Níže uvádím seznam aplikací, které mi budou opravdu hodně chybět a na které si troufám říct neexistuje srovnatelná náhrada ve světe Windows:
- Radium - přehrávač rádia. Na Windows používám RadioSure, ale to je úplně jiného konceptu, který mi tolik nevyhovuje
- 1Password - správce hesel. Tady sice je vyvíjena verze pro Windows, ale opět ergonomie ovládání je o řád horší. Mě se prostě líbí ten systém chlívků jaký je v Mac verzi. Nicméně buďme rádi, že je alespoň nějaká Win verze.
- NetNewsWire - RSS čtečka. Tato aplikace je naprostá bomba. Sám nevím čím to je, ale čte se mi v ní neskutečně dobře. V porovnání s ní je FeedReader, který jsem používal na Windows hrozná aplikace. Raději čtu nyní RSS přímo v prohlížeči.
- Hands Off! – blokování přístupů z internetu. Takové aplikace pro windows zřejmě existují, nicméně jsem zatím nenarazil na nějakou, která by se tak perfektně a jednoduše nastavovala.
- AppStore - nakupování aplikací. Mě se prostě tento způsob líbí. Pravda, že člověk pokud se nehlídá může velice rychle utratit i nemálo pěnez na druhou stranu je úžasné vidět na jednom místě spoustu aplikací, možnost si je koupit a rovnou i reakce od lidí které ji používají.
- Calendar - kalendář. Nechápu, že něco takového není součástí ani posledních Windows 7. U Macu je navíc příjemné, že Calendar lze velice jednoduše napojit na kalendáře Googlu a to oběmi směry a pak je to radost používat.

A aby to nevypadalo tak černě tak k některým aplikacím naštěstí náhrada existuje:
- Adium - IM messenger. Už několik let používám Pidgina, který je velice podobný.
- OpenOffice - kancelářský balík. Existuje i verze pro Windows.
- Adobe Lightroom – správa a úprava fotografií. Existuje i verze pro Windows.
- DropBox – synchronizace vzdáleného úložiště. Existuje i verze pro Windows.
- Chrome & Firefox – internetové prohlížeče. Existují i verze pro Windows.
- NetBeans - programování. Existuje i verze pro Windows.
- Evernote - zápisky. Existuje i verze pro Windows.

Co mi naopak na Macu chybělo:
- Total Commander - správce souborů. To je prostě klasika.
- WinSCP - přenos souborů přes sshd.
- Putty - připojení ke vzdálené ploše přes ssh. V Macu se sice lze připojit přímo z terminálu, ale stále jsem se potýkal s někými problémy že některé zkratky nefungují.
- PicPick - pohodlná tvorba screenshotů. Žádnou podobnou aplikaci se mi nepodařilo nalézt.
- HeidiSQL - mySQL klient. Na Mac existuje pár použitelných aplikací, nicméně kvality této, která je navíc zdarma a hodně se stále zlepšuje, ani jedna nedosahuje.

A výše uvedený seznam je vlastně téměř kompletní souhr aplikací, které používám. No není toho mnoho, ale pro mé účely to naprosto dostačuje. Na seznamu se mi ale líbí, že spousta aplikací je dnes již multiplatformních a nedělá mi tak velké problémy se mezi prostředími přepínat.. až na ty klávesové zkratky, nicméně to bych vyčetl Applu, jelikož například takový Linux má zkratky víceméně stejné.

Stejně jako loni na zájemce o fotografování čekal celý den tématických přednášek ve dvou sálech, které jsou popsány níže, celá řada Poraden a Workshopů a v neposlední řadě prezentace několika firem ve vstupní hale, kterých se mi zdálo méně než loni.

Hodnocení přednášek

Jedná se o můj názor z pohledu člověka, který navštívil Setkání fotografů podruhé, několik let se věnuje fotografii a není tedy úplným začátečníkem.

Kamil Varga: Retuše fotografií v Adobe Photoshop CS5

První přednášku jsem začal ve velkém sále, kde přednášel Kamil Varga. Posledně jsem byl z jeho přednášky nadšený, nicméně ta byla i tentokráte bohužel téměř nachlup stejná, takže jsem si to mohl zopakovat, ale nic moc nového jsem se nedozvěděl a tudíž se to i těžko hodnotí. To že se ale přednáška po půlroce vůbec nezměnila, i použité fotky byly stejné, musím ohodnotit nějakými body dolů, jelikož nepředpokládám že jsem jediný, který na Setkání fotografů chodí častěji. Jelikož v té době ještě nic neprobíhalo v malém sále, nebylo ani z čeho vybírat.

Hodnocení: 8/10

Vítězslav Válka: Jak uspět při prodeji fotek

I na druhou přednášku jsem zůstal ve velkém sálu, kde bylo dále na pořadu hodně zajímavé téma „Jak uspět při prodeji fotek“. Bohužel, a jsem na to opravdu dost alergický, se z přednášky vyklubala prezentace jedné české fotobanky, což celý dojem u mě hodně pokazilo. Zazněly i nějaké informace k prodeji – jakým tématům se věnovat a kterým se vyhnout, na jaké velikosti fotografie připravit, ale celkově mi to přišlo nějak nezajímavé. To jsem četl už několik mnohem lepších tištěných článků.

Hodnocení: 3/10

Antonín Charvát: Správné zobrazení fotografických dat na monitorech

Přesun do malého sálu a opět reklamní prezentace jedné značky výrobců monitorů. Pán byl sice velice dobře připraven a ledasco objasnil, ale stále a stále dokola propagoval ty své monitory, což mi na tomhle typu akce opravu vadí, pokud na to nejsem dopředu připraven – z názvu přednášky to opravdu nešlo poznat.

Hodnocení: 6/10

Tomáš Hrubý: Od RAW k digitální temné komoře

Zpět do velkého sálu kam se tentokráte z loňského malého přemístil Tomáš Hrubý se svou přednáškou o zpracování RAW souborů. Prezentace byla velice podobná opět té loňské, ale následující živá ukázka již byla improvizací, takže byla hodně jiná než loni. Za tu prezentaci tedy musím srazit jeden bodík, ale celkově jinak opět bezvadné.

Hodnocení: 9/10

Petr Bambousek: Život zvířat na Floridě

Vrchol dne. Stejně jak mě na minulém Setkání fotografů oslovila přednáška od Martina Kozáka o sportovní fotografii, tak tentokráte mě opravdu hodně potěšila prezentace Petra Bambouska o focení zvířat a dokonce ji i překonala. Obsahově byly fotografie stejně jako u Martina Kozáka na prvotřídní úrovni. Co však bylo ještě lepší, byla samotná prezentace jak po stránce obsahové tak i po stránce prezentační. Dokonalé bylo prokládání fotografií s autentickým zvukem vyfotografovaných zvířat – člověk si rázem ještě více připadal jako by tam byl – a Petr Bambosek i perfektně prokládal jednotlivé fotografie příběhem z focení. Opravdu zábavné a myslím, že u takové prezentace se musel bavit skutečně každý.

Hodnocení: 10/10

Topí Pigula: Yucatán

Po Floridě další z „cestopisných“ přednášek, tentokráte z Mexika. Narozdíl od Petra Bambouska není Topí Pigula až tak fotograf jako spíše cestovatel a dobrodruh což se odráží i na jeho fotografiích. Ty jsou tak spíše reportážního typu a kochat se jimi člověk asi příliš nebude. Dohání to však až sparťanskými příhodami a zážitky někdy až na hranici civilizovaného chování – ochutnávání různých druhů rostlin, spání téměř výhradně venku, neochota platit za cokoliv turistického atp. Prezentace tak z cestopisného hlediska zajímavá byla, nicméně si nejsem jistý zda úplně patří na takovýto typ akce, jelikož fotografie zde byly spíše okrajovou záležitostí. V porovnání ale s ostatními přednáškami, ale i přesto tato vychází nadprůměrně.

Hodnocení: 7/10

Aleš Radikovský: Adobe Lightroom 3

U této přednášky mám asi největší problém ji objektivně zhodnotit, jelikož Lightroom je téma, kterému se věnuji delší dobu opravdu hodně a tak je i paradoxně problém se někde dozvědět něco nového. Pro nováčky přednáška asi může být zajímavá, i když mi přijde, že já bych se v ní spíše ztratil než něco pochopil. Lightroom prostě za hodinu vysvětlit nejde a možná by bývalo bylo lepší se věnovat stejně jako v případě přednášek k Photoshopu jen nějaké části.

Hodnocení: 6/10

Bezpečná archivace dat

Nakonec opět prezentace firmy vyrábějící nějaké jakoby bezpečnější DVD média. Toto byla už opravdu pořádná nehoráznost, pojmenovat přednášku jako Bezpečná archivace dat a pak zde prezentovat jen jeden produkt, což ale beru jako chybu pořadatelů. Po 10minutách jsem tedy raději odešel – btw. na tuto přednášku jsme byli v málem sále čtyři, čili jsem svým odchodem pěkně zamával počtem posluchačů.

Hodnocení: 0/10

Soutěže

Stejně jako i loni se konaly tři soutěže se stejnými tématy jako na podzim. První byla anketa, druhá na téma „Fotografování zátiší“ a poslední „Úpravy fotografií“. Vyhlášení bohužel probíhalo stejným stylem jako loni, který se mi vůbec nelíbí a tak jsem se tentokráte hlasování nezúčastnil. Myslím, že by pořadatelé udělali lépe, kdyby vyhlásila porota všechny tři místa a nenechávala poněkud chaoticky o jednom místě hlasovat návštěvníky.

Celkové zhodnocení

Říkám si, jestli pořadatelé nejsou až moc drzí, když si za prezentace firem, což byla letos minimálně polovina přednášek skryta za různé obecné názvy, nechají zaplatit i od posluchačů. Ono je přeci jen rozdíl, když člověk jde na předváděčku a nebo na přednášku na obecné téma, kde by se podle mého názoru měly konkrétní značky zmiňovat pouze okrajově. Z tohoto pohledu musím říct, že letošní jarní ročník byl v tomto ještě o dost horší než předchozí a zdá se mi, že se brzy ze Setkání fotografů stane jedna obrovská reklamní akce, kterážto si nezaslouží takový název. Hodně mě i mrzí, že jsem opět stejně jako na podzim musel udělit i jednu 0/10, i když opakuju je to spíše hodnocení pro pořadatele než samotného prezentujícího.

Nad účastí na dalším pokračování tak budu zase a ještě více váhat. Naštěstí pro tentokráte to pro mě zachránila zejména přednáška Petra Bambouska, která kdyby nebyla tak snad odcházím opravdu velice rozladěn a s pocitem, že jsem vyhodil peníze za vstupné. Možná ale za oněch 250kč (resp. 350Kč) očekávám až příliš mnoho, nicméně klidně si rád připlatím, pokud zmizí marketingový typ přednášek, bez pořádného obsahu.

Na váškách s účastí jsem zřejmě nebyl jen já, jelikož návštěvníků bylo pocitově výrazně méně než na podzim a zejména odpolední přednášky se nesly v poloprazdném sále. Pokud to takhle půjde dál, tak si dokážu představit, že tato akce nepřežije.

O minulém listopadovém Setkání fotografů si můžete přečíst v článku „Setkání fotografů 2010 – jaké to bylo a hodnocení přednášek„.

Canon EOS 450D vs. 40D

Nejprve začnu foťáky. Již několik let vlastním Canon EOS 450D a který jsem již úspěšně vykoupal v moři, díky němuž mi odešel USB konektor na foťáku do věčných lovišť. Obvykle se člověk bez tohoto konektoru úplně obejde – fotky nahrávám přes čtečku karet u počítače – až na jeden případ a tím je focení v ateliéru a právě jedno takové jsem měl domluvené.

Proto jsem rád využil nabídky Jarky kolegy a vypůjčil si na ateliérové focení jeho už starší kousek Canonu EOS 40D (byl na trh uveden v roce 2007, tedy rok před mým EOS 450D) , hlavně kvůli funkčnímu USB. Až v ateliéru jsem ale přišel na to, že i když by se na první pohled mohl zdát EOS 40D jen lépe opláštěným EOS 450D není tomu úplně tak a velice mě překvapila jeho rychlost, která je opravdu někde jinde. Toto možná běžný smrtelník fotící do Jpegu neocení, ale já používám s oblibou kombinaci RAW+Jpeg a tam už jde o rychlost opravu hodně, jelikož to jsou docela objemná kvanta dat. EOS 40D je i krapet větší, čili se lépe drží a má opravu úžasné kolečko a minijoystick – na toto si lze zvyknout opravu rychle.

Zaujala mě i volba ISO, která neskáče po stovkách ale 50, což ale na druhou stranu z dnešního pohledu beru spíše jako mínus. Než se člověk prokliká k nějaké vyšší hodnotě tak to chvíli trvá. Nezkoumal jsem ale, zda se to někde nedá nastavit.

Ostření vypadá velice podobně, resp. žádnou změnu jsem nezpozoroval a oba modely mají shodně pouze 9 ostřících bodů, což je opravu někdy sakra málo. Totožné by měly být i LCD displeje a stejně jak nadávám u mého EOS 450D i zde nemohu nešetřit kritikou. I při velkém přiblížení fotky vypadají na LCD šíleně neostře. Já naštěstí fotil přímo do notebooku, čili jsem tuto neduhu protentokrát obešel.

Závěrem Canon EOS 40D je rozhodně lepším foťákem a to nejen v obalu fotoaparátu ale i vnitřnostech – i když se často navenek tváří jako přístroje sdílející kde co.

Canon Speedlite 430 EX II vs. Nissin Di866 Speedlite

Shodou okolností mi po cca 6 měsících odešel můj nový blesk Nissin Di866 Speedlite a putoval tedy na reklamaci. Jelikož jsem ale externí blesk potřeboval, půjčil jsem si tentokráte od jiného Jarky kolegy Canon Speedlite 430 EX II. Měl jsem s menšího Canonu trochu obavy, ale nakonec svou roli ustál více než obstojně. Na začátek poznamenám, že cenově jsou blesky téměř totožné, nicméně v případě modelu Nissinu se jedná o nejvyšší řadu blesku, která má ambice konkurovat výkonem a funkcemi Canonu 580 EX.

A co jsem tedy vypozoroval za rozdíly? Canon je předně mnohem lépe dílensky zpracován. Plast je opticky hezčí, lépe do sebe zapadá a blesková hlava není pouze z plastu nýbrž obsahuje kovové součásti. Rovněž uchycení na fotoaparát, resp. aretace tohoto uchycení má Canon mnohem lépe vyřešen. Canon má na sobě napsáno „Made in Japan“, Nissin „Made in China“ – i to stále ještě mnohé vypovídá.

Kde však získává body Nissin je v systému zandávání baterií, kdy ty jsou u Nissinu v plastovém pouzdře, do kterého se baterky opravdu dobře dávají a velice jednoduše pak zasunutí do samotného blesku. Naproti tomu Canon nic takového nemá, a baterie se velice špatně vytahují – a nebo jsem alespoň neměl ten správný cvik.

Canon ztrácí rovněž absencí bílé zasouvací odrazky v blesku, nicméně toto není nikterak důležité, jelikož to lze velice jednoduše nahradit třebas vizitkou. Co je ale už horší je že Canon 430 EX II neumí být jako master blesk a není tedy možné z něho řídit a odpalovat jiné blesky. Naštěstí tedy umí fungovat alespoň jako slave blesk. To Nissin si poradí s oběma režimy. Nissin má ještě navíc i stroboskopický blesk, nicméně jeho použití je opět hodně úzké.

Kdybych znovu stál na rozcestí mezi tím zda si koupit o řadu nižší, ale kvalitativně povedenější Canon a nebo funkcemi zdatnější Nissin tak by již volba rozhodně nebyla tak jednoznačná, i vzhledem k tomu, že se mi blesk opravdu brzy pokazil. Na druhou stranu v některých situacích výkon blesku u Canonu může chybět a pak je ušetřených cca 6tis. u Nissinu docela znát. Pokud však blesk hodláte používat bez větších úmyslů, tak se mi nyní jeví lepší volbou Canon. Pro větší použití bych zvolil Nissin a nebo si připlatil za Canon 580 EX.

Narozdíl od prvního srovnání foťáků, které bylo tak trochu spíše jen pro mě, v tomto druhém srovnání jsou produkty, které oba můžete nyní koupit.

V exteriérech je ale práce s notebookem dosti těžkopádná a limitování USB kabelem není zrovna ve venkovních podmínkách příjemné. Proto se mi hodně líbí myšlenka přenášet fotky bezdrátově přímo do mobilních zařízeních podporujících WiFi. To již dnes zvládne kdekterý smartphone, nicméně u nich si až tak moc nepomůžeme, jelikož máme stále relativně malý displej. To pravé ořechové je podle mě až tablet, kde se velikosti obrazovek pohybují mezi 7-10″ a to je již přibližně 3x tolik oproti klasickému LCD displeji foťáku. Umím si i představit nějaký odhlehčený editor, ve kterém si můžete rovnou vyzkoušet rychlé úpravy fotografie.

A co je tedy potřeba? Na straně foťáku budete potřebovat některou z SDHC Eye-Fi karet. K dispozici jsou nyní tři druhy.

První dvě Eye-Fi Connect X2 a Eye-Fi Mobile jsou funkčně totožné a liší se kromě názvu jen kapacitou. V prvním případě disponuje kapacitou 4GB, druhá 8GB, což se může na první pohled zdát málo, ale je potřeba si uvědomit, že fotky jsou nahrávány i do noteboku nebo mobilního zařízení, které mohou mít mnohem větší kapacitu.

Poslední typ karty se honosí názvem Eye-Fi Pro X2. Má kapacitu 8GB a nejzásadnějším rozdílem je podpora přenosu souborů typu RAW a podpora Geotaggingu.

Před koupí doporučuji raději ověřit kompatibilitu s vaším fotoaparátem, nicméně pokud máte některý z posledních modelů digitálních zrcadlovek nižší řady podporující SDHC karty, pak s největší pravděpodobností problém mít nebudete. Použítí SDHC karet je i s jedním z nejvíce limitujících faktorů, jelikož u většiny poloprofesionálních a profesionálních modelů, které většinou používají CF karty, budete mít prostě smůlu.

Na straně přijímače je potřeba disponovat v případě notebooků operačním systémem Windows (XP/Vista/7) nebo Mac OS X (10.5/10.6) a v případě mobilních zařízení operačním systémem Android a nebo iOS (iPhone/iPad).

Dovolím si upozornit, že s touto technologií nemám žádné praktické zkušenosti hned z několika důvodů. Jednak nedisponuji žádným mobilním zařízením (smartphonem nebo tabletem) a také pomalu chystám přechod na vyšší řadu těla foťáku, která již nepodporuje SDHC. Věřím, že si této zajímavé funkčnosti brzy všimnou i výrobci foťáků a stane se třeba základní funkčností. Myslím, že zejména v dnešní době smartphonů a tabletů by to spousta lidí ocenila.

Na závěr ještě ilustrativní video jak to všechno funguje.

Click here to view the video on YouTube.

Nedávno jsem při brouzdání App Storem narazil na hru Trine, která mě zaujala svou nádhernou grafikou a zajímavým použitím hned tří různých postav – zlodějka, čaroděj a rytíř. Všechny tři postavy umí jen dvě věci, ale každá postava jinou. Čaroděj umí vykouzlit krabice, rytíř bojuje s mečem a zlodějka střílí šípy. Hra je klasickou plošinovkou, tj. vašim úkolem je jít stále zleva doprava až do cíle, kdy občas máte několik možností jak překonat určitou překážku a někdy lze tuto překážku zdolat jen s učitou postavou. Naštěstí se můžete v kterémkoliv okamžiku mezi postavičkam přepínat.

Hru normálně stojí téměř 20$ což není až tak moc, nicméně hned jsem si ji nekoupil a udělal dobře. Ode dneška probíhá super akce autorů Frozenbyte, kdy si můžete koupit celý balík 3 jejich her za jakoukoliv cenu . Ano, je to neskutečné, ale sami si určíte cenu. Kromě Trine dostane ještě Shadow-grounds: Survivor a Shadow-grounds. Poslední hry jsem zatím nezkoušel, ale pokud mě zaujmou stejně tak o nich určitě také něco napíšu. Úžasné na celém balíku je i fakt, že máte k dispozici hry pro všechny platformy, tj. pro Windows, Mac OS X i Linux. Celý balík má i částečně charitativní podtext a část peněz bude věnována na charitu.

Doporučuju všem podobně zapálených do starých klasických her koupi.

A nyní pár screenshotů co jsem stačil udělat ze hry a na závěr ještě oficiální video na Youtube.

Click here to view the video on YouTube.

Jedná se o tzn. tray aplikaci, tzn. aplikaci, která není (ale může být) přítomna v Docku (spodní lišta s ikonkami aplikací), ale usídlí se v pravém horní rohu. Základním posláním aplikace je jednoduché naladění internetového rádia ať už z aktualizovaného celosvětového seznamu stanic a nebo zadáním konkrétní url. Můžete si jednotlivé rádia označit jako oblíbené a udělat si tak vlastní seznam internetových rádií. Pokud to stanice podporuje vidíte navíc název a autora aktuálně hrající skladby. Toliko k základu a nyní se podíváme na program podrobněji.

Po kliknutí na ikonku rádia v tray liště se vám zobrazí hledací okénko ve stylu Spotlight do kterého můžete zadat buď konkrétní název stanice, lokaci nebo styl, popř. kombinace oddělené čárkou. Bezprostředně se vám začnou nabízet stanice, které zadanému dotazu vyhovují. Úplně nahoru se vždy zařadí stanice, které máte označené jako oblíbené a ty vám tak časem nezapadnou. Pokud máte aktuálně naladěnu stanici pak uvidíte název songu a interpreta s možností tuto informaci sdílet Twitteru, Facebooku nebo Google Buzz. Ještě zde můžete nastavovat hlasitost a zapínat nebo vypínat přehrávání rádia.

Po kliknutí na ikonku ozubeného kola se dostanete do jediného menu programu, které nabízí vstup do nastavení programu, import stanice pomocí URL, zobrazení historie přehrávaných songů, možnost nastavení eqalizeru a vypnutí programu.

Pokud se podíváme na dialog s nastavení pak zde také nemáme přehršel možností, ale najdeme zde vše důležité jako: automatický start programu po příhlášení, zobrazování ikonky v docku, automatické naladění poslední stanice, použití kvalitního zvuku, zobrazení názvu skladby v menu, použití Growl notifikací, nastavení přehrávané skladby do statusu iChatu, odesílání přehraných skladem na Last.fm, vyřazení stanic, které nejsou dostupné a automatická kontrola aktualizace programu.

Jistě se vám občas stane při poslechu rádia, že se vám nějaká písnička líbila, ale vy nevíte jak se jmenuje. Občas se tuto informaci dozvíte po skončení skladby, ale což takhle mít možnost podívat se na celou historii zpětně? A právě tuto funkcionalitu Radium nabízí a pokud by se vám písnička opravu moc líbila můžete si ji v případě dostupnosti rovnou koupit.

Z předplatitelských služeb bude pro našince asi zajímavý pouze Last.fm, kterážto umožňuje se přihlásit k odesílaní přehrávaných skladeb na váš vlastní účet Last.fm.

Pokud jste v nastavení zatrhli použití Growl notifikací a máte Growl v MacOSX nainstalovaný pak se vám bude při začátku každé skladby na obrazovce chvíli zobrazovat informace jak se kladba jmenuje a jaké rádio aktuálně posloucháte.

Někoho možná nakonec přeci jen odradí cena programu 9.99$, což pravda za tak specializovanou aplikaci není nejméně, nicméně i přesto si myslím, že ten komfort stojí za to. Aplikaci je možné si nejprve v 30denní lhůtě vyzkoušet a pak je možné si ji zakoupit buďto přímo na webu výrobce a nebo prostřednictvím Mac App Store. Požadavky na systém jsou minimální a jediným předpokladem je tak Mac OS X 10.5.8 nebo vyšší.

Nicméně tento článek není o Krétě takže proč o tom vlastně píšu? Člověk na tomto místě hrozně rozdivočený. Tu běží tam, a za chvíli se zase podívat o kus vedle. Já jsem ještě v této době neměl speciální fotobatoh a tak se mi při brouzdání asi 15cm hladinou moře stalo to, že se mi otevřel batoh a foťák mi vypadl přímo do moře. Opravdu nepříjemný pocit vzhledem k tomu, že foťák toho ještě neměl mnoho zasebou. Tím jsem s focením pro ten den skončil a další den se hrozil toho co se stane až ho zkusím zapnout. Naštěstí podle všeho to odnesl pouze objektiv Tamron 28-75mm 1:2.8 MACRO (i toho objektivu bylo hodně škoda, budiž mu země lehká).

Tělo Canon 450D vypadalo absolutně bez závady – nečekal jsem že foťák této třídy může vůbec přežít vymáchání v mořské vodě, v které ležel přibližně 3sec. úplně ponořen, nicméně ve vypnutém stavu. Ještě, že jsem měl sebou ještě jeden objektiv a tak jsem zbytek dovolené odfotil se Sigmou 20mm 1.8.

Po příjezdu z dovolené jsem však přeci jen závadu našel a to nefunkčnost USB, která byla zřejmě způsobena tím, že jsem měl nedokonale dovřen gumové těsnění. Dlouhou dobu mi tento problém vůbec nevadil, až do doby kdy jsem pocítil potřebu fotit přímo z počítače, resp. mít možnost bezprostředně po stisknutí spouště si prohlédnout fotku na velké monitoru. A tak jsem se odhodlal k rozebrání Canonu 450D, abych se pokusil nějaký způsobem vyčistit nefunkční USB konektor.

Při rozebírání si člověk uvědomí jak přesně je foťák uzavřen, jelikož je potřeba odšroubovat opravdu velké množství šroubků a i tak se zadní strana foťáku hned lehce neodklopí. Já postupoval krok za krokem podle videa, které jsem přiložil na konec článku a žádné překvapení se nekonalo. Rozhodně bych se do rozebraní nepouštěl bez shlédnutí podobného videa.

A vpravo už je vidět onen problematický USB konektor. Bohužel i přes všechnu snahu se mi jeho funkčnost nepodařilo obnovit, což značně komplikoval fakt, že je celý uzavřen v kovovém pouzdře do kterého bych se zřejmě podíval jen jednou. Na spodním lemu těla jdou ještě vidět kousky mořské soli. Dál se naštěstí nedostaly.

Pokud se tedy pohybujete s foťákem okolo vody doporučuji opravdu obezřetnost. Pokud už by se vám náhodou stalo něco podobného jako mě rozhodně foťák hned nezapínejte a nechte ho pořádně vyschnout. Pokud by ani poté foťák nefungoval doporučoval bych ho asi spíše dát do nějaké opravny než se ho pokoušet oživit v domácích podmínkách. Mě by se to přeci jen kvůli USB zřejmě nevyplatilo.

Absolutní návštěvnost

Návštěvnost je jedním z hlavním ukazatelů, které bude většina pisatelů či provozovatelů všemožných webů sledovat a skutečně má asi největší vypovídající hodnotu z hlediska toho co se za ten běh času událo.

Na konci roku 2008, když jsem přidal měření pomocí Google Analytics, jsem už měl blog velice hezky rozjetý, týdenní návštěvnost oscilovala kolem 500 návštěv a s mírnými hupy se mi ji podařilo držet někde mezi 400-800 návštěv týdně až do listopadu loňského roku, kdy jsem několikrát změnil hosting. Tehdy jsem používal už hodně starý a neaktualizovaný blogovací systém Blog:CMS, který se mi bohužel nepodařilo na novém hostingu 100% zprovoznit, což mělo za následek spousty nefunkčních odkazů.

Až v března 2011 jsem se odhodlal na poněkud riskatní cestu a to změnu systému na všeobecně nejoblíbenější WordPress, což sebou neslo ztrátu všech původních URL a díky tomu tak trochu začínám znovu. Zatím musím říct, že se to docela daří a z 18 návštěv týdně už jsem na nějakých 212 a zatím to má stále rostoucí charakter. Věřím, že se mi postupně podaří dostat alespoň někde okolo těch 500 návštěvníků týdně.

Odkud návštěvníci přícházejí?

To se zdá jako zajímavé téma, nicméně výsledek až tak zajímavý není. Přes 90 % všech návštěv tvoří Česká republika, což vzhledem k tomu, že píšu blog pouze v českém jazyce není až tak překvapivé. Jednotlivá města pak jsou zastoupena téměř přesně dle velikosti, tj. Praha, Brno, Ostrava, Plzeň, Olomouc, České Budějovice, Liberec, Zlín a takhle bych mohl pokračovat.

Podíl prohlížečů

Tato statistika byla vlastně hlavním impulzem proč jsem tento článek napsal. V datech z Google Analytics mám tři roky návštěv, což už je ve světě prohlížečů docela dlouhá doba a tak mě opravdu zajímalo jak se časem tržní podíl změnil. Hodnoty jsem si rozdělil na dvě časová pásma.

V prvním pásmu jsou data za celé období. Z dat můžeme vyčíst, že nejvíce ztrácí oba prohlížeče z předních řad – Internet Explorer (-3,3%) a Mozilla Firefox (-3,1%). Naopak třetí Google Chrome výrazně poskočil z 4% až na téměř 13%. Čtvrtou bramborovou medaily zástává Opera, který se plácá okolo 10%, což tedy i tak není rozhodně málo. Poslední v datech je prohlížeč Apple Safari s něco málo přes 1%.

V druhém grafu máme opět podíl prohlížečů, ale pouze za 1,5roku zpět rozdělený opět na dva intervaly. Opět nám klesá Mozilla Firefox (-3,2%), ale co mnohem více tentokráte klesá Internet Explorer (-6%). Třetí Google Chrome opět povyskočil až na téměř 22% a vehementně atakuje druhou pozici Internet Exploreru. Poslední Safari opět maličko poskočilo na 1,6% a podíl ostatních prohlížečů klesl pod 0,5%.

Podíl operačních systémů

Jak je statistika prohlížečů zajimává a různorodá, tak naproti tomu situace u operačních systémů je poněkud nudná. V obou statistikách výrazně dominuje Microsoft Windows s více jak 90% a na ostatní toho tak mnoho nezbylo. Na druhém místě s obrovským odstupem je zatím stále Linux (4%) a poslední dobou ho začíná pomalu dohánět Macintosh (2,5%). Tato statistika mě asi nejvíce překvapila, jelikož jsem tady měl hned několik článků o Ubuntu a poslední dobou i o MacOS X.

Jak to bude do budoucna?

Vypadá to, že na poli prohlížečů lze čekat ještě velké bitvy – Microsoft nedávno přišel s konečně opravdu kvalitním Internet Explorerem verze 9.0 (i když tedy není dostupný pro starší Windows), Google Chrome vydává nové verze opravdu rychle a po dlouhé odmlce se ozvala také Mozilla se svým Firefoxem 4.0 s příslibem mnohem rychlejšího vydávání nových verzí.

Na poli operačních systémů bude zřejmě ještě mnoho let dominovat Microsoft Windows. Ubuntu, kteréžto nejsilněji reprezentuje platformu Linuxu, stále postrádá mnoho aplikací a her a nemá podle mě na to momentálně nějak výrazně prosadit i přesto že je zdarma. V případě MacOSX je asi největší brzdou cena samotného hardwaru a lokalizace systému, jelikož jinak systém jako takový je velice zdařilý a spousta důležitých aplikací a her je vydávána i pro tuto platformu.

Dovolím si udělat nějaký můj skromný odhad, jak by to mohlo na poli prohlížečů a OS za třeba rok vypadat.

Závěrem ještě raději upozorňuji, že veškerá aktuální data i odhady se týkají pouze mého webu a nejedná se v žádném případě o globální statistiky. Nicméně vzhledem k různorodosti mých článků se můžou tyto data globální statistice České republiky blížit.

Na seminář jsem se rozhodl zajít proto, jelikož se mi designově iOS aplikace obecně často líbí a sliboval jsem si od toho určitou inspiraci do budoucna, což se ale velmi jen částečně podařilo. Nicméně nepředbíhejme, větší hodnocení si nechám na konec.

Jako lektor byl na seminář zapsán Lukáš Hurych (@LukasHurych), pro většinu stejně jako pro mě neznámý to člověk a o to více mě překvapilo po příchodu, když jsem viděl opravdu mladičkého klučinu – upřímně překvapilo nemile, jelikož zatím opravdu nemám dobré zkušenosti s moc mladými lektory.

Aby toho nebylo málo stejně jak byl mladý lektor tak bylo až nějak moc podezřele mladé obecenstvo, alespoň tedy v době mého příchodu cca 15min před začátkem prezentace a já si tam připadal tak nějak divně. Ukázalo se však, že čím je člověk starší, tím asi více přesně chodí a ba naopak má sklony chodit spíše později. Při začátku prezentace tak již bylo rázem osazenstvo plné i lidí mého věku.

Seminář tedy mohl začít a hned na úvod je potřeba říct, že lektor měl prezentaci moc hezky připravenou – tedy tím myslím obsahově, na to že se jednalo o seminář UDG byla prezentace tak nějak striktně fádní. Na rozjezd následovalo pár dotazů typů kdo je majitelem iPhonu, Macu a kdo zná XCode. Tady jsem se tedy nestačil divit, kolik studentů má jak iPhone, tak nějakého Maca a  iPad a to prosím současně. Pokud si člověk sečte cenu, tak se opravdu nestačím divit. Pracujícímu člověku to dá nějakou dobu zabrat, aby si to vydělal, ale kde studenti vezmou bratru 60tis. to vážně netuším.

A nyní konečně trochu k obsahu. První zmínka byla o dokumentu iOS Human Interface Guidelines, jakožto určitém základním dokumentu od Applu, který popisuje jak by měl program pro iOS vypadat a jak by měl fungovat – myšleno tedy na obecné rovině.

Další část semináře pak byla věnována jednotlivým bodům, kterými je potřeba projít od zrodu nápadu na aplikaci až po její vydání. Konkrétně to byly tyto fáze:

1. rozmyslete si co budete vyvíjet a čeho chcete dosáhnout
2. navštivte App Store a nechte se inspirovat úspěšnými aplikacemi jiných autorů
3. buďte „MINIMAL“ – jedna obrazovka by měla dělat jen jednu věc
4. skicněte – co nejrychleji dostaňte myšlenku z hlavy
5. vyberte si prototyp – jednoduchý návrh aplikace, ještě bez propracovaného designu
6. designujte
7. projděte si ještě jednou předchozí body a pamatujte, že nikdy nic není perfektní napoprvé
8. můžete začít psát kód
9. beta testujte aplikaci – přátelé, Mechanický turek (zajímavá služba Amazonu, opravdu levné testovaní aplikací)
10. release – připravit si Business Model (můžete použít například schéma Business Model Canvas)

Jednotlivé fáze byly prokládány různými ukázkami méně či více úspěšných aplikací, ale celkově mi právě ta praktická část přišla taková nesourodá. Více bych uvítal na začátku říct, že na modelovém příkladu si ukážeme, že firma XY chce vyvinout aplikaci ABCD, jak bude postupovat v jednotlivých fázích a na co se má zaměřit a čeho se naopak vyvarovat. Takto by to dávalo větší smysl a nebyl by to tak trochu guláš mnoha zdrojů.

Co mi i chybělo byla trochu větší ukázka práce v XCode, tedy alespoň opět výběr nějaké jednoduché aplikace a jak to naklikat alespoň designově. To je zřejmě problém lektora uvědomit si hranici, co je jasné pro něj na první pohled, nemusí být jasné lidem v tomto nezasvědcených.

Zbývá již udělat jen z celého semináře nějaký závěr. Úplně bych vypustil pasáž se slovy „srát na hlavu“ – přijde mi to, že to zbytečně snižuje úroveň. Pokud by se jednalo a neplacený seminář a nebo jednu z přednášek v rámci nějakého většího bloku, tak odejdu asi spokojen, nicméně za 200Kč jsem obdržel pouze 1hodinu (i když v pozvánce bylo uvedeno trvání 2-3hodiny) průměrné přednášky a musím tedy konstatovat, že za takových okolností jsem rozhodně spokojený neodcházel a podle reakcí ostatních při odchodu jsem nebyl jediný. Je to škoda, téma to bylo rozhodně zajímavé.

Konečné hodnocení bodově: 4/10

Možná se to stalo i vám. Vyfotili jste celou kartu ve svém foťáku a kochali jste se záběry přímo ve foťáku. Když jste však kartu doma dali do počítače a chtěli jste fotky nahrát do počítače, tak náhle na kartě bylo jen pár fotografií a ostatní zmizeli bůhví kam – je to opravdu nepříjemný pocit. Naštěstí nemusíte zoufat a existuje velká naděje, že se vám podaří data zachránit.

Jedním z programů, které obnovu ztracených souborů na paměťových kartách řeší je PhotoRec. Ten má z mého pohledu jednu velkou přednost a jednu docela omezující nevýhodu.

Předností je fakt, že ho můžete používat všech těchto systémech:

• DOS/Win9x
• Windows NT 4/2000/XP/2003/Vista/2008/7
• Linux
• FreeBSD, NetBSD, OpenBSD
• Sun Solaris
• Mac OS X

Naopak nevýhodou může být pro mnohé uživatelské rozhraní programu, abych byl konkrétní jedná se o konzolovou aplikaci, kterou tak spouštíte v terminálu (či příkazovém řádku řečeno terminologií DOS/Windows) a komfort práce s aplikací tak je o několik snad i desítek let zpět. Na druhou stranu práce v konzoli může být pro mnohé i výhodou, jelikož program vám nabízí opravdu jen základní a důležité informace bez jakýchkoliv zbytečných omáček a omalovánek.

Zatím jsem ho vyzkoušel pouze jednou, naštěstí se mi tato nehoda na kartách nestává běžně, a zafungoval opravu suprově.

A na závěr ještě jedna pozitivní věc – program je k dispozici zdarma a lze ho stáhnout ze adresy www.cgsecurity.org/wiki/PhotoRec.

PS: Za celou dobu co používám digitální fotoaparáty se mi havárie stála naštěstí jen 2x a to vždy v případě SD karty. Pokud by někdo měl podobnou zkušenost, a nebo tušil co to může způsobovat, budu věřím že nejen já rád pokud se o informace podělí v komentáři.