Život: Co se zabouchnutými dveřmi?

Nevím proč, ale mám tak nějak od přírody potřebu své chyby sdělit veřejnosti tak, abych se z nich nepoučil pouze já, ale vzali si z nich něco i ostatní. Možná by bylo kolikrát jednodušší, nechat věci pod pokličkou, nicméně jsem si život zkomplikoval nejednou a tak to půjde ven i nyní.

Dnešní sobotní ráno jsem si po náročném – a nyní to myslím vážně – pracovním týdnu trochu více pospal. Ono více je myšleno z pohledu pracujícího člověka a studenti si zřejmě jen pomyslí, cože to zde vůbec vytahuji. Tudíž jsem o desáté hodině ranní rozlepil oko, abych se po pár minutách konečně zvedl z postele a vrhl se do nádobí v kuchyni, kteréžto muselo před přípravou oběda zmiznout – nemám rád nepořádek u vaření. Jelikož odpadkový koš již si říkal o procházku vzal jsem ho tedy za ruku a po změně oblečení se vypravil ony dvě patra dolů k popelnicím. Vše probíhalo jako již mnohokrát až na cestu zpět. Poklepal jsem na kapsy kraťasů, abych zjistil v kteréže kapse se nachází klíč od domu a ouha. V pravé klíče od auta a v levé pouze mobil a už bylo jasné, že nejbližších pár hodin bude Mičurin (kdož ještě neví tak naše perská kočička) chodit po bytě sám s udiveným výrazem, cože mi to vynesení koše trvá tak dlouho.

Nastalo tedy řešení situace. Svišť byla odjetá až v jížních čechách a jediné další klíče tak mohly být u majitele bytu. Ještě že jsem měl sebou mobilní telefon a tak jsem již žhavil drát, abych mohl položit onen dotaz. Klíče skutečně majitel měl a ujistil mě, že stejně pojede kolem, tak si dáme za pár minut sraz na autobusové zastávce pod domem. Skutečně dorazil, klíče měl, ovšem takové, které nepasovaly absolutně do žádného zámku. Jak jsem se dozvěděl, zřejmě to byly klíče od předchozí fabky. První řešení tak shořelo jako papír a bylo potřeba vymyslet varianty další. Dalším člověkem, který právě dle majitele by měl mít klíče byl soused truhlář, který však ani po urputném zvonění na zvonek neotvíral a rovněž jeho mobilní telefon se netvářil hodně konverzace. Očividně si sobotní skoropoledne užíval někde za Prahou a tak mě také nezachránil.

Další a poslední varianta v pořadí bylo zavolat zámečníka. Pan majitel si vzpoměl, že má nějaký kontakt doma, a tak vyrazil ještě jednou zpět k domovu a já mezitím pozjišťoval, zda někdo nezná nějakého zámečníka. Iric, resp. dle informací jejího kolegy, mě stačila vystrašit, že tato sranda může stát 1500 – 2000 Kč, z kteréžto představy mě přepadaly mrákoty. Nakonec jsem se tedy domluvil se zámečníkem od pana majitele a ten ve stanovenou dobu skutečně dorazil. Celý zákrok otevření dveří trval cca. 2minuty a i přes nějakou slevu mě ono vynesení koše přišlo na 500,- Kč. Díky bohu, že jsem neměl na sporáku už oběd, jelikož pak bych dost možná musel volat hasiče a to už by bylo zřejmě za jinou částku ovšem s větším divadýlkem.

Poučení pro všechny je proto jasné. Nechte si zhotovit kopie klíčů a uschovejte si je alespoň u známých ve vašem okolí, abyste se vyvarovali potřebě volat zámečníka. Je příjemné si popovídat při sobotním odpoledni s cizím člověkem, který navíc obdivoval kočku a sám doma měl kocoura, ale opravdu bych byl rád, kdyby to bylo při jiné příležitosti. Paradoxně to byl dnes nakonec docela náročný den, jehož průběh bych nečekal a doufám, že mě to už hodně dlouhou dobu, ne-li vůbec nepotká.

6 komentářů u „Život: Co se zabouchnutými dveřmi?“

  1. jsem prvni z deseti navstevnikuuuu… ja chciiii daaarek, co tak inzerujete v reklame 😀 😀 😀

  2. [1] no na xchatu jsem slyšel, že prý se tady dáva soudek piva a tričko s tím panem Knutem.. Nevím co je to za týpka…

  3. Například já umím otevřít zabouchnuté dveře s koulí a klíči z druhé strany dveří obyčejnou plastovou kartou. Konkrétně ta od simkarty od Vodafonu. Již třikrát jsem volal zámečníka( 200,-; 100; a 300,- kč) až jsem se to naučil včera sám. za minutu byt otevřu. Ano, připadám si nyní trošku jak David Copperfield :o).

  4. Dnes se mi to stalo taky, tak jsem si na zítra objednal zámečníka protože už bylo hodně hodin a bylo by to ještě s příplatkem, pak mi to ale nedalo a tak v autě než jsem odjel spát jinam jsem na netu hledal různé metody a jako jediná možná v té chvíli byla ta s kartou. Šlo to dost blbě a malém jsem to vzdal, ale nakonec se to povedlo. Takže nikomu neplatit a zkuste to taky

Napsat komentář: Michal Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..