Internet: Vypněte internet aneb Bez internetu to jde jen těžko

Název článku je tak trochu nadsázkou na můj nedávný článek „Vypnout televizi …“ a následných komentářů pod tímto článkem, že by zajímavé vypnout internet. Jak to vypadá s časem, který jsem této síti věnoval v minulosti a jak to vypadá nyní se dozvíte v tomto článku

Historický vývoj mého připojení k internetu – z modemu k WiFi

Psal se rok … ani bohužel nevím – proto budu trošku střílet … 1991 a já se na tehdejším otcovém černobílém (tím je myšleno LCD) notebooku s PCMCIA modem 14,4kbps připojoval ještě bez jakéhokoliv speciálního internetového tarifu až do Prahy, za cenu meziměstského hovoru a tak ono „sufrování“ tehdy trvalo spíše pár minut a ono ani nebylo tehdy ještě moc co procházet.

První zlom nastal zavedením tarifu „Internet“, který umožňoval volat na speciální internetové číslo, za „zvýhodněnou cenu“ a takto to zůstalo až do dnešní doby, kdy již dle mého názoru vytáčené připojení přes klasický modem tvoří malé procento. Čas strávený na internetu se tak prodloužil z původních pár minut, na pár desítek minut a později i na několik pár hodin. Zůstaval zde stále onen „strašák“ tikajících hodin a naskakujících impulzů, což nutilo člověka předem si rozmyslet co vlastně na onom internetu bude chtít dělat, rychle to provést a odpojit se. Řešil jsem to i „připravením“ si několika oken s vyplněnou URL adresou.

Ano byla to zlá doba, která trvala velmi až do roku 2003, kdy přišel eurotel s velmi lákavou nabídkou připojení přes mobilní telefon za pomocí technologie GPRS. Rychlost nebyla nikterak závratná (kolem 44kbps), cena mírně převyšovala hranici 1tis. Kč, ale co hlavně – internet nebyl časově omezen. Konečně tak odpadlo to, co jsem tak nenáviděl a mohl si dopřávat vod českého i zahraničního internetu bez nervů, kolik že minut jsem již prosurfoval.

Konečně v březnu roku 2004 jsem pak udělal změnu zatím poslední a to přechod na technologii bezdrátovou WiFi, kdy při paušálu kolem 1tis. kč jsem měl nejprve rychlost 256/128kbps a nyní 512/256kbps s omezením 5GB/měsíc. Není to nabídka nikterak závratně výhodná, leč v končinách kde se momentálně nacházím bohužel jiná alternativa neexistuje – i ADSL je zde nedostupné.

… málem bych na jedno důležité internetové připojení zapoměl… za dob studia na Vysoké škole se mi podařilo poslední tří ročníky nějakým způsobem se dostat k připojení na internet na kolejích. Tam jsem poznal co je to skutečně rychlé připojení, kdy jsme byli do internetu připojeni nejprve 10Mbps a posléze 100Mbps, samozřejmě bez jakéhokoliv omezení rychlosti. Za těchto rychlostí se již vytrácel rozdíl, mezi počítačem, který se nacházel ve vedlejším pokoji a o pár ulic, či dokonce pár desítek, stovek i tisíců kilometrů daleko. Otevírají se pak úplně nové možnosti využití internetu v podobě sledování různých multimediálních formátů včetně obrazu, a také stahování více či méně legálních záležitostí (software, hudba, filmy atp.)

Historický vývoj mých E-mailů – zřizuji si první, druhý, třetí… email

Kromě toho, že jsem v prvopočátcích použivál občas i firemní email mého otce, jsem si po nástupu do 1. ročníku vysoké školy – tedy v roce 1998 – slavnostně v tamější studovně založil za velké slávy svou první soukromou emailovou schránku na serveru https://post.cz (nyní již spojeno se seznamem). Samozřejmě jsem nebyl sám, a tak jsme si posílali poštu s obrovským nadšením mezi spolužáky, které jsme jinak zcela běžně potkávali na hodinách. Leč email jsme přeci museli nějak využít a tedy bylo jeho rozšíření opravdu minimální.

Postupem času se kvalita a zejména dostupnost serveru post.cz stále zhoršovala o proto následovala změna první a to zřízení emailu na serveru atlas.cz. I zde má spokojenost nedosahovala nějakých extrémně vysokách výšin a tak po zrození nového serveru centrum.cz – zřejmě okolo roku 2001 – jsem přistoupil l registraci emailu třetího, tentokráte na tomto serveru.

Můj historický email na centrumu, který se mi zachoval v historii (nemusí být tedy první, ale první uchovaný) se honosí datem 10.4.2001 a u tohoto emailu jsem i přes nyní již vcelku velké množství nevyžádané pošty zůstal až do dnešní doby. Narozdíl od ostatních serverů šel na centrumu vidět určitý technologický náskok a zejména velice výjmečné technické výpadky. Na svou dobu přišel také tento server jako jediný se systémem, tzn. bonusových bodů, za přijatý email a nebo procházení stránek, čimž jste mohli navyšovat kapacitu své poštovní schránky. Mám ještě v živé paměti i soutěživost, s kterou jsme ony body sbírali, i když jich brzy bylo tolik, že jsem nevěděl co s nimi 🙂

Co jsem takhle na internetu dělával a dělám

V dob ranných internetových se má existence na internetu zužovala na velmi bleskurychlé pročtění pár serverů tehdy ještě né moc valných kvalit a také čtení pošty. Jak lidí připojených k internetu přibývalo, zvyšoval se také počet a druh využívaných služeb a tak jsme se od komunikace přes emaily posunuly až k ICQ – pro ty co snad tento termín neslyšeli, tak se jedná o komunikaci pomocí zpráv v reálném čase. Později přibylo i online hraní her, které jsem zcela v průběhu času (zejména asi z hlediska „plýtvání“ časem) opustil.

A jak je to nyní? Velkou mírou využívám internet jako komunikační prostředek s kamarády a přáteli, kteří jsou rozdrobeni po celé ČR (někteří i za jejimi hranicemi) a to zejména formou messagingů ICQ a Skype, ale také ve formě webového Chatu. Jako určitou ilustraci, přikládám obrázek statistiky ICQ za období 9/05-3/06 z mého počítače v podobě TOP10. Jména jsou pro jistotu rozmazána, ale ne až tak moc a proto se tam někteří i najdou 😀 Ti kteří mě znají po technické stránce lépe, již tuší, že se opět jedná o plugin do mé oblíbené Mirandy (konkrétně HistoryStat 0.1.1.0).

Při pohledu na tuto statistiku můžou některým vstát vlasy na hlavě, cože jsem to za blázna, který dokáže jakoby 24,5dne (součet není na obrázku vidět) v kuse „prokecat“. Ano, je to svým způsobem i určitý druh závilosti, leč ne takový bez kterého by člověk nemohl být, jen když má tu možnost tak ho využívá. On se vždy najde i nějaký jiný způsob komunikace, např. prostřednictvím mobilu či návštěvy oblíbené hospůdky. Další část mého času na internetu pak tvoří brouzdaní po různých webech, za různým účelem a konečně také udržování a psaní článků pro tento blog a můj druhý server na kterém se provozovatelsky spolupodílím xichty.cz

Shrnutí

Internet se stal nedílnou součástí (nejen) mého života. Díky němu jsem poznal spoustu nových kamarádů z různých zákoutí naší vlasti s kterými mohu být v kontaktu klidně i denně i přesto, že nás dělí několik desítek km. Zároveň, narozdíl od televize, nestaví zúčastněného do pozice pasivního diváka, ale umožňuje vyjadřovat svůj názor, dát plynout svým myšlenkám, např. právě prostřednictvím tohoto blogu, či zpráv na ICQ. Proto by bylo úplné se odproštění od internetu nadělalo více škody než užitku a nebudu se o to ani pokoušet :-). Je samozřejmě se ale také dobré zamyslet nad množstvím času takto strávených a zejména u dětí pak dohlídnout na to, aby pro ně okolní svět nepřestal existovat a až příliš se neupnuli na svým způsobem virtuální svět. On internet zřejmě nikdy nedokáže nahradit osobní kontakt a nebo i dopis napsaný vlastní rukou a poslaný klasickou poštou

Poznámka pod čarou mimo téma

Možná jste si mohli všimnout, že jsem napsal v nadpise článku za „aneb“ počáteční velké písmenko. To jsem ani netušil, že by tato varianta mohla existovat, a že co víc je podle momentálně platných pravidel českého pravopisu správná. Proto jsem neváhal a tuto informaci hned „implementoval“ a budu se ji držet, i když obvyklé množství chyb v mých článcích tuto drobnůstku zcela jistě zastíní 😉

Můj miláček: Irský setr – především osobnost

Je tomu 3,5 roku co světlo světa spatřil náš pejsek – fenka Irského setra – a jelikož je to stvoření, které mi přínáší hodně síly a potěchy, zaslouží si zcela jistě článek. Na začátku trochu obecného povídání k tomuto plemeni a poté se již konečně budu věnovat tomu našemu čtyřnohému rošťákovi.

Historie

Irský setr byl označován za sen umělce. Ve světě umění týkajícího se psů jsou setři považování za nejkrásnější ze všech psů. Jejich zářivá červená srst, dlouhé, hebké uši a královské držení upoutají pozornost. Požehnaným typickým irským šarmem a veselostí se irský setr zmocní srdce a představivosti každého , kdo tohoto skvělého darebu jen spatří.
Navzdory královskému držení je povaha irského setra láskyplná, hravá a plná uličnictví. Nezávislost, vysoká inteligence a dychtivost potěšit, to je kouzlo tohoto rodinného společníka.

Ačkoliv irský folklor nabízí mnoho teorií, historie zaznamenává, že většina plemen ohařů se vyvinula ze psů typu španěla, kteří mají svůj původ ve Španělsku a byli pojmenování podle této země. Odborníci zabývající se historií plemen psů nalezli odkazy na irského španěla v The Laws of Howell (Howellovy zákony), středověkého foliantu sepsaném v 11.století. První zmínka o „setterovi“ v literatuře se objevuje v roce 1570 v práci De Canibus Britannicis. Autor se o „setterovi“ zmiňuje jako o psu, který zůstává „jistý a tichý“ po nalezení ptáků, pak „položí břicho na zem a tak se platí kupředu jako červ“.

Chovatelské zvyklosti se v té době odvíjely spíš podle talentu psa než podle specifičnosti plemene nebo typu. Věřilo se, že v 17. století byli španělé zkříženi se španělskými ohaři, nesporně další částí předků irského setra, a od 18. století uznaní jako „setter“ (sedací).

Charakteristika

Irský setr je navíc ke svým úspěchům ve výstavním kruhu a při polních pracích také výborným rodinným společníkem. Jeho bezmezná energie a chuť do života jsou částí jeho neodolatelného irského šarmu. I když jeho lovecké dědictví vyžaduje, aby měl dostatek příležitostí k běhání a pohybu, přizpůsobí se dobře rodinnému životu, pokud mu jeho majitel poskytne dost místa a činnosti k uspokojení jeho potřeb. Proběhnutí po zahradě velikosti poštovní známky mu rozhodně nestačí. Nemůžete ho rovněž nechat volně puštěného, aby se vyběhal, mohl by totiž poslechnout své lovecké pudy a při pronásledování se zaběhnout. Irský setr jako rodinný společník vychází velmi dobře s každým členem rodiny, bez ohledu na svůj věk je oddaný, je vhodný i pro rodinu s dětmi. Proto může ochraňovat a postaví se na obranu, bude-li cítit, že jeho rodina je ohrožena nebo v nebezpečí. Není považován za dobrého hlídacího psa, protože neštěká a zřídka vydává hlasité zvuky – a tady pozor, jedna výjimka za všechny. Náš pes štěká téměř kdykoliv kolem domu projede cyklista, nebo velmi pomalé vozidlo (speciálně mu vadí starší vozy, které se sotva vlečou) a nedejbože se na zahradě v jeho teritoriu usadí ptáče, slepice či dokonce i zajíc. To pak dokáže spolehlivě probudit celou spící rodinu a jeho štěkot se line i napříč zavřenými dveřmi. Totéž platí i na štěkot v případě blížících se cizích lidí k našemu vchodu. Nedá se snadno zastrašit, také nepociťuje potřebu být nepřátelský nebo útočný vůči jiným psům, bez ohledu na jejich plemeno nebo velikost.
Irští setři pomalu dospívají jak mentálně, tak fyzicky a často vypadají, že se v růstu zastavili, zůstávají neohrabaní a štěněcí do svých veteránských let. Plemeno je přirozeně čistotné a výchova k čistotnosti doma doma bude snadná a rychlá, jestliže psi dostanou příležitost ještě jako štěňátka. Jsou velice orientováni na lidi a dávají přednost životu se svou lidskou rodinnou.

Jsou-li omezení na život v kotci nebo nemají-li dostatek lidské společnosti a přátelství, mohou se snadno stát destruktivní a nezvladatelní.

Naše Dora

Dost bylo teorie, a nyní již konkrétně k tomu našemu pejskovi. Jedná se o fenku červeného dlouhosrstého (jiný ani nejsou ;-)) irského setra. Narodila se 3.12.2002 a je jedna z osmi sourozenců – jediná ženská. Pár týdnů pobývala u prvního majitele, který však posléze zjistil, že díky těhotné manželce nebyl pes dobrou volbou a tak se dostal až k nám a dostala jméno Dora (Dorota, Dorinka). Její příchod k nám nebyl načasován zrovna šťastně, jelikož to bylo zrovna v období, kdy měla mladší sestra zkouškové období a tak byla z nového přírůstku v rodině opravdu právem „nadšená“. Netrvalo však dlouho a malého uličníka jsme si celá rodina oblíbili. Ze začátku byl neskutečně roztomilý, jak běhal pomalu, snažil se vyskočit na sedačku nebo židli, ožužlával prsty a hlavně i vyváděl lotroviny. Vždy když jsme odešli do práce a sestra nebyla doma, čekala nás při návratu doma spoušť v podobě roztahaných deček, plyšáků a všech ostatních hraček po celém bytě a postupně se k tomu přidalo i otrhávání tapet na chodbě. Velice rychle se Dora naučila chodit na záchod skutečně jen venku, i když občas se nějaká ta „nehoda“ stala, zejména pokud jsme se výrazněji opozdili a nebo v záchvatu vítaní si radostí „učurkla“ :-).

První zimu i léto Dora prožila v maloměstě, v našem panelákovém bytě na sídlišti a tak stačila poznat i městský život. Těžko říct, co se jí honilo hlavou, když jsme se nejednou z přeplněného panelákového bytu ocitla v prostorném domě, kde jen po chodbách naběhá za den řádných pár metrů. Určitou nevýhodou oproti pobytu na sídlišti se stala blízkost chráněné krajinné oblastí CHKO Poodří, ve které bohužel psi nemohou volně pobíhat a tak jsme nuceni s ní chodit buďto na zámeckou zahradu, která sousedí přímo s naším domem a nebo několik km daleko, kde již se CHKO nerozpíná.

Pejsek postupně procházel spoustou přeměn ve svém chování: nejprve byl klidný, pak hrozný „divočák“ a postupem času se opět uklidňoval, nesnášel cestování autem, které skončilo několika prokousanými rukavicemi i pokousanými prsty (zřejmě ze strachu) a dnes stačí otevřít dveře do auta a do pár sekund již Dora spokojeně sedí nejlépe na místě řidiče :-). Dříve byla celou dobu návštěvy hrozně živá, dnes se s každým přivítá, ale pokud si s ní vyloženě nejde někdo hrát, pak si lehne po stůl a nebo vedle sedačky a pozoruje okolí… a takto bych mohl pokračovat dále… postupem času očividně moudří, leč i přesto mělo to malé rošťácké štěňátko obrovské kouzlo. Nyní je na Doře nejlepší její osobnost, kterou si již hrdě stačila vypracovat a inteligence, který tento pes očividně má. Dokáže se s námi hádat, dokáže neskutečně prosit, umí udělat tak smutné oči, že se to až nechce věřit a naopak projevit obrovskou radost a oddanost. Neskutečně miluje děti, čím menší tím lépe. Jednou když u nás byla sousedka s miminkem tak se Dora mohla zbláznit. Když sousedka přišla, lítala Dora z pokoje do pokoje a jakmile se posadila tak si pomalinku přiblížila k ní a lehla si hned vedle miminka a blaženě se na něj dívala.

A tak s námi žije Dora již 3,5 roku a já se s její stálou přítomností budu muset díky stěhování rozloučit. Bude mi chybět, myslím že hodně, ale snad bude mít brzy mladé a jedno – už má i jméno Agáta – poputuje k mé kamarádce do Prahy, takže se snad budu moct přes týden stýkat alespoň s jejím potomkem.

Všem, kteří někdy uvažovali o čtyřnohém kamarádovi, kterého si zamilujete, irského setra doporučuji. Jen je třebas si uvědomit, že stejně jak vás bude překvapovat svou výjmečností, inteligencí a bystrostí, je to také živá bytost, která potřebuje obrovské množství pohybu, velmi často a ráda si hraje a musí cítit jak z pánička respekt tak i lásku, která se vám obrovským dílem bude vracet. A pozor – tito psi dokážou být velice tvrdohlaví a proto může být vybudování autoritu a respektu složitější, než u jiných plemen psů.

A na závěr 20 foteček mapující její vývoj od štěněte až po současnost

Inzerce: Hledám byt 1+1 (1+kk) v Praze

A je to tedy. Vše dospělo do stádia, kdy přede mnou stojí další z úkolů spojených s mou snad i životní změnou – vyhledání podnájmu v Praze. A jelikož na můj blog již chodí denně nějakých pár lidí, tak proč nezkusit dát inzerci i zde, když to mám navíc zadarmo ;-). Pokud byste proto někdo věděli o pronájmu bytu parametrů uvedených uvnitř tohoto článku, pak mi dejte prosím vědět.

Parametry

  • typ: 1+1 (optimálně), 1+kk (minimum)
  • nájem: 7-9tis./měsíc včetně poplatků pro jednu osobu
  • lokalita: Praha – 1,2, 3, 4 (optimálně), 8, 9, 10 – na druhé straně Vltavy spíše ne, ale úplně nevylučuji – nejlépe okolí Pankrác
  • plocha: 25m2 a výše
  • zařízení bytu: nerozhoduje, optimálně částečně zařízeno (pračka, lednice, postele, pohovka, pokrytá podlaha – koberec a nebo parkety)
  • dostupnost MHD: optimálně poblíž metro C, B a nebo A
  • konstrukce: optimálně cihla
  • další: kuchyně se sporákem
  • termín pronájmu od cca.: 25-31.3.2006

Gurmánství: Co vše víme o kakau?

A je zde druhá část gurmánské trilogie. Pravda je to trochu se zpožděním, ale čas je neúprosný a plyně kolikrát rychleji než bychom se představovali. Tento „díl“ bude tentokráte pojednávat o kakau. V honbě za zdravím bychom si měli udělat čas na šálek kakaa, což tvrdí profesor Chang Yong Lee z americké Cornell University.

Podle tohoto odborníka na výživu dá kakao obsahem zdraví prospěšných fenolů s antioxidačními účinky na frak i vyhlášeným antioxidačním „trhákům“ jako je červené víno nebo zelený čaj. Lee srovnával právě tyto tři vyhlášené zdroje antioxidantů a kakao jasně zvítězilo.

Účinky antioxidantů z kakaa obstály i při „zkoušce ohněm“ – tedy při laboratorních testech, ve kterých výrazně potlačovaly vznik tzv. volných radikálů. Ty vznikají při metabolismu v buňkách a jsou schopny reagovat prakticky s čímkoli v našem těle. V ničení si nevybírají a poškozují nejen membrány buněk, ale i jednotlivé složitější molekuly včetně dědičné informace. Právě narůstající škody po volných radikálech nám devastují tělo v průběhu stárnutí. Kdybychom dokázali účinky volných radikálů eliminovat, určitě bychom se nestali nesmrtelnými, ale jistě bychom se dožívali vyššího věku v lepším zdravotním stavu. Pokusy na myších naznačují, že dokonalý „úklid“ po řádění volných radikálů prodlouží život asi o čtvrtinu až třetinu.

Lee varuje před náhradou kakaa čokoládou, protože ta obsahuje velké množství tuků s nasycenými mastnými kyselinami. Pan profesor se proto čokoládě vyhýbá jako čert kříži a dilema mezi kakaem, zeleným čajem a červeným vínem řeší šalamounsky. „Ráno začnu šálkem kakaa, přes den piji zelený čaj a večer si dám sklenku červeného,“ říká Chang Yong Lee.

Trocha historie

O původu kakaovníku se vedou spory, vědci hádají, že pochází z údolí Amazonky, z povodí Orinoka či ze Střední Ameriky. Roste však pouze v tropickém podnebí, které je ohraničeno 20 stupni zeměpisné šířky na sever a jih. Strom měří přibližně 60 stop v divoké přírodě, ale při pěstování dorůstá maximálně 20 stop. Je to stále zelený strom s velkými lesklými listy, které jsou v mládí červené a stářím zelenají.

Jelikož roste ve vlhkých tropech, bývají na jeho kůře porosty mechů a lišejníků a občas i malé orchideje. Kvete malými voskovými růžovými kvítky nebo bílými pětičetnými květenstvími, které rostou na kmeni či starších větvích. Jen malé procento květů dozrává v hnědavé či zelené lusky s plody. Strom plodí od pátého roku přibližně 25 let, pak je produkce kakaových bobů stále nižší. Kakaovník se dožívá více než 200 let.

Mezi Aztéky bylo požívání kakaa výsadou krále Montenzumy a aztécké šlechty. Čokolatl, jak byl nápoj z kakaových bobů Aztéky nazýván, se připravoval ze syrových kakaových bobů, červené papriky a nejrůznějších bylin. Aztékové tvrdili, že působí jako silné afrodisiakum a tím byl úspěch čokolatlu při jeho zavedení v Evropě zajištěn. Ve Starém světě zdomácnělo kakao od první poloviny 17. století v podobě nápoje i tabulkové čokolády.

Prvním Evropanem, který se s ním seznámil, byl Kryštof Kolumbus, když v roce 1502 na své čtvrté a poslední cestě do Ameriky blízko Hondurasu potkal velkou kanoi plnou kakaových bobů. Do Evropy však toto zboží přivezl až španělský dobyvatel Hernando Cortéz o 20 let později.

Největšími světovými vývozci kakaa v dnešní době jsou Nigérie, Ghana a Brazílie. Jak čokoláda tak kakao se vyrábějí z kakaových bobů, které se nejprve kvasí, poté praží a nakonec drtí.

O co jde

Když v našem mozku nebo srdci uvázne krevní sraženina, vedou další události často ke špatnému konci – mrtvici nebo k infarktu. Klíčovou roli při srážení krve hrají útvary nazývané trombocyty, neboli krevní destičky. Ukázalo se, že kakao činnost těchto destiček dokáže účinně tlumit.

Podle Dr Denise O“Shaugnessy obsahuje kakao flavonoidy. To jsou látky, které známe spíše jako součást červeného vína. Výzkum se na flavonoidy zaměřuje od té doby co se soudí, že jsou odpovědné za takzvanný „francouzský paradox“ . Francouzi trpí mnohem méně srdečními chorobami, i když mají podobnou skladbu potravin jako obyvatelé okolní Evropy. Vypijí však mnohem víc červeného vína, které antioxidanty flavonoidy obsahuje ve vysokém množství. O falvonoidech se ví, že mají také pozitivní vliv na ochablé lidské cévy a že zpomalují stárnutí. Podle některých studií vyvážená strava s vydatným příjmem antioxidantů prodlužuje život o 5 až 10 let. Flavonoidy dokonce povzbuzují činnost centrální nervové soustavy, mají také močopudné účinky a uvolňují hladké svalstvo (především plicní).

Ukázalo se, že kakaové boby obsahují antioxidantů dokonce ještě víc než víno. Zmíněné flavonoidy by při konzumaci kakaa měly být odpovědné za prevenci onemocnění srdce. V kakau ale byly objeveny i další látky, které také mohou přispívat k tlumení nežádoucí aktivity krevních destiček. Ze zjištěných údajů lze odvodit, že šálek horké čokolády může být pro lidi rizikové kategorie, velmi prospěšný.

Co kakao obsahuje

  • vitamín/minerály – účinek v organismu – nedostatek
  • B2 (riboflavin) buněčné dýchání, podpora růstu a tělesné hmotnosti poruchy růstu, kožní změny
  • D (kalciferol) vstřebávání vápníku, rovnováha vápníku a fosforu, tvorba zubů a kostí osteomalácie u dospělých, u dětí křivice, zpomalený růst
  • Hořčík (Mg) metabolismus vápníku a fosforu, nervosvalový přenos, růst, aktivace enzymů křeče svalů, třes, deprese, hubnutí
  • Měď (Cu) antioxidační a detoxikační funkce, lepší využití železa poruchy krevního obrazu
  • Vápník (Ca) pevnost kostí, nervosvalová vzrušivost

denní dávka 800 – 1000 mg lomivost kostí, bolesti, tetanie, hormonální poruchy

A trocha politky

Poslanec Michal Kraus má zřejmě hodně rád kakao. Kvůli své lásce dokonce neváhal odjet do daleké Ghany a tam uzavřít smlouvu jako jednatel jedné společnosti. Po návratu do vlasti dopomohl k obejití zablokovaných účtů tím, že vložil potřebnou částku na účet své matky a z něj pak byly peníze odeslané na účet v cizině. To je ovšem v rozporu se zákonem a Michal Kraus, když se to všechno provalilo, hrdě odstoupil z funkcí ve sněmovně. Poslancem však zůstal. Neboť zákony musí nejprve někdo schválit, aby se pak daly porušovat. Michal Kraus je dlouholetým zákonodárcem, a vzhledem k tomu, že od popisované události už nějaký rok uplynul, je také dlouholetým porušovatelem těchto zákonů.

Jen je mi to divné, podezřelé transakce tohoto typu musí přece bankovní úředníci hlásit na Ministerstvo financí. Zřejmě tak neučinili, neboť by se celá věc provalila už daleko dříve.

Nebo má Michal Kraus kromě lásky ke kakau ještě dlouhé prsty?

Trochu laciného humoru – Máte kakao?

Přijde zajíc do obchodu a ptá se: Máte kakao? Nemáme. Přijde druhý den: Máte kakao? Ne, nemáme. Zajíc přijde i další den a hned se ptá: Už máte kakao? Ne, nemáme! Křičí prodavač. A jestli přijdeš ještě jednou, tak ti hřebíkama přibiju uši k pultu! Když zajíc přijde následujícího dne, chvilku se rozhlíží a pak se zeptá: Máte hřebíky? Ne, nemáme. Ne? Tak to možná budete mít kakao?

Obsahuje kakao kofein?

Ano, ve velmi malém množství.

  • Kakaové boby – postupují sušení a fermentaci, aby získaly chuť a barvu. Obsah kofeinu se mění podle odrůdy a stupně fermentace.
  • Kakaový prášek obsahuje kofein. V závislosti od stupně fermentace a odrůdy kakaových bobů se obsah pohybuje mezi 0,1 až 0,5%. V kakaovém prášku vyrobeném z dobře fermentovaných afrických bobů je obsah obvykle velmi nízký – 0,1% nebo méně.
  • Čokoláda – obsah se pohybuje v rozmezí od 2 do 23 miligramů v typicky 40 gramové tabulce mléčné čokolády a od 2 do 7 miligramů v 227 gramové sklenici kakaa. Obojí má obdobu v množství nalezeném v šálku bezkofeinové kávy. 28 gramový kousek hořké čokolády obsahuje od 5 do 35 miligramů kofeinu, stále méně než průměrných 75 mg kofeinu v 227 g šálku rozpustné kávy nebo 140 mg v tom samém množství turka (spařené kávy).
  • Kakaové máslo – ve studii Kiefera & Martina k obsahu kofeinu a teobrominu v čokoládových výrobcích bylo potvrzeno v kakaovém másle jen malé množství teobrominu (0.008%) a kofeinu (0.038%).

TV: Zkuste vypnout televizi, alespoň na týden

Se zajímavou výzvou přišlo americké združení „TV-Turnoff Network“ (volně přeloženo Síť vypnuté televize), které poslední dubnový týden (24. až 30. dubna) vyhlásilo za „Týden vypnuté televize“ a razící heslo „Vypněte televizi, zapněte život!“. Když se jej rozhodnete zúčastnit, získáte čas, který se dá využít k něčemu zábavnému nebo užitečnému. A možná zjistíte, že to není špatné.

Proč celý týden vůbec nezapínat televizi?

Průměrný divák (řekněme 2 hodiny denně) ušetří bez televize za týden 14 hodin. To je docela slušná porce času. Během ní se toho dá zažít hodně zajímavého, udělat to, co čeká týdny na dokončení, setkat se lidmi, které jsme dlouho neviděli, naučit se něco nového, promyslet věci nadlouho dopředu, zajet tam, kam jsme dlouho chtěli…

Týden je dost dlouhá doba. Je potřeba překonat počáteční „odvykací“ obtíže, a na to by jeden nebo dva dny nemusely stačit. Možná to bude zpočátku trochu nepříjemné, ale není potřeba se potíží bát. Vynahradíte si je tím, co neobvyklého zažijete. Pro inspiraci mužete zabrousit na stránku www.beztelevize.org, kde najdete tipy na zajímavé činnosti, co dělat v ušetřeném čase. A dost pravděpodobně se budete na televizi dívat méně i po skončení Týdne vypnuté televize. V USA to potvrzuje 90 % účastníků Týdne.

Jak to prakticky udělat?

Nestyďte se pomoci si nějakým „trikem“ – uložit televizi do skříně nebo do sklepa, nebo aspoň vytáhnout anténu a přívodní šňůru. Nebo se vsadit s rodinou, že kdo to nevydrží a televizi zapne, bude měsíc umývat nádobí. Raději se vyhýbejte „blízkému pokušení“ a nelistujte programy televize, ani se nedívejte předem na to, „o co přijdete“.

Jak to celé ještě vylepšit?

Jděte do toho s rodinou nebo se známými. Ve dvou se to lépe táhne. Nebo to rozjeďte ještě více, udělejte a vyvěste plakáty, dejte o tom vědět ve škole, v knihovně, zájmovém kroužku, nebo i v místním tisku či televizi. Určitě se někdo přidá a poznáte při tom spoustu zajímavých lidí.

A nakonec…

…oslavte to! Můžete být velkorysí, protože jste v uplynulém týdnu ušetřili za elektřinu, v příštím týdnu ušetříte za zbytečnosti z reklam, které jste neviděli, a hlavně jste získali kus života pro sebe navíc.

Jak jsem na tom já?

Já podobnou odvykací kůru naštěstí nepotřebuji. U TV strávím týdne průměrně sotva 3 hodiny a to spíše v podobě televizních zpráv a nebo filmu u kterého se potřebuju zrelaxovat. Je ale i částečně pravda, že je toto dáno žalostnou nabídkou standardních (ČT1+2, Nova a Prima) českých televizí a tak raději zasednu k počítači a nebo si zajdu na nějakou živou akci.

… většina textu tototo článku byla převzata z článku Jana Macka