl udělat přestávku ani na snídani a oběd jsme do sebe naházel před třetí hodinou jen díky tomu, že bych jinak skutečně asi padl. A cože má toto pracovní tempo nasvědomí? Tak jednak zejména fakt, že můj šéf se vrátil po třídenní dovolené a kvapem se přiblížil středeční termín odevzdání jedné zakázky a jak už to bývá, vyrojili se nové dosud schované problémy. Aby toho nebylo málo, většina těchto problémů byla z oblasti, které rozumí jen lidé, kteří již ve firmě nepracují a tak se nebylo pořádně ani koho zeptat. Na to že jsem ve firmě něco málo přes čtyři měsíce jsem tak dnes musel řešit věci o kterých ostatní ani netuší.

Ale dost negativních zpráv. Vše se nakonec podařilo a zítra už mě čeká jen celou zakázku si připravit k zákazníkovi a ve středu hurá předávat do banky. Doufám, že má momentální pokrývka hlavy nevzbudí příliš mnoho povyku, ale na druhou stranu to třebas odláká pozornost od případných problémů.

Paradoxem byla i skutečnost, že si na mé pracovní vytížení i většina známých zvykla a tak mi dokonce nevěřili, když jsem je odbyl větou nemám čas. Ano, dnes tomu bylo skutečně tak, na nějaké tlachání nebylo času. Je půl osmé večer a já jsem konečně dojedl dnešní druhé jídlo. Snad to bude zítra alespoň trochu volnější. Přeji všem dobrým lidem ať mají takovýchto dnů co nejméně a naopak těm zlým jen takové :-). Ou, ou.. opravdu mi to připomělo poslední dny v předchozí práci a to již opravdu nechci zažívat, abych domů chodil takto vyčerpán.

Jídlo: Pikantní topinka pana krále

Vše musí být zužitkováno beze zbytku a tak jsem se díky inspiraci Abyho vrhl do smažení topinek s nějakým tím masem k tomu. Původní záměr byl tak trochu soutěživý a tedy že ho tímto trumfnu, leč bohužel on nakonec topinky nedělal a kdo čte jeho blog ví proč.

Jak už bylo uvedeno v předchozím článku, zbylo mi nějaké kuřecí maso, které bylo potřeba zužitkovat. Rozumným řešením vzhledem k dosti malým kouskům se zdálo být něco na způsob číny a tak nápad s topinkou přišel velice vhod. Nebylo potřeba dokonce nic dokupovat a tak jsem se na to mohl vrhnout.

Nuže připravíme si následující: kuřecí maso – prsní řízky nejsou vůbec špatným výběrem, stroužky česneku, rajčátka, sůl, sojovou omáčku, cibuli, hořtici, grilovací koření, papriku – já použil koření – dle chuti i špetku chilli a samozřejmě krajíce chleba. Jakmile to máme hotovo vrhneme se nejprve na přípravu masa. To si nakrájíme na rozumně velké nudličky, na pánvičce rozpálíme oneň, česnek nahrájíme na nepřilíš velké plátky a společně s masem hodíme na rozpálenou pánev. Osmažíme a postupně přidáváme sůl, grilovací koření, papriku, chilli a zalejeme sojovou omáčkou. Po chvilce přidáme ještě nakrájenou cibuli, rajčátka a dusíme. Postupně pak přidáváme kečup a hořtici, aby nám to krapet zhoustlo a dosáhli jsme určité „omáčky“. Jakmile to máme hotovo můžeme se pustit do usmažení topinek. Rozpálíme si na nějaké jiné pánvičce opět olej, vrzeneme na ni krajíce a smažíme než zčernají 🙂 – ne samozřejmě černé nesmí být, ale přiměřeně opečené. Usmažené krajíce pomažeme česnekem a na chleba dáme již hotovou masovou směs. Máme-li i nějaký sýr ke strouhání pak s ním můžeme ještě topinky ve finále posypat.

A máme hotovo. Hurá, má první masová směs na topinky dopadla ještě lépe než jsem doufal ale i tak nemohu zaručit, že „kuchařský speciál“, který teď začal vycházet na mém blogu bude pokračovat i příští týden, jelikož se to zdá býti dosti časově náročné a já už se musím taky věnovat lidem a ne jen jídlu ;-). Pokud se tedy rozhodnete dát si topinku, tak doporučuji to obohatit právě masem, čímž dostanou topinky nový rozměr.

A opravdu mě pobavil Lighthunt, který prohlásil: „škoda že nejsi ženská, takovou kuchařku bych doma hned bral“. Tak ano, ženská opravdu nejsem, ale nu což i pánové mohou občas uvařit bez toho aby to skončilo tragédií. Leč zřejmě ten přirozený um mají zejména ženy a nebo je většina pánu tak líná, že se k tomuto nikdy ani neohodlají. Takže pánové, směle do toho!

… a tentokráte jen jediná fotka

Jídlo: Zápekáme brambory se smetanou a kuřecím masem

Tak tu máme další kategorii a to jídel připravovaných v troubě a aby toho nebylo málo pomůžeme si i smažením na pánvičce. Příprava celého jídla trvá poněkud déle, takže je potřeba s tím počítat.

Výběr receptu jsem tentokráte nechal čistě na internetu a zabrousil na stránky https://recepty.centrum.cz. Zde jsem zabrousil do kategorie TOP jídel, tedy nejlépe hodnocených a vybral si recept s názvem „Smetanové brambory zapečené s kuřecím masem“. Teď bych mohl ukončit článek s odkazem na originální recept, ale nemusíte se bát, to neudělám :-).

Nuže co budeme k tomuto receptu potřebovat. Základem je cca. 1kg brambor a dva větší plátky kuřecích prsou. Dále budeme potřebovat 10dkg anglické slaniny, jednu smetanu ke šlehání, 6 stroužků česneku, nějaký přiměřený flák sýra na strouhání, pepř a sůl. Všechno si to pěkně připravíme a můžeme se do toho pustit.

Já započal přípravu masem. To zbavíme případných „nečistot“ a naklepeme do požadované tloušťky. Osolíme z obou stran a já pepřím pouze z jedné. Na pánvičce si rozpálíme olej a oba fláky na něj hodíme a opečeme zprudka z obou stran. Mezitím pokud to zvládáme si můžeme oškrábat brambory, které nakrájíme na přiměřeně tlusté kolečka. Před tímto se brambory zřejmě měly předvařit, neb to v originálním receptu není uvedeno, ale pokud to neuděláte, pak není šance dosáhnout přípravy jídla za 20min. v troubě, jelikož brambory tak rychle syrové prostě nezměknou. Pokud máte dostatek času a trpělivosti pak můžete použít klidně brambory syrové jako já :-). Vezmeme si pekáček, který vymažeme máslem – pokud jej nemáte jako já, tak se osvědčilo jen tak máznout olejem – a vybudujeme cca. 1-2cm vysokou vrstvu bramborových koleček. Na ně položíme již osmahnuté maso, které pečlivě zabalíme do anglické slaniny a zbytek brambor dáme okolo a na maso. Dále se vrhneme na přípravu „omáčky“, kterou to celé zalijeme. Vezmeme si smetanu, do ní rozdrtíme česnek a celé to zasypeme ještě pepřem a důkladně promícháme. Toto pak opatrně nalijeme rovnoměrně do pekáčku a jelikož toho není až tak mnoho můžeme přidat dle potřeby i mléko. Pekáček přikryjeme alobalem a hodíme do předehřáté trouby cca. na hodinu a něco. Občas se pod alobal podíváme, abychom to zase nepřehnali. Stačí zkusit brambory, zda už jsou dostatečně měkké. Ve finále sundáme alobal, pekáček zasypeme nastrouhaným sýrem a dáme dopéci na pár minut.

Výsledek stál za tu námahu. Smetana tomu dodává opravdu úžasnou chuť, jen příště ještě brambory alespoň trochu posolím a maso se po tak dlouhé přípravě téměř rozpadá. No lahoda. Jelikož mi zbylo krapet kuřecího masa tak další svačinkou bude nějaká rychlá čína, nicméně uvidíme zda bude mít vůbec cenu o tom psát.

.. a na závěr fotodokumentace

Život: Poslední dobou je to všude nějaký zákaz

Dnes je opět v Praze poněkud pošmourno a tak jsem vyrazil do práce vozem. Šinul jsem si to jako každé ráno zákazem vjezdu před naší firemní budovou a s poklidem pozoroval strážníky městské policie opodál. Nicméně čekalo mě nemilé překvapení.

Strážníky jsem již na onom místě potkal jednou, avšak po sdělení, že zde pracuji mě „nechali být“. Dnes se však ukázal tento důvod jako nedostatečný a s vysvětlením, že nejsem zásobování jsem byl z oné ulice vykázán, což opravdu nechápu, jelikož se zde nachází opravdu veliké hliněné parkoviště a ničemu auta nebrání. Abych ještě osvětlil proč zde ten zákaz je. Je tomu proto, že na území bývalého parkoviště a autobusového nádraží započala stavba obrovského administračního komplexu Geminy a tudiž je značná část ulice zavřená.

Na úplný závěr jsem pak byl i když slušně stážníkem upozorněn, že takováto kontrola teď bude každý den a tudíž si mám najít nové parkovací místo. Bohužel nic poblíž není a tak to mám nyní stejně daleko jako z MHD. No o důvod více nechat auto v garáži a použít hromadnou dopravu :-).

Dodatek 9.8.2006 10:10
Zdá se, že ledy se pomalu začínají hnout. Přišel první firemní email s upozorněním, že policisté chtějí od zítřka udělovat pokutičky a jeden trestný bod a že se pokusí vedení firmy tuto situaci nějak řešit. Tak to ještě bude zajímavé jak to dopadne.

Dodatek 9.8.2006 14:10
Přišlo 5 emailů rozlobených zaměstanců, ale žádné další vyjádření z firmy. Snad to tedy nedopadne nějak do ztracena.

Život: Hledáme zubaře, aneb jednou tak musíme každý

Vlivem stěhování do vzdálených míst člověk nepřijde jen o rodinu a přátele, ale také o všechny doktory mezi něž můžeme zařadit i zubaře. Jelikož mě tu a tam pobolívala horní pětka vlevo a Svišť již nemohla přetrpět, že to řeším jen tabletkou, dokopala mě k něčemu co jsem měl udělat už dávno sám – ano začal jsem si hledat v Praze zubaře.

Člověk téměř z vesnice je zvyklý, že otevře žluté stránky a vybere si jednoho ze tří zubařů. V našem hlavním městě je však situace naprosto jiná. Nejprve bylo potřeba vymyslet, kde vlastně budu hledat. Žluté stránky jsem vyloučil, jelikož ty co máme doma jsou z roku 12 a co víc máme internet tak proč nevyužít ten. Jal jsem se tedy vyhledávání na seznamu, kde existují pěkné tématické rubriky i dle regionů. Zvolil jsem stomatologické ordinace a jako omezení Prahu 4. Nastalo naprosté zděšení v mých očích, jelikož oněch zubařů je jen na Praze 4 snad 50. Omezil jsem seznam pouze na okolí bydliště a i tak díky blízkosti Polikliniky Budějovická zůstal výběr z 20 doktorů. Zvolil jsem tedy poněkud netradiční výběr a to že jsem si vyfiltroval pouze zubaře, kteří mají nějakou webovou stránku a hned byl seznam o 3 položkách. Jedno z těchto jmen mě hned zarazilo, jelikož se tak jmenuje kamarádka Naďa a tak nebylo nad čím moc uvažovat a Mudr. byla vybrána.

V druhém kroku bylo potřeba zjistit, zda ona vyvolená vůbec přijímá nové pacienty a pakliže ano, objednat se na nějaký ten termín na vstupní prohlídku. Poněkud nezvykle je u této paní uveden mobilní telefon a tak jsem vzal sluchátko mého mobilního telefonu a vytočil číslo. Na druhé straně se ozval příjemný hlas a nezvykle ne sestřička, ale přímo samotná paní doktorka. Představil jsem tedy můj problém, že hledám nového zubního a zda mi s ním může pomoci. Na druhém konci drátu se ozval souhlas a já se ještě pozeptal, jak to vůbec u takových soukromých zubařů chodí. Bylo mi odpovězeno, že je to naprosto stejné, tedy pokud mám nějakou solidní zdravotní pojišťovnu, což zřejmě má VZP zcela není, ale alespoň se tak někdy tváří. S radostí jsem požádal o nějaký termín naší první schůzky a rychle si onen termín poznačil do diáře.

Byl jsem objednán a zbývalo na onu prohlídku dojít. A ouha. Nevím kolik lidí má vůbec rádo návštěvy u zubaře, já tedy rozhodně ne, a již dopoledne mě svíral nepříjemný pocit v žaludku. Ne že bych měl až takový strach z oné vrtačky, která vydává ne úplně příjemný zvuk, či z kleští, které zubař jednou za čas uchopí do svých silných ruk, ale zejména z faktu, že jsem to poslední dobou pěkně flákal a žil v domění že se to určitě nějak podepsalo. Před čtvrtou hodinou odpolední jsem tak sebral všechnu odvahu, odešel z práce abych doma provedl poslední nezbytnou ústní hygienu a vydal se kráče na ulici, která slibovalo sídlo zubní ordinace. K mému překvapení nebyl vchod situován v žádné lekářské budově, nýbrž v klasickém řadovém cihlovém baráčku s úplně normálním vchodem před nimž se na jednou se zvonků vyjímal nápis „Zubař“. Zazvonil jsem tedy a ozval se již pro mě známý příjemný hlas paní zubařky. Oznámil jsem proč zvoním a byl jsem vpuštěn dovnitř.

Ordinace se nacházela v normálním bytě – i když ten normálně nevypadal – v němž byla na chodbě udělána čekárna a v jednom z pokojů stálo ono křeslo s již zmíněnou vrtačkou, která byla navíc v době mého příchodu v provozu. Vyslechl jsem si proto nemálo „líbivých“ tonů a z hrůzou čekal co se bude dít. Nařadu jsem se dostal téměř načas, což se o návštěvách u mé předchozí zubní nedalo říct – hodinový skluz byl zcela běžný – a dokonce v botech jsem dostal pozvánku na ono jinak pohodlné křeslo. Vyprávěl jsem svůj příběh, kterak jsem se vydal na cestu do Prahy a že bych se rád s touto paní alespoň jednou za půl roku rád setkal. Ona souhlasila a započala s prohlídkou mých úst – tedy toho co mám uvnitř, abych byl přesný. K mému úžasu se zastavila pouze nad jedním zoubkem, který byl ten o kterém jsem psal že mě pobolíval. Dostal jsem tedy ještě pozvánku na rentgen v nedaleké Poliklinice a s příjemným pocitem a ujištěním že se ještě ozvu jsem odcházel směrem k domovu.

Je těžké hodnotit člověka po jednom setkání, ale musím říci, že tato paní zubařka mi padla do oka. Celou dobu bylo hrozně příjemná, všechno se snažila vysvětlit, stihla pokárat mou předchozí zubní, kterážto mi nejeden zub vytrhla zřejmě zbytečně a navrhla řešení co s tím do budoucna můžeme udělat. Nakonec je to tedy vše pozitivní a já se pomalu paradoxně těším, až se zase setkáme. Přeji všem podobně dobrou volbu, jelikož zubař je opravdu asi nejobávanější lékař. Snad nejsou mé první pocity mylné.