Život: Jak jsem prožil letošní první jarní den?

Dneska mi jedna z kamarádek položila na ICQ „anketní otázku“, která je i nadpisem tohoto článku a já měl odpovědět jednou, popř. pár větami. Jelikož jsem ale právě dopsal jeden článek a byl jak se říká „rozjetý“, u jedné věty to neskončilo a já tak onen text rovnou použiji i jako článek tady u mě na blogu

Odbočka na úvod …Uvažoval jsem zda do napisu vůbec dát to slovo „první“, když je poněkud asi neobvyklé psát o druhém, třetím či dalším… obvykle se prostě z již principu zmiňujeme o prvním a já nebudu tentokráte vyjímkou.

V pondělí jsem si moc spánku nedopřál a tak jsem brzy ráno vstával ještě bez povědomí, že je vlastně první jarní den. Tuto drobnou indispozici v čase jsem stačil „opravit“ cestou do práce, jelikož narozdíl ode mne, mají v rádiu přehled o tom který den že je a já se tak o oné „oslavě“ prvního jarního dne konečně dozvěděl. V práci začal den jako každý jiný, ráno bylo hnusně, ošklivo a zamračeno a má nálada na tom byla podobně. Leč uplynulo pár hodin a blížila se první pozitivní věc, prvního pracovního dne, oběd! Cesta na oběd byla příjemná, konečně za doprovodu slunečních paprsků a já se do hodinky vracel s pocitem plného bříška zpět. Pak již zbývalo jen „přečkat“ za svitu slunce pár hodin do půl čtvrté, kdy jsem měl naplánován odjezd domů. Maličko jsem si i zanadával, že se mi jednak slunce v monitoru bliští a jednak v kombinaci s žhavým radiátorem, který je hned vedle mě způsobovalo neskutečnou výheň. Ano i to jsou projevy jara, leč v práci pro mě spíše nepříjemné.

Cestou zpět domů jsem si uvědomil, že bych si měl pořidit nové brýle – ty poslední mi jeden kamarád velmi šikovně na konci léta rozsedl – protože slunce na zpáteční cestě svítí rovnou do očí. Opravdu krása, člověk nic nevidí, jen žmourá, je unavený z práce, opravdu velice příjemné. Po tom co jsem přijel domů, zaradoval jsem se, že tráva už má tendenci růst a zároveň není ani náhodou tak velká abych musel nastartovat sekačku . Btw. obrázek po levé straně je z dnešního dne, kdy slunce taky pěkně hřálo, leč ne všude .

Zbytek večera se pak již nesl velice tradičně v podobě vykecávání na internetu až do půlnoční hodiny. Ale co je hlavní, a za co jsem rád, napsal jsem článek o svém pejskovi … Doře … na kterou jsou hrdý . Tak a to byl můj první jarní den, v kterém se ukázalo, že jsou hrozný morouz, který si pořád stěžuje, a když už ono slunce a teplo konečně dorazí, opět si najde nějaké připomínky

A cože vzniklo vlastně na základě informací uvedených výše a dodaných mé kamarádce?

Ano, není to první materiál, který byl převeden do formy „komixu“ … a tímto děkuji slecne_blazen za poskytnutí autorských práv na zveřejnění tohoto prvotřídního díla světového formátu, které můžete veřejně vidět pouze na mém blogu!