Jídlo: Začínáme s exotickými obědy – mořské krevety

Dnes jsme měli na oběd první ze skupiny pro čechy exotických jídel a to mořské potvůrky růžového zbarvení – krevety. Jelikož jsem s podobným jídlem neměl doposud pražádnou zkušenost, byl tento oběd pro mě o to zajímavější.

Celý nápad s touto exotickou kuchyní vznikl již v jednom z prvních týdnu při společném bydlení se Svištěm, kdy jsme od její mamky dostali „mezinárodní kuchařku“. Další implus nastal s příchodem letáků „Makro“, kde právě jednu z částí tvořili tyto exotické potvůrky a posléze co jsme zjistili, že toto zboží mají i v Hypernově bylo rozhodnuto, jen ne kdy.

Včera jsme takhle k večeru seděli a v jeden okamžik, řekli stejnou věc malinko jinými slovy, tedy ve smylu: „co kdybychom zajeli do Hypernovy“. Hned bylo tedy jasné, že jedeme a tak jsme se jen dodívali na tennis, převlékli se a mohli vyrazit.

V oddělení mořských potvůrek Hypernovy v Obchodním centru Chodov jsme nejprve našli neoloupané krevety chlazené balené za cenu tuším okolo 490kč/kg. Kousek opodál však byl ještě mrazící box ve kterém byly jak jednak krevety neoloupané mražené v ceně ale 290kč/kg a nebo také loupané za 440kč/kg. Chvíli jsme tak čekali, ale obsluha nikde, až na nás zvolal jeden pán, že si je máme nabrat sami co chceme a že nám to pak jen zváží. Tak jsme tedy učinili a nabrali si pytlíček neolopaných mražených krevet.

V Hypernově jsme pak nakoupili ještě nějaké ingredience na zeleninový salát navečer a mohli vyrazit ještě na nákup oblečení. Ten jsme zvládli vcelku bravůrně a tak jsme si zašli vyzkoušet nádhernou a opravdu velice luxusní kulečníkovou hernu v tomto objektu.

A nyní již konečně k samotnému obědu. Již při příchodu domů jsem ve dveřích zachytil lahodnou vůni, která předznamenávala, že se již ona pochoutka připravuje a skutečně zanedlouho se mohlo servírovat. Před samotnou konzumací jsem musel být nejprve poučen, jak se vůbec ona specialita jí. Krevetka má totiž takový jemný krunýřek, který je potřeba oloupat a oddělit hlavičku. Výsledkem je drobná „žížalka“, která je však dostatečně hutná a chutná to velice dobře, i přesto že vzniká vcelku velké množství „odpadu“. Krevetky pak byly doplněny nějakou omáčkou s zeleninou a přílohou byla rýže. Jediná určitá nevýhoda při tomto pokrnu je právě ono loupání, které poněkud konzumaci prodlužuje a také má pak člověk ruce jako prase. Musím zde poznamenat, že Svišť – jak je ovšem téměř jejím zvykem – dělala celé jídlo bez jakéhokoliv receptu a dopadlo to opět na výbornou. V kuchyni je hold opravdu hodně šikovná a člověk jen zírá, jak dokáže připravit jídlo, které nikdy předtím nedělala a navíc bez receptu.

Všem kdo neochutili toto jídlo ho vřele doporučuji. Neoloupané krevetky jsou tak spíše pro labužníky, jelikož nenažranec by dříve stratil nervy. Příští zastávkou u možských potvůrek bude zřejmě chobotnička, a tak jsem zvědavý, zda si pochutnám stejně jako dnes.