Glen Hansard a Markéta Irglová mají Oscara

glen

Frontman kapely The Frames Glen Hansard a sólová
zpěvačka Markéta Irglová, kteří společně obsadili hlavní hrdiny nezávislého filmu Once, dostali za ústřední píseň tohoto filmu Falling Slowly Oscara. Česká představitelka tak společně s irským zpěvákem dokázali, že i nezávislá tvorba může zabodovat.

Uvažoval jsem zda o tomto vůbec napíšu, ale nakonec mi to nedalo. Přeci jen je už to nějaký ten pátek co The Frames a tedy Glena Hansarda poslouchám a kdy jsem navštívil jejich můj první koncert a zatím bohužel i poslední koncert v Praze a hodilo by se tedy o tomto mém oblíbenci takto důležitou věc napsat.

glen

Na filmu Once jsem byl hned v prvním týdnu ve Slovanském domě, kdy se u nás dostal do kin a hned po prvním shlédnutí jsem z něm byl nadšen. Jednoduchý hezký příběh mladé dívky a po ulicích hrajícího mladíka, které osud spojí dohromady a kteří společně nahrají desku je doslova prošpikován krásnou hudbou těchto dvou interpretů. Po tomto prvním promítání mi však ještě chyběl maximální hudební zážitek. Ony multikina jsou výborné na „prostorové“ filmy plné efektů, ale klasická hudební produkce zní lépe v kině malém. Praha naštěstí jedno takové malé kino s kapacitou cca 70 lidí má a já si tak film vychutnal podruhé v krásném malém kině Evald, které je skutečně špičkově zvukově vybavené. I přesto pak byla nominace jak na Grammy tak na Oscara docela překvapením, jelikož ona ústřední píseň Falling Slowly už vyšla na albu The Cost kapely The Frames. Onen filmový kabátek však ale asi byl tím posledním, co bylo potřeba, aby na sebe dostatečně upozornila. Možná i díky tomuto „výtahu“ si „odborníci“ z řad českých Andělů myslí, že jde o nový hit a nominovali tak letos Markétu Irglovou jako Objev roku, což je poněkud paradoxní.

glen

Glen a Markéta tak nakonec Oscara získali, a je otázkou zda je to pro obyčejného fanouška dobře nebo ne. Já se každopádně bojím, že už tak vždy vyprodané „komorní“ koncerty jak v rockovém klubu Rock Café a nebo v prostoru Divadla Archa budou ještě dříve vyprodané a nebo se snad přesunou do neosobních sportovních hal showbussinesu, aby si všichni zvědavci, kteří budou znát tyto dva z televize či tisku, viděli na živo. Na druhou stranu to může být i dobrý impuls do další tvorby těchto dvou hudebníků ať už společně a nebo sólově.

Nevšední sport Curling v Praze

pariz

V rámci jedné z mnoha divizních teambuildingových akcí jsme tentokráte zavítali na opravdu v našich končinách netradiční sportovní aktivitu Curling.

Bez jakýchkoliv předchozích znalostí Curlingu jsem zavítal na teambuildingovou akcí mého současného zaměstnavatele, abych zde poznal základy a také si hlavně zahrál tento jistě zajímavý sport, který většina z nás zná přinejmenším jen z televize. Naštěstí jak některé věci vypadají komplikovaně, tak po praktické zkušenosti již toliko nejsou. Na začátek tedy alespoň něco málo pravidel.

letenka pariz

Curlingové zápasy se v jedné dráze hrají v 4 a nebo 3 členných družstvech, přičemž na jedné dráze hrají družstva dvě. V případě první varianty vrhá každý hráč vždy dva kameny po sobě, u druhé varianty první dva vrhají kameny tři a poslední (obvykle kapitán družstva) kameny dva. Hlavním cílem je dopravit některý ze svých kamenů co nejblíže středovému kruhu na druhé straně dráhy, přičemž se počítají pouze kameny k nejbližšímu soupeřovu. Bodovány jsou pak všechny kameny, které jsou umístěny v kruzích, tj. středový červený, dále bílý a bodované pole uzavírá kruh modrý, přičemž platí že kameny se nemusí přímo dotýkat spodní plochou těchto kruhů – stačí pokud obrysově do něj spadají. Jeden hráč tedy vrhá kameny, další dva jsou tzv. metaři, kteří mají za úkol buďto metením dosáhnout co nejdelšího klouzání kamene a nebo i metením změny jeho dráhy (je do docela fuška) a poslední hráč obvykle stojí za středovými kruhy a hlásí zda metat či nikoliv. Hraje se tak dlouho dokud nejsou všechny kameny odvrhnuty na druhou stranu dráhy, přičemž na ploše zůstávají pouze kameny, které se zastaví v definovaném čtverci poblíž a nebo uvnitř bodovaných kruhů.

letenka pariz

Našemu družstvu se až na poslední hru dařilo vždy zvítězit a tak jsme celkově obsadili krásné druhé místo – týmů bylo celkem osm. Největším problémem se jak se dá předpokládat ukázalo správné odhadnutí síly s jakým kámen vrhnout.

Pokud někoho tato hra zaujala pak vězte, že máte v naší republice bohužel zatím pouze jedinou lokalitu, kde si tuto nahrát a to právě tu v pražských Roztylech. Nejedná se však o zrovna levnou hru, přičemž pronájem jedná dráhy přijde na 1hodinu na 3tis. Kč. Většině z nás tak zůstává možnost tuto hru nadále obdivovat u našich obrazovek a alespoň jste tímto článkem snad získali základní představu o pravidlech.

letenka pariz

Eurovíkend – poletím do Paříže!

pariz

Neodolal jsem lákavým nabídkám letenek do zahraničí za hubičku a zakoupil dva kousky z Prahy do Paříže a zpět. Odlétám sice až za pět měsíců, ale již dnes se neskutečně těším a popadla mě už i malá cestovní horečka.

Vše začalo hledáním vhodné dovolené na léto, jelikož nejeden leták v hromadné dopravě lákal na výrazně snížené ceny zájezdů zakoupené před sezónou, tzv. first minute. Vzhledem k naplánovaným letošním nemalým výdajům do vybavení bytu jsem dovolenkový rozpočet značně skrouhl a tak po první rychlé prohlídce nabídky cestovních kanceláří jsem začal uvažovat nad variantou bez cestovky. Brzy se ukázalo, že to není až tak nejlepší myšlenka, jelikož obyčejné letenky stojí obvykle opravdu hodně. Při hledání letů na mě několikrát vykoukl boxík s nabídkou extra levný letů a já nakonec neodolal.

Klikl jsem tedy na řádek Paříž a začal zkoušet najít vhodný let. Nejprve v květnu, kde již byly bohužel ale všechny levné lety naplněny a pak v červnu. Zde bylo volněji, ale přišel další problém a to najít let, kde budou ještě dvě letenky za nízkou cenu a to na oba směry. Zkoušeli jsme s Jarkou mnoho kombinací až se nám nakonec podařilo najít vítěznou a volnou kombinaci pátek tam a v pondělí zpět. Zbývalo už jen párkrát poklikat a pak možnost zaplatit online, která bohužel na mé kartě neprošla a jedinou volbou tak zůstalo zaplatit letenky osobně.

letenka pariz

Další na řadu přišel vhodný hotel či pension (v mapce níže zelený puntík). Nehledali jsme dlouho a narazili jsme na malý hotýlek u kterého byly veškeré informace navíc v češtině, byly zde i dobré hodnocení návštěvníků a navíc byl v centru kousek od metra. Prostřednictvím webového formuláře poslal žádost o rezervaci a hned další den přišlo potvrzení s informaci kam zaplatit zálohu.

hotel

Večer jsme pak ještě zašli nakoupit do paláce Luxor nějaké knihy k Paříži a hlavně i k francouzštině, aby se alespoň Jarka, kterážto je v jazycích lépe sběhlá, mohla naučit alespoň základní francouzské fráze. Zbývá nám pět měsíců naplánovat si kam všude během těch necelých 4dnů zajdeme, naučit se alespoň trochu francouzsky a hlavně přežít tu dobu které zbývá, jelikož je to těžké vzhledem k tomu jak se těšíme.

Vánoční šílenství v Alza.cz

Celou dobu se mi nějaké extrémní vánoční šílenství v podobě neskutečných front vyhýbalo, až do včerejška. Jarka si objednala nějaké zboží k vánocům na alza.cz a včera po práci si ho chtěla vyzvednout.

Když jsem Jarce asi po půlhodině od doby kdy do Alzy dorazila volal, tušil jsem že ještě nebude mít vyřízeno, ale to co jsem pak na místě viděl předčilo ve všem mé nejhorší obavy. Lidi zřejmě zešíleli a všichni na poslední chvíli něco kupovali, neboť jinak si to nedokážu vyložit, když ona fronta v Holešovicích u Alzy byla mnohem mnohem větší než kdejaká fronta v obchodních domech. Na místě postávalo snad odhadem 300 dokonale promrzlých lidí. V tu dobu bylo venku asi -6st a předávací místnost ve skladu měla kapacitu pouze tak 30 lidí. Postavili jsme se tedy taky na parkoviště a přešlapovali z místa na místo, kde nás naštěstí alespoň jednou trochu zachránila slečna, která roznášela teplý čaj. Po hodině a půl, kdy jste už snad téměř necítili nohy jak jsme je měli zmrzlé, se přiblížila osmá hodina, tedy hodina kdy se mělo zavírat a venku stále postávalo snad ještě 200 nedočkavců. Naštěstí kšeft je kšeft a tak byl sklad otevřen dále. Nás čekalo ještě nekonečných 30 minut a byli jsme konečně na řadě. Již nikdy více, raději dárky objednat měsíc dopředu a poslat si je do tepla domova.

PS: fotografie je z mobilu, čili se to podepsalo svým dílem na její kvalitě, ale svou roli sehrály i mé zkřehnuté a klepající se ruce zimou 🙂

PS2: Krom roznášeného čaje šlo na místě zakoupit v Alza bufíku i teplý párek v rohlíku za 15kč, leč fronta i zde byla tak velká, že jsme to vzdali.