S MacOS Sierra přichází vynucený upgrade Parallels 10

A je to tu zase. Včera vyšla nová verze MacOS Sierra a Parallels mě upozorňuje, že je potřeba si zaplatit ne zrovna levný upgrade jejich aplikace, jinak budu mít s novou instalací smůlu a nebo mi přestanou fungovat některé věci.

parallels

I přesto jsem to risknul, MacOS aktualizoval a ouha, ony skutečně některé věci přestaly fungovat – naštěstí to zatím zdá se není tak dramatické.

Zatím jsem si všimnul, že na image, které umožňovala Coherenci mám tuto volbu nově jaksik zašedlou.

snimek-obrazovky-2016-09-21-v-22-45-56

Naštěstí směr Mac -> Windows co se týče souborů funguje a opačný jsem zatím nepotřeboval.

snimek-obrazovky-2016-09-21-v-22-51-39

Je takto opravdu nutné uživatele defakto nutit k upgrade, když to nebude až tak přímo souviset s novou verzí operačního systému?

nadpis6

Adobe Lightroom na iOS – focení mobilem do RAW

Od poslední verze iOS 10 mají možnost aplikace třetích stran umožňovat focení do RAW. Jedním z prvních kdo se této možnosti chytil je Adobe, který ve svém mobilním Lightroomu od verze 2.5.0 nabízí možnost zachycení fotek v surovém RAW namísto JPEGu.

K čemu je to dobré

Představme si, že jste například na dovolené nebo někam cestujete a z nějakého důvodu nemáte u sebe klasický fotoaparát. Člověk v takové situaci velice často šahá po mobilu.

Mobilní telefony dnes už v JPEGu poskytují poměrně brilatní výsledky, ale občas zejména při větším dynamickém rozsahu scény může exponovat chybně a nám zůstanou na fotce přepaly, či je fotka naopak moc tmavá.

Druhou kapitolou je pak vyvážení bílé, které může být nastaveno mobilním telefonem chybně a v případě JPEGu, už pak máme jen poměrně malý prostor na opravu. Naoproti RAW formát nám dává naprostou svobodu a můžeme si s vyvážením bílé pohrát až v postprocessingu.

Jak fotit v RAW

Jak už bylo řečeno, je potřeba mít iOS 10 a mimálně verzi Lightroomu 2.5.0. Pokud ji máme klikneme na ikonku foťáku v pravém dolním rohu

img_20160918_191934

Objeví se nám obrazovka s fotografovanou scénou a informací nahoře uprostřed, že fotíme do DNG formátu. Dole pak máme pár možností nastavení:

  1. zapnutí/vypnutí blesku
  2. nastavení vyvážení bílé
  3. komplenzace expozice
  4. zobrazení pomocných linek
  5. časovač
  6. filtry

img_20160918_191835

Kde fotky najdeme a jak je poznáme

Vyfocenou fotku najdeme přímo v aplikaci Lightroom, kolekci Lightroom photos a poznáme ji ještě tak, že má v informacích označení „Original“ (ostatní, které máme v knihovně z velkého LR budou mít přídomek „Smart Preview“).

img_20160918_191716

Ve velkém Lightroomu pak máme fotografii ve formátu DNG (což btw. není nic jiného než univerzální RAW formát od společnosti Adobe) a můžeme tak dělat všechny nedestruktivní úpravy na které jsme z práce s RAWy zvyklí.

screen

V terénu jsem tuhle možnost ještě nepoužil, ale věřím, že to může pomoci zachránit nejednu fotku z dovolené. Doufám, že se vám to povede.

apc_0004

Porovnání Canon 450D vs. 7D vs. Fujifilm X100T a pár slov jak vybrat foťák

Foťáků mi prošlo rukama už několik, nicméně dnes se zaměřím nejprve na tři kousky. Na těch  se pokusím ilustrovat jak se digitální fototechnika časem mění a nakonec zbyde i pár rád co všechno zvažovat, pokud si dneska chceme vybrat foťák.

Canon EOS 450D Canon EOS 7D (Mark I) FujiFilm X100T
Velikost čipu 22.2 x 14.8 mm CMOS 22.3 x 14.9 mm CMOS 23.6 x 15.8 mm CMOS
Počet megapixelů 12Mpix 19MPix 16Mpix
Obrazový procesor DIGIC III Dual DIGIC 4 EXR Processor II
Velikost fotky 4272 x 2848 5184 x 3456 4896 x 3264
Počet ostřících bodů 9 19 49
Váha 524g 820g 440g

Z tabulky můžete vidět, že vlastním dva kousky z kategorie tzv. crop zrcadlovek, přičemž první Canon 450D je z té nejlevnější kategorie foťáku z plastu, nicméně čipy bývají často úplně shodné jako u kategorie profi-cropů, což je případ Canonu 7D (kde jsou ale dva).

Druhou poměrně novou kategorií jsou digitální bezzrcadlovky, které na první pohled vypadají tak trochu jako obyčejné kompakty s vysokou cenou. Nenechme se ale zmást – kvalitou výstupu jsou srovnatelné se zrcadlovkami, ale mají obvykle mnohem kompaktnější rozměry. To byl i důvod proč jsem si koupil jednoho ze zástupce této kategorie a je to FujiFilm X100T – crop foťák s pevným ohniskem 23mm a velikostí čipu jako v zrcadlovce – dokonce dle tabulky i větší než je u crop zrcadlovek běžné.

Generační srovnání

Pojďme se nejprve podívat na malý test všech tří mých foťáků dohromady.

Testovací fotka

Na všech třech foťácích byl nastavený bracketing +/-1 EV a základní expozice měla hodnoty 1/15s, ISO 200 a clona f8. Všechny snímky byly foceny ze stativu.

Na Canonech jsem měl nasazený objektiv Canon EF-S 17-55/2.8 a nastavený na 17mm. FujiFilm má pevný objektiv 23mm/2.0 na který jsem dal předsádku zvětšující ohnisko 19mm.

dscf4053

Jelikož má scéna velký dynamicky rozsah – foceno v místnosti proti oknu – vybral jsem ze tří fotek vniklých bracketingem tu s nejméně přepaly v protisvětle a obnovil stíny.

Zvětšené výřezy

První je vždy Canon 450D, následovaný 7D a nakonec FujiFilm X100T.

Srovnání okno

susak

Jak se fotky liší?

I přesto, že základní citlivost byla všude 200 ISO je vidět obrovský generační skok u těchto crop čipů. U Canonů je to jedna generace, kdy množství šumu ubylo a není tak barevně divoké a u FujiFilmu je vidět neskutečné zlepšení, kdy šum i při obnovení ze stínů nevnikl prakticky žádný a kresba zůstává brilatně ostrá.

Co si mohu vybrat a je pro mě nejlepší?

Tuhle otázku dostávám poměrně často a není na ní většinou úplně jednoduché odpovědět.

Určitý závěr je možné si udělat z testu výše, nicméně pro aktuální výběr by bylo vhodnější porovnat foťáky ve stejné generaci. Nicméně obecně to vypadá, že dnešní fotograf má na výběr hned tři možnosti:

  1. koupit si levnou crop digitální zrcadlovku v cenách od 10-40tis. – Canon/Nikon
  2. investovat trochu více do crop digitální bezzrcadlovky v cenách od 25-50tis. – FujiFilm/Olympus/Sony
  3. nedělat kompromisy a koupit si fullframe zrcadlovku v cenách mezi 50-120tis. – Canon/Nikon

Leč celé to tak jednoduše generalizovat nejde a kromě obrazového výstupu do rozhodování při koupit přichází spousta dalších faktorů jako:

Hmotnost a velikost těla a objektivů

Zejména cestovatelé si poslední dobou oblíbili bezzrcadlovky hlavně kvůli kompaktnosti a váze.

Cena a sortiment objektivů

Fullframe objektivy mohou být opravdu pekelně drahé, nicméně sortiment objektivů je poměrně obsáhlý. U zrcadlovek se navíc často nemusíme držet jen stejné značky jako tělo fotoaparátu a lze sáhnout i po objektivech dalších firem: Sigma/Tamron …

Rychlost ostření a sekvenčního snímání

Tady budou mít fullframe zrcadlovky zřejmě ještě hodně dlouho navrch. Určitým kompromisem jsou profi crop zrcadlovky, které už jsou dostatečně rychlé (mívají i dva čipy pro zpracování obrazu) a zároveň mají poměrně dobrý systém ostření. Naopak bezzrcadlovkám to zatím ještě poměrně trvá než zaostří a vyfotí fotku.

Přesnost ostření

Fullframe zrcadlovky obecně s dobrými objektivy nemají s ostřením problém, nicméně ostřící body bývají jen kolem středu fotografie. Naproti tomu bezzrcadlovky mají body od kraje fotografie a díky elektronickému hledáčku si můžete obraz zvětšit a vidět tak velmi přesně, zda máte správně zaostřeno.

Množství šumu při vyšší citlivostech ISO

Zatím platí že crop zrcadlovky ho mají od cca. 2tis. ISO poměrně hodně a rapidně ho přibývá při zvyšování světelnosti stínů. Naproti tomu fullframe má hezké výstupy až do desítek tisíc ISO. Někde uprostřed jsou bezzrcadlovky, kde však v případě FujiFilmu někteří tvrdí, že kvalita výstupu může být srovnatelná při stejné hodnotě ISO s fullframem, či je dokonce o něco lepší.

Hloubka ostrosti

Určuje kolik toho bude ostrého před a za rovinou ostrosti na kterou jsme naostřili. Platí, že v případě fullframe fotoaparátů je tato rovina obecně menší, čili jsou tyto foťáky vhodnější pro případy, kdy chceme mít hezky rozostřené pozadí – lidé/svatby atp. Naopak např. v krajinářské fotografii bychom chtěli mít ideálně ostré vše, takže taky jsou zase ve výhodě cropy.

Výdrž baterie

Všechny zcradlovky bez vyjímky mají průhledový optický hledáček, který nepotřebuje elektřinu a totéž platí i závěrce, která je mechanická. Naproti tomu bezzrcadlovka má úplně vše elektronické, čili konzumace energie z baterie je dramaticky větší. Namísto i několika tisíc fotografií tak baterie zpravidla vydrží jen několik stovek fotek. Leč naproti zrcadlovce lze bezzrcadlovku (nebo alespoň FujiFilm) nabíjet přímo z Power Banky, čili je zde možnost nabíjet i za cesty.

Rozuzlení co koupit

Jak vidno vybrat si ten správný foťák není až tak jednoduché a cenové rozpětí se ještě neustále zvětšuje. Canon např. nedávno uvedl již čtvrtou generaci modelu 5D, která ještě pár let zpět okupovala částku okolo 50tis. a dnes již překročila 100tis. Naproti tomu „začátečnické“ zrcadlovky již stačily spadnou pod 10tis.

Na internetu však najdete spousty podobně zapálených lidí a tak nebývá špatnou volbou si nejrpve rozmyslet co chci fotit a pak se podívat s čím fotí fotografové stejného žánru.

nadpis5

Jak obejít blokování vydavatele na Windows 10

V rámci upgrade LAN jsem si koupil pár managed switchů DGS-1100-08 (8 portový 1Gbit) od D-Linku. Po zapojení jsem na nich potřeboval nastavit, aby využívaly přidělení IP adresy z DHCP serveru. K tomu je potřeba využít SmartConsole Utility – bohužel je k dispozici jen pro Windows, která si umí Switche v LAN dohledat.

Stažení instalátoru Smart Console utility

Kouknul jsem na stránky D-Linku, abych si stáhl poslední verzi utility, ale ouha – poslední aktualizace před více jak třemi lety. To jsem ještě netušil, že to bude mít větší následky.

D-LINK SUPPORT

Startujeme s propadlým certifikátem

Switch jsem zapojil a vrhl se na instalaci Smart Console, ale instalátor nešel spustit:

Varování na propadlý certifikát

Jelikož ve Windows, už rozhodně nejsem jako ryba ve vodě, chvíli mi trvalo než jsem zjistil, že celý problém je v certifikátu výrobce SW (tedy D-Linku), jehož platnost už bohužel vzhledem k stáří poslední aktualizace vypršela.

Hlavně nepropadnout panice – příkazový řádek nás zachrání

Už jsem se pomalu začal smiřovat, že na Windows 10 v roce 2016 instalátor nerozjedu, leč při hledání na googlu jsem narazil v jedné diskuzi na poměrně nečekané řešení. Stačí spustit aplikaci z příkazové řádky spuštěné pod správcem a aplikace se rozjede navzdory vypršenému certifikátu.

Nejprve jsem vyhledal „Příkazová řádek“ a pomocí pravého tlačítka vybral „Spustit jako správce“.

Příkazový řádek jako administrátor

Pak už jen stačilo napsat jméno instalátoru (exe souboru) včetně celé cesty a bylo vymalováno – instalátor naběhl.

Aplikace spuštěna

Heuréka – funguje to!

Samotná aplikace pak již běží i pod Windows 10 kupodivu bez problémů. Je až s podivem, že to lze takto poměrně jednoduše obejít.

nadpis4

Jak zjistit rychlost lokální sítě?

Webových stránek a aplikací měřící rychlost připojení na internet je mnoho. Co když ale chceme znát rychlost v rámci naší domácí (lokální, LAN) sítě? Použijeme aplikaci iperf.

Co budeme potřebovat?

Rychlost je potřeba vždy měřit mezi dvěmi body, tj. budeme potřebovat dvě zařízení u nás doma, které jsou připojeny do sítě a mohou to být:

  1. počítač – víceméně jakýkoliv PC s operačním systémem Windows, Linux nebo OSX, který má dostatečně rychlý disk a síťovku
  2. mobilní telefon nebo table – pokud si vystačíme s proměřením bezdrátové WiFi můžeme šáhnout i po telefonu či tabletu
  3. NAS server – zde už obecně nelze říct jestli půjde NASka na test využít či nikoliv. Prvotním předpokladem je, abychom dokázali na NASku aplikaci iperf nainstalovat – v případě NAs od Synology bychom toho měli být schopni pomocí dpkg.

Jak měřit?

Obecně můžeme ke každému bodu měřit rychlost stahování (download) a rychlost posílání (upload).

V případě rychlosti stahování musí být bod v režimu klient a protějšek v režimu server. Při rychlosti nahrávání je to přesně naopak.

Režim klient

Použijeme několik parametrů:

  • c – za tento parametr napíšeme IP adresu nebo název cíle (protějšku vůči kterému měříme)
  • i (volitelně) – určuje po kolika sekundách budeme dostávat na obrazovku aktuální výsledek testu
  • t (volitelně) – určuje požadovanou dobu testu v sekundách
  • f (volitelně) – určuje jednotku v které bude vypsán výsledek. Malá písmenka jsou bitech, velká v Bajtech. Tj. např. m = megabit a M = Megabajt.
  • p (volitelně) – port na kterém služba naslouchá na protějšku (standardně 5001)
Iperf - klient

Klientská strana – Stolní počítač s SSD diskem a 1Gbit síťovkou

Pokud nemáme k dispozici dva počítače pak můžeme otestovat alespoň rychlost WiFi pomocí mobilu (aplikace network tools), který však umí běžet jen v režimu klient.

iPerf mobil

Klientská strana – mobil

Režim server

Můžeme použít úplně stejné parametry jako na klientské straně.

iperf - server

Serverová strana – NASka s plotnovými disky a 1Gbit síťovkou

Jak číst výsledek?

Z výše uvedeného příkladu jsme dostali výsledek měření mezi stolním počítačem s 1Gbit síťovou kartou a SSD diskem (teoretická max. rychlost je tak něco přes 100MB/s) vůči NAS serveru, který disponuje také 1Gbit síťovkou, ale zřejmě nestíhá zápis tak rychle = rychlost cca 59MB/s.  Proč je zápis pomalejší upřímně zatím netuším, jelikož při testu rychlosti disku přímo na NASce dostávám dostatečnou hodnotu 132MB/s.

Rychlost zápisu disku na NASce

Rychlost zápisu disku na NASce

U testu z mobilu jsme pak zjistili rychlost kolem 70MB/s, což vůbec není špatné – jedná se o standardní modem Cisco od UPC.

Uděláme-li si však obrácené měření, tj. zapisovat budeme na stolní počítač, tak se dostaneme na maximum 1Gbit = rychlost cca 110MB/s.

iperf opačně

Přenos NASkou (čtení) a stolním PC (zápis) na 1Gbit síti