Porovnání Canon 450D vs. 7D vs. Fujifilm X100T a pár slov jak vybrat foťák

Foťáků mi prošlo rukama už několik, nicméně dnes se zaměřím nejprve na tři kousky. Na těch  se pokusím ilustrovat jak se digitální fototechnika časem mění a nakonec zbyde i pár rád co všechno zvažovat, pokud si dneska chceme vybrat foťák.

[wpsm_comparison_table id=“1″]

Z tabulky můžete vidět, že vlastním dva kousky z kategorie tzv. crop zrcadlovek, přičemž první Canon 450D je z té nejlevnější kategorie foťáku z plastu, nicméně čipy bývají často úplně shodné jako u kategorie profi-cropů, což je případ Canonu 7D (kde jsou ale dva).

Druhou poměrně novou kategorií jsou digitální bezzrcadlovky, které na první pohled vypadají tak trochu jako obyčejné kompakty s vysokou cenou. Nenechme se ale zmást – kvalitou výstupu jsou srovnatelné se zrcadlovkami, ale mají obvykle mnohem kompaktnější rozměry. To byl i důvod proč jsem si koupil jednoho ze zástupce této kategorie a je to FujiFilm X100T – crop foťák s pevným ohniskem 23mm a velikostí čipu jako v zrcadlovce – dokonce dle tabulky i větší než je u crop zrcadlovek běžné.

Generační srovnání

Pojďme se nejprve podívat na malý test všech tří mých foťáků dohromady.

Testovací fotka

Na všech třech foťácích byl nastavený bracketing +/-1 EV a základní expozice měla hodnoty 1/15s, ISO 200 a clona f8. Všechny snímky byly foceny ze stativu.

Na Canonech jsem měl nasazený objektiv Canon EF-S 17-55/2.8 a nastavený na 17mm. FujiFilm má pevný objektiv 23mm/2.0 na který jsem dal předsádku zvětšující ohnisko 19mm.

dscf4053

Jelikož má scéna velký dynamicky rozsah – foceno v místnosti proti oknu – vybral jsem ze tří fotek vniklých bracketingem tu s nejméně přepaly v protisvětle a obnovil stíny.

Zvětšené výřezy

První je vždy Canon 450D, následovaný 7D a nakonec FujiFilm X100T.

Srovnání okno

susak

Jak se fotky liší?

I přesto, že základní citlivost byla všude 200 ISO je vidět obrovský generační skok u těchto crop čipů. U Canonů je to jedna generace, kdy množství šumu ubylo a není tak barevně divoké a u FujiFilmu je vidět neskutečné zlepšení, kdy šum i při obnovení ze stínů nevnikl prakticky žádný a kresba zůstává brilatně ostrá.

Co si mohu vybrat a je pro mě nejlepší?

Tuhle otázku dostávám poměrně často a není na ní většinou úplně jednoduché odpovědět.

Určitý závěr je možné si udělat z testu výše, nicméně pro aktuální výběr by bylo vhodnější porovnat foťáky ve stejné generaci. Nicméně obecně to vypadá, že dnešní fotograf má na výběr hned tři možnosti:

  1. koupit si levnou crop digitální zrcadlovku v cenách od 10-40tis. – Canon/Nikon
  2. investovat trochu více do crop digitální bezzrcadlovky v cenách od 25-50tis. – FujiFilm/Olympus/Sony
  3. nedělat kompromisy a koupit si fullframe zrcadlovku v cenách mezi 50-120tis. – Canon/Nikon

Leč celé to tak jednoduše generalizovat nejde a kromě obrazového výstupu do rozhodování při koupit přichází spousta dalších faktorů jako:

Hmotnost a velikost těla a objektivů

Zejména cestovatelé si poslední dobou oblíbili bezzrcadlovky hlavně kvůli kompaktnosti a váze.

Cena a sortiment objektivů

Fullframe objektivy mohou být opravdu pekelně drahé, nicméně sortiment objektivů je poměrně obsáhlý. U zrcadlovek se navíc často nemusíme držet jen stejné značky jako tělo fotoaparátu a lze sáhnout i po objektivech dalších firem: Sigma/Tamron …

Rychlost ostření a sekvenčního snímání

Tady budou mít fullframe zrcadlovky zřejmě ještě hodně dlouho navrch. Určitým kompromisem jsou profi crop zrcadlovky, které už jsou dostatečně rychlé (mívají i dva čipy pro zpracování obrazu) a zároveň mají poměrně dobrý systém ostření. Naopak bezzrcadlovkám to zatím ještě poměrně trvá než zaostří a vyfotí fotku.

Přesnost ostření

Fullframe zrcadlovky obecně s dobrými objektivy nemají s ostřením problém, nicméně ostřící body bývají jen kolem středu fotografie. Naproti tomu bezzrcadlovky mají body od kraje fotografie a díky elektronickému hledáčku si můžete obraz zvětšit a vidět tak velmi přesně, zda máte správně zaostřeno.

Množství šumu při vyšší citlivostech ISO

Zatím platí že crop zrcadlovky ho mají od cca. 2tis. ISO poměrně hodně a rapidně ho přibývá při zvyšování světelnosti stínů. Naproti tomu fullframe má hezké výstupy až do desítek tisíc ISO. Někde uprostřed jsou bezzrcadlovky, kde však v případě FujiFilmu někteří tvrdí, že kvalita výstupu může být srovnatelná při stejné hodnotě ISO s fullframem, či je dokonce o něco lepší.

Hloubka ostrosti

Určuje kolik toho bude ostrého před a za rovinou ostrosti na kterou jsme naostřili. Platí, že v případě fullframe fotoaparátů je tato rovina obecně menší, čili jsou tyto foťáky vhodnější pro případy, kdy chceme mít hezky rozostřené pozadí – lidé/svatby atp. Naopak např. v krajinářské fotografii bychom chtěli mít ideálně ostré vše, takže taky jsou zase ve výhodě cropy.

Výdrž baterie

Všechny zcradlovky bez vyjímky mají průhledový optický hledáček, který nepotřebuje elektřinu a totéž platí i závěrce, která je mechanická. Naproti tomu bezzrcadlovka má úplně vše elektronické, čili konzumace energie z baterie je dramaticky větší. Namísto i několika tisíc fotografií tak baterie zpravidla vydrží jen několik stovek fotek. Leč naproti zrcadlovce lze bezzrcadlovku (nebo alespoň FujiFilm) nabíjet přímo z Power Banky, čili je zde možnost nabíjet i za cesty.

Rozuzlení co koupit

Jak vidno vybrat si ten správný foťák není až tak jednoduché a cenové rozpětí se ještě neustále zvětšuje. Canon např. nedávno uvedl již čtvrtou generaci modelu 5D, která ještě pár let zpět okupovala částku okolo 50tis. a dnes již překročila 100tis. Naproti tomu „začátečnické“ zrcadlovky již stačily spadnou pod 10tis.

Na internetu však najdete spousty podobně zapálených lidí a tak nebývá špatnou volbou si nejrpve rozmyslet co chci fotit a pak se podívat s čím fotí fotografové stejného žánru.

Jak obejít blokování vydavatele na Windows 10

V rámci upgrade LAN jsem si koupil pár managed switchů DGS-1100-08 (8 portový 1Gbit) od D-Linku. Po zapojení jsem na nich potřeboval nastavit, aby využívaly přidělení IP adresy z DHCP serveru. K tomu je potřeba využít SmartConsole Utility – bohužel je k dispozici jen pro Windows, která si umí Switche v LAN dohledat.

Stažení instalátoru Smart Console utility

Kouknul jsem na stránky D-Linku, abych si stáhl poslední verzi utility, ale ouha – poslední aktualizace před více jak třemi lety. To jsem ještě netušil, že to bude mít větší následky.

D-LINK SUPPORT

Startujeme s propadlým certifikátem

Switch jsem zapojil a vrhl se na instalaci Smart Console, ale instalátor nešel spustit:

Varování na propadlý certifikát

Jelikož ve Windows, už rozhodně nejsem jako ryba ve vodě, chvíli mi trvalo než jsem zjistil, že celý problém je v certifikátu výrobce SW (tedy D-Linku), jehož platnost už bohužel vzhledem k stáří poslední aktualizace vypršela.

Hlavně nepropadnout panice – příkazový řádek nás zachrání

Už jsem se pomalu začal smiřovat, že na Windows 10 v roce 2016 instalátor nerozjedu, leč při hledání na googlu jsem narazil v jedné diskuzi na poměrně nečekané řešení. Stačí spustit aplikaci z příkazové řádky spuštěné pod správcem a aplikace se rozjede navzdory vypršenému certifikátu.

Nejprve jsem vyhledal „Příkazová řádek“ a pomocí pravého tlačítka vybral „Spustit jako správce“.

Příkazový řádek jako administrátor

Pak už jen stačilo napsat jméno instalátoru (exe souboru) včetně celé cesty a bylo vymalováno – instalátor naběhl.

Aplikace spuštěna

Heuréka – funguje to!

Samotná aplikace pak již běží i pod Windows 10 kupodivu bez problémů. Je až s podivem, že to lze takto poměrně jednoduše obejít.

Jak zjistit rychlost lokální sítě?

Webových stránek a aplikací měřící rychlost připojení na internet je mnoho. Co když ale chceme znát rychlost v rámci naší domácí (lokální, LAN) sítě? Použijeme aplikaci iperf.

Co budeme potřebovat?

Rychlost je potřeba vždy měřit mezi dvěmi body, tj. budeme potřebovat dvě zařízení u nás doma, které jsou připojeny do sítě a mohou to být:

  1. počítač – víceméně jakýkoliv PC s operačním systémem Windows, Linux nebo OSX, který má dostatečně rychlý disk a síťovku
  2. mobilní telefon nebo table – pokud si vystačíme s proměřením bezdrátové WiFi můžeme šáhnout i po telefonu či tabletu
  3. NAS server – zde už obecně nelze říct jestli půjde NASka na test využít či nikoliv. Prvotním předpokladem je, abychom dokázali na NASku aplikaci iperf nainstalovat – v případě NAs od Synology bychom toho měli být schopni pomocí dpkg.

Jak měřit?

Obecně můžeme ke každému bodu měřit rychlost stahování (download) a rychlost posílání (upload).

V případě rychlosti stahování musí být bod v režimu klient a protějšek v režimu server. Při rychlosti nahrávání je to přesně naopak.

Režim klient

iperf -c <IPadresaServeru> -i <intervalVypisuVysledku> -t <dobaMereni> -f <jednotka>

Použijeme několik parametrů:

  • c – za tento parametr napíšeme IP adresu nebo název cíle (protějšku vůči kterému měříme)
  • i (volitelně) – určuje po kolika sekundách budeme dostávat na obrazovku aktuální výsledek testu
  • t (volitelně) – určuje požadovanou dobu testu v sekundách
  • f (volitelně) – určuje jednotku v které bude vypsán výsledek. Malá písmenka jsou bitech, velká v Bajtech. Tj. např. m = megabit a M = Megabajt.
  • p (volitelně) – port na kterém služba naslouchá na protějšku (standardně 5001)
Iperf - klient
Klientská strana – Stolní počítač s SSD diskem a 1Gbit síťovkou

Pokud nemáme k dispozici dva počítače pak můžeme otestovat alespoň rychlost WiFi pomocí mobilu (aplikace network tools), který však umí běžet jen v režimu klient.

iPerf mobil
Klientská strana – mobil

Režim server

iperf -s

Můžeme použít úplně stejné parametry jako na klientské straně.

iperf - server
Serverová strana – NASka s plotnovými disky a 1Gbit síťovkou

Jak číst výsledek?

Z výše uvedeného příkladu jsme dostali výsledek měření mezi stolním počítačem s 1Gbit síťovou kartou a SSD diskem (teoretická max. rychlost je tak něco přes 100MB/s) vůči NAS serveru, který disponuje také 1Gbit síťovkou, ale zřejmě nestíhá zápis tak rychle = rychlost cca 59MB/s.  Proč je zápis pomalejší upřímně zatím netuším, jelikož při testu rychlosti disku přímo na NASce dostávám dostatečnou hodnotu 132MB/s.

Rychlost zápisu disku na NASce
Rychlost zápisu disku na NASce

U testu z mobilu jsme pak zjistili rychlost kolem 70MB/s, což vůbec není špatné – jedná se o standardní modem Cisco od UPC.

Uděláme-li si však obrácené měření, tj. zapisovat budeme na stolní počítač, tak se dostaneme na maximum 1Gbit = rychlost cca 110MB/s.

iperf opačně
Přenos NASkou (čtení) a stolním PC (zápis) na 1Gbit síti

Cloudový poslech hudby – Bose SoundTouch 20 III & Spotify connect

Nejprve přišel walkman (na kazety), který pak pomalu vystřídal discman (na CDčka) a s příchodem kompresního formátu MP3 začaly CDčka vytlačovat různá fleshová zařízení pidi rozměrů (např. stále prodávaný iPod Shuffle).

V této oblasti „offline“ poslechu hudby se ale poslední dobou nic až tak převratného neudává a zajímavé je to spíše v oblasti „online“ poslechu.

Cloudový poslech hudby

Z mého pohledu velkým evolučním krokem vpřed byl před pár lety (a buďme klidně konkrétní, a tedy v roce 2011) příchod služby Google Music. Jedná se o poslech hudby z Cloudu, kdy za určitý poměrně malý měsíční poplatek (momentálně mezi 140-160 Kč měsíčně) můžeme neomezeně poslouchat obrovské množství hudby různých žánrů včetně lokální tvorby.

Doba plynula a Google dostal brzy další konkurenci, mezi které nyní patří zejména Spotify, Apple Music a Deezer.

Kromě posledně zmíněné služby Deezer jsem postupně vyzkoušel všechny až jsem skončil u Spotify. Nemusí to však být nadlouho, jelikož noví hráči v tomto poli stále přibývají a podobnou službu aktuálně připravuje i mamutí Amazon.

Neměl bych zde ale zapomenout a alespoň okrajově zmínit i iTunes od Applu. Ten významnou měrou pomohl v myšlence „online“ nákupu hudby, avšak v pojetí kupování si konkrétních alb či písniček jednorázovým poplatkem.

Jak poslouchat cloudovou hudbu

Snad všechny služby dnes nabízejí online/offline poslech hudby na mobilních zařízeních a alespoň online verzi na počítači. Některé vás však ale neomezí jen na tyto dva typy zařízení, ale prostředníctvím propojení (např. u Spotify se tato služba jmenuje Spotify Connect, a pozor je přístupná pouze v placené verzi Spotify) si můžete hudbu užívat i v TV nebo v bezdrátových repráčcích. U těchto posledně jmenovaných bych se více zastavil.

Aplikace Spotify pro PC
Aplikace Spotify pro PC

Bezdrátové repráky

Objevují se stále častěji a v drtivé většině jde o tzv. bluetooth reproduktory, tj. takové do kterých můžete hudbu dostat prostřednictvím technologie bluetooth. Často jsou malá, přenosná a někdy i voděodolná. Toto je už poměrně ustálený způsob bezdrátového šíření hudby, který se již běžně používá i u sluchátek.

Další možností jak do reproduktoru dostat bezdrátově zvuk je technologie WiFi. Ta nám při online poslechu z Cloudu nabízí jeden poměrně velký benefit – schopnost připojit se na cloudovou službu autonomně, tj. bez nutnosti prostředníka v podobě telefonu či počítače. Uvnitř takového repráčku je vlastně mini-počítač, který tohoto prostředníka umí nahradit.

Bose SoundTouch

Příkladem zařízení, které kombinují možnosti poslechu přes bluetooth s autonomním WiFi jsou reproduktory SoundTouch od společnosti Bose, které se aktuálně umí připojit ke službám:

  • Amazon Music
  • Deezer
  • Sirus XM
  • Spotify
  • Hudební knihovna v jednotce NAS
  • Hudební knihovna v počítači
  • Internetové rádio

Jednotlivé skladby (nemá asi moc smysl si ukládat jen jeden song), playlisty a nebo internetová rádia je možno si uložit před tzv. rychlé předvolby (k dispozici je jich celkem 6, což není bohužel mnoho). Ty jsou pak k dispozici přímo na reproduktoru, na dálkovém ovladači a v aplikaci SoundTouch pro mobilní telefony.

Ovládací tlačítka s předvolbami na BOSE
Ovládací tlačítka s předvolbami na BOSE SoudTouch

Pod každým tlačítkem můžete mít i různé služby, tedy na jednom např. playlist ze Spotify a na dalším internetové rádio – btw. ty obsahují i snad všechny česká rádia, která jsou v nějaké formě dostupná na internetu).

Bose SoundTouch 20, 10 a 30
Bose SoundTouch 20, 10 a 30

V případě poslechu přes Spotify dostáváte i několik zajímavých vychytávek:

  1. Hudbu můžete začít poslouchat přes mobil a stream pak přímo z aplikace Spotify přehodit na reprák
  2. Hudbu můžete střídavě ovládat z počítače, mobilu či přímo z  repráku. Např. spustím si playlist z počítače, ten pak mohu změnit prostřednicvím mobilu a nakonec písničku, která se mi nelíbí přeskočit přímo prostřednictvím dálkového ovladače.
Přehrávač Spotify a aplikace SoundTouch na mobilu
Přehrávač Spotify a aplikace SoundTouch na mobilu

SoundTouch 20 III

Já jsem si vybral z řady SoundTouch třetí generaci reproduktoru s označením 20, který je určen k ozvučení středních místností. Oproti menší 10tkové verzi obsahuje i displej a vzhledem k mnohem větší velikosti i větší počet reproduktorů.

BOSE SoundTouch 20
BOSE SoundTouch 20

Pokud o bezdrátovém reproduktoru uvažujete a nepotřebujete nějaký malý přenosný, pak doporučuju se na produkty Bose podívat. Velmi podobné produkty pak dělá i společnost Sonos.

Přidání opkg – repozitáře s konzolovými aplikacemi do NAS Synology

NAS servery od Synology běží interně na operačním systému Linux a tak se můžete dostat do stavu, kdy byste na své NASce, chtěli mít i své oblíbené konzolové aplikace.

Samotné Synology připravilo ke správě aplikací jejich vlastní „Centrum balíčků“, který obsahuje sice výborné aplikace, ale nejsou zda obsaženy žádné klasické konzolovky.

NAS Synology - centrum balíčků
NAS Synology – centrum balíčků

Naštěstí máme možnost přidání správce balíčků opkg, který je odnoží ipkg, tedy systému určeného pro embedded zařízení (mini-počítače).

Postup bohužel není úplně triviální, ale nepředpokládám, že by konzolové aplikace používali lidé nezběhlí v IT, takže to nakonec nebude tak složité – vycházím z tohoto návodu: https://github.com/Entware-ng/Entware-ng/wiki/Install-on-Synology-NAS

Postup instalace

  1. Přihlásíme se na svou NAScu (pomocí ssh <názevUživatele>@<IPadresa/názevNas>) a přepneme na uživatele root
    sudo su
  2. Vytvoříme adresář na pevném disku
    mkdir -p /volume1/@entware-ng/opt
  3. Vytvoříme symbolický link do kořeného adresáře
    ln -sf /volume1/@entware-ng/opt /opt
  4. Spustíme instalační skript v závislosti na architektuře CPU v naší NASce (pro většinu domácích NAS to bude ARM). Pokud si nejsme jistý zjistíme to jednoduše pomocí příkazu:
    uname --machine

    Architektura

    • pro ARM v5
      wget -O - https://pkg.entware.net/binaries/armv5/installer/entware_install.sh | /bin/sh
    • pro ARM v7
      wget -O - https://pkg.entware.net/binaries/armv7/installer/entware_install.sh | /bin/sh
    • pro x86-32bit
      wget -O - https://pkg.entware.net/binaries/x86-32/installer/entware_install.sh | /bin/sh
    • pro x86-64bit
      wget -O - https://pkg.entware.net/binaries/x86-64/installer/entware_install.sh | /bin/sh
  5. Přidáme následující kód do /etc/profile souboru
    source /opt/etc/profile
    

    takže bychom tam měli mít něco takového

    ...
    if [ -f /etc.defaults/.bashrc_profile ]; then
           	source /etc.defaults/.bashrc_profile
    fi
    
    source /opt/etc/profile
    
    PATH=$PATH:/var/packages/Java8/target/j2sdk-image/bin # Synology Java runtime enviroment
    PATH=$PATH:/var/packages/Java8/target/j2sdk-image/jre/bin # Synology Java runtime enviroment
    ...
  6. Restartujeme NAS

Kontrola zda byla instalace úspěšná

Pokud jsme vše udělali dobře a nevyskytla se během instalace nějaká chyba měli bychom být nyní schopni spustit balíčkovač opkg,

Opkg v shellu
Balíčkovací systém opkg v konzoli

Instalace z repozitáře

Samotná instalace aplikace je velice podobná jakémukoliv jinému balíčkovacímu systému v konzoli., tj. např. pokud chceme nainstalovat souborový manažer Midnight Commander pak stačí zadat:

opkg install mc

a balíčkovač už se postará o případné závislosti.

Midnight commander
Souborový manažer Midnight commander

Aktualizace balíčků

Jelikož samotná repozitory není jen statický balík pevně daných aplikací, ale občas nějaké další přibydou, a nebo jsou již aplikace povýšeny na novější verzi, je vhodné občas udělat aktualizace a to následující dvojici příkazů

# zaktualizuje seznam aplikací v repozitory a jejich verzí
opkg update

# aplikuje aktualizace na již nainstalované aplikace
opkg upgrade

Seznam všech dostupných balíčků

Kromě možnosti vypsat si seznam lokálně přímo v konzoli příkazem opkg list, se můžeme podívat na seznam balíčků i na webu v závislosti na použité architektuře procesoru

Instalací opkg tak dostává naše NASca další rozměr a můžeme začít používat spousty zajímavých konzolových aplikací ze světa Linuxu.