Film 2012 – je to opravdu takový propadák?

Pokud jsem se s někým v předchozích dnech bavil o filmu 2012 (letošního vydání) pak téměř vždy nešetřil kritikou. Jelikož jsem však velký příznivec katastrofických filmů nemohl jsem si tento film odpustit a tak jsme téměř 3hodiny dlouhý film včera shlédli. A jaký tedy nakonec byl?

Nebudu zde popisovat dopodrobna děj, tím bych jen opakoval to co si sami můžete přečíst například na ČSFD, ale raději se zaměřím na stručný obsah filmu a hlavně mé pocity z něj.

Nejprve si řekněme o čem film ve stručnosti je. Jak už to u katastrofických filmů bývá, je na pořadu dne zkáza naší planety Země, tentokráte však nebývalých rozměrů. S blížícím se rokem 2012 začnou objevovat vědci z celého světa nebývale zvláštní jevy spojené s erupcí na slunci a postupně zjišťují, že se celé jádro Země začíná silně ohřívat a zemské desky začínají být nestabilní. Jelikož jsou vlády jednotlivých států o tomto nebezpečí informovány, začnou se na tuto apokalypsu připravovat. Vše vyvrcholí právě v roce 2012, kdy dojde k četným zlomům, pohybu zemských desek a vzniku povrchových i podmořských zemětřesení. To má za následek příval obrovských vln tsunami, které se šíří postupně celým světem. Někteří však měli to štěstí a mohou být na tzv. archách zachráněni. Na to jak to dopadne se ostatně podívejte sami.

A nyní k samotným pocitům z filmu. Režie se ujal Roland Emmerich. Už tento fakt je často zárodkem kritiky a říká se, že jeho poslední film 2012 je tím nejhorším co zatím natočil. A jak tento negativní názor vznikl? Zřejmě tak, že jeho filmy jsou často plné efektů, ale také nerealistických scén. A toto je snad jediná velká výtka, kterou bych celému filmu vytkl. Ono neustálé utíkání hlavních hrdinu před bortící se pevninou je až moc plné náhodných štěstí – tu padne budova pár metrů před nima, tam zase uniknou zvednuté zemi jen díky tomu, že předjeli pomalé auto před dvory domů. Totéž se opakuje v další části filmu, jen místo limuzíny jsou hrdinové tentokráte v letadle. Konečný punc dodává scéna téměř na konci filmu, kdy jedna z arch narazí čelně do hory, ta se téměř sesype ale archa zůstává celá. Myslím, že tedy filmu chybí trochu více zranitelnosti hlavních postav a naopak přebývá tuny šťastných náhod, díky nímž lze přežít cokoliv.

Tak jako tak mě tenhle film neurazil a až na zmiňované výtky jsem byl celou dobu příjemně napjatý, jak to vše dopadne. Propadák to podle mě tedy rozhodně není, a neřekl bych ani, že by byl nějak výrazně horší než ostatní filmy stejného žánru.