Nadpis tohoto článku je krapet nepřesný, protože ona ta návštěva hokeje nebyla až tak první, ale o tom a také o týmech a zápase, který se odehrál v T-Mobile aréně již uvnitř článku.
Tento článek mě nutí se zamyslet nad faktem jak je to s mou hokejovou návštěvnickou minulostí a kupodivu to se mnou není tak špatné, jak by se u nesportovce dalo očekávat. První návštěva hokejového zápasu se odehrála někdy v 15 letech, kdy jsem společně s bratrancem Michalem, který v té době hrál závodně hokej jako brankář, navštívil zápas na třineckém zimním stadiónu. Moc si z toho nepamatuji, ale určitě to byl zážitek.
V pozdějším věku již po slavnostním otevření stadiónu v mém rodném městě jsme začali nepravidelně chodit s kamarády na místní 4.ligu. Hokej to nebyl až tak pohledný, leč stál pár korun a podpořili jsme tak naše borce.
Od té doby jsem na jiném hokeji nebyl, až do včerejška, kdy jsem se Svištěm a Iric navštivili T-Mobile Arénu, kde se odehrál zápas mezi pražskou Spartou a českobudějovickými Mountfieldy. Do haly jsme se dostavili s mírným zpožděním a na tabuli již svítilo 0:1. Atmosféra byla již od počátku úžasná, i když byla patrný převaha domácích sparťanských fanoušků a my jsme jimi byli obklopeni doslova ze všech stran. Pohodlně jsme se usadili do první řady sektoru 13 a mohli se pomalu dostávat do atmosféry zápasu.
Celý zápas se nesl ve znamení mnoha vyloučeních (celkově 16), kterých obě strany dokázali využívat k vstřelení gólu. První poločas skončil remízou 2:2, druhý byl ve znamení lepšího skóre a uchopení vedení ze stranu budějovických, leč v posledním nastal obrat a sparťané dokázali vyrovnat a převzít vedoucí otěže a vyhráli v konečném skóre 6:4.
Na zápas se přišlo podívat přes 6300 návštěvníků. Já ač v poněkud rozmrzelejší a možná navenek otupělejší náladě jsem si tuto premiéru návštěvy velkého zápasu užil tak trochu uvnitř sebe a ona atmosféra přímo v hale se skutečně nedá navodit ani doma ani v hospůdce. Například křičení „Sparta“ stojících diváků na levou či pravou stranu haly a ta jim zpět odpovídala „Praha“ působilo úchvatně.
Co mě kromě konečného výsledku mrzí neméně je fakt, že se nám nepodařilo vyhrát ani jeden z 9ti pivních soudků, které během zápasu vylosovali pořadatelé a hned několik výherců spadalo do našeho sektoru. Tak snad příště 🙂
Tentokráte jsem fandil Budějovicím, což je klub Sviště, ale již v úterý bude vše jinak. To svedou boj Budějovice s Hamé Zlín, což je zase klub můj 😉
BUUUDĚJICE!!!!……BUUUDĚJICE!!!!……
Kóóóméééta Brrno!!!!…. Kóóóméééta Brrno!!!!….
Ja byl jedinkrat v zivote na fotbale jako maly spunt na nejvetsim fotbalovem stanku v CR – samzorejme v Brne za Luzankami, kde jsem shledl utkani Sparta x Brno spolecne asi se 40.000 fanousky (jenze to bylo fakt jeste za bolsevika a mne bylo osm).. na hokeji jsem nikdy nebyl, protoze brno hokej hrat neumi…
http://www.fcbrno1913.cz/cache/img/1273-570.jpg… – kdysi prakticky největší fotbalový stánek u nás s kapacitou cca 50 000 lidí.. dnes rozpadající se monstrum plné bezdomovců :-).. a stejně je na tom brněnský fotbal.. ale toto je článek o hokeji žeano ;)…