Kuriozity: Kolik vlastně ta Coca Cola stojí?

Tento týden při jednom z potravinových nákupů v Delvitě na Budějovické jsme v chladicím boxu objevili pěknou kuriozitku u plechové Coca Coly.

Není to tak dávno, co Coca Cola přišla s akcí, plechová Cola jen za 9kč. Ani jsem nestačil zaregistrovat, že se tato akce časem změnila na 10kč a co více, dnes je cena opět jiná. Coca Cola však již zřejmě uznala, že nemá smysl umísťovat na plechovky stále nové a nové ceny a co více, že není potřeba ani plechovky se starými cenami nějak přelepovat či něco podobného. V oné Delvitě tak byly k vidění plechovky jak s cenou 9Kč, tak i 10Kč a celé to podtrhávala cena Delvity 10,90kč.

Svišť původně chtěla udělat u pokladny skandál a tak si do košíku dala plechovku s 9kč, ale na toto se nakonec vykašlala. Nu ona paní u pokladny za to stejně nemůže a spíše je na vině samotná Coca Cola.

Technická: Foceno mobilním telefonem.. kvalita nevalná ale to podstatné jde vidět 🙂

Sw: Více Last.fm profilů na jednom PC?

Tento článek nebude zajisté pro nějaké guru uživatele, ale jedná se o popis situace, která může v praxi nastat. Tak tedy pojďme si říct, jaké máme možnosti.

Součástí tohoto článků nebude recenze samotného last.fm. Tuto jsem zatím nevyplodil, ale můžete se podívat i když na poněkud starší na blogu kamaráda abyho zde.

Situace první: používáme každý svůj windows přihlašovací profil

V tomto případě je situace jednodušší, jelikož si pod svým windowsovským profilem nastavíme vše jednou a pak se již nestaráme.

Tak tedy prvním předpokladem je mít nainstalován software last.fm, který nalezneme na tomto odkazu. Jakmile máme software nainstalován pak nezbývá než vyplnit registrační údaje – předpokladem je mít již provedenou registraci na last.fm, která se provádí zde. Nyní si spustíme zadání registračních údajů pomocí menu „users/add user“ a vyplníme uživatelské jména a heslo – máme zde i odkazy na registraci na last.fm, případně zaslání zapomenutého hesla. Tím je vše připraveno a můžeme spustit náš oblíbený audio program, který last.fm podporuje – např. Winamp

Situace druhá: více uživatelů v jednom windows profilu

Předpoklady jsou stejné jako v případě prvním, tj. doporučuji shlédnout předchozí část a poté můžeme přistoupit k samotné registraci uživatelů.

Jediné co je potřeba udělat je pomocí programu last.fm zaregistrovat pomocí pomenu „users/add user“ uživatele dva a více a pak se lze mezi nimi kdykoliv přepnout. Tím docílíme, že aktuálně hrající písně se budou zapisovat k aktivnímu uživateli. Pro rychlejší orientaci, který uživatel je vybrán, lze měnit i barevnost ikonky last.fm v liště, tj. každý uživatel může mít jinou barvu.

Většina uživatelů „sáhne“ zřejmě po variantě první, ale např. na pracovním počítači se varianta druhá náramně hodí :-). Teď víte jak na to tak vzhůru do toho a ať nám to všem příjemně hraje v uších a podělíme se prostřednictvím last.fm o náš styl i s ostatními.

Život: Obchodujeme na Aukru

Tak mám za sebou tři první obchody na tomto českém aukčním systému aukro.cz s velmi rozdílnými zážitky, které se pokusím v tomto článku vylíčit a troufám si tvrdit, že to bude zcela jistě poučené čtení.

Obchod první – vše OK
Prvním obchodem bylo koupě dvou použitých pánských triček – jedno Russell Athletic (polokošile) a druhé Asics – od jisté paní s nickem filluska. Vše proběhlo vpořádku a během pár dní mi dorazil z Hořovic balík obsahující objednané zboží. Polokošile se ukázala mírně větší a tu tedy budu muset někomu darovat, ale tričko mám akorát. Celý obchod mě přišel na příjemných 240kč 🙂 a proběhl bez jakéhokoliv problému.

Obchod druhý – problémy s poštou
Druhým obchodem byla opět koupě tentokráte jedné nové červené polokošile americké značky Hollister-Abercrombie za 510kč. Vše se zdálo být vpohodě a paní s nickem zbrody z Litoměřic. Bohužel ale zřejmě zklamala česká pošta a balík se někde ztratil. Naštěstí jsem narazil na velice solidní paní, která začala celou věc sama řešit na poště. Tam ji na její reklamaci bylo oznámeno, že je ještě příliš brzo – po přibližně 15ti dnech – a že zásilka stále ještě může dojít. Do 14dní jí pak má dorazit dopis, kde zásilka je, a kdy a kde a zdali bude vyzvednuta. Tato epizoda tak v době sepsání tohoto článku ještě neskončila a jsem zvědav jak to dopadne. Každopádně to vypadá, že to pro mne dopadne vždy relativně dobře – buď budu mít nové tričko a nebo peníze zpět na účtě.

Obchod třetí – tragédie
Zatím posledním třetím obchodem byla koupě základní desky ASUS A7N8X-XE nakonec za 1400kč. Vše vypadalo zpočátku zcela normálně, po ukončení aukce mě prodejce Hijacker_2005 kontaktoval s dotazem zda si chci zboží vyzvednout osobně v Praze.

Pátek
Já jsem s osobním odběrem souhlasil s tím, že bych si desku vyzvedl co nejdříve a od prodejce mi přišel první termín na neděli na náměstí Jiřího z Poděbrad.

Sobota
V sobotu v poledne mi přišel email další:
Dobry den, mam bohuzel spatnou zpravu, muzu vam tu desku predat az v pondeli, dneska musim jet pomoc strycovi na baraku , takze se vratim az v nedeli vecer, mozna v pondeli rano. Diky za pochopeni.
Smířil jsem se tedy s tím, že desku o víkendu mít nebudu i když jsem ji schválně koupil od člověka z Prahy, abych ji mohl mít co nejrychleji i za cenu vyšší ceny.

Pondělí
Pokračovala komunikace:
dobry den, vratil jsem se dost pozde a jeste musel do prace, tak se muzeme domluvit na zitra, mam skoro cely den volno
a tím pádem se v pondělí obchod opět nepohl kupředu a já už jsem začínal mít pomalu nervy. Představa, že si nejsme schopni předat desku i když jsme oba ve stejném městě pro mě byla značně nepochopitelná.

Úterý
Další email:
Dobry den, tak to Namesti jiriho z Podebrad pred Kostelem, je to metro trasa A, ve 12h by to bylo idealni.
a já už jsem začal pomalu růst, jelikož domlouvat si s někým schůzku po emailu je opravdu šílené, protože člověk sice může reagovat, ale pak si opět počká na odpověď. A tak jsem nakonec i když to bylo v době oběda vyrazil na Náměstí z Jiřího z Poděbrad, abych zde zjistil, že se pan prodavač nedostavil a nebo odešel příliš brzy. Měl jsem cca. 2min. zpoždění. Následovalo
je to me mrzi ja sem si tenhle vas posledni email nestacil precist,kdyz jsem vam chtel odpovedet na ten predposledni tak tu byl sef a nemohl jsem napsat.
a já na to patřičně reagoval:
byl bych rad, kdybyste mi mohl desku privest na stanici metra C – Pankrac.. v 17:30 budu muset odejit k lekari…
a následovalo:
Ok to by slo, v 17:30 tam budu
a následně
tak bohuzel to dneska nemuzu stihnout, na pankrac mi nejede zadnej primej spoj , v pul paty mam jeste nejake vyrizovani a za pul hodiny to pres pul prahy nestihnu, jedine na zastavce 139bus michelska
a dále:
trochu to nestiham protoze je problem s etam dostat odsud , ve 17h budu na zelivskym a odtud me tam mozna hodi kamarad autem . takze se mnou na uplne stoprocent nepocitejte , zalezi jestli on stihne odejit z prace vcas
a vše se ještě změnilo na:
ve 4ctvrtek mi zmizel telefon takze sem si nestihl poridit simku a novy phone pres vikend to snad chapete. bylo by to rozhodne jednodussi. tak v 17h na nam.Jiriho z Podebrad ,budu mit pres to misto cestu. na zelivskym by me vyzvedaval prave ten kamarad s autem. tak sme domluveni 17h nam.jiriho z podebrad pred kostelem (hlavni vchod) . Kdyz nebudete stihat nic se nedeje, 15min tam na vas pockat muzu

Pak následovala ještě docela hustá přestřelka v podobě emailů. Já jsem za tuto domluvu udělil prodejci neutrální hodnocení na aukru a on mi to opětoval záporným.

.. článek ještě doplním… teď toho textu už bylo najednou hodně… ale k přečtení už ledasco je, takže zveřejňuji…

Sport: Tenkrát poprvé – navštívil jsem hokej

Nadpis tohoto článku je krapet nepřesný, protože ona ta návštěva hokeje nebyla až tak první, ale o tom a také o týmech a zápase, který se odehrál v T-Mobile aréně již uvnitř článku.

Tento článek mě nutí se zamyslet nad faktem jak je to s mou hokejovou návštěvnickou minulostí a kupodivu to se mnou není tak špatné, jak by se u nesportovce dalo očekávat. První návštěva hokejového zápasu se odehrála někdy v 15 letech, kdy jsem společně s bratrancem Michalem, který v té době hrál závodně hokej jako brankář, navštívil zápas na třineckém zimním stadiónu. Moc si z toho nepamatuji, ale určitě to byl zážitek.

V pozdějším věku již po slavnostním otevření stadiónu v mém rodném městě jsme začali nepravidelně chodit s kamarády na místní 4.ligu. Hokej to nebyl až tak pohledný, leč stál pár korun a podpořili jsme tak naše borce.

Od té doby jsem na jiném hokeji nebyl, až do včerejška, kdy jsem se Svištěm a Iric navštivili T-Mobile Arénu, kde se odehrál zápas mezi pražskou Spartou a českobudějovickými Mountfieldy. Do haly jsme se dostavili s mírným zpožděním a na tabuli již svítilo 0:1. Atmosféra byla již od počátku úžasná, i když byla patrný převaha domácích sparťanských fanoušků a my jsme jimi byli obklopeni doslova ze všech stran. Pohodlně jsme se usadili do první řady sektoru 13 a mohli se pomalu dostávat do atmosféry zápasu.

Celý zápas se nesl ve znamení mnoha vyloučeních (celkově 16), kterých obě strany dokázali využívat k vstřelení gólu. První poločas skončil remízou 2:2, druhý byl ve znamení lepšího skóre a uchopení vedení ze stranu budějovických, leč v posledním nastal obrat a sparťané dokázali vyrovnat a převzít vedoucí otěže a vyhráli v konečném skóre 6:4.

Na zápas se přišlo podívat přes 6300 návštěvníků. Já ač v poněkud rozmrzelejší a možná navenek otupělejší náladě jsem si tuto premiéru návštěvy velkého zápasu užil tak trochu uvnitř sebe a ona atmosféra přímo v hale se skutečně nedá navodit ani doma ani v hospůdce. Například křičení „Sparta“ stojících diváků na levou či pravou stranu haly a ta jim zpět odpovídala „Praha“ působilo úchvatně.

Co mě kromě konečného výsledku mrzí neméně je fakt, že se nám nepodařilo vyhrát ani jeden z 9ti pivních soudků, které během zápasu vylosovali pořadatelé a hned několik výherců spadalo do našeho sektoru. Tak snad příště 🙂

Tentokráte jsem fandil Budějovicím, což je klub Sviště, ale již v úterý bude vše jinak. To svedou boj Budějovice s Hamé Zlín, což je zase klub můj 😉

Koncerty: PhotoLab & M.Hrůza LMB a Roomster Roadshow & Chinaski na Václaváku

V uplynulém týdnu jsem stačil navštívit hned dvě hudební akce. První se konala v úterý v prostředí velice příjemného klubu Lucerna Music Bar, kde vystoupila Magda Šalamounová alias Photolab následována Michalem Hrůzou. Druhou akcí byla čtvrteční představení Škody Roomster na Václavském náměstí, kde vystoupila mj. má oblíbená kapela Chinaski.

Uff, tento název článku je opravdu docela dlouhý, ale nic kratšího už jsem nevymyslel. Tak tedy po docela dlouhé době s chutí do článku pro můj blog :-). Než začneme první akcí odehrávající se v útrobách pražského Lucerna Music Baru, zastavíme se v hospůdce Rustika, kde jsme celou akci započali. Sešli jsme se zde ve složení Labi, Hančí, nějaká její kamarádka tuším Lucka, Stibi, Svišť a já. Hančí měla ještě problém s nalezením peněženky a tak nás opustila předčasně a jala se ji hledat domů. My jsme po ovlažení rtů jednou plzničkou vyrazili směr Lucerna Music Bar. Zde jsme marně hledali Iric a Jimmiho, kteří zde měli být také, ale zato jsme potkali Alici. První část večera – kapelu Photopost – jsme si vyslechli celou a byl to opravdu pěkný zážitek. Magda Šalamounová, jakožto pěvkyně předvědělá užásné kreakce a je to prostě trdlo jak má být, v čemž ji ještě podporoval podobnými kreacemi v menší míře i kytarista Almela. Po skončení této části jsme se vybrali se Svištěm nahoru do báru, kde jsme u piva zůstali po celý zbytek večer – pravda s jednou vyjímkou, kdy jsem odběhl vyfotit i Michala Hrůzu. Toho jsme tak vnímali pouze ušima a mohu říct, že staré Ready Kirkenovské písně dostaly nový slušivý kabát, který zdá se býti více dynamický. Ve dvou písních si s Michalem zapěla i Aneta Langerová, jakožto pro některé nečekaný host. My jsme si pak ještě vyslechli jací to jsme kultůrní barbaři, když celý koncert prosedíme kdesik poměrně daleko od pódia, nicméně proč si neužít koncert tak trochu jinak a Michal Hrůza byl příjemná hudební živá kulisa do našeho povídání. Během koncertu jsem ještě stačil odchytit i Ivču a Nikolu (jakožto manažery Anety), abych se poptal, jakže je to s mým honorářem za jednu fotografii. Nic naplat, budu muset uhánět i nadále, časopis prý ještě peníze nedodal. Není to naštěstí kdovíjaká horentní suma a tak mě to toliko netrápí. Po skončení koncertu jsme ještě zůstali v onom baru sedět již v plné sestavě až do cca. 1 hodiny ranní, kdy jsme se přesunuli do jednoho z pražských klubů. U vstupu nás čekal konzumní lístek, jelikož ztráta znamenala 2tis. útratu a v útrobí probíhající karaoke show, která mě však spíše uspávala. Po rychlokurzu tanečních kreací od Sviště jsem definitivně propadl myšlence že se mi chce spát, za což mohla zejména představa vstávání další den do práce. Po druhé hodině ranní jsem se tak sám odebral k domovu, aby mě zde v šest hodin vzbudily rozjařené spolubydkyně, které si pak vyspávaly až do oběda.

Tím máme vyčerpánu ve stručnosti akci první a šupem na druhou. Po příchodu z práce jsem se doma ani příliš neohřál a už jsme s Labi jeli směr Václavské náměstí, kde nás čekal jakjinak hudební kultůrní program. V době příchodu se zrovna na pódiu vyskytovala zpěvačka Kris od které většina zná song použitý v poslední reklamě na Škoda Auto. Příjemná a pohledná slečna střihla pár svých hitů, která ještě doplňovala různými převzatými písněmi. Po ní se na pódium vrhli tanečnice z divadla Brodway, aby zde zahopsali na nějaké tuctuc melodia a klidili se opět z pódia. Před začátkem hlavní hvězdy, kapely Chinaski, se ještě uskutečnila soutěž o týdenní pronájem nového vozu Škoda Roomster. Po skončení už na pódium vyskočila kapela Chinaski, aby odehrála svůj hodinový set, zakončený pro mě jednou z nejoblíbenější písní – Vrchlabí. Nu více k průběhu této akce po kultůrní stránce jsem napsal v reportu na xichtech zde. Po skončení akce jsme se přesunuli opět do nedaleké hospůdky Rustika, abych se zchladili jednou plzničkou a poté jsme se již přesunuli domů, jelikož mě zde čekalo ještě vaření do práce o kterém by mohl být celý článek, takže někdy snad později, u kterého mi perfektně asistovala Labi.

A to máme ve stručnosti vše k proběhnutým koncertům a snad se brzy zase dostanu k sepsání dalšího článku, třebas i s jinou tématikou. Bylo by pořád o čem psát, ale času je hrozně málo.

Fotky doplním později.. opravdu.. už chci domů 😀 .. článek byl sepsát totiž ještě v práci v pozdním pátečním odpolední 😉