Koncert: Matahari ve Futuru

Včera byl opět jeden ze dnů, kdy ještě odpoledne člověk netuší co se bude dít večer, a nebo tuší, leč vše se odehraje dle jiného neplánovaného scénáře a tak jsem skončil v pražském klubu Futurum na koncertu kapely Matahari.

Z nadpisu článku by se mohlo zdát, že budu popisovat koncert kapelky Matahari, leč u jejich vystoupení se zastavím pouze pár větami. Na začátek vystoupila kapela Fourth Face. Toto seskupení pro mě spadlo velice rychle do škatulky „zpěv na hranici blití“, jakž označuji kapely, které vydávají při „zpěvu“ zvuk, který velice silně připominá tóny při žaludeční nevolnosti. Mnoha lidem se to líbí, ale můj šálek kafe to není. Po delší pauze se již sál opět rozezněl, aby zahrálo pár songů ještě bez kapely. Poté již na pódium vběhla kýžená Matahari včele ze zpěvačkou Žantí, aby odehráli svůj set k vlastním 5. narozeninám, rozumněj kapely. Tím mé věty k hudební části končí a pojďme zpět na začátek jak to vlastně všechno začalo.

Po příchodu z práce jsem byl toliko vyšťaven, že jsem uvažoval zda vůbec někam půjdu. Nakonec jsme se tedy shodli, že vyrazíme, a tak jsem do sebe „kopl“ šálek kafe, což tentokráte skutečně pomohlo. Po půl sedmé jsme se na smluveném místě „pod koněm“, tedy pro neznalé pod sochou sv. Václava na Václavském náměstí všichni pěkně potkali a rozhodli začít naší večerní pouť v jedné příjemné místní hospůdce Rustika. Původní plán, že večer bude probíhat po hospůdkách začínal nabírat nový směr, jelikož nás Labi začala lámat na koncertní vystoupení Matahari ve Futuru. Nicméně zprvu nebylo nadšení příliš veliké, jelikož to znamenalo jednak cestu opačným směrem než jsme původně chtěli, ale nakonec jsme povolili a s myšlenkou „přeci ji tam nenecháme samotnou“ vyrazili směr Smíchov. U vstupu jsem si zakoupil vstupenku – ano, snad po půl roce jsem šel na koncert jakožto platící divák, nečekané – a to již jsme sházeli do útrob pražského klubu Futurum. Uvnitř čekalo překvapení, v podobě opravdu pěkného klubu, který byl po stranách lemován stolky s židlemi a jednu stranu tvořil i bar. Další překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat. To takhle stojím a najednou mi někdo zakryje oči. Říkám si „ha, kdo to může být“, a onu osobu bych skutečně neodhadl. Otočím se a on tam Kornout – člověk s kterým jsem prožil neskutečně úžasný festival Hrachovka a viděl se velmi náhodně na pár koncertech. S nadšením jsem tedy zaujal místo v jeho „pracovně“, tedy u pultíku s prodejem triček, CDček, plákátů a placek skupiny Matahari. Toto nečekané setkání pak ovlivnilo i celý zbytek večera, jelikož jsem pak pendloval mezi skupinkou se kterou jsem přišel a stánkem s Kornoutem. I toto způsobilo, že koncert jsem jaksik ani příliš nevnímal, ale i o setkávání s kamarády koncerty jsou že. Ještě před skončením koncertu jsme se Svištěm koncertní sál opustili a vydali se směrem k domu za naším zlatíčkem – číčou mourovatou – Beruškou – o které jsem ještě nestačil napsat článek, ale tajit ji nebudu.

Pro mě opět jeden z příjemných večerů, ve kterém nebyla nouze o nečekané události.