Blokovaný port 80 jiným programem – Skype

Pokud se vám to již stalo a nebo vás to teprve do budoucna čeká tak vězte že příčina je docela nečekaná. Chcete si spustit Apache nebo IIS a ono to nefunguje, proč?

Dalo mi to chvíli zabrat než jsem přišel na to, že za celý tento problém může docela jinak nevinný komunikátor Skype.

Z nějakých ne úplně pro mě zřejmých důvodů má ve výchozí instalaci zatrženu volbu pro příchozí spojení používat jako alternativu port 80 & 443, tedy porty které jinak využívají webové servery.

Jak je docela „složité“ přijít na to co problém blokování portů způsobuje, o to jednodušší je tento problém odstranit. Stačí pokud v komunikátoru Skype zabrousíte do menu Tools->Options (Nástroje->Nastavení) a zde odtrhnete v sekci Connection (Spojení) volbu Use port 80 and 443 as alternatives for incoming connection (Použít porty 80 a 443 jako alternativní pro příchozí spojení).

Zároveň si můžeme všimnout nastavení Use port XXX for incoming connection (Použít port XXX pro příchozí spojení), které nám udává jaký port se použije v případě, že necháme odtženou onu výše zmiňovanou volbu. A že skutečně funguje jak má můžeme zjistit například programem TCPView, kde lze již viz. obrázek níže vidět připojení Skypu na porty 48178.

I když zatím nevím k čemu jsou tyto porty přesně použity nastavil jsem je pro jistotu i ve firewallu. Určité povídání je k tomu přímo na stránkách Skype, ale z toho moc chytrý bohužel nejsem. Pokud by to náhodou někdo věděl prosím o info do komentářů.

Sport: Šebrle vítězem desetiboje v Kladně

Na 1. ročníku mezinárodního vícebojařského mítinku v Kladně vyhrál český desetibojař Roman Šebrle v nejlepším letošním světovém výkonu 8697 bodů.

Šebrle tajně toužil po hranici 8800 bodů, ale první tři disciplíny druhého dne se mu nepovedly dle jeho představ.

V rámci mítinku splnili limit pro učast na mistrovství světa ještě další dva čeští zástupci – Tomáš Dvořák a Josef Karas, přičemž Dvořák překonal i přísnější kritérium 8000 bodů. Všichni tři zástupci se tak v srpnu objeví na MS v Ósace.

Druhou pozici vybojoval kazach Dmitrij karpov a třetí místo obsadil Romain Barras z Francie.

Účastníci mítinku si pochvalovali jak prostředí tak i skvělé obecenstvo tohoto prvního ročníku, který si tak vybudoval výbornou pozici do dalších let.

(pozn. tento článek jsem publikoval také na www.brloh.eu)

Život: Ceny místenek u ČD

Jelikož jedu dnes odpoledne domů na moravu stavil jsem se ráno na pražském hlavním nádraží, abych si zde zakoupil místenku do vlaku, ale ze zlou jsem se odporoučel.

Na Moravu nejezdím často, ale už párkrát se mi stalo, že jsem nenašel volné místo a tak jsem byl nucen i celou cestu stát. Inu řekl jsem si, že toto změním a rozhodl jsem se koupit si místenku do vlaku, která měla stát 30Kč. Jaké překvapení mě pak na nádraží čekalo, když mi pán u pokladny oznámil, že pokud nemám InRail kartu (dříve Z-karta, zákaznícká), tak mě bude místenka stát 86Kč. Na to nešlo reagovat jinak, než poděkovat s tím že místenku nechci a odporoučet se z hlavního nádraží a v duchu nadávat co je to za podnik ty České Dráhy. Později jsem se na internetu dozvěděl, že cena 86Kč platí na všech rychlících, IC a EC, které zajíždění do některé cizí země, takže se to týka většiny rychlíků jedoucí na moravu. Byl jsem nadšen kilometrickou bankou, kterou už ČD zavedli před hodně lety a rád ji při cestě na moravu používám (není pak potřeba platit příplatek IC/EC), ale poslední dobou ČD zavádějí opravdu podivný systém cen. Poslední dobou čím dál více platí, že kdo nemá onu InRail kartu, která už také nestojí 100Kč, ale 600Kč, tak se mu cesta vlakem výrazně prodraží.

Aktualizace 11.4.2011

Jelikož jsem shodou okolností teď o víkendu kupoval místenku na vlak IC Praha musím uznat, že cena již krapet šla dolů a aktuálně vás místenka bez InKarty přijde na rovných 70Kč, což je tedy úpřímně stále docela hodně.

Hw: Jak si postavit vlastní domácí WiFi síť?

Je tomu pár týdnů co jsem stal před otázkou v nadpisu tohoto článku a o své nabité postřehy bych se rád podělil. Jak tedy postupovat pokud si doma chcete taky vytvořit bezdrátovou síť?

Než půjdeme do obchodu

Nejprve je potřeba si rozmyslet kolik počítačů budeme propojovat a co všechno by taková síť měla obsahovat. Má situace byla vyloženě modelová a podobnou bude řešit jistě většina, tak tedy dva počítače v jednom bytě a jedno připojení pomocí kabelového modemu, přičemž každý počítač může být v jiném pokoji a „centrála“ sítě bude hned u kabelového modemu. S uvedené situace vyplývá, že jsem potřeboval jednu „centrálu“ sítě a dvě síťové bezdrátové karty do počítačů vše s tím nejzákladnějším dosahem signálu.

Zařízení první – „centrála“ neboli router
router

Prvním zařízením, které bylo potřeba vybrat byl bezdrátový router, který se postará o určité přemostění mezi internetovou síti a nově vznikající sítí domácí. Mé požadavky na další funkce byly možná mírně specifické, ale většinou jsou již obsaženy i v těch nejlevnějších routerech. A nemalou roli samozřejmě hrála i cena a značka. Nakonec jsem si vybral pěkný malý router firmy Ovislink s označením WT-2000R, který jsem zakoupil v CzechComputer. Mezi základní funkce routeru patří funkce brány do sítě WAN (zde napojujeme „internet“), 4portový Ethernet Switch (pro připojení 4 počítačů kabelem) a v neposlední řadě také 2,4GHz Access Point pro bezdrátovou síť. Kromě těchto základních funkcí umí router i další vychytávky jako např. firewall, filtrování dle MAC adres, šifrování, tvorbu tunelů a další věcičky. Celý router je navíc velice snadno konfigurovatelný přes webové rozhraní.

Zařízení druhé – bezdrátové síťové karty do počítačů

sitovka

Dalším z rozhodnutí bylo vybrat síťové karty pro bezdrátovou síť. Vzhledem k již předem vybranému routeru to nebylo rozhodnutí složité, tedy volil jsem stejnou značku a vybral si opět firmu Ovislink a karty s označením WT-2000PCI a zakoupit také u společnosti CzechComputer.

Konfigurace

Tím bylo vše z oblasti hardwaru a zbývalo již „jen“ vše zapojit a nakonfigurovat. Na začátku doporučuji zapojit router k počítači přes pevný kabel – tím máme jistotu, že se na něj připojíme bez konfigurace – a do prohlížeče zadáme adresu https://192.168.1.254 a uživatelské jméno „admin“ heslo „airlive“. Můžeme použít i rychlý wizard, jelikož na základní odzkoušení není opravdu potřeba nic složitě nastavovat. V dalším kroku nainstalujeme síťové karty z přiložených CD a pokud po restartu nenajdou žádnou bezdrátovou síť, tak se pokusíme nastavit IP adresu ručně. Jako IP adresu volíme nějakou z rozsahu 192.168.1.XXX a jako bránu nastavíme adresu routeru, tedy 192.168.1.254. V dalším kroku pak již můžeme zapnout získání adresy pomocí DHCP, jelikož i takovou funkci router má a pomocí webového rozhraní případně nastavit ip adresy jaké se mají jednotlivým počítačům dle MAC adresy síťového adaptéru přidělovat.Doporučuji také zapnout u WiFi zapnout přístup do sítě jen povoleným MAC adresám – aby se vám do sítě nepřipojil nějaký soused 🙂 – a také zvolit nějaký z nabízených způsobů šifrování.

Tím bychom měli mít nastavenu komunikaci mezi počítači a routerem a poslední věcí je připojení kabelu internetu. Ten stačí pouze zapojit, IP adresu si router získá sám a provede i vše ostatní a pokud není problém někde jinde vše by již mělo fungovat. Je to opravdu triviální.
Mě osobně zabralo nejvíce času nastavit u první síťovky nalezení bezdrátové sítě – doporučuji si v prvotní fázi dát počítač blízko routeru, abychom vyloučili problém se signálem. Kdo má notebook ocení výhody bezdrátové sítě ještě mnohem více, ale i u stolního počítače je příjemné, že se po zemi nemusí nikde potulovat kabely a počítač můžete za čas bez problémů přemístit.

 

Život: Po roce měním zaměstnání

Ač bych to ještě loni v dubnu netušil že to přijde tak rychle je to tady a já po roce a pár měsícím měním práci. A cože mě k takovému vcelku zásadnímu rozhodnutí vedlo a o jakouže změnu se jedná?

Na úvod jedna malá poznámka, že bych nerad nějak poškodil pověst stávajícího zaměstnavatele a jelikož zde na něj nebudu pět zrovna ódy a jedna se o čistě můj pohled, dovolím si stejně jako jméno budoucího zaměstnavatele protentokrát vynechat. Lidé mi blízcí to ví a pravidelní čtenáři se to mohli dovědět v minulosti.

Už je to oficiální a tak to může ven. Od konce loňského roku jsem začal mít v sobě hloubání, zda je firma kterou jsem si vybral opravdu ta správná (tak slibované roční odměny se nedostavily) a vše se umocnilo ještě ke konci ledna letošního roku po celofiremní „company meetingu“, kde byly představeny dosažené výsledky za loňský rok a představa pro rok další, to vše umocněno zavedením nového sledování produktivy zaměstnanců pod nepříliš jasným pojmem KPI. Ke konci dubna pak následovala takzvané PR (performance review), tj. nějaké zhodnocení s mým přímým nadřízeným, vznesení mých námětů a připomínek a reakce ze strany firmy na ně. Bohužel i toto PR dopadlo z mého pohledu nepovzbudivě v téměř všech ohledech nicméně jsem o změně uvažoval ještě hodně v rovině teorie. Pak přišla koupě bytu, spočítání nových nákladů a tak nějak se ukázalo, že by to chtělo zvýšit příjem, což ve stávající firmě nebylo na pořadu dne. Kloučice mě hodně přesvědčovala a já se tak nechal „ukecat“, že změnu udělám až po prázdninách. Vše šlo nakonec ale rychleji díky kolegyni Lucii, která se paradoxně díky soutěži na jobs.cz ocitla na pohovoru ve firmě, u které jsem se již minulý rok úspěšně ucházel o zaměstnání. Nakonec dala výpověd a atmosféra v kanceláři získala nový rozměr. Nemusela mě ani moc přemlouvat a rozhodl jsem se, že tam zkusím napsat a docela výrazně si oproti lonsku zvýšit platové požadavky. Následoval nadšený telefonát od personalisty, který se tvářil že si mě stále pamatuje a domluvili jsme si tedy schůzku na které jsem představil důvody, které mě vedou tak brzy ke změně zaměstnání a nakonec vznesl svůj platový požadavek. Vše nakonec dobře dopadlo, jelikož firma sice neakceptovala plně můj požadavek, ale navrhla velice rozumný kompromis.

Od 1.9. tedy nastupuju v nové firmě, za nových platových podmínek, budu dělat stále velice podobnou práci, ovšem i na nějakých dalších technologiích, takže se doufám něco zase nového naučím a konečně budu mít také svůj pracovní notebook. Doufám, že toto rozhodnutí již bude na delší dobu a firma dostojí svým prezentovaným závazkům v péči o zaměstnance. Naštěstí pracuji v oboru, ve kterém si mohu dovolit zvýšenou péči požadovat.

A jaké plyne poučení: Nebát se změny, můžete na ní docela výrazně vydělat a otevřou se vám další nové možnosti zejména i dalšího vzdělávání – učme se dokud jsme mladí.