Život: Šplháme na pražský vrch Petřínu

Včera odpoledne mě opustila psychická pohoda a jelikož Svišť nebyla doma, musel jsem se nějak z tohoto dostat sám. Nažhavil jsem ICQ a po chvíli našel osůbku, která by mi pohodu mohla vrátit.

Po tom co jsem se ujistil, že má Lol@ večer chvíli času zbývalo dořešit kam půjdeme. Po sérii dohad, zda se půjdeme jen projít a nebo si někam sednout, jsme nakonec zvolili variantu, která umožňovala obojí a to výlet na Petřín. Jelikož jsme na něm ani jeden ještě pořádně nebyli sliboval výšlap již dopředu napětí.

Sraz jsme si dali na Malostranském náměstí od kudyma jsme se vypravili směr újezd. Již cestou v tramvaji jsem zjistil, že lanovka na petřín není z důvodu rekonstrukce v provozu a tak jsme se Vydali první stezkou která při pohledu slibovala správný směr. Ve višňovém sadu jsme si dodali pár plodů pro nabrání síly na cestu a vyrazili téměř kolmě vstříct vrcholu. Již po pár metrech jsme však narazili na první problém v podobě více možností kam jít. Vydali jsme se tedy vpravo, abychom v zápětí zjistili, že „tudy ne“. Střihli jsme to tedy rovnou za nosem opět kolmě nahoru a natrefili na chodník ve výstavbě, který nás již dovedl až k rozhledně.

Bohužel otevírací doba slibovala vstup pouze do 20:00 a hodinky ukazovaly o 18minut více a tak jsme mohli zírat pouze na zalesněný vrchol, z něhož nebyla Praha vůbec vidět. Zjistil jsme tak alespoň vstupné, které činí do 26let 40kč a starší ročníky si musí 10Kč připlatit. Otočili jsme se na podpadku a vypravili se směrem dolů z vrcholu.

Cestou jsme potkali hvězdárnu spojenou s knihovnou a poměrně rozsáhlou růžovou zahradu – takto jsme ji pojmenovali, jelikož byla tvořena výhradně růžemi všech možných tvarů a barev. Následovaly klikaté cestičky, které místy lemovalo „úžasné“ kovové zábradlí z období ranného komunismu a tak jsme se tímto tématicky vrátili v povídání i k našemu děství a onomu roku 1989, který si oba pamatujeme :-). Zastavili jsme se ještě u rybníčku v Kinského zahradě a zanedlouho jsme již opouštěli Petřínské okolí. Na Andělu jsme se rozloučili a vydali se snad oba spokojeni a tak trochu i unaveni každý svým směrem k domovům.

Děkuji tímto Lole za podporu a jen musím potvrdit, že jak se říká umí opravdu nabít člověka pozitivně a omlouvám se alespoň malinko za čas, který by jinak věnovala učení – věřím, že to i tak zvládneš!

6 komentářů u „Život: Šplháme na pražský vrch Petřínu“

  1. [1] jéé.. na tu jsme narazili také.. tedy slovně.. tak tam jsem tedy zatím také nebyl.. no alespoň se mi podařilo zatím spíše zmapovat terén 😉

  2. [3] to nevíš, že poslední dobou si knutík "vypůjčuje" fotky jinde, protože je mu "lenošno" tahat s sebou foťák?? 😀

  3. [3] to jsem pořídil při jedným z mých výletů nad Prahou.. ale pěkně se to vydařilo že? 😀 … no ne, poslední dobou jsem se nějak přistihl že "kradu" obrázky cizích osob 😀 .. tak ono taky pořídit podobný snímek není všední záležitostí 😉

Napsat komentář: Nada Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..