Život: Žít v tomto státě a zejména v Praze může být opravdu drahé.

Blíží se konec března, který se poslední dva roky nesl ve znamení pro mě blížicího se daňového přiznání a i ten letošní není jiný. Letošní přelom měsíce je však spojen i s událostí druhou, neméně vyznamnou a to mým přechodem z živnostníka na zaměstnance se všemi klady i zápory k tomu patřícími.

Je to nepříjemný pocit, když celý rok odvádíte určitě pravidelné platby za zdravotní a sociální pojištění a pak přijde najednou platba další, mnohem větší – platba daně příjmu z výdělečné činnosti. Mnozí mohou namítnout, že je možno platit zálohu na daně a nebo že zaměstnanci platí daně mnohem vyšší, ale ti také mají mnohem větší komfort – nemusí si vést daňovou evidenci, nepotřebují účetního, nemusí si shánět zakázky aby se uživili a takto bych mohl pokračovat. Než se pozastavím nad mým přechodem na zaměstnance, zmíním se zde ještě o letošních daních.

Již na začátku tohoto roku mi bylo jasné, že se letošní částka odvedená státu v mém případě mnohem zvýší, jelikož jsem neměl zase toliko nákladů, které bych si mohl dát do daňové evidence (neboli účetnictví). Vše pak svým způsobem za mě vyřešili zákonodárci, kteří schválili navýšení odpisu paušálních nákladů pro můj obor činnosti z 25% na 50% a já tak věděl, že letos poprvé tohoto využiji. V praxi to znamená, že k daňovému přiznání dokládáte pouze příjmy a výdaji si odečte „paušálem“ ve výši právě 50%. Výsledná částka se pak sníží ještě o odvedené zdravotní a sociální pojištění a případně i důchodové připojištění a nebo živostní pojištění – ovšem poslední dvě ne v plné výši, ale v zákonem stanoveném odpočtu. Tím dostáváme příjem – základ daně – z kterého již nezbývá než % vyjádřit výši daně kterou musíme zaplatit. V mém případě to nakonec nevyšlo tak tragicky, i když oproti minulému roku to bylo velké navýšení, ale opět je zde jedno „ale“ a tím je sociální pojištění. Platil jsem si zálohy, leč jsem si nějak nevšiml, že se minimální zálohy zvedly a zaplatil jsem tak méně než jsem měl. S ohledem na můj daňový základ pak vyšla suma, která dokonce převýšila daň z příjmu a to rozhodně milé není a s tímto jsem nepočítal. Toto je tedy věc první, která mě čeká zaplatit.

Druhou událostí je přechod z živnostenského poměru do zaměstnaneckého. Ten sebou nese onen luxus, který jsem zmiňoval výše, ale také vyšší daňovou a pojistnou (zdravotní a sociální poj.) zátěž. Po zadání mé nástupní hrubé mzdy do mzdového kalkulátoru jsem nestačil zírat a teprve zde se nejvíce ukazuje nadpis tohoto článku. Přijde mi to nehorázné odvádět měsíčně státu 11tis. Kč! Vždyť to je částka, kterou spousta lidí dostane jako celou čistou mzdu. Bohužel v tomto státě být momentálně úspěšný, mít nadprůměrnou mzdu je pomalu trestným činem, a je to potřeba dát pořádně najevo. Lidé s vyššími přijmy je přeci potřeba pořádně „obrat“, abychom měli na všelijaké flákače, kteří nedělají nic jiného než chodí na pracovní úřad. Bohužel čím větší mzdu máte, tím se zvyšuje %podíl, který odvedete. Jako by nestačilo, že ono % se automaticky počítá z vyššího základu, ne je potřeba i toto procento zvyšovat. A v tomto se mi líbí myšlenka ODS na rovnou daň. Myslím, že je to mnohem spravedlivější systém.

Oba předchozí odstavce mají vliv i na věc poslední a to mé stěhování do Prahy. Teprve od neděle jsem stál před úkolem najít si v Praze bydlení a tak bylo potřeba si spočítat mé pravidelné měsíční náklady a to byl šok zatím poslední. Člověk si zvykne na určitý „standard“ o který by nerad přišel. Přesunem do hlavního města, kde jak se říká jsou mzdy nejvyšší by pak dalo očekávat, že se tento „srandard“ zachová a nebo i zvedne, ale v mém případě a v kombinaci s mými okolnostmi dojde zřejmě k opaku. Těmito okolnostmi je přechod z živnostníka na zaměstnance, opuštění bydlení s rodiči a také přestěhování do Prahy, kde je bydlení zřejmě nejdražší v celé naší vlasti. Celá rekapitulace vypadá proto takto:

• leasing auta – 6718 Kč
• pojištění (životní, penzijní, stavební spoření) – 2830 Kč
• účet za telefon – 350 Kč
• účet za internet – 600 Kč
• benzín – 800 Kč
• MHD Praha – 420 Kč
• jídlo – 3000 Kč (obědy hradí z větší části firma formou stravenek)
• nájem bydlení – 10000 Kč
• suma sumárum měsíčně – 24718 Kč

Ano je to svým způsobem šílená suma, kterou budu muset měsíc, co měsíc odvádět ze svého čistého platu. Kromě toho si stát vezme nemalou sumu peněz jak již bylo zmíněno i z příjmu hrubého. Život v Praze se tak jeví pro „nepražáka“ jako velmi drahý, ale věřím, že vše finančně utáhnu a zejména po splacení leasingu za půl roku bude již vše v růžovějších barvách. Rozhodl jsem se pro tuto změnu a proto musím i něco obětovat.